Tento článek byl připraven jako hlavní část materiálu pro seminář pořádaný Radou Evropy ve Lvově na Ukrajině pro učitele dějepisu v červnu 1997; byl zveřejněn v Bulletinu Euroclio 9 vydaném v zimě 1997/98.
Jeho autorkou je Holanďanka Joke van der Leeuw-Roord (středoškolská profesorka), která je od roku 1993 prezidentkou Evropské stálé konference asociací učitelů dějepisu - EUROCLIO. Je duší této organizace, spolupracuje s Radou Evropy, učitelskými asociacemi, UNESCO a celou řadou dalších evropských i národních organizací a institucí. Organizuje mezinárodní konference a projekty a podniká studijní cesty po Evropě i jinde. Ve své činnosti má možnost setkávat se s mnoha kolegy, různorodým prostředím, názory a podmínkami. Ve svém článku postihuje typické jevy a hlavní společné potřeby dějepisu v Evropě. Pro svůj omezený rozsah obsahuje článek jen některé konkrétní příklady a samozřejmě detailně neodlišuje podmínky u jednotlivých západo- středo- i východoevropských zemí. Pokládáme ho za mimořádně cenný - zvlášť proto, že jako první rozbor i apel tohoto druhu poukazuje na nezbytnost všestranné důkladné přípravy učitelů a dalšího vzdělávání a vytváření příznivých podmínek pro práci učitelů dějepisu, který byl zveřejněn a doufáme, že bude i zvážen těmi, k nimž se obrací a kteří mají možnost tyto záležitosti zásadně ovlivňovat v rámci Evropy i jednotlivých zemí.
V tomto IL zveřejňujeme jen malou část článku v překladu kol. Bohuslava Dvořáka, celý text připravíme pro všechny účastníky valné hromady a případné další zájemce z jiných pracovišť.
Kdo se chce stát učitelem dějepisu? Slyšeli jste někdy někoho, kdo by si plánoval stát se milionářem a vybral si dráhu učitele dějepisu? Většina lidí, kteří chtějí, aby se učení stalo jejich profesí, to dělá z lásky k dějepisu a zajímá je výchova mladých lidí. Obvykle mají specifické přesvědčení, většina učitelů věří, že výchova a vzdělání má velký význam pro budoucnost jejich žáků a společnosti.
Jistě si nevybírají povolání učitele proto, aby získali vynikající pracovní podmínky, obecně řečeno, evropské školy nejsou dostatečně vybaveny místy, kde by učitelé mohli studovat, připravovat se pro svoji práci. Zřídka mají k dispozici takové přístroje, jako telefony, faxy nebo počítače. Vybavení učeben ve střední a východní Evropě málokdy sahá za hranice křídy a tabule.
Většina učitelů (to se týká hlavně střední a východní Evropy) je podhodnocena a má omezené vyhlídky profesního růstu. Učitelé pracují s mladými lidmi, což je vzrušující práce. Na druhé straně ale pracovat se všemi žáky není jednoduché. Mladí lidé mají často jiné zájmy než školu. V současné době jsou učitelé dějepisu konfrontováni s problémy spojenými s kriminalitou, násilím, incestem a jinými negativními společenskými jevy. V rámci své celkové průpravy jsou málokdy připraveni tyto problémy adekvátním způsobem řešit. Navíc učitelé jsou vystaveni mnohostranným požadavkům společnosti, často protikladným. Od moderních učitelů dějepisu se očekává, že budou odborníky ve svém předmětu, ale zároveň i vychovateli, pedagogy, sociálními pracovníky a že budou také na úrovni pokroku v technologii.
Zdá se, že tato situace nestimuluje chytré a vzdělání oddané mladé lidi k tomu, aby si volili povolání učitele jako svoji životní dráhu. Po celé Evropě můžeme slyšet stížnosti týkající se kvality učitelů dějepisu. Je kvalita učitelů horší než kvalita ostatních odborníků? Jestliže ano, pak se ptejme, jak ji můžeme zlepšit. A jestliže tomu tak není, i přesto můžeme prosazovat zdokonalování v oblasti přípravy a dalšího vzdělávání učitelů. Klíčovými momenty v přípravě mladých lidí pro 21. století je proto posilování pedagogických znalostí a znalosti oboru.
Další mezititulky textu:
Závěr článku:
Možné cesty vpřed
Konference se zúčastnili učitelé a didaktici ze 49 zemí. Základem pro jednání se stal výzkum mezinárodního vědeckého týmu, který formou rozsáhlých dotazníků oslovil učitele dějepisu i jejich žáky. Výsledky výzkumu byly publikovány ve dvou svazcích nazvaných YOUTH and HISTORY. Na zhruba 900 stránkách jsou publikovány jednak náhledy učitelů z jednotlivých evropských zemí, jednak grafy a tabulky, do kterých byly převedeny výsledky dotazníkové akce. Na konferenci v Pecsi se diskutovalo i o problémech, které z výzkumu vyplynuly.
