INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 39
Od začátku letošního kalendářního roku se setkáváme s několika důležitými výročími naší České (Československé) republiky. Jedním z nejdůležitějších výročí je bezesporu připomenutí operace Anthropoid, od které uběhlo 70 let. Abychom se tak trochu drželi tématu a zároveň abychom učitelům přidali něco více informací a podnětů využitelných (nejen) při výuce, pokusili jsme se získat dva přednášející z řad vojenských historiků. Zároveň jsme díky odpolednímu filmovému představení obsáhli tři etapy vojenské historie. První a druhou světovou válku a poslední roky válek ve světě, jichž se účastnili vojáci AČR.
Pan pplk. Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu nakráčel do místnosti v pracovním, tedy v polní uniformě vz. 95. Svou přednášku o Armádě ČR začal celkem pochopitelně hluboko ve 20. století - aby připomněl proměnu armády připravené zahájit útokem na západ jadernou válku (ač se nás totalitní režim snažil přesvědčovat o opaku) v moderní armádu připravenou skutečně zasahovat v místech, kde je potřeba. I když ne vše se za 20 let podařilo...
Prostor dostalo dělení Československé armády, které neprobíhalo vždy naprosto korektně. Dalším mezníkem se stala operace Pouštní štít, v níž získali prestiž naši chemici z Liberce. Z války se vrátili vojáci, kteří získali zkušenosti z opravdové války, uměli cizí jazyky - jenomže co s nimi, když velitelé, sedící zde v kancelářích, umí jen rusky a válčili maximálně u mapy!? V tuto chvíli všichni přítomní vyučující chápali slova pana plukovníka volajícího po kariérním řádu. Tak jak se už mnoho let slibuje v armádě, podobně i ve školství se o něm hovoří mnoho let. Jak je patrno, potřebný je v obou resortech.
Snad každý dějepisář ví, že je občas lepší, než sáhodlouze povídat, skočit do světa čísel. Podobně čísel použil přednášejících, jen namátkou: 55 miliard, 39 miliard, 36 miliard - to je v korunách pokles výdajů na armádu v letech 2003, 2012 a 2013!; ačkoliv smluvně jsme se zavázali vydávat 2% HDP. Naší armádě chybí perspektiva, i když vojáci jsou velmi uznáváni - jenže ke vší smůle více za hranicemi, než ve vlastní zemi, jak pan plