ÚVOD:

Nemá smysl mladým lidem říkat, že studování je užitečné kvůli znalostem… ani že vzdělaný člověk se životem propracuje snadněji než nevzdělanec… jedinou odpovědí je, že používání znalostí dává vzniknout vztahům, vytváří kontinuitu a citové vazby. Seznamuje nás s rodiči, kteří nejsou přímo našimi biologickými rodiči. Umožňuje nám žít déle, protože si nepamatujeme jen náš vlastní život, ale také životy druhých. Vytváří pevné vlákno, jež se táhne životem od našeho dospívání (a někdy dětství) až do dnešních dnů. A to je přece velmi krásné. Umberto Eco

V předchozích týdnech jsme se zabývali návrhy nové školní reformy pro základní i gymnaziální vzdělávání. Je pro nás velkým zklamáním. Postrádáme zásadní zdůvodnění a jména tvůrců reformy, jejichž odbornost a autorita je zaručena jejich předchozími výsledky a publikační prací (seznam zaměstnanců VÚP, jaký je uveden u RVP ZV, kdy jeden člověk=jeden předmět takovou informaci neposkytuje).

Předložený návrh RVP pro gymnázia považujeme za nevyhovující. Mezi hlavní důvody našeho nesouhlasu (dále konkretizované) řadíme: pojetí a vymezení obsahu, kdy každá škola bude mít zcela jiný program, který by si měli vytvořit sami učitelé (může-li kdokoliv učit cokoliv a lze-li vybírat z několika učebnic s různě vybranými poznatky, pak lze těžko definovat, co patří mezi poznatky pro budoucí občany potřebné a vhodné k začlenění např. do různých zkoušek a testů). Podkladem výuky jsou učebnice, a protože je sotva možné vytvořit program kombinující několik publikací, v praxi většiny škol lze očekávat, že učitelé sepíší program podle vybrané učebnice -> osud historického vzdělávání se tím dostává do rukou českých či zahraničních nakladatelství.

Ač v tisku je pracovníky VÚP a MŠMT záměr integrace předmětů zlehčován až popírán, lze tento požadavek a doporučení najít na několika místech zcela jasně (str. 6, 10, 64, 80 aj.). Pro vyučování historii jej v této podobě odmítáme. Jako princip ji za současných podmínek nemůžeme přijmout a není důležité, zda je či není nařízena. Jiná je možnost integrace (nejen s ZSV) na úrovni doplňujících seminářů. Integrace dějepisu s ostatními společenskými vědami vyučovanými na gymnáziu by otevřela cestu diletantství. (Integraci lze akceptovat ve výjimečných, odborně koncipovaných a prokonzultovaných případech, za předpokladu učitelů státními zkouškami kvalifikovaných pro začleněné předměty, kteří setrvají na škole po celý studijní cyklus). Žádáme uvést, že historie zůstává na úrovni ŠVP GV samostatným předmětem.

JAKÉ NEDOSTATKY VIDÍME V RVP PRO DĚJEPIS

• Oddíl Charakteristika a cíle výuky dějepisu: jsou uvedeny pouze společně pro celou oblast Člověk a společnost v jejím úvodu se základy všech ostatních věd (psychologie, sociologie, právo, filozofie, logika, etika, teorie vědy, hermeneutika); zvlášť ve srovnání s jinými důkladněji zpracovanými oblastmi považujeme část o historii za nedostatečnou.
• K obsahu oddílu 3. 4. 2 HISTORIE:
• Pozitivum: je zachován chronologický systém uplatňovaný ve většině zemí Evropy (z jiných vyjádření VÚP vyplývá, že jde o ústupek historikům).
• Obsah dějepisné výuky vymezený oddíly Očekávané výstupy a Učivo - je zpracován nedostatečně a jeho obsah neodpovídá specifice předmětu a požadavkům, které jsou na výuku historie kladeny společností (lze dokumentovat ohlasem na tři dokumenty Sdružení historiků a ASUD z dubna a září 2003 v tisku, rozhlase i televizích, mezi učiteli a u veřejnosti)

1. Oddíl Očekávané výstupy: požadavky (kompetence) jsou vyjádřeny slovesy popíše, zdůvodní, objasní, vysvětlí, definuje, charakterizuje, rozpozná, vymezí, určí, demonstruje, uvede, porovná, posoudí, porozumí; jsou zaměřeny na osvojení a pochopení faktografie; u oddílu HISTORIE chybí vymezení jejích závažných úkolů v oblasti hodnotového systému, charakteru, morálky i citového života - podněty k rozvoji osobnosti považujeme za stejně důležité jako informace a dnes se stávají stále významnějšími. Tento oddíl vymezuje cíle velmi obecně a neurčitě (např.: Žák: objasní židovství a další neevropské náboženské a kulturní systémy… vysvětlí emancipační a hnutí národů i jednotlivých společenských vrstev… vymezí základní problémy soudobého světa a možnosti jeho dalšího vývoje… charakterizuje dvě světové války... Kompetence jsou vymezeny pouze v okruhu historické faktografie; mezi cíli se nevyskytuje využití obsahu k hodnocení událostí z morálního hlediska, vedení k ochraně duchovních i materiálních hodnot, vyvolání úcty, obdivu, ocenění jednání a činů osobností, atd. Za nezbytné považujeme formulování kompetencí zvlášť pro základy společenských věd a zvlášť pro historii.
   Oddíl Vzdělávací obsah
   • působí odbytě, nesourodě a neprofesionálně (obecná témata jako Středověká Evropa promíšena s detaily jako 1. odboj, "belle epoque" apod.)
   • téměř pominuty jsou národní dějiny
     (Středověk 6.- 15. století: Výstupy: Žák charakterizuje základní rysy vývoje na našem území - v Učivu nic,
     Novověk 16.-17. století: Výstupy: Žák posoudí postavení českého státu uvnitř habsburského soustátí, Učivo v rámci Evropy: Renesance a Třicetiletá válka,
     19. století Výstupy: Žák vysvětlí emancipační hnutí národů, vymezí místo utváření českého novodobého národa v tomto procesu - v Učivu nic,
     1914-1945: Výstupy pouze v rámci obecných dějin, Učivo: české země v době první světové války, Vznik Československa, Československo v meziválečném období, krize v ČSR, Protektorát Čechy a Morava, II. odboj;
     Soudobé dějiny: Výstupy: jen v rámci obecných dějin, Učivo: Východní blok atd.)
     Podle takového návrhu je možno kterékoliv období dějinného vývoje prakticky pominout, záleží na subjektivních preferencích učitele, jeho individuálním vědomí odpovědnosti, na jeho osobních schopnostech.
2. Oddíl Učivo naznačuje, že každý učitel (i autor učebnice) může z tisíců událostí a osobností vybrat cokoliv, co se vejde do hesel jako jsou Antické Řecko, Utváření středověké Evropy, Barokní kultura, politika, náboženství (?), Vznik Československa, Východní blok - jeho politický, hospodářský a sociální vývoj, Globální problémy moderní společnosti... atd. a má souvislost s pokyny k utváření kompetencí. Jak bude probíhat komunikace mezi jednotlivými školami např. při přechodu na vyšší stupeň školy, jestliže nebude o obsahu žádná shoda (již dnes rostou obtíže žáků a studentů při přijímacích zkouškách, které se řeší placenými přípravnými kurzy gymnázií i vysokých škol).
3. Předložená koncepce může vést i k ochuzení studentů o možnost poznávání myšlenek i jednání lidí, jejich úsilí, hrdinství atd., které jsou zdrojem pro vliv na hodnotový systém, morálku, vztah k zemi, odkazu minulých generací atd. - žádné takové úkoly nejsou v RVP GV dějepisu nabídnuty

DALŠÍ PŘIPOMÍNKY:

• Způsob realizace RVP - požadavek vypracování osnov učiteli považujeme pro oblast dějepisné výuky za neuvážený a nesprávný; lze předpokládat, že povede převážně buď k užívání starých osnov nebo závislosti na učebnicích, které nejsou (event. nemusí být) schvalovány
  1. Dobré historické vzdělání potřebuje každý občan - odlišení programu škol by mělo být založeno na začlenění regionální historie a různých školních projektů (třeba s mezinárodní spoluprací); důvody pro výraznější smysl specifika výuky dějepisu v každém gymnáziu dle vlastní profilace nevidíme
  2. Prací, která dobrého učitele dějepisu maximálně vytíží, je příprava vlastní výuky - volba postupu, metod, pomůcek, motivace a hodnocení studentů; školní projekty, soutěže aj.
  3. Každý historik se zabývá jen určitým úsekem dějin; na učitelích se požaduje znalost všech dějinných období a literatury na úrovni současného poznání; k tomu nemají ani kapacitu, ani zdroje informací. Specifikou dějepisu oproti přírodovědným předmětům je nutnost výběru a hodnocení obsahu (ve srovnání např. se stejnolehlostí trojúhelníků … aj.).
  4. Navržené řešení jednoznačně přenáší zodpovědnost za obsah i výsledky výuky ze státu (ministerstva) na školy a jednotlivé učitele, které lze velice lehce obvinit z následných neúspěchů ve výuce.
  5. V dokumentu chybí pasáž o požadavcích na metody samostatné a tvořivé práce studentů odpovídající současné škole a době - jsou sice naznačeny v oddíle Očekávané výstupy, avšak jak se jich má dosáhnout, není specifikováno. Kritizované metody dějepisné výuky s převahou výkladu a neuspokojivé výsledky s požadavky předkládané reformy nezmizí - podstatná je příprava učitelů a nezbytné je přesvědčení o správnosti návrhu a podmínky pro práci.
  6. Nedostatečný je vliv učitelů na přípravu pomůcek, zejména učebnic (dílčí pokusy dříve v rámci OPS).
• Navržený učební plán gymnázia vymezuje časovou dotaci pro jednotlivé předměty jen pro 1. a 2. ročník, dále dle uvážení ředitele. Z celkových 128 vyučovacích hodin za 4 roky je v plánu pro Vzdělávací oblasti určeno 56 hodin, o dalších 72 hodinách má rozhodnout ředitel školy. To nepovažujeme za vhodné.
  Pro oblast Člověk a společnost je 1. občanskému a společenskovědnímu základu a 2. dějepisu přiděleno celkem 8 hodin bez specifikace (plán dokonce umožňuje řediteli přidělit historii za tři roky tři hodiny, v lepším případě sedm). I další hodiny ( hl. v 3. a 4. ročníku) může dle svého rozhodnutí přidělit ředitel (ač právě v tomto věku studentů jsou předpoklady pro zamýšlené vyznění poznatků z historie pro současný život mladých lidí největší a podmínky pro propojování s jinými oblastmi vzdělání optimální). To pro dějepis považujeme za nepřijatelné, zvlášť jestliže by (i podle očekávání i Doporučení RE) studenti jako budoucí občané měli pochopit historické děje nezbytné pro utváření jednotné Evropy a na základě poznání formovat pozitivní vztahy k dalším etnikům. (Úroveň vzdělání obdobně ohrožuje i prostor pro mateřský jazyk, stejně jako u dějepisu svou nedostatečností v Evropě unikátní.) Dosavadní praxe prokazuje, že při tvorbě školních učebních plánů hrají roli pragmatické požadavky: prvoplánová účelnost předmětu, požadavky rodičů, odbornost ředitele, složení sboru a ekonomika. Mají-li se učitelé snažit o dosažení cílů výuky, je nezbytný minimální prostor dvou hodin v každém ročníku gymnázia (srov. kupř. s maďarskými třemi hodinami a povinnou maturitou z dějepisu).
• Způsob diskuse o 1. verzi RVP GV v podobě školám předloženého dotazníku nepovažujeme za vhodný; není nám jasné, jak tento způsob povede ke zkvalitnění reformy (rádi bychom věděli, s kterými odborníky byly jeho sugestivní otázky a způsob zpracování konzultovány), jak vlastně ředitelé dotazníky za školu sumarizují atd. a jaký je skutečný smysl této akce.
• Nerozumíme tomu, proč matematika je "oblastí i oborem" a historie (která v sobě integruje všechny stránky života a vývoj veškerého lidského poznání) je pouhým vyučovacím předmětem
• Zároveň uvádíme svůj již dříve zveřejněný (a s učiteli ze škol několikrát konzultovaný) nesouhlas s koncepcí obsahu osmiletých gymnázií, která ve výuce ztrácejí smysl, nemá-li být využito možnosti jiného členění obsahu i pojetí vzdělání. Pokud by měla být víceletá gymnázia zachována, pak cyklické opakování obsahu čtyř let dějepisu totožného se ZV a tří či čtyř let GV znovu od počátků vývoje společnosti pokládáme za neefektivní.
• Nejasná je v některých souvislostech úloha školské rady, která např. "schvaluje způsob hodnocení žáků", stejně jako možnosti učitelů působit na ředitele, aby přidělil historii více prostoru, když je uvedeno, že ŠVP je zcela v jeho kompetenci (str. 79). .
• Stanovisko učitelů dějepisu k navrhované reformě bylo projednáno na celostátním vzdělávacím semináři dne 8. listopadu 2003 a je dokumentováno v hodnotících dotaznících. Členové ASUD vyjádřili shodné postoje a pověřili výbor tlumočit jejich názory. Z vyjádření učitelů vyplývá, že autoři reformy zřejmě nemají dobrou představu o skutečné situaci na školách. Oddíly 3. 1 a 3. 2 o materiálních a personálních podmínkách, které jsou předpokladem úspěchu reformy, neodpovídají realitě.

ZÁVĚR: PROČ JE PRO NÁS PŘEDLOŽENÝ NÁVRH NEPŘIJATELNÝ

• Návrhy oblasti HISTORIE považujeme za nekvalitní a neodpovídající současným potřebám, směřující k dalšímu oslabování historického vědomí a snížení úrovně vzdělání studentů českých gymnázií a nevyužívající možností pro výchovné působení v oblasti morální, hodnotové, utváření charakteru a pozitivních postojů potřebných pro život občana sjednocující se Evropy. Návrh považujeme za nepřijatelný zejména pro
  1. nedostatečné vymezení obsahu dějepisu - cílů, pojetí, faktografie, metod atd.,
  2. přenesení úkolu tvorby osnov z kolektivu odborníků (filozofů, historiků, pedagogů, didaktiků a učitelů) na jednotlivé učitele
  3. nedostatečný prostor pro dějepisnou výuku pro všechny studenty gymnázií
  4. nepřipravenost učitelů z VŠ ani dalším vzděláním, nezajištění vhodných podmínek pro výuku (ještě umocněno připravovanými návrhy na zrušení pedagogických center)
  5. neuváženou liberalizaci obsahu výuky v rozsahu, která by vedla k poškození studentů také v přípravě na přijímací zkoušky na VŠ (dokud nebude zvolen jiný systém); učivo nebylo vymezeno, přesto se v rámci Cermatu vytvářejí nákladné projekty - sondy, testy, maturity nanečisto apod.
• Po roce 1989 nebyla zpracována koncepce pro výuku dějin v podmínkách demokratické společnosti. Považujeme za nezbytné zadat takový úkol odborným historickým ústavům jako předpoklad k dalším činnostem.
• Předložený návrh pro předmět dějepis obsahuje i pozitivní prvky - pokouší se např., byť neúplně, formulovat cíle na úrovni vzdělávacích potřeb studentů v oddíle Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Přínosné je také zařazení tzv. průřezových témat (bohužel v různých oblastech nevyrovnaně), vhodných zejména pro závěr dějepisného vzdělávání ve 4. ročníku. Opakem je uvedené vymezení oddílu Očekávané výstupy a Učivo, stanovení nedostatečné časové dotace společně pro celou oblast Člověk a společnost a chybějící specifika výchovného vyznění jen pro dějepis.

Členové výboru ASUD zpracovali v roce 2001 vlastní návrh cílů a obsahu výuky dějepisu na čtyřletém gymnáziu. Nabízejí ho zájemcům jako podnět k diskusi.

Obsahem RVP GV se členové výboru zabývali od zveřejnění 1. verze návrhu na webové stránce VÚP koncem září, závěry byly schváleny v pátek 12. prosince 2003.

Výbor Asociace učitelů dějepisu ČR

---