INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 25
ZPRÁVA O ČINNOSTI ASUD ZA ROK 2004přednesena a schválena na valné hromadě ASUD 9. dubna 2005
|
Jeho členové se scházeli ve složení zvoleném na VH opět pravidelně jednou měsíčně v pátek odpoledne, mimořádně pro přípravu dalších akcí jako příprava IL, exkurzí, soutěží, diskusí k RVP.
Mimořádnými akcemi byla také setkání se senátorkou Moserovou, poslankyní Šojdrovou, členy České komise UNESCO, účast na konferenci SKAV a slavnostní schůzka v ÚSD AV.
Během roku byly řešeny běžné záležitosti agendy, členů, seminářů exkurzí, soutěží, přípravy a vyhodnocování vyplněných dotazníků ze seminářů, spolupráce s SH, MŠMT, VÚP, organizátory soutěží, administrativy a nabídek našich sborníků atd. K časově i jinak náročným úkolům patří práce související s administrativními požadavky a předpisy MŠMT (např. u žádosti o dotace, žádosti o akreditace vzdělávacích programů apod.)
Počet členů (platících) během roku zůstává na čísle kolem 260. Přistoupilo asi 20 nových členů, někteří starší však nezaplatili příspěvek, proto jsme je museli vyřadit. Z členů se účastnilo 87 členů jarního a 98 podzimního semináře, dále 34 a 38 jarní a podzimní exkurze - vše o sobotách a nedělích.. Výbor to i v tomto roce považuje za ocenění své práce.
Rovněž je potěšitelné, že další členové přispěli do Informačních listů. Děkujeme kol. H. Štajglové, J. Rennerové, Z. Kalinové, J. Gloserovi, M. Kalčíkové, Z. Havlíčkové, P. Hamáčkovi, M. Blahutové, V Horákovi, R. Kotlabovi, M. Hůlkové a M. Tesařové za jejich informace i články do IL 22, 23 a 24.
Dalšími články přispěli do těchto čísel E. Kunstová,, L. Šmejda, I. Pařízková, J. Kvirenc, M. Sedlmayerová, J. Doušová, E. Zajícová a H. Mandelová. Rovněž děkujeme za informace o činnosti v regionech J. Janečkovi, L. Šmejdovi a R. Kotlabovi.
Přestože výsledky jsou nevalné, tato činnost byla poměrně rozsáhlá
Na valné hromadě i dalších setkáních budou pokračovat diskuse o dalším směrování ASUD, návrh na tyto okruhy činnosti a realizovat následující okruhy
V březnu jsme obdrželi odpověď na naše dotazy od ředitele VÚP dr. Jeřábka, v němž nám sdělil, že nám ani nadále VÚP nemůže dát k nahlédnutí ŠVP pilotních škol:
"… Většina pilotních škol své programy stále vylepšuje a dopracovává v souladu s analýzami VÚP a zkušenostmi ve výuce; pilotní školy se obávají, že by ostatní školy jejich programy opisovaly, a zatím nesouhlasí se zveřejněním celých programů."
Dále nás informoval, že od ledna 2005 nastoupila na místo odborného didaktika pro oblast dějepis paní Mgr. Jana Boňková, absolventka FF UK s několikaletou učitelskou praxí na gymnáziu. Dále nám napsal:
"K materiálům pro metodickou pomoc školám při tvorbě ŠVP a následné výuce podle ŠVP: Původně bylo skutečně zamýšleno, že budou v Manuálu … informace pro každý vzdělávací obor samostatně. Text Manuálu však neúměrně narůstal. V Manuálu proto zůstaly informace a ukázky využitelné pro všechny obory a specifické informace se přesouvají na připravovaný vzdělávací portál… Sekce pro základní vzdělávání bude otevřena v průběhu tohoto roku (viz www.rvp.cz).
K testům na školách: Žádné z testů zadávaných na školách nejsou vytvářeny ani zadávny z VÚP... Jediné, o čem jsme informováni, je testování zaměřené na novou maturitu, kterou organizuje CERMAT…"
V dubnu byla ukončena delší korespondence týkající se našeho vydaného/nevydaného 8. sborníku (IL 24). V březnu jsme byli napomenuti, že jsme po tom, kdy jsme v roce 2003 místo žádané dotace 160 tis. obdrželi jen poloviční částku, nepožádali do 31. 10. o změnu v účelu části dotace, totiž že vydáme místo plánovaných dvou sborníků pouze jeden (č. 7: Problémy světa ve 20. století). Za to jsme se omluvili a záležitost byla ukončena.
V květnu jsme obdrželi zprávu o přidělení dotace a v červnu pak podepsanou smlouvu, v níž nám MŠMT na rok 2005 přidělilo jako dotaci částku 20 000,- kterou uhradíme vytištění poloviny plánovaného 8. sborníku. Sešla se pracovní skupina pro dějepis:
První schůzka této skupiny se konala v červnu 2004, druhá v Telči v září 2004; v květnu 2005 se konalo 3. jednání této pracovní skupiny. Jejími členy je pět historiků (FF UK, FF Ostrava, JČU, 2 za Sdružení historiků), deset pracovníků ministerstva a jeho ústavů, 1 za Z, 1 za OV, 4 za ped. asociace (1 za AŘG, 1za SKAV, 1 za PAU, 1 za ASUD). Pro účastníky jednání připravil výbor ASUD materiál, jehož část dále zveřejňujeme:
Na základě informace a žádosti v pozvánce na schůzku pracovní skupiny o vyjádření k její činnosti a závažné aktuální problematice se členové výboru pokusili o náčrt takového přehledu, kde připomněli i některé aktivity SH a ASUD, z nichž současné návrhy vycházejí:
Informace o současné a plánované činnosti ASUD v úsilí napomáhat učitelům v jejich práci.
Současné aktivity navazují na snahy přispět ke zkvalitnění výuky dějepisu v minulosti:
Ve Společenskovědních předmětech č. 2/ročník IV (s. 20-22) byl zveřejněn článek, který obsahoval řadu sporných nebo nepravdivých tvrzení. Výbor se jím zabýval na své schůzi v lednu 2005 a rozhodl se reagovat. Tento článek zveřejnila redakce v čísle 4/IV. Vzhledem k závažnosti obsahu a nevelké dostupnosti daného periodika ho zařazujeme i do IL.
K desátému výročí založení Asociace učitelů dějepisu obdrželi její členové neobyčejný dárek: hodnocení práce ASUD z pera dr. M. Profanta, vedoucího poradce ministryně Petry Buzkové, zveřejněné v článku Měli by se učitelé dějepisu obávat rámcových vzdělávacích programů? ve 2. čísle Společenskovědních předmětů. Ačkoliv jsme původně k našemu výročí připravovali docela jiný příspěvek připomínající, co dobrého učitelé dějepisu vykonali, a vyjadřující poděkování všem, kdo nám v našem úsilí pomohli, zmíněný jízlivý text tomu zabránil. Jeho neinformovanost, pohrdlivý tón a nepravdy v jeho obsahu výrazně připomínají styl ministerských článků v Právu 7. 10. 2003 a v UN č. 38/2003. Jsou zde opět uvedeny přinejmenším nepřesnosti nebo nepravdy a patrna snaha o zdiskreditování několika set členů ASUD. Proto považujeme za nezbytné na uvedená tvrzení článku reagovat.
Ač autor ve stylu výše zmíněných textů označuje adresáty uvedených provinění mlhavě jako "dějepisářské" (proč v uvozovkách?) asociace, nelze se u nás dopátrat jiné než ASUDu. Je asi zvláštností naší země, že vysoký státní úředník místo poděkování za angažovanost a snahu přispět ke zlepšení výuky a především využití iniciativy řadových učitelů ke spolupráci, podněty odmítá nebo i znevažuje. V tomto případě nejde jen o výbor ASUD, který podle autora hledá příležitosti, jak "prokazovat halasným, spravedlivým rozhořčením svoje angažmá a nezbytnost"; kdo zná naši činnost, ví, že to nemáme zapotřebí. Pisatel o tom zřejmě příliš neví, netuší, že se stala respektovaným partnerem řady ústavů, organizací i jednotlivců u nás i v zahraničí a že pozitivní výsledky i její vzdělávací a publikační činnosti jsou známé. Protože však nejde jen o představitele ASUD, ale také o členy, kteří o kritických připomínkách na svých seminářích a valných hromadách diskutují a schvalují je, považujeme za nezbytné k informacím článku se vyslovit.
Titulek našeho vyjádření (nikoliv petice!) o Bílé hoře českého vzdělávání (nikoliv dějepisu!) ze září 2003 musel vedení ministerstva asi hodně rozčílit, když ho po téměř půldruhém roce znovu vytahují. Pan vrchní poradce si ho ovšem ani tentokrát nepřečetl nebo nechtěl pochopit (celý text je na webu ASUD). To a jeden článek, jedna Káva o čtvrté v ČR a kratičké vystoupení v televizi je přece jen na halasnou kampaň trochu málo (nicméně potěší ocenění našeho vlivu). Stejně tak autor mýlí když připisuje ASUD autorství Slova k dějepisu z jara 2003 a Petice 17. listopadu 2003, byli to přední vysokoškolští pedagogové a členové výboru Sdružení historiků, kteří petici (mj. proti integraci a za zachování samostatného dějepisu) na podzim 2003 organizovali, předali do Parlamentu a uspořádali tiskovou konferenci k problematice archivů a výuky dějepisu.
K problematice tzv. integrace (dle slovníku spojení, sloučení, sjednocení): článek obsahuje nesprávnou informaci, že RVP údajně motivují ke vzniku jakéhosi integrovaného předmětu; ony ji nemotivují, ony nikoliv údajně, ale výslovně spojení s občanskou výchovou (základy společenských věd) navrhují a (viz str.10, 111 a 112 4. verze RVP) nejen pro ZŠ, ale i pro G (přitom nabízená integrace není nijak objasněna). Také nezáleží na tom, k jakému řešení inspiruje soudného člověka 12 hodin pro D a OV, ale co je psáno v zákoně; není tedy pravda, že RVP jasně předpokládá výuku dějepisu jako samostatného předmětu. I když neuvažujeme o nesoudnosti většiny ředitelů škol, naše zkušenosti s těmi, kdo nepodporují vzdělávání svých dějepisců nebo po léta přidělují do 9. tříd jednu hodinu dějepisu, nám stačí. Není jich málo a jejich školami procházejí desetitisíce žáků. Spojení (integrování) dějepisu s kterýmkoliv předmětem považujeme z řady vážných důvodů za nepřijatelné (ani v zahraničí se neosvědčilo a bylo již před delší dobou opuštěno). Mnoho let však usilujeme o nalézání a uplatňování maxima souvislostí a návazností na obsah všech ostatních předmětů (několik desetiletí nazývaných mezipředmětovými vztahy); to může být nyní prohloubeno spoluprací v rámci tvorby ŠVP, pokud k tomu budou mít učitelé prostor a také připravené podklady. Pokud se týká zeměpisu, autor kritiky by měl vědět, že jeho zařazení do oblasti Člověk a společnost požadovali opakovaně na seminářích o dějepise v Telči (2003, 2004) reprezentanti didaktiky zeměpisu. Integrační chiméry o kříženci dějepisu a biologie se zrodily jen v mysli M. Profanta snažícího se o vtipnost.
O idiocii ministerstva školství, temných spádech státní administrativy a politické třídy (?) vůbec také mluví jenom pan poradce a pak takové úvahy podsouvá nám; my jsme se dosud jen v nechvályhodných tradicích českého učitelstva umírněně ptali na důvody ministerských návrhů a na výzvy k diskusi (měla-li vůbec nějaká být) vyjadřovali své kritické připomínky. Na naše otázky jsme žádnou konkrétní odpověď nedostali. Setkali jsme se jen s veřejným osočením, nepravdivými informacemi o ASUD (dokonce i v dopise vedení MŠMT předsedovi vlády) a snahou o ochromení publikační činnosti ASUD tím, že po osmi letech jí byla odmítnuta státní dotace i sdělení důvodů. Tím, kdo byl poškozen, byla ovšem jen výuka dějepisu, neboť v době, kdy na trhu žádné podobné publikace nejsou, nemohli jsme vydat další (osmý) metodický sborník se zkušenostmi učitelů ze školní i zájmové činnosti.
Od roku 1990 odmítali pracovníci MŠMT také mnohokrát nabízenou odbornou pomoc členů Sdružení historiků a jejich návrhy. Korunu přezíravému vztahu k dějepisu nasadil ústav MŠMT Cermat v letošní Maturitě nanečisto, v testových úlohách plných chyb, nepřesností a jazykových nebo stylistických prohřešků.
Donekonečna na různých ministerských jednáních slýcháme námitku, že nadřazujeme dějepis ostatním předmětům. Nemyslíme si, že dějepis má zázračnou moc změnit nebo zásadně ovlivnit hodnotový systém, charakter a cítění všech mladých lidí, má však - spolu s literaturou a uměním - účinné a mocné nástroje, jak k tomu přispívat. Pracovníci ministerstva zřejmě nevědí nebo nechtějí vědět, že právě proto již od 80. let věnuje Rada Evropy obrovské částky na organizování desítek konferencí a seminářů v celé Evropě s cílem být nápomocna tomu, aby dějepis plnil úkoly, které se od něho v integrující se Evropě očekávají. Novou váhu dalo v roce 2001 dějepisu odborně zaměřené jednání evropských ministrů školství, když přijalo Doporučení o maximálním posílení výuky dějepisu, zejména dějin 20. století, k potřebné podpoře vzdělávání i tvorby pomůcek. Naše ministerstvo poskytuje dějepisu minimální pomoc v podobě několika brožur např. s tematikou holocastu, Romů (mnoho učitelů je však k dispozici nemá, překlad britské metodické publikace k výuce 20. století o 180 stranách byl zaslán pouze na CD). Systém vzdělávání MŠMT od počátku 90. let stále omezuje, zrušilo OPS, SPN i Komenium a tvorbu pomůcek předalo trhu, který akceptuje pouze lukrativní druhy - učebnice a atlasy. Neblahá opatření zatím vyvrcholila zrušením sítě PC. V jiných zemích na tvorbu metodické literatury i pomůcek (jako jsou dokumentární filmy) přispívá přímo nebo udělováním grantů stát, podobně jako třeba na výzkum učebnic a činnost vědeckých pracovišť zaměřených na didaktiku předmětů. V Německu a více než desítce evropských států se již asi 20 let pod záštitou spolkového prezidenta koná historická soutěž zvaná Eustory se zaměřením na děje předchozích desetiletí (pořádaná Körber Stiftung). Naše ministerstvo pozvání k účasti několikrát odmítlo a teprve díky ochotě a úsilí Ústavu soudobých dějin a ASUD se jí od roku 2000 mohou účastnit i naši studenti, stejně jako mezinárodních setkání studentů z řad vítězů. Ještě mnoho let po sametové revoluci neměl u nás dějepis na ZŠ olympiádu (jen soutěž) a historie byla spolu se všemi společenskými vědami v poslední 16. soutěžní skupině SOČ. K nápravě došlo až na podněty ASUD (Dějepisná olympiáda a Historie jako samostatný obor SOČ).
Nevíme o jiném odborném předmětu, kde několik set vyučujících každoročně věnuje týden svých prázdnin a řadu sobot a nedělí svému dalšímu vzdělávání na letních školách historie (pořádaných VŠ), v seminářích a exkurzích ASUD i jinde. Snaží se vyrovnat s nedostatky svého odborného i metodického vzdělání, neboť historické bádání přineslo a stále přináší obrovské množství nových poznatků. To ministerští úředníci ani nepovažují za záležitost hodnou pozornosti. Jak se vyhnout úvahám - řečeno slovy autora - o zločinném záměru a o tom, že navrhovatelé RVP D obávajíce se kriticky myslících občanů tvořících společnost usilují o jejich proměnu v masu manipulovatelných jedinců, když tomu fakta nasvědčují, neboť se oproti předválečným létům a dokonce i čtyřiceti letům totalitního období prostor pro školní dějepis tak markantně zmenšil? Je zajímavé, že v jiných státech se nárokům na historické vědomí u svých občanů snaží předcházet péčí s námi nesrovnatelnou. Úroveň občanské angažovanosti u nás dostatečně prokazují i klesající procenta voličů.
Postavení dějepisu se prý nezhorší, naopak zavedení RVP by mělo přinést… spíše prospěch. Jak tomu rozumět? Pokud ředitel školy bude v oblasti Člověk a společnost při třech hodinách týdně za závažnější považovat občanskou výchovu (nebo nebude mít kvalifikovaného učitele) bude mít dějepis v každé třídě zaručenu alespoň jednu hodinu (4 x 1 = 4); u těch soudných snad to bude více. Učitelům je paní ministryní a panem poradcem doporučováno, aby sami "přesvědčovali ředitele a rodičovskou veřejnost o potřebnosti a prospěšnosti svého předmětu". Jestliže na škole není "učitel, který má lidskou úroveň" a soudný ředitel, mají čeští žáci smůlu. Má postavení dějepisu záviset na výmluvnosti, energii a houževnatosti učitele a blahovůli vedení školy? Přidělení třetí hodiny dějepisu (což bylo i dosud možné) patří opět do říše bujné fantazie autora. V praxi naopak již existuje spojení předmětů oblasti Člověk a společnost a oblasti Svět práce, připravené prý ve spolupráci s VÚP (k nahlédnutí na www.londynska.cz). V článku je též řada myšlenek a otázek, jimž nerozumíme, např. jak ve dvou letech gymnaziálního dějepisu "může přemýšlivý učitel na střední škole zřetelně omezit dopady příliš pevně pojatého cyklického přístupu k výuce dějepisu" a také nevíme, jakým textům "by (normativní) vymezení nekladlo rozhodně ministerstvo školství…"
Abychom se vrátili k začátku, díky ohlasu naší práce u členů, pozitivní odezvě na pomůcky připravené členy ASUD pro několik nakladatelství, zdaru v publikační činnosti i uznání a respektu, jemuž se asociace těší v okruhu lidí i institucí, jimž na historickém vzdělávání záleží, věru nemáme zapotřebí prokazovat nezbytnost své existence.(!!) jak se autor článku domnívá. Ke kritickým vystoupením nás vede jen samotná práce na školách. Až se budou napravovat výsledky reformy "Buzková-Profant-Jeřábek" (jiné původce neznáme), budeme se moci ohlédnout s klidným vědomím, že jsme tato trudná léta nepromarnili. A spolu s námi také - vyjádřeno Profantovými slovy - kloudní učitelé dějepisu, kteří se RVP nebojí, ale za přínos své práci je nepovažují. Nevědí však, kdo (dle textu článku) očekávání halí do promluv o svobodě a pluralitě forem vzdělávání... a kdo zakrývá možné podezření z alibismu, jemuž se MŠMT ČR vystavilo, když se řadě rozhodnutí vyhnulo. (???) Na rozdíl od M. Profanta se domnívají, že nepřipravená, nadiktovaná a jen málokým podporovaná reforma způsobí vážné škody. Ti nekloudní pak si bohužel budou učit co chtějí a jak chtějí, což jim reforma umožňuje.
*P. S. Kurzívou jsou psány citace z článku Společenskovědních předmětů, č. 2 s. 20-22.
Počátkem března se na svém jednání členové výboru zabývali testy zaslanými k dějepisné "maturitě nanečisto" gymnáziím. Své připomínky iniciované vyučujícími na gymnáziích zadávajícími testové úlohy sepsali v dopise adresovaném vedení Cermatu. Pomocí e-mailu a na březnové schůzi byli s naším vyjádřením seznámeni členové výboru SH, kteří se jím však bohužel nezabývali.
V květnu byly MŠMT ze zpracování nekvalitního zadání dějepisné maturity vyvozeny důsledky v podobě odvolání ředitelky Cermatu ministryní školství. Byly přijaty některé výtky, jiné však bagatelizovány. Za hlavní nedostatek byl označen způsob, jak nevhodně bylo s našimi připomínkami naloženo.
K dalším událostem v této věci: