děkujeme Vám za odpověď na náš dopis z 6. ledna t.r., v níž ze své funkce ve všech směrech obhajujete práci MŠMT a nepřipouštíte žádné pochybení nebo nedostatek. I když jsme rozhodně neočekávali úplný souhlas, chovali jsme naději, že si třeba jako člověk ještě nedávno působící na škole najdete čas na setkání se členy našeho výboru, abychom mohli některé záležitosti s Vámi prodiskutovat. Tak to učinila řada Vašich předchůdců ve funkcích náměstků i někteří ministři. Jeden z ministrů věnoval našemu dopisu mimořádnou pozornost a dokonce osobně odepsal, přijal nás a o problémech se zájmem pohovořil. Na setkání jsme se přesvědčili, že mu opravdu na dobrých výsledcích výuky na našich školách záleží, k realizaci společných záměrů však nemohlo dojít. Časy se však mění.

Většina obsahu Vašeho dopisu uvádí fráze a argumenty, které dobře známe z dokumentů MŠMT i dopisů Vašich předchůdců, které se netýkají konkrétních problémů, o nichž píšeme. Z odpovědi vyplývá, že se spokojujete s informacemi jen od jedné strany. Tytéž argumenty o výuce historie ve škole opakují tvůrci nové reformy již řadu let, ale tato cesta v dějepise k žádoucímu cíli nevede.

Náš dopis vyjádřil názor všech členů výboru, byl společně prodiskutován a je v souladu s míněním členů ASUD i dalších učitelů (pokud byste se seznámil s Přílohou k dopisu nebo naší webovou stránkou, našel byste i několik kritických materiálů, zaslaných v průběhu předchozích let MŠMT účastníky valných hromad a též letních škol historie PedF UK a připomínky členů k RVP aj.). Proto nevíme, když je pod textem uvedeno devět jmen a na obálce je napsáno Asociace učitelů dějepisu, proč v odpovědi třikrát oslovujete pouze předsedkyni asociace.

Vzhledem k tomu, že Váš dopis obsahuje řadu tvrzení, které považujeme za nesprávná nebo sporná, považujeme za potřebné na ně reagovat. I obsah toto vyjádření je míněním členů ASUD a pokud byste chtěl vystoupit na valné hromadě, bude to vítáno.

Píšete, že "na výsledky mezinárodních šetření je nutno dívat se komplexně atd."
Náš komentář - o průzkumu jsme se zmínili spíše proto, že to bylo téma v té době všestranně přetřásané, k němuž se vyjádřilo i ministerstvo. Neuspokojivé výsledky v dějepise vidíme my sami i široká veřejnost. Naším kritériem není srovnání se státy, kde miliony obyvatel tvoří mimoevropští imigranti, ale úroveň obyvatel naší země, která od počátku 19. století patřila v Evropě (i ve světě) k nejvzdělanějším.

Píšete, že "…pracovníci MŠMT a jeho rezortních ústavů konzultují zásadní otázky výuky dějepisu s členy odborné pracovní skupiny, která byla k tomuto účelu zřízena ministerstvem v červnu roku 2004, ve které má své zástupce i ASUD."
Náš komentář: O činnosti Pracovní skupiny pro dějepis jste zřejmě špatně informován. Značný počet členů, kteří se scházejí v Praze nebo ve VKC v Telči (nikoliv, kteří byli jmenováni) tvoří pracovníci MŠMT a jeho ústavů event. hostů z muzeí apod.(jen dva historici, jeden zástupce ASUD). Její činnost školní praxi nepomáhá, doporučení, která přijímá, nejsou realizována a jsou převážně formální. Je v daném složení nefunkční a neakceschopná. K dokumentům schváleným v roce 2004 se vyjadřovat nemohla, ani se na nich nepodílela - kromě jednoho jejího člena - historika z FF UK, který byl již asi od roku 2000 stálým externím spolupracovníkem MŠMT. To je zřejmě nyní uváděno jako alibi. V roce 2008 byla skupina seznámena s návrhem alternativní verze RVP pro D.

Píšete o gymnáziích, která si mohla "vytvořit vlastní učební plán a učební osnovy nejlépe vyhovující představám o jejich konkrétní a specifické profilaci…. ze strany škol nebyly zaznamenány žádné podstatné výhrady."
Náš komentář - To je právě ten kámen úrazu, nemyslíme si, že by každé gymnázium, které má připravovat své žáky pro studium na vysoké škole, mělo mít vlastní profilaci; snad nějaká specifika z regionální historie navíc. Je téměř jisté, že školy nebudou mít námitky, neboť by riskovaly, že nedostanou finance na zvýšení platů (veřejně deklarovanou podmínkou je dle pana ministra podpora reformy) - některé chápou tento záměr jako nátlak na školy ke chvále a propagování plánů MŠMT. Totéž platí i pro jednotlivé učitele.

Píšete, že "…jde o učitele vysokoškolsky vzdělané a plně kvalifikované".
Komentář - To neznamená, že každý učitel by měl pro výběr konkrétního obsahu výuky perfektně ovládat a posoudit faktografii všech dějinných období, jimiž se zabývají stovky specialistů, když má ve škole ještě desítky dalších povinností a musí řešit problémy, o kterých není třeba se zmiňovat. Tuto bezbřehou "svobodu" vítají jen málokteří. Většina by se ráda věnovala raději hlavnímu úkolu učitele - metodickému zpracování obsahu, samotné velice náročné výuce a mnoha dalším úkolům.

Píšete - "Co se týká rozvoje předmětových didaktik, je tato problematika v pravomoci příslušných vysokých škol."
Náš komentář - To je jeden ze závažných omylů a chyb vašeho ministerstva. Rozvoji didaktik a kvalifikovanosti učitelů po této stránce brání. Už jenom tím, že v didaktice většiny předmětů se nelze habilitovat a vysokoškolští didaktikové jsou ve velmi nevýhodném postavení. Západní univerzity, s jejichž pedagogy spolupracujeme, věnují přípravě studentů na jejich budoucí povolání cca čtvrtinu celého studia - jejich ministerstva zdůrazňují tuto stránku studia a formulují požadavky na kvalifikovanost, kterou musí absolventi mít, chtějí-li učit (znalosti didaktiky, metodiky, školní administrativy, spolupráce s rodiči, péče o děti vyžadující individuální péči a zejména velký počet náslechů a výstupů pod vedením jejich učitelů z VŠ i na škole, kde jsou na praxi aj.). To je u nás v katastrofálním stavu - pedagogické i jiné fakulty šetří a nejlépe to jde právě v této oblasti. Propracovaný systém fakultních (po metodické stránce nejlepších) učitelů byl zrušen (vč. přiměřených odměn), někde velmi omezen a spolupráci se školami se věnují didaktikové jen některých fakult, pokud např. na praxi dostanou peníze.

Píšete "…k podpůrným akcím patřily tzv. oborové semináře"
Náš komentář - Víme celkem o třech v Praze a dvou v Brně a vedli je učitelé, nikoliv profesionální historikové, kteří by orientovali pedagogy a pomáhali jim po odborné stránce s koncepcí a výběrem obsahu. A co další stovky vyučujících na gymnáziích v celé ČR?

Píšete "Na podporu zdárné realizace kurikulární reformy vznikl také Metodický portál…."
Náš komentář: Metodický portál, ač upraven efektně, není řešením a nepřináší žádoucí pomoc, náhodné příspěvky na náhodná témata od pracovníků VÚP a několika učitelů dějepisu nemohou nahradit kvalitní a soustavnou metodickou pomoc a další vzdělávání učitelů. Pro dějepis je tam v současnosti cca 60 příspěvků (většina od zaměstnanců VÚP), velmi neuspořádaných, nepřehledných a výběrem i řazením náhodných. Není srovnatelný s obdobnými webovými stránkami v zahraničí. Příprava Portálu stojí desítky miliónů, které by bylo možné vynaložit účelněji, například na tvorbu souboru moderních dějepisných pomůcek, které trh za téměř 20 let nenabídl. Nicméně s jeho tvůrci jsme v kontaktu - na jeho stránkách jsou informace o našich publikacích a autorům Portálu byly poslány i články členů ASUD. A také my na našem webu jeho obsah propagujeme.

Píšete "…časové dotace jsou zcela v kompetenci každé jednotlivé školy.."
Náš komentář - Právě to považujeme za jedno z největších nebezpečí kurikulární reformy a tento názor je opřen o diskuse a názory členů ASUD.

Píšete, že na vzniku Návrhu alternativní verze dějepisu pro čtyřleté gymnázium "se podílel pracovní tým složený z odborníků zastupujících jak akademickou (historickou) sféru a školskou praxi, tak státní správu."
Náš komentář- Ano, ale kromě nového pracovníka VÚP jsou to titíž čtyři lidé, kteří podle příkazů MŠMT připravili RVP G, které považujeme za zcela nevyhovující (a nesrovnatelné s obdobnými dokumenty ze zahraničí). Ani nový návrh nic neřeší, naopak práci zkomplikuje.

Píšete "v případě kladného ohlasu veřejnosti … může dojít k adekvátní úpravě".
Náš komentář - Školy si nedovolí postavit se proti (viz výše).

Píšete, že návrh naplňuje " jeden ze základních požadavků na aktuálně prosazované trendy.. a tím je důraz na výuku moderních a zejména soudobých dějin, na jejichž nedostatečné akceptování upozorňuje ve svých zprávách i Česká školní inspekce".
Náš komentář: Podle našeho dotazu na ČŠI došlo k poslednímu šetření stavu výuky dějepisu v roce 1998, v podrobných zprávách ČŠI z dalších let jsme žádné podobné závěry ze zjišťování dějepisné problematiky nenašli. Tento argument je často opakovanou frází. Kromě toho nevíme, co jsou to aktuálně prosazované trendy - usnesení ministrů školství EU z roku 2000?

Píšete, že v 1. a 2. ročníku "má učitel možnost doplnit a systemizovat poznatky žáků ze základního dějepisného vzdělávání…".
Náš komentář - Za současného stavu výuky dějepisu (při případném jednohodinovém dějepise) na ZŠ bez důkladného metodického zpracování a potřebných pomůcek a také za důrazných pokynů ředitelů škol učitelům, aby v rámci nových trendů co nejvíce snižovali své nároky na vědomosti žáků, není téměř na co navazovat. Pokyn systemizovat poznatky je dokonce v rozporu s dlouhá léta prosazovaným "liberálním" programem VÚP a MŠMT. Učitelé gymnázií již řadu let upozorňují na to, že znalosti žáků ze ZŠ jsou na velmi nízké úrovni. To je pravda, ale na příčiny tohoto stavu jsou odlišné názory.

Píšete, že si "učitelé si teprve zvykají na inovativní metody a formy práce…"
Náš komentář - Nevíme, kdo s inovativními metodami pro výuku dějepisu učitele nově seznámil. Pokud je užívají, jde o jejich zkušenosti z 80.-90. let, kdy byly nové trendy aktivní, samostatné a skupinové práce nebo problémového vyučování inspektory i řediteli škol prosazovány. A mnozí je považují za přínosné a samozřejmé. Bohužel jejich realizaci brání dnešní stav a podmínky realizace výuky. Ani propagované metody zvané dramatizační nebo simulační nejsou ničím novým.

Píšete: "V oblasti metodiky obohatila nabídku celá řada kvalitních publikací".
Komentář: Pro dějepisnou výuku metodické publikace (kromě příruček nakladatelů k učebnicím) neznáme, pokud nemáte na mysli námi k překladu doporučené publikace britského didaktika R. Stradlinga, s více než 200 stránkami, zveřejněnými pro školy pouze na webu event na CD. Rádi bychom se s dalšími seznámili.

Na MŠMT se od revoluce vystřídalo více než deset ministrů, asi dvacet náměstků pro regionální školství a ředitelů odboru - s mnoha z nich jsme jednali i osobně. Do svých úřadů přicházeli a odcházeli a důsledkem jejich činnosti je stav, který v oblasti výuky dějepisu považujeme za alarmující, někdy v tisku označovaný za katastrofální.

Pro dobré učitele je deprimující a pokořující stále poslouchat z nejrůznějších stran osočení a výtky k neznalostem žáků a studentů a obvinění za špatnou práci, když víme, že ani ti nejlepší za daných podmínek veřejností očekávaných výsledků - dobrých znalostí u svých žáků - nedosáhnou, ač se o to snaží a přestože je tato stránka výuky reformou odsuzována a znehodnocována. A to ponecháváme stranou zcela zásadní výchovné poslání dějepisu, žádoucí vyznění dějepisu pro tvorbu hodnotového systému mladých lidí, mravnost a další aspekty.

Domníváme se, že jako sdružení několika set učitelů dějepisu máme povinnost poukazovat na příčiny neuspokojivého stavu a žádat o pomoc. Je to i jeden z úkolů asociace podle jejích stanov. Většina naší činnosti je podle ostatních tří úkolů daných stanovami ASUD věnována úsilí přispět podle svých možností kvalitní výuce dějepisu. Již 15 let pořádáme vzdělávací semináře (v posledních letech hlavně k tématům dějin 20. století) i historické exkurze. Zkušenosti učitelů jsme zveřejnili již v jedenácti sbornících. Na naši činnost, které se věnujeme pouze ve svém volném čase, nedostáváme ze strany MŠMT žádnou finanční podporu ani pomoc např. v doporučení našich pomůcek pro 20. století nebo (kromě informací na Portále VÚP) v oblasti propagace. Za těchto podmínek může naše činnost zasáhnout jen malou skupinu učitelů dějepisu, kteří však vzdělávací akce i materiály asociace velmi oceňují a se zájmem se jich účastní.

Jsme přesvědčeni, že stav je vážný a měli jsme v úmyslu naším dopisem upozornit nové vedení ministerstva na dlouhodobé problémy výuky dějepisu a přispět k nápravě, ale byl to zřejmě pokus naivní a zbytečný. Asi platí domněnka, kterou jsme uvedli v závěru svého prvního dopisu.