INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 20

ROLE DĚJEPISU V JEDNÁNÍ EVROPSKÝCH MINISTRŮ ŠKOLSTVÍ A VZDĚLÁVACÍCH INSTITUCÍ RADY EVROPY

Na podzim jsme z jedné anglické univerzity dostali dotaz, jak se u nás naplňují doporučení výboru ministrů o dějepise, o němž se jednalo v minulém roce. Podařilo se nám překlad tohoto dokumentu, který u nás nebyl zveřejněn, získat. Vedoucí pracovníci ministerstva s ním byli seznámeni na jednání v lednu 2002. Na dotaz ze zahraničí jsme tedy mohli odpovědět, jak se nám situace zatím jeví.

Pokládáme tento dokument nejen za velmi zajímavý, ale přímo zásadní a věříme, že podmínky pro zajištění úkolů, které jsou dějepisu v evropském měřítku ukládány, budou i u nás v blízké době zajištěny. Pro Vaši informaci zveřejňujeme podstatnou část posledního Doporučení. Bohužel nevíme, zda někde byla zveřejněna doporučení ministrů a RE o dějepise z let 1992 - 2001 a jaké stanovisko k nim zaujímali naši ministři školství.

RADA EVROPY - VÝBOR MINISTRŮ

DOPORUČENÍ REC (2001) 15 O VÝUCE DĚJEPISU V EVROPĚ 21. STOLETÍ
(přijaté Výborem ministrů dne 31. října 2001 na 771.zasedání zástupců ministrů)

Z první části dokumentu jsme se dozvěděli, že první úmluva o mimořádných úkolech a nezbytné podpoře studia historie na evropských školách a poslání dějepisu v Evropě vzešla již z jednání v roce 1954 o Evropské kulturní úmluvě v Paříži. V úvodu jsou zmíněny i summity, kde hlavy států a vlád členů RE v 90. letech vyjádřily nutnost posílení porozumění a důvěry mezi národy zejména prostřednictvím osnov pro výuku dějepisu se konaly ve Vídni (1993) a Štrasburku (1997). Připomínají se doporučení Parlamentního shromáždění o evropské dimenzi vzdělávání z roku 1989 a 1996, zasedání Stálé konference ministrů školství v Kristiansandu (1997) a Krakova (2000) o "Studiu a výuce dějin ve 20. století", deklarace ze Štrasburku ( 1999) o aktivitách, k nimž patří i výuka dějepisu, vzdělávání o evropském dědictví z Regionální konference ve Tbilisi (2000), usnesení 5. konference evropských ministrů o úkolech dějepisu v podpoře kulturního dědictví v Portoroži (2001), výsledky projektu RE "Studium a výuka evropských dějin ve 20. století" a další. Následují citace z textu dokumentu:

VÝBOR MINISTRŮ v souladu s článkem 15 b. Statutu rady Evropy ….

- doporučuje, aby vlády členských států při respektování svých ústavních systémů, situace a podmínek na úrovni státu či místní úrovni a systémů vzdělávání:

• vycházely ze zásad stanovených v příloze k tomuto doporučení, pokud jde o současné a budoucí reformy v oblasti výuky dějepisu i přípravy učitelů dějepisu;
• zajistily pomocí náležitých postupů na úrovni státu, regionální a místní úrovni, aby byly příslušné veřejné či soukromé instituce v jejich zemi informovány o zásadách stanovených v tomto doporučení, a to s využitím podkladů, z nichž doporučení vychází, zejména zdrojů učebních materiálů vypracovaných během realizace projektu "Studium a výuka evropských dějin ve 20. století";
• na základě opatření, jež budou určena, pokračovaly v realizaci aktivit v oblasti výuky dějepisu, aby tak došlo k utužení vztahů založených na důvěře a toleranci uvnitř států a mezi nimi navzájem a ke splnění náročných úkolů, jež před ně klade 21. století;
• osvojily si integrovaný přístup využitím dalších projektů Rady Evropy, zejména projektu "Výchova k demokratickému občanství", a práce podniknuté v oblasti kulturního dědictví;

- žádá generálního tajemníka Rady Evropy, aby na toto doporučení upozornil státy, které sice nejsou členy Rady Evropy, ale jsou stranami Evropské kulturní úmluvy.

PŘÍLOHA K DOPORUČENÍ REC (2001)15

1. Cíle výuky dějepisu ve 21. století

Výuka dějepisu v demokratické Evropě by měla:

• zaujímat rozhodující postavení ve vzdělávání odpovědných a aktivních občanů a v rozvíjení respektu vůči všemožným rozdílům na základě zásad tolerance a pochopení národní identity;
• být rozhodujícím faktorem ve smíření, vzájemném uznávání, porozumění a důvěře mezi národy;
• hrát podstatnou roli v prosazování základních hodnot, k nimž patří tolerance, vzájemné porozumění, lidská práva a demokracie;
• být jednou z podstatných součástí svobodně dohodnutého budování Evropy na základě společného historického a kulturního dědictví obohaceného rozmanitostí, i když ji provází konfliktní a někdy i dramatické aspekty;
• být součástí vzdělávací politiky, která sehrává bezprostřední úlohu v rozvoji a pokroku mladých lidí s cílem dosáhnout jejich aktivního zapojení do budování Evropy, a rovněž součástí mírového rozvoje lidské společnosti z globálního hlediska a v duchu vzájemného porozumění a důvěry;
• umožnit rozvíjení intelektuální schopnosti žáků kriticky a odpovědně analyzovat a interpretovat informace, a to prostřednictvím dialogu, hledání historických dokladů a otevřené debaty založené na mnohočetnosti hledisek, především ve vztahu ke sporným a citlivým otázkám;
• umožnit občanům Evropy obohatit svou individuální a kolektivní identitu poznáním společného historického dědictví v jeho místní, regionální, národní, evropské a globální dimenzi;
• být nástrojem prevence zločinů proti lidskosti.

2. Zneužívání historie

Výuka dějepisu nesmí být nástrojem ideologické manipulace či propagandy ani se nesmí zneužívat k prosazování netolerantních, ultranacionalistických, xenofobních, rasistických či antisemitských idejí.

Dále se vypočítává, co v historickém výzkumu a dějepise vyučovaném na školách není slučitelné se základními hodnotami RE

3. Evropská dimenze ve výuce dějepisu

Protože budování Evropy je výrazem svobodného rozhodnutí samotných obyvatel Evropy i historické skutečnosti, bylo by vhodné:

• prokázat existenci trvalých historických vztahů mezi místní, regionální, národní a evropskou úrovní;
• podnítit výuku věnovanou obdobím a vývojovým trendům, v nichž se evropská dimenze projevila nejzřetelněji, zejména historickým či kulturním událostem a tendencím, jež podporují vědomí evropanství;
• využívat všechny dostupné prostředky, zejména informační technologie, k podpoře spolupráce mezi školami a výměnných projektů zaměřených na témata související s evropskými dějinami;
• rozvíjet zájem žáků o historii dalších evropských zemí;
• zavést či rozvíjet výuku historie samotného budování Evropy.

K podpoření evropské dimenze ve výuce dějepisu v rozšířené, demokratické a mírové Evropě by bylo vhodné:

• zohlednit výsledky práce vykonané v rámci projektu "Studium a výuka evropských dějin ve 20. století", který vedla Rada pro kulturní spolupráci, a to jak z hlediska obsahu projektu, tak i metodologického přístupu;
• čerpat z programů Rady Evropy věnovaných reformě výuky dějepisu a z vytváření nových učebnic a metodických příruček během realizace aktivit usilujících o rozvíjení a upevnění demokratické stability;
• čerpat z programů Rady Evropy zaměřených na zvyšování povědomí o společném dědictví a výuku věnovanou tomuto tématu;
• co nejvíce šířit učební materiály vypracované v rámci projektu "Studium a výuka evropských dějin ve 20. století" náležitým využitím informačních a komunikačních technologií;
• zvýšit míru pomoci při přípravě nových osnov a standardů pro výuku dějepisu včetně vytváření nových učebnic, zejména v Ruské federaci, kavkazských zemích, jihovýchodní Evropě a černomořském regionu;
• využívat program Rady Evropy zaměřený na školení pedagogických pracovníků a pomáhat tak učitelům osvojit si tyto nové poznatky zasazené do evropského kontextu a umožnit jim srovnávat své názory, úhly pohledu a zkušenosti.

4. Obsah osnov

I když se výuka dějepisu musí vyvarovat pouhé akumulace encyklopedických poznatků, musí přesto zahrnovat:

• zvyšování povědomí o evropské dimenzi, kterou je třeba zohlednit při koncipování osnov, aby si tak žáci osvojili "vědomí svého evropanství" otevřené vůči zbytku světa;
• rozvíjení kritických schopností studentů, schopnosti samostatného myšlení, objektivnosti a odolnosti vůči manipulaci;
• události a momenty, které se trvale zapsaly do evropských dějin, rozebírané na místní, národní, evropské a globální úrovni a nahlížené prizmatem zvláště významných období a skutečností;
• zkoumání každé z dimenzí evropské historie, nejen dimenze politické, ale i ekonomické, společenské a kulturní;
• rozvíjení zvídavosti a smyslu pro zkoumání podstaty událostí, zejména využitím metod objevování a zjišťování faktů při studiu evropského dědictví, tj. oblasti, která odhaluje mezikulturní vlivy;
• vykořenění předsudků a myšlenkových stereotypů tím, že osnovy pro výuku dějepisu osvětlí a vyzdvihnou pozitivní vzájemné vlivy, jimiž na sebe působily různé země, náboženství a myšlenkové proudy během historického vývoje Evropy;
• kritické studium zneužití historie, ať již takové jednání pramení z popření historických skutečností, jejich překrucování či opomíjení, nevědomosti nebo přizpůsobení ideologickým cílům;
• studium sporných a ožehavých otázek, které vezme v úvahu různé skutečnosti, názorová

5. Metody učení

Kapitola popisuje využívání zdrojů - přístupných archivů, dokumentárních filmů, muzeí, osobních svědectví atd. které mají učitelé dějepisu využívat, osobní výzkum, skupinový výzkum, interdisciplinární přístup, přeshraniční přístup aj.,

6. Výuka a připomenutí historických skutečností

Spolu se zdůrazněním pozitivních výdobytků dvacátého století, mezi něž patří například mírové využití vědeckých poznatků ke zlepšování životních podmínek a rozmach demokracie a lidských práv, je třeba v oblasti vzdělávání vynaložit všechny síly, aby se předešlo opakování nebo popření ničivých událostí, které toto století poznamenaly, konkrétně holocaustu, genocid a dalších zločinů proti lidskosti, etnických čistek a masivního porušování lidských práv a základních hodnot, k nimž se Rada Evropy obzvláště hlásí.
Toto úsilí by mělo zahrnovat následující kroky:

• pomoci žákům rozvíjet znalosti a povědomí o takových událostech, které vrhly nejhlubší stín na evropské a světové dějiny, a pomoci jim poznat jejich příčiny;
• přemýšlet o ideologiích, které k nim vedly, a zvažovat, jak by se jejich opakování dalo zabránit;
• koncipovat, vypracovávat a koordinovat příslušné programy školení pedagogických pracovníků v členských státech Rady pro kulturní spolupráci;
• usnadnit přístup k dokumentaci, která je k danému tématu již k dispozici, mimo jiné i využitím nových technologií, a vytvářet síť středisek uchovávajících zdroje k výuce v této oblasti;
• realizovat a monitorovat realizaci rozhodnutí ministrů školství (Krakov 2000) určit na základě historie každé jednotlivé země den pro připomenutí holocaustu ve školách a prevenci zločinů proti lidskosti;
• vytvářet specifický vklad Rady Evropy v oblasti vzdělávání, který bude sloužit Task Force pro mezinárodní spolupráci v oblasti vzdělávání o holocaustu, jeho připomenutí a výzkumu.

7. Pregraduální studium učitelů dějepisu a jejich další vzdělávání

Specializovaná pregraduální příprava učitelů dějepisu a jejich další vzdělávání by měly:

• umožnit učitelům dějepisu práci s komplexními a reflexivními metodami výuky dějepisu orientovanými na proces výuky a podnítit je, aby takové metody využívali;
• informovat budoucí učitele dějepisu i ty, kteří se tomuto povolání již věnují, o všech nejnovějších produktech, nástrojích a metodách, zejména pokud tyto využívají informační a komunikační technologie;
• seznámit učitele s využitím postupů výuky, které zohledňují faktografické údaje a zároveň jdou za rámec pouhého předávání informací a mají žákům umožnit analýzu a výklad historických skutečností a jejich vlivu na současnost, a to v různých kontextech, například společenském, zeměpisném, ekonomickém atd.;
• přispět k tomu, že budou učitelé moci využívat postupy hodnocení, které nezohledňují pouze sumu informací, jež se žáci zpaměti naučili, ale i činnosti, které jsou schopni díky svým znalostem a vědomostem provést, ať již se jedná o výzkum, vedení diskuse nebo analýzu sporných otázek;
• pomoci koncipovat a vytvářet podmínky pro interdisciplinární studium ve třídách ve spolupráci s jejich kolegy učiteli.

Protože informační a komunikační technologie s sebou přinášejí proměnu role učitele dějepisu, je důležité, aby se:

• vytvářely příležitosti k výměně zkušeností a informací, aby se tak učitelé mohli seznámit se širokou škálou vzdělávacích situací daných jejich novými rolemi;
• podpořilo vytváření diskusních skupin, které se budou věnovat obtížím spojeným s výkonem tohoto povolání, nejistotě a pochybnostem o těchto nových metodách výuky;
• rozvíjely databáze zdrojů, které budou nejen uvádět údaje o dostupných dokumentech a webových stránkách, ale i specifikovat platnost informací získaných z těchto dokumentů a stránek.

Pro splnění těchto cílů a stanovení specifického profilu učitele dějepisu by bylo vhodné:

• poskytnout vzdělávacím zařízením, která připravují učitele dějepisu, podporu potřebnou pro zachování a zlepšení kvality jejich přípravy, a především rozvíjet profesionalitu a společenské postavení učitelů dějepisu;
• věnovat zvláštní pozornost vzdělávání osob, které připravují učitele dějepisu, na základě zásad obsažených v tomto doporučení;
• podpořit srovnávací výzkum zaměřený na cíle, struktury a standardy, které se vztahují k počáteční přípravě učitelů dějepisu a jejich školení při zaměstnání, a přitom podporovat spolupráci a výměnu informací mezi příslušnými institucemi potřebnou pro reformování počáteční přípravy učitelů dějepisu a jejich školení při zaměstnání a školení školitelů;
• usilovat o navázání partnerství mezi všemi institucemi, které se věnují přípravě učitelů dějepisu nebo jejichž činnost se této oblasti dotýká (zejména média), a tato partnerství podporovat, s cílem zdůraznit jejich zvláštní poslání a specifické povinnosti.

8. Informační a komunikační technologie

Kromě dodržování zákonných ustanovení a respektování svobody projevu je zároveň třeba podniknout nutné kroky proti šíření rasistických, xenofobních a revisionistických materiálů, zejména prostřednictvím Internetu.

V kontextu obecně rozšířeného využívání informačních a komunikačních technologií mezi mladými lidmi ve škole i mimo školu je důležité, aby metody a postupy výuky braly v úvahu skutečnost, že tyto technologie:

• jsou nesmírně důležitým zdrojem pro výuku dějepisu;
• nutí nás důkladně zvažovat rozmanitost a spolehlivost zdrojů informací;
• umožňují učitelům a žákům přístup k původním zdrojů a mnohočetným interpretacím skutečností;
• impozantně rozšiřují přístup k historickým údajům a skutečnostem;
• zvyšují možnosti výměny informací a vedení dialogu a tyto výměny a dialog usnadňují.

Kromě toho by bylo vhodné vytvořit podmínky nezbytné k tomu, aby učitelé:

• v procesu selekce pomohli svým žákům samostatně posoudit spolehlivost informačních zdrojů a informací;
• zavedli ve třídách postupy, které podporují kritickou analýzu, počítají s mnohočetností názorových stanovisek a uplatňují multikulturní přístup k výkladu skutečností;
• pomohli svým žákům rozvíjet takové dovednosti, jako je například kritická analýza a myšlení v analogiích.

Pozn.: tučné vyznačení není součástí originálním dokumentu

ČESKÝ ŠKOLSKÝ HIT - RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

Záměr dát školám vyučujícím děti ve věku 6 - 15 let maximální prostor pro uplatnění vlastních záměrů a priorit ve vzdělávání má podobu tzv. Rámcových vzdělávacích programů. O jejich formě a obsahu se diskutuje asi dva roky - první návrh VÚP z roku 2000 byl přepracován. Nyní s druhou verzí pracuje 54 vybraných škol, které podle rámcových připravují své školní vzdělávací programy. Celý návrh nebyl zatím souborně publikován, materiály jednotlivých předmětů, s nimiž pracují zmíněné školy, jsou však k dispozici.

Domníváme se, že jde o zcela zásadní změnu, která má své kladné i negativní aspekty, a považujeme za nezbytné, poznat názory našich členů, případně dalších učitelů dějepisu. Návrh dějepisu v RVP - třebaže není veřejnosti znám - byl již několikrát (v tisku i na jednání) napaden jako příliš podrobný a svazující tvořivost škol; učitelé na každé škole mají mít právo svobodně zvolit nejen metody, ale výrazněji koncipovat i obsah dějepisné výuky. To, čím se v jiných zemích zabývají početné týmy desítek a stovek historiků, pedagogů, psychologů a učitelů mnoho let, je v naší zemi přeneseno na kolektivy ředitelů a učitelů jednotlivých škol.

Abyste mohli o těchto problémech přemýšlet, zveřejňujeme v našem interním materiále 2. verzi návrhu. Dějepis na 2. stupni se nachází v oddíle "Člověk a společnost" spolu s občanskou naukou. Pro nedostatek místa po úvodní charakteristice celé oblasti vyjímáme pouze předmět dějepis.

NÁVRH VÚP - MŠMT:
CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVACÍ OBLASTI ČLOVĚK A SPOLEČNOST

• Vzdělávací oblast Člověk a společnost připravuje žáky pro život v demokratické společnosti. Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci poznali sociální, kulturně historické a geografické souvislosti života lidí v jejich rozmanitosti a proměnlivosti. Seznamuje žáky s vývojem společnosti a s důležitými společenskými jevy a procesy, které se promítají do každodenního života a mají vliv na utváření společenského klimatu. Formuje dovednosti a postoje důležité pro aktivní využívání poznatků o společnosti a mezilidských vztazích v občanském životě. Zaměřuje se na utváření pozitivních občanských postojů a na upevňování žádoucích hodnotových orientací. Rozvíjí vědomí přináležitosti k evropskému společenství a podporuje přijetí hodnot, na nichž je současná demokratická Evropa budována.
• Důležitou součástí vzdělávání v dané vzdělávací oblasti je prevence rasistických, xenofobních a extrémistických postojů a výchova k toleranci a respektování lidských práv. Naplňování tohoto cíle spočívá ve formování vztahů založených na úctě k právům člověka a na respektu ke kulturním a sociálním odlišnostem. Žáci by měli mít příležitost poznávat zvláštnosti různých kulturních prostředí i etnik a učit se uplatňovat vstřícné a nepředpojaté způsoby komunikace s příslušníky minorit a jiných zemí.
• Vzdělávací oblast Člověk a společnost se dotýká především výchovy k občanství, dějepisu a zeměpisu, ale zároveň se promítá i do ostatních vzdělávacích oblastí a do celého života školy. Ve svém obsahu i výstupních kompetencích navazuje tato vzdělávací oblast přímo na oblast Člověk a jeho svět, která přibližuje "svět společnosti" žákům 1. stupně základní školy. V závislosti na věku žáků se ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost vychází z poznávání nejbližšího okolí a bezprostředních mezilidských vztahů a postupně se přechází k poznávání stále širších kontextů společenských jevů, dějů, vztahů a institucí. Poznávání společnosti a mezilidských vztahů by mělo být opřeno o životní praxi a aktuální životní zkušenosti žáků. Učební činnosti by měly směřovat k osvojování praktických dovedností a k jejich aplikaci v reálných životních situacích.
• Obor vzdělávací oblasti výchova k občanství se zaměřuje na vytváření kvalit, které souvisejí s orientací žáků v sociální realitě a s jejich začleňováním do různých společenských vztahů a vazeb. Otevírá žákům cestu k pochopení vlastního jednání i jednání druhých lidí v kontextu různých životních situací. Seznamuje žáky se vztahy v rodině a širších společenstvích, s hospodářským životem, činností důležitých politických institucí a státních orgánů a s možnými způsoby zapojení jednotlivců do občanského života. Rozvíjí občanské a právní vědomí žáků, posiluje smysl jednotlivců pro osobní i občanskou odpovědnost a motivuje žáky k aktivní účasti na životě demokratické společnosti.
• Obor vzdělávací oblasti dějepis přináší základní poznatky o konání člověka v minulosti. Jeho hlavním posláním je kultivace historického vědomí jedince a uchování kontinuity historické paměti, především ve smyslu předávání historické zkušenosti. Znalost různých historických epoch napomáhá k celkové orientaci v mnohotvárnosti kulturních, politických, sociálních a ekonomických faktů tvořících rámec každodenního života. Důležité je zejména poznávání dějů, skutků a jevů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se do obrazu naší současnosti. Významně by se měl uplatňovat zřetel k dějinám regionu i k dějinám místním a k základním hodnotám evropské civilizace.
• Vzhledem k nutnosti zachování celistvosti oboru vzdělávací oblasti zeměpis jsou cíle, očekávané kompetence i výčet učiva společenskovědního charakteru daného oboru umístěny ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda.

CÍLOVÉ ZAMĚŘENÍ VZDĚLÁVACÍ OBLASTI "CLOVĚK A SPOLEČNOST"

Vzdělávání v dané oblasti směřuje k:

• podchycení a rozvíjení zájmu o současnost a minulost vlastního národa i jiných kulturních společenství, utváření a upevňování vědomí přináležitosti k evropské kultuře;
• formování úcty k vlastnímu národu i k jiným národům a etnikům a rozvíjení respektu ke kulturním či jiným odlišnostem (zvláštnostem) lidí, skupin a různých společenství;
• získávání orientace v mnohotvárnosti kulturních, sociálních, politických, právních i ekonomických faktů tvořících rámec každodenního života;
• poznávání a posuzování každodenních situací a událostí ve vzájemných vazbách a širších historických, sociokulturních, politických, ekonomických i globálních souvislostech;
• promýšlení a porovnávání společenských jevů a procesů ve vlastní zemi s obdobnými jevy a procesy v jiných zemích, hledání jejich příčinných vztahů a souvislostí;
• spojování osvojených poznatků s různými informacemi i vlastními životními zkušenostmi a jejich využívání při řešení reálných životních situací a při rozhodování;
• osvojování práce s různorodými druhy pramenů a zdrojů informací a utváření schopnosti jejich kritického vyhodnocování z hlediska jejich původu a věrohodnosti.

OČEKÁVANÉ KOMPETENCE VZDĚLÁVACÍ OBLASTI

Na konci 3. období základního vzdělávání (se) žák:

• rozlišuje a posuzuje všední život lidí v různých geografických, historických a sociokulturních podmínkách;
• popíše rozmístění a pohyb lidské populace a složitost struktury významných kulturních okruhů ve světě v minulosti a současnosti, rozlišuje základní fáze vývoje společnosti;
• posuzuje a rozlišuje historické i současné modely forem vlády;
• zdůvodní, jak vzájemná spolupráce a spory mezi lidmi a lidskými komunitami ovlivňují (a ovlivňovaly v minulosti) podobu státních útvarů;
• uvede a zdůvodní příklady ekonomické a politické integrace v minulosti a současnosti;
• chápe potřebu tolerance ve společnosti a dovede pracovat s pojmy rasismus, xenofobie, extrémismus, terorismus aj.;
• získává, hodnotí a využívá informace z různých informačních médií při řešení společenskovědních problémů

DĚJEPIS

Cílové zaměření oboru vzdělávací oblasti

Vzdělávání v oboru dějepis směřuje k:

• rozvíjení vlastního historického vědomí, poznávání nejvýznamnějších společenských jevů, procesů, hodnot a osobností, které v minulosti vytvářely obraz světa a jež se promítají do současnosti;
• vnímání obrazu hlavních vývojových linií především evropské civilizace v rovině národních, regionálních a lokálních dějin;
• hledání kořenů soudobých společenských dějů v minulosti a poznávání skutečnosti, že člověk není pouze objektem historického dění, ale i jeho aktivním a odpovědným spolutvůrcem;
• získávání orientace v historickém čase, pochopení souvislostí dějinných událostí a procesů;
• poznávání historických pramenů a zprostředkovaných zdrojů historického poznání (muzea, knihovny, populárně vědecká literatura apod.);
• chápání mnohostrannosti historické interpretace a zvyšování odolnosti vůči myšlenkové manipulaci;
• porozumění historickému vývoji jako mnohovrstevnatému, nerovnoměrnému, rozmanitému a souvislostmi provázanému toku dějů;
• chápání kulturní rozmanitosti světa jako přirozeného důsledku vývojové nestejnorodosti, vnímání odlišnosti náboženských a civilizačních soustav jako zdroje výměny hodnot a vzájemného obohacování a k rozvíjení vědomí multikulturní snášenlivosti a tolerance;
• nabývání úcty ke kulturnímu a duchovnímu odkazu vlastního národa, evropské civilizace i civilizací ostatních, respektování jedinečnosti, neopakovatelnosti a důstojnosti lidského života;
• utváření pozitivního hodnotového systému opřeného o historickou zkušenost lidstva.

Očekávané kompetence oboru vzdělávací oblasti

Na konci 3. období základního vzdělávání (se) žák:

• má základní přehled o národních dějinách a vybraných kapitolách lokálních, regionálních, evropských a světových dějin;
• má představu o životě a jednání sociálních skupin i vybraných konkrétních osob v minulosti;
• chápe mnohostrannou rozmanitost projevů všelidské kultury a přínos národní a evropské kultury k tomuto odkazu;
• rozpozná osobní sounáležitost s kulturními hodnotami i přírodním prostředím a uvědomuje si nutnost jejich ochrany;
• zná významné historické památky a osobnosti ve svém regionu i nejvýznamnější památky své vlasti a světa;
• uvědomuje si vlastní osobní a občanskou identitu a nutnost respektovat identitu druhých;
• chápe historický rozměr pojmů humanita, mír, demokracie, tolerance, nutnost jejich respektování a obrany při střetech s intolerancí, rasismem, nacionalismem a všemi formami extremismu;
• samostatně získává z dostupných zdrojů informace o historických skutečnostech;
• chápe možnost různé interpretace historických faktů a nutnost kritického přístupu k interpretacím;
• orientuje v historickém čase a prostoru;
• komunikuje o historických tématech, prezentuje výsledky své práce na historická témata;
• je schopen chápat významné události současnosti v historickém kontextu.

Učivo

Lidé, jejich přítomnost a minulost

Žáci se učí chápat význam poznávání minulosti pro současnost a budoucnost. Seznamují se s obsahem činnosti a významem institucí, které se zabývají historickou skutečností. Zvládají základní orientaci v historickém čase a prostoru. Učí se rozlišovat mýty a historickou skutečnost a chápat nemožnost dokonalého a konečného poznání historie.

• význam dějin pro jedince i současnou společnost
• historická periodizace, práce s časovou osou
• práce s informačními médii
• hlavní úkoly archivů, muzeí a knihoven, poslání archeologie

Pravěk - nejstarší období lidské společnosti

Žáci se seznamují se způsobem života lidí v pravěku (tj. způsobem obživy, bydlením, uspořádáním lidské pospolitosti, ideovými představami, uměleckými projevy), poznávají vývoj forem a funkcí pravěké industrie, důsledky přechodu k zemědělskému způsobu obživy a význam dovednosti zpracování kovů pro lidskou společnost. Seznamují se s nejvýznamnějšími archeologickými památkami na našem území a v Evropě.
Doba kamenná

• způsob života lidí v době kamenné
• počátky zemědělství a řemesel
• projevy duchovního života lidí

Doba bronzová

• první kovy, rozvoj řemesel a obchodu

Doba železná

• nové kovy, zdokonalení řemeslné výroby
• Keltové - civilizační vrchol pravěku

Starověk

Žáci se učí chápat souvislost mezi přírodními podmínkami a vznikem (vývojem) starověkých států. Seznamují se s podstatou společenského uspořádání konkrétního starověkého státu. Učí se chápat podstatu antické demokracie (ve srovnání s jinými formami vlády starověkých států) a nutnost obranného boje proti vnějšímu nebezpečí. Seznamují se s kulturním přínosem starověkých civilizací pro budoucí generace.
Oblasti starověkého východu

• charakteristické rysy oblasti
• vývoj společnosti na příkladu vybraného starověkého státu

Židé a judaismus

• počátky písma, věd a první zákony, kulturní přínos starověkých civilizací

Starověké Řecko

• kořeny řecké civilizace
• archaické a klasické období řeckých dějin (městské státy, život společnosti v Athénách a ve Spartě, řecko-perské války, válka peloponéská, kultura a umění)

Makedonie, říše Alexandra Makedonského, helénismus
Starověký Řím

• založení Říma, Etruskové
• římská republika, její rozkvět a krize
• ovládnutí Itálie Římem, punské války
• vznik a vývoj římského císařství
• počátky křesťanství
• římská kultura (státověda, řečnictví, právo a vojenství)
• krize a rozpad říše západořímské

Středověk

Raný středověk

Žáci se učí chápat podstatnou změnu v Evropě, která nastala v důsledku příchodu nových etnik, a zásadní odlišnosti byzantské, arabské a francké kulturní oblasti. Seznamují se se vznikem významných státních útvarů v Evropě, postavením panovníka a jednotlivých společenských vrstev, jakož i dobovým životním stylem těchto vrstev společnosti. Učí se chápat úlohu křesťanství a víry v životě středověkého člověka i konflikty mezi mocí světskou a církevní. Seznamují se se základními znaky románského slohu, uvede příklady nejvýznamnějších stavebních památek v Čechách a na Moravě.

• nový etnický obraz Evropy
• byzantská, arabská, francká říše
• první státní útvary na našem území, kulturní a politický význam cyrilometodějské mise
• český stát v době knížecí (významné osobnosti, rozhodující události, kolonizace)
• formování prvních státních celků v Evropě
• boj mezi mocí světskou a církevní
• křížové výpravy
• románská kultura a životní styl raného středověku

Vrcholný středověk

Žáci se seznamují především s rozmachem českého státu, který se stal v době vrcholného středověku významným evropským státem. Učí se tuto proměnu chápat v souvislosti s významnými politickými, hospodářskými, sociálními a kulturními záležitostmi typickými pro toto období. Zároveň se seznamují s problémy, které vedly ke kritice církve a krizi středověké společnosti, jež vyústily v českou reformaci.

Na pozadí konfliktu mezi Anglií a Francií žáci poznávají okolnosti vzniku parlamentu a generálních stavů jako zárodků institucí, které se v průběhu staletí transformovaly v moderní zastupitelské orgány.

• rozvoj řemesel a obchodu, vznik měst a jejich význam
• český stát za vlády posledních Přemyslovců a nástup Lucemburků
• vláda Karla IV. a její přínos pro český stát
• gotická kultura a její významné památky, životní styl jednotlivých vrstev středověké společnosti, soužití různých etnických kultur v naší zemi
• konflikt mezi Anglií a Francií
• kritika poměrů v církvi a husitství v Čechách

Pozdní středověk

V kontextu s celoevropskou hospodářskou, politickou a kulturní situací v Evropě se žáci seznamují s charakteristickými změnami ve vnitřní situaci, náboženských poměrech a mezinárodním postavení českého státu v době poděbradské a jagellonské. Seznamují se rovněž s okolnostmi vzniku středoevropského soustátí.

• doba poděbradská, jednota bratrská
• jagellonský stát a stavovská monarchie
• hospodářský a technický rozvoj v našich zemích a v západní Evropě
• cesta ke vzniku středoevropského soustátí
• kultura v době pozdního středověku

Raný novověk

Počátky novověku

Žáci se seznamují s pojmy humanismus, renesance a reformace, jejich projevy v kultuře, myšlení a životě lidí. Poznávají důvody a význam objevných plaveb a důsledky pronikání evropských civilizací do nově objevených zemí pro tyto země i pro Evropu. Učí se chápat postavení českých zemí v habsburské monarchii v podmínkách Evropy rozdělené na katolický a reformační blok a důsledky náboženské nesnášenlivosti v době třicetileté války. Při srovnání vývoje evropských zemí si osvojují význam pojmů absolutismus, konstituční monarchie, parlamentarismus.

• renesance a humanismus
• objevné cesty a jejich společenské důsledky
• náboženská reformace
• počátky absolutních monarchií
• český stát v předbělohorských poměrech
• třicetiletá válka
• občanská válka v Anglii

Období od 2. poloviny 17. století do konce 18. století

Žáci se seznamují se situací v českých zemích a vybraných evropských zemích po třicetileté válce. Učí se rozpoznávat projevy barokní kultury a chápat význam osvícenství jako významného myšlenkového předělu, který ovlivnil politický vývoj u nás v Evropě i na americkém kontinentu.

• baroko
• upevňování vlády Habsburků po třicetileté válce
• rozvoj vzdělanosti v době osvícenské
• české země za vlády Marie Terezie a Josefa II.
• situace ve Francii, Rusku a Prusku, vzestup Velké Británie
• boj amerických osad za nezávislost, vznik Spojených států amerických

Novověk od konce 18. století do r. 1914

Žáci se učí chápat 19. století jako období, v němž došlo k definitivnímu rozbití středověkých evropských politických, hospodářských a společenských struktur a ke zrodu nových emancipačních hnutí. Už v průběhu boje za osvobození třetího stavu dochází k jeho diferenciaci a po dokončení boje k samostatnému postupu jednotlivých skupin, který ústí v ustavení moderních politických stran. Výrazným jevem dané doby je emancipační hnutí národů, ohrožující na jedné straně existenci mnohonárodnostních monarchií, na druhé straně usilující o vytvoření jednotných národních států. Vše nalézá svůj odraz v kulturní oblasti. Prudký rozvoj průmyslu je předpokladem i katalyzátorem těchto změn. Nerovnoměrný vývoj a rozpory mezi jednotlivými státy vedly k vzájemným konfliktům v předvečer I. světové války.

• Velká francouzská revoluce, její průběh a význam pro Francii i evropské dějiny
• napoleonské války a jejich důsledky
• průmyslová revoluce, modernizace společnosti, změna sociální struktury
• národní a osvobozenecká hnutí v Evropě, pojem vlastenectví a požadavek národa na svobodný rozvoj
• utváření novodobého českého národa
• rok 1848 v Evropě a v Čechách
• postavení českých zemí v habsburské monarchii ve II. polovině 19. století, základní rysy české politiky, její představitelé
• procesy sjednocování v Německu a v Itálii
• občanská válka v USA

Moderní doba

Situace v letech 1914 - 1948

Žáci se učí chápat 1. polovinu 20. století jako období, v němž došlo ke dvěma nejničivějším světovým válkám. Uvědomují si změnu mezinárodněpolitických vztahů vznikem a existencí komunistického režimu a destruktivní sílu totalitarismu i vypjatého nacionalismu. Učí se chápat okolnosti vzniku samostatného Československa, jeho vnitřní a zahraniční situaci v období první a druhé republiky, protektorátu a poválečnou situaci, která vyústila v únorové události 1948.

• první světová válka
• situace v Rusku, ruské revoluce
• vznik ČSR, hospodářsko-politický rozvoj republiky, sociální a národnostní problémy
• mezinárodně politická situace Evropy ve 20. letech
• počátky fašistického hnutí
• SSSR v meziválečném období
• světová hospodářská krize a její důsledky
• první projevy fašistické agrese, vznik válečných ohnisek
• kultura, věda a technika před vypuknutím druhé světové války
• cesta k Mnichovu, Mnichovská dohoda a její důsledky
• Protektorát Čechy a Morava
• druhá světová válka
• domácí a zahraniční odboj
• mezinárodní konference a poválečné uspořádání světa
• poválečné Československo v letech 1945-1948
• únorový převrat 1948

Dějiny od poloviny 20. století do současnosti

Žáci se seznamují se vznikem a problémy existence bipolárního světa a zejména postavením Československa v těchto mezinárodních souvislostech. Pozornost se zaměřuje na vnitřní situaci v naší republice (událostem r. 1968 a 1989 a vzniku ČR), postupný rozklad východního bloku rozkladem komunistických systémů a události, které ovlivňují naši současnost.

• postavení Československa a jeho postupné začleňování do sféry vlivu SSSR, projevy sovětizace Československa ve všech oblastech společenského života i v každodenním životě lidí
• studená válka, rozdělení světa do vojenských bloků (NATO, Varšavská smlouva), úloha OSN
• rozpad koloniálního systému, mimoevropský svět
• vnitřní situace v zemích východního bloku (krizové projevy)
• charakteristika západních zemí (na vybraných příkladech)
• krize sovětského impéria a "perestrojka"
• obnova demokracie ve východní Evropě a "sametová revoluce"
• rozpad Československa, vznik ČR
• Česká republika na přelomu tisíciletí
• technika, věda a kultura ve druhé polovině 20. století, evropská integrace, globalizace