INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 22
První verze té části školní reformy, která se nazývá rámcové vzdělávací programy, byla zveřejněna na jaře 2001, kdy byla školská veřejnost vyzvána k diskusi a připomínkám (naše vyjádření v IL 17). Od té doby nebylo možné se seznámit ani s upravenou (druhou) verzí zpřístupněnou jen 54 vybraným pilotním školám, ani s výsledky jejich práce - návrhy ŠVP. Přesto byl na září 2003 svolán pracovníky MŠMT seminář "Člověk, společnost, dějiny", kde se návrh měl schválit, včetně poskytnutí souhlasu s tzv. integrací - možností sloučení dějepisu s občanskou výchovou (event. základy společenských věd na gymnáziích). Samostatnost dějepisu jako předmětu ve školních vzdělávacích programech se historikům a učitelům nepodařilo prosadit. Závěry byly přijaty více než půl hodiny po plánovaném ukončení a za přítomnosti pouze tří z původních jedenácti historiků a učitelů, ale všech třinácti pracovníků ministerstva a jeho ústavů.
Je zde obsažen i odstavec: "Vzhledem ke specifickému akulturačnímu a vědomostnímu charakteru i profesně institucionálnímu zakotvení zůstává dějepis samostatným oborem rámcových vzdělávacích programů (RVP), který je s ostatními obory - a to nejen vzdělávací oblasti Člověk a společnost - koncepčně propojen prostřednictvím takové konstrukce učiva, která umožňuje kooperaci jednotlivých oborů. Na školách lze tuto kooperaci účinně prohloubit prostřednictvím fakultativní části učebních plánů, a to především seminárními formami výuky. Výše uvedená specifika nás vedou k doporučení, aby při vytváření školního vzdělávacího programu (ŠVP) byla zachována logika výstavby jednotlivých oborů a jejich didaktická specifika." S možností integrace výbor ASUD (vhledem k nepřítomnosti členů výboru v závěru semináře) vyjádřil nesouhlas.
Následující schůze výboru zpracovala k záměrům RVP - ŠVP stanovisko, které naplňovalo usnesení dubnové valné hromady ASUD (IL 21). Jeho text zveřejnilo několik periodik. Byl rozeslán členům i dalším adresátům pomocí e-mailové pošty. Vzhledem k tomu, že byl do IL 21 vložen jen jako příloha, zařazujeme ho mezi hlavními dokumenty. Ohlas byl značný (některé příspěvky jsou zveřejněny na stránce s reakcemi na dokument Bílá hora).
GLOSY KE ŠKOLNÍMU DĚJEPISU Z HLEDISKA UČITELŮ ZASTUPOVANÝCH VÝBOREM ASUD
(Vyjádření výboru přednesené na semináři MŠMT v Telči 8. - 9. září 2003)
NECHCEME NOVOU BÍLOU HORU!
Z ohlasů v tisku na prohlášení ASUD a tiskovou konferenci
Výběr z korespondence 2. pololetí 2003 a ledna 2004
- Dopis premiérovi Špidlovi z ledna 2004
JEŠTĚ KE KULATÉMU STOLU SKAV 18. 12. 2003:
Vzhledem k tomu, že se díky zájmu o aktivity historiků a učitelů dějepisu staly RVP předmětem zájmu širší veřejnosti, rozhodli organizátoři kulatých stolů SKAVu věnovat tomuto tématu setkání 18.XII. (o něm na jiném místě). K vystoupením, na něž je nutno pohlížet jako na objektivní zdroj informací o našich školách a podmínkách realizace plánů VÚP a MŠMT, jsou poznatky pracovníků školní inspekce. Dějepisem se již mnoho let zabývá inspektor Mgr. Jiří Vagenknecht. S jeho souhlasem přetiskujeme jeho vystoupení:
- RUŠÍ RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY SKUTEČNĚ PŘEDMĚTY?
Teze k RVP - Jiří Vagenknecht, ČŠI
Speciálně k problematice dějepisu
- Učitelská veřejnost není ve své většině o RVP dostatečně informována a není na jeho implementaci připravena.
- Podle závazných kritérií RVP budou vytvářeny jednotlivé ŠVP.
- Tvorba ŠVP, tedy školního kurikula, fakticky předpokládá vytvoření vlastního učebního plánu a učebních osnov (obsahu učiva) včetně stanovení cílů oblastí a oborů (tj. vědomostí, dovedností a cílových kompetencí) plus k tomu dále didaktickou podporu výuky (tzn. organizaci a metody vyučování), transverzální (mezipředmětové) vztahy, materiální podporu výuky (výběr pomůcek, didaktické techniky, PC software apod.).
- Součástí ŠVP by měl být také systém a metody interní evaluace školy. Vlastní hodnocení škol by mělo být stanoveno v takových intervalech, aby bylo možno eventuální nedostatky efektivně a včas korigovat. Nabízejí se hodnotící výstupy (vědomosti, dovednosti, dílčí kompetence) z jednotlivých ročníků.
- V rozporu s požadavky v předchozích bodech 2 a 3 nezvládá značné procento škol i jednotlivých učitelů efektivní plánování výuky.
- Kromě plánování je jejich dalším neuralgickým bodem účinné fungování kontrolních mechanismů v kompetenci ředitelů škol. (Značné nedostatky škol v plánování a kontrole výuky dokládají inspekční zprávy a výroční zprávy ČŠI.)
- Pokud si školy nevědí rady s vlastním efektivním plánováním v současných podmínkách, budou při eventuální tvorbě ŠVP postaveny do mnohem složitější a obtížnější situace.
- Některé dosavadní přístupy škol ke specifické organizaci a obsahu vyučování jsou voluntaristické a neodborné (příklad: nejnovější dějiny po r. 1945 vyučuje v 8. ročníku v předmětu občanská výchova - namísto osnovami stanovených tematických celků - aprobovaný učitel fyziky).
- Z předchozích konstatování (body 2 až 6) vyplývá, že v RVP bude velice záležet na vytvořeném doprovodném manuálu (dříve uváděný pojem - vzorový program) pro školy, které by měly s vlastní tvorbou ŠVP problémy.
- Dosud není vyřešen problém se schvalováním (akreditací) jednotlivých ŠVP, zda odpovídají stanoveným požadavkům a kritériím RVP.
- Otevřený zůstává problém externí evaluace škol (ČŠI).
- Za předpokladu zvýšené migrace obyvatel budou muset školy fakticky řešit situaci žáka, který změní bydliště a bude se muset nadále vzdělávat ve škole stejného typu, ale se značně rozdílným školním vzdělávacím programem.
K vyučování (nejenom) dějepisu
- RVP zahrnuje obory dějepis a výchovu k občanství do oblasti člověk a společnost; integraci obou oborů ve ŠVP teoreticky nevyžaduje, ale také - za splnění taxativně vymezených podmínek - ani nevylučuje.
- Mnohé obavy historiků i učitelů dějepisu vyplývají právě z této možnosti integrace a z negativních zkušeností s praktickým postavením dějepisu jako předmětu v konkrétních školách - např. "zbytkový předmět" v úvazku učitelů - tj. výuka bez odborné způsobilosti (neaprobovaná) nebo i nekvalifikovaná, a mnohdy i dosti nekvalitní, úprava týdenního počtu hodin v ZŠ na celkový počet 7 až 6 hodin, oproti maximální dotaci 8 hodin, opomíjení kontroly kvality výuky a plnění vzdělávacího programu ze strany vedení škol, neuspokojivé materiální vybavení apod.
- Integrace dějepisu a výchovy k občanství do jediného předmětu se v současných podmínkách a situaci obou předmětů (např. obsahové, personální apod.) nejeví jako reálná a úspěšná - i když takovou možnost nelze a priori nějak definitivně vyloučit.
- Proti takové integraci hovoří zejména: negativní zkušenosti z řady evropských zemí (např. Francie, některé spolkové země SRN, Polsko), které zmiňují vysokoškolští historikové, na základě svých znalostí a kontaktů. Dále pak současný diametrálně odlišný charakter obou předmětů, i když oba patří do oblasti společenských věd a jsou navzájem propojeny četnými mezipředmětovými vztahy.
- Oblast výchovy k občanství svou povahou interdisciplinární. Občanská výchova v základní škole a občanská nauka ve středních odborných školách a středních odborných učilištích mají převážně charakter formativní, výchovný. Gymnaziální předmět základy společenských věd (zahrnující témata filosofie, sociologie, psychologie, politologie, práva atd.) je ve své podstatě naukový s cílem orientovat žáky ve společenských vědách i pro eventuální další studium.
- Dějepis se řadí tradičně mezi naukové předměty, vychází z historické vědy, je svou povahou konzistentní. Jako jediný vyučovací předmět reflektuje dimenzí času. Má ovšem i své specifické výchovné cíle.
- Obecně se osvědčil chronologický princip výuky (od jiných alternativ se v Evropě upouští) - vnímání existence v rozměru času je důležitou kompetencí.
- Problémy školního dějepisu se většinou neliší od běžných problémů v jiných školních předmětů, jak je zaznamenávají inspekční zprávy. Z nějakých důvodů, o nichž teď nechci blíže spekulovat, se kritický pohled upírá zrovna k dějepisu.
- Dnešní žáky motivují k učení dva faktory: vědomí, že budou výsledky vyučování potřebovat a že je vyučování zajímá, můžeme říci i baví. Této skutečnosti si mnozí učitelé nejsou vědomi (motivace, metody a organizace vyučování).
- Přílišná závislost vyučování na použitých učebnicích. Je mylný názor, že kvalitu vyučování lze vyřešit hlavně co možná nejlepší učebnicí (plánování, rozvržení a obsah učiva).
- Prezentace (výklad) učiva se často omezuje pouze na obsah učebnice (učebnice jako dogma).
- To souvisí v řadě případů i s neuspokojivou odbornou úrovní výuky, a to nejen u učitelů bez odborné způsobilosti (neaprobovaných) nebo nekvalifikovaných. Týká se to vědomostí nad rámec učebnice, vědomí širších souvislostí historických událostí a jevů, inovace vlastní odbornosti.