Po kritice v loňském školním (i kalendářním) roce, především ze strany politiků, že se na českých základních a středních školách nedbale (v některých případech zda vůbec) vyučují dějiny druhé poloviny 20. století (ač nikdo nezveřejnil nějaké konkrétní výsledky průzkumu), přišlo ministerstvo, tehdy ještě pod vedením p. Lišky, s návrhem ke zpracování metodického pokynu pro výuku daného tématu. V průběhu prací se charakter dokumentu změnil na "Doporučení"
Ministerstvo zadalo práci Výzkumnému ústavu pedagogickému. O tom, že zadaný úkol od ministra pojalo ministerstvo vážně, svědčí fakt, že když byl pokyn pracovníky VÚP připraven, sešlo se k diskusi o něm na půdě ministerstva kolokvium, jehož se účastnili nejen odborníci - profesoři z fakult, ale i zástupci neziskových organizací (Člověk v tísni), Ústavu pro studium totalitních režimů, České školní inspekce, ba dokonce lidé z praxe, vyučující ze středních a základních škol. Jako člen výboru jsem zastupoval ASUD. To svědčí o zájmu ministerstva o názory nejen odborníků, ale i lidí z praxe.
Možná to byla aktuálnost problému, co vyprovokovalo všechny účastníky k mnoha poznámkám a připomínkám, pročež se setkání výrazně protáhlo i na e-mailovou diskusi a následovala ještě dvě sezení, v Telči a v Praze. V srpnu spatřil hotový ministerský přípis ve své finální podobě světlo světa.
Potud by se zdálo vše v pořádku a vyučující dějepisu (rovněž i politici zainteresovaní v dané problematice) by si mohli mnout ruce, neb získali dokument, o který se mohou opřít, se kterým dokonce mohou "vydyndat" po řediteli školy další hodiny dějepisu, nebo dějepisného semináře, popřípadě peníze na techniku a materiály (kterých však máme poskrovnu, avšak to by byla jiná kapitola). Mohli, ale nejspíš nebudou!
Dokument má pro ředitele škol pouze doporučující hodnotu. Ministerstvo nemůže přikázat: Dejte dějepisářům tři hodiny! Kupte jim DVD o dějinách 20. století! Obstarejte 20 vydání Tigridova Kapesního průvodce... (například). Ne, to opravdu ne - a to snad ani nebylo původním záměrem. Ministerstvo nemůže změnit RVP.
"Doporučením" dostávají zřizovatelé a ředitelé školy jasnou výzvu, do jisté míry i nástroj, jak mohou výuce dějin druhé poloviny 20. století pomoci. Záleží jen na nich, co s daným dokumentem provedou. Je otázkou, do jaké míry se k vyučujícím vůbec dostane. Věříme, že ano. Neboť i když k naplnění dvoustránkového pokynu nedojde, vyučující by se mohli alespoň potěšit z několikastránkové přílohy, kde najdou náměty pro svou pedagogickou činnost, inspirace podobné článkům ze sborníků a Informačních listů ASUD. Dále do přílohy tvůrci včlenili seznam doporučující literatury a přehled základních www stránek.
I když jsem se zpracování původně metodického pokynu (nyní doporučení) osobně účastnil, uznávám, že prostor pro naplnění idejí tvůrců je malý a komplikovaný. Možná proto mne mrzí, že největší zisk z něho budou mít nejspíš politici. Je to škoda, protože by si za snahu, se kterou se všichni zúčastnění i ministerstvo a VÚP při práci na pokynu podíleli, zasloužili větší šanci na úspěch.
I když jsem se zpracování původně metodického pokynu (nyní doporučení) osobně účastnil, uznávám, že prostor pro naplnění idejí tvůrců je malý a komplikovaný.
Možná proto mne mrzí, že největší zisk z něho budou mít nejspíš politici. Je to škoda, protože by si za snahu, se kterou se všichni zúčastnění i ministerstvo a VÚP při práci na pokynu podíleli, zasloužili větší šanci na úspěch..
Se Standardem jsem se seznámila ve školním roce 2008/9 prostřednictvím internetové diskuse 1. kola. Dokument, na kterém zejména v roce 2009 pracuje tým odborníků pod vedením Mgr. Vladimíra Srba, má měřit kvalitu práce učitele. Jedná se tedy o podrobná pravidla, po jejichž splnění by učitel měl být ohodnocen, a výsledek tohoto hodnocení by měl být vidět i na výplatní pásce. Mělo by dojít k vnitřnímu dělení na dobré, lepší a nejlepší kantory, čímž by se zvýšila i prestiž učitelského povolání.
Pokud by tato obšírná pravidla přišla do praxe, znamenalo by to, že by se musel zvýšit příliv financí do rezortu školství, protože příjmy výborného učitele je třeba z něčeho zaplatit, a rovněž by bylo nutné vytvořit kvalitní podmínky pro jeho práci: nejen materiální (pomůcky atd.), ale i personální (asistenti, školní psychologové…). Nezanedbatelným předpokladem pro úspěšnost změn je dostatečný počet objektivních řídících pracovníků, kteří by podle zmíněných pravidel měli pedagogy hodnotit.
Kdo se podrobněji seznámil s problematikou Standardu ví, že to není jednoduché čtení. Představa, že podle tohoto dokumentu bude hodnocen učitel, který má svoji práci rád a tvůrčím způsobem žáka vzdělává i vychovává, je dost pochmurná. Vždyť veškerá hodnocení je třeba podložit, zdůvodnit, stále evaluovat a evaluovat. Kdo si z autorů Standardu myslí, že na sobě správný učitel nepracuje, tak se mýlí. Myslím, že dobří učitelé pracují poctivě, stále se vzdělávají, hledají nové cesty k výchově i vzdělávání svěřených žáků a studentů, přemýšlí o sobě. Není jich málo.
Jsem přesvědčena, že pokud by dobře pracovala kvalitní Česká školní inspekce, čerpající z českých pedagogických tradic (nejen se ohánějící zaklínadlem EU), jejímž úkolem by měla být nejen kontrola ŠVP a papírů, ale i výuky a celkové atmosféry na škole, bylo by vše vpořádku. V případě nedostatků by měla inspekce nejen kritizovat, ale i poradit a pomoci.
Již proběhla na internetu dvě diskusní kola s tematikou Standardu, která možná ředitelé a učitelé ve víru náročné práce během školního roku ani nezaznamenali - 2. kolo začalo koncem školního roku a skončilo v polovině července 2009. Už i to napovídá o úctě autorů dokumentu k učitelům.
Odtrženost od reality, přes veškeré snahy, je do očí bijící.
Do práce na Standardu kvality profese učitele už bylo investováno mnoho peněz z Evropské unie, proto je velká snaha, dotáhnout toto hodnocení učitelské práce za každou cenu do konce, jak bylo zdůrazněno i na Diskusním setkání o Standardu… dne 2.7.2009 pane m Mgr. Vladimírem Srbem, manažerem pracovní skupiny pro tvorbu standardu. Pokud budou peníze a politická vůle a dojde k jeho realizaci, tak kolektiv autorů věří, že to nebude investice promarněná.
Dle mého názoru, po seznámení se s problematikou, méně znamená více: všem srozumitelná, krátká pravidla, pokud už musí být, jakýsi kodex učitelské profese, by udělal větší službu než předkládaný materiál plný frází, termínů a zbytečných podrobností.
Závěrem bych chtěla popřát všem dobrým učitelům pevné nervy a hodně pedagogického optimismu.
… jádro sporu spočívá v úhlu pohledu na problematiku výuky dějepisu… tj. v tom, co jsou adresáti dopisu ochotni z předložených argumentů akceptovat… V dopisu uvedené konstatování o Metodickém portálu… považuji za objektivně nedoložené. … dalo by se samozřejmě pokračovat… a vyvracet odborné názory a pohledy jedné či druhé strany, ale to není cílem tohoto vyjádření. Tím má být snaha o přispění ke zkvalitnění úrovně výuky dějepisu… Nezbytně nutnou podmínkou k naplnění výše zmíněné snahy je pokusit se nalézt společnou cestu ke zlepšení… Prvním krokem k tomu by mělo být obnovení částečně přerušené spolupráce mezi MŠMT … na straně jedné a ASUDem na straně druhé….. V současnosti MŠMT připravuje opatření, která budou zaměřena více do oblasti příkladů dobré praxe a do širší spolupráce s učiteli. V obnovené komisi se počítá se širším zastoupením učitelů.
(dále jsou texty týkající se některých konkrétních dotazů výboru)
Na úplný závěr bych rád ještě jednou zdůraznil, že účinná cesta ke zlepšení stavu výuky dějepisu nespočívá ve vzájemné konfrontaci a vyostřování sporů mezi jednotlivými stranami, ale vede skrze tvůrčí spolupráci všech stran participujících v dějepisné oblasti.
děkujeme Vám za Váš dopis ze dne 11. června. Ano, nemá smysl uvádět nová a nová fakta o tom, co neodpovídá skutečnosti, bylo by jich více. Např. Metodický portál ve vyhledávači DĚJEPIS přináší desítky článků, kde však od roku 2005 převážnou většinu tvoří články zaměstnanců a dalších pracovníků VÚP a MŠMT (J. Boňka, A. France, J. Hoštičky, K. Tomka, J. Tupého, D. Hudecové, další jsou podepsané jen VÚP aj.), texty s tematikou Z, M, k tomu řada článků sedmnáctiletého autora- grafika. Jen cca 40 různě kvalitních nebo inspirativních článků napsaných snad učiteli má námět z oblasti historie. - V závěru dopisu uváděné tituly nejsou publikacemi z oblasti metodiky dějepisu, ale pokyny a náměty k rozpracování RVP na jednotlivých typech škol. - O možnostech účasti učitelů na odborných seminářích máme dosti informací - pokud jsou někde nabízeny (jejich kvalita není ověřována), některé školy absolvování umožňují, jiné odmítají uvolnění i finanční úhradu. Přehled o nich se nám nepodařilo získat. - O hodnotě mezinárodních průzkumů přesvědčivě píše Konrad Paul Liessmann ve své Teorii nevzdělanosti (O omylech společnosti vědění). - Ve zprávách ČŠI 2007/2008 a z dubna 2009 se o výuce dějepisu nepíše nic.
Naše vyjádření a dopisy obsahují pohled učitelů z praxe, zásadní bývají schvalovány na seminářích a valných hromadách členů asociace, LŠH apod. Vycházejí i z odpovědí anket a dalších diskusí. Na našem negativním hodnocení nepříznivých podmínek dějepisu ve všech vyjádřeních od r. 1990 (jako UO HK) a rovněž v názoru na prezentaci poslední reformy, přenesení odpovědnosti za kvalitní výuku pouze na školy, nepřijatelné začlenění historického vzdělávání v rámci RVP na všech druzích škol (kromě VŠ) a podmínky výuky dějepisu i vzdělávání učitelů i zajištění potřebné pomoci školám se nic nemění.
Nicméně jsme si vědomi, že k nápravě může dojít jen vzájemným jednáním a vítáme Vaši vstřícnost. Bohužel naše připomínky byly většinou ze strany ministerstva a VÚP odmítány a odezvou bylo buď mlčení, někdy dle nás neopodstatněné označení za verbální napadání, často i osočení členů asociace v dopisech i v tisku a rozhlase. Na naši další činnost nám byla v roce 2003 odebrána předchozí dotace (1996-2003), v letech 2007 a 2008 zamítnuty tři žádostí o granty s tematikou věnovanou dalšímu vzdělávání učitelů. Výjimku ve vztazích s pracovníky MŠMT tvořila nadějná osobní diskuse o problémech výuky dějepisu s ministrem Jiřím Grušou, bohužel pro změnu vlády v roce 1998 přerušená.
I naším cílem je, jak píšete, "snaha o přispění ke zkvalitnění výuky dějepisu" a "hledání společné cesty ke zlepšení dějepisné výuky na školách". Za krajně obtížných podmínek působíme už 15 let, kdy se takové činnosti věnujeme bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu, pouze ve svém volném čase.
Domníváme se, že trend omezování humanitního vzdělávání má politické a ekonomické pozadí. Není to - jak jsme nyní z publikace K. P. Liessmanna Teorie nevzdělanosti pochopili - jen naše specifikum. Neuvážené a překotné reformy všech oblastí zejména humanitního vzdělávání, ovlivňované a "kontrolované ekonomickými pohledy osekávají svobodu myšlení", a přispívají k oslabování demokracie ve většině států Evropy. S tím se nemůžeme smířit.
Je potěšitelné, že v obnovené komisi pro dějepis počítáte se širším zastoupením učitelů z praxe (zatím učitele z praxe reprezentoval jen jeden zástupce ASUD). I v předchozím a tomto roce jsme se snažili v několika směrech přispět svým hlasem a zkušenostmi - pro příslušný odbor jsme zpracovali již třetí vyjádření k procesu schvalovaní učebnic, pro odbor 22 příspěvek k diskusi o etické výchově a v květnu také hodnocení pouze formálního návrhu a pro praxi nepotřebného metodického doporučení k výuce dějin 20. století. Prodiskutovali, sepsali a předali jsme návrh řady konkrétních opatření, která považujeme za nezbytnou podmínku ke skutečnému zkvalitnění výuky moderních dějin.
Pokud bude ze strany ministerstva zájem o konstruktivní dialog, rádi se ho účastníme.
Podle informací z odboru 22 výboru ASUD v průběhu letošních prázdnin by práce této skupiny měla být v nejbližší době nahrazena jiným týmem… "stávající ministerská Poradní skupina bude přehodnocena a nově konstituovaná a to tak, aby tam byli opravdu lidé, kteří učí a kteří znají faktické potřeby škol. Předpokládáme, že budeme komisi jmenovat ještě "před Telčí". Vaše účast ASUDu v ní je trvalá, nezbytná a velmi potřebná".
Letos na podzim skončí akreditace všech tří vzdělávacích programů ASUD. Během prázdnin jsme zpracovali a odevzdali na MŠMT žádost o akreditaci na příští tři roky: Současné pohledy na české a československé dějiny 20. století se zaměřením na jeho druhou polovinu a současné dění v evropském a světovém kontextu (semináře v Národním muzeu), cyklus Inspirace D a historické exkurze se zaměřením na regionální dějiny. Při výběru témat jsme vycházeli z návrhů účastníků akcí.
Pro semináře v Národním muzeu plánujeme: Vývoj v ČSR 1945-1948, Z dějin vědy - vývoj poznatků z astronomie ve výuce dějepisu, Problematika III. odboje - využití dokumentů ve výuce dějepisu, Karibská oblast a její role v politických dějinách ve druhé polovině 20. století, souvislosti s českou politikou (Kuba, Nicaragua), Průběh a význam účasti našich jednotek v zahraničních misích, Počátky totalitního období v ČSR, Orální historie ve vědeckém poznání období totality, Kulturní zvláštnosti příslušníků vietnamské menšiny u nás, Specifiky 50. a 60. let v ČSR, Ohrožení bezpečnosti světa v krizích 50. a 60. let.
Cyklus Inspirace D zaměřujeme na náboženství a jeho úlohu v současné Evropě: Křesťanská náboženství, církve a sekty v Evropě a v ČSR, Současné podoby islámu, Judaismus, Nacionálně náboženské problémy na Balkáně; z historicko politických témat to bude Česko - Slovensko (rozpad ČSR), Rozpad SSSR, sovětského bloku a jeho další vývoj, Útěky za "železnou oponu", III. odboj v zahraničí, EU včera a dnes. Didakticko- metodická témata budou zastoupena využitím karikatury ve výuce dějin, orální historie jako pramene poznávání dějin totality; zařadíme informace o školních projektech a soutěžích se zaměřením na dějiny 20. století. Podle přání účastníků doplníme témata s prezentacemi událostí totalitního období pomocí ICT a cyklus bude doplněn tématy z kulturních dějin a exkurzemi.
Historické exkurze budou zaměřeny na jednotlivé regiony: Jižní Čechy, Severní Morava, Žatecko, Slezsko, Severní Čechy, Kraj Vysočina.
Už tradičně zajišťujeme renomované lektory, kteří k daným tématům mají co říci.
Výbor ASUD se těší na setkání na vzdělávacích akcích.