Základem pro zajímavá jednání ve workshopech se staly čtyři okruhy problémů:
ad 1) První otázka přinesla diskusi o tom, co to je tradiční výuka a jak se od ní odlišuje výuka moderní. Většina učitelů konstatovala, že tradiční ještě neznamená nemoderní, protože kupříkladu tradiční výklad vhodně zařazený do hodiny přinese výsledky odpovídající nárokům na moderní dějepis. Naopak bezduché používání médií (video, kamera, internet) nemá s moderností nic společného. Důležité však je, aby způsob výuky respektoval přání studentů. Učebnice jako nejpoužívanější médium mají mezi studenty nedobrou reputaci po celé Evropě, naopak velmi populární je film.
ad 2) Při řešení druhého problému se diskuse zaměřila především na problém smyslu a cíle dějepisné výuky jako celku i jednotlivých vyučovacích hodin. Shoda nastala ve všech diskutujících skupinách v tom, že jasná deklarace cíle a smyslu hodiny napomáhá aktivizovat žáka. Toto stanovisko s sebou přineslo otázku, jak žákům cíle a smysl hodiny přístupně vysvětlit.
V tomto bodě se názory učitelů extrémně rozcházely - někteří mluvili o nutnosti jasně deklarovat cíl každé hodiny, jiní pokládali za dostatečné vysvětlení smyslu jednotlivých tematických celků. Na závěr jednání o této otázce všichni shodně konstatovali, že k tomu, aby se na hodinu těšil učitel i žák, musí kantor navázat se studentem užší kontakt a pokusit se na základě jeho osobních zájmů, které budou při výuce využity, ho více do procesu vtáhnout.
ad 3) Třetí otázka se ukázala jako velmi obtížná. Při jejím řešení se nejvíce projevily odlišnosti ve způsobu výuky dějepisu v jednotlivých zemích. Rozvoj historického povědomí byl označen za hlavní cíl dějepisného vyučování. Historické povědomí bylo definováno jako vztah mezi interpretací minulého, vnímáním současného a vyhlídkou do budoucna. Jinak řečeno - dějepis by měl pomoci mladému člověku dobře se orientovat ve svém světě, znát jeho kořeny a umět se dívat do budoucna.
Výzkum ukázal, že schopnost studentů vmyslet se do minulosti, poznávat životní hodnoty našich předků, je velmi nízká. Studenti inklinují k chápání historie jako souboru faktů, jsou schopni vnímat historické změny, ale nejsou ve své velké většině schopni odhalit jejich logiku.
ad 4) Pohled na výsledky výzkumu ukázal diskutujícím, že většina učitelů označuje finanční problémy a příliš rozsáhlou administrativu za hlavní omezující faktory jejich profesionálního rozvoje. V některých zemích se k tomu ještě přidávají problémy politické a náboženské. Modernizace výuky směrem od křídy k médiím a od faktů k dovednostem je pro většinu učitelů velmi atraktivní. Také dialogové, otevřené, problémové vyučování má u učitelů už dlouho zelenou. Problém tkví v tom, že postupy spojené s tímto stylem výuky, rozvíjejí především studentovo výše zmíněné historické povědomí, které není přesně změřitelné. Přesně změřitelné a lehce testovatelné jsou jeho znalosti. A k dosažení vysoké úrovně znalostí se stále jako nejlepší metoda uplatňuje tradiční výklad, což prokázal i výzkum "Youth and history". Problém modernizace tedy velmi úzce souvisí s povahou osnov.
Na závěr:
Téma konference reagovalo aktuálně na nový, stále oblíbenější a světem se šířící komunikační prostředek - internet, který slouží nejen sféře ekonomické a propojování jednotlivců toužících po informacích i komunikaci s dalšími uživateli; nabízí pestrou škálu možností při studiu a navazování kontaktů mezi školami a jednotlivými studenty i ke společným projektům. Naši asociaci zastupovali Bohuslav Dvořák a Václav Ulvr. První z nich byl pověřen odpovědnou funkcí tzv. "Raporteura", který má za úkol písemně zpracovat obsah jednání pracovní skupiny a předat výsledky a návrhy členů ke zveřejnění.
Konferenci zahájili a delegáty evropských dějepisných asociací i další účastníky konference uvítali finský ministr školství Ollo-Pekka Heinonen, ředitelka Cultural Centre of Sweden Anne Maija Marttinen a čestný host konference pan Maitland Stobart.
Program konference byl velmi bohatý - zatím o něm jen heslovitě (témata referátů a dalších vystoupení): Finský pohled na demokracii a IT ( Information Technology ) vzdělání, Možnosti IT ve vzdělávání, Dějepisné vzdělávání v novém informačním věku, Student jako výzkumník v komputerových databázích - Stockholmská historická databáze, Jak může IT pomáhat učení se o minulosti, Internetová stránka Euroclio, Finsko a jeho hlavní město v průběhu staletí. Důležitou část programu tvořily diskuse v pracovních skupinách. Příjemnou příležitostí k navazování osobních kontaktů mezi delegáty jednotlivých zemí byly také exkurze.
Podrobnější zprávu připraví účastníci jednak na valnou hromadu, jednak do příštího IL. V té době budeme zřejmě mít k dispozici i sborník materiálů, které osobní dojmy účastníků doplní o podrobný obsah jednání a závěry. Pro nás je zatím důležité, že s jedním z přednášejících, Chris Durbinem z BBC, naši kolegové předběžně dojednali seminář o možnostech, které dějepisnému vyučování a dalším aktivitám inspirovaným historií nabízejí moderní informační technologie - hl. internet a e-mail (seminář uspořádáme ve dnech 26. a 27. října 1998, získáme-li zájem členů a dalších učitelů a také finanční prostředky - viz přiložený leták).
V průběhu konference se uskutečnilo i plenární zasedání EUROCLIO za předsednictví prezidentky paní Joke van der Leeuw-Roord; projednalo činnost a finanční hospodaření v r. 1997 i plány pro další období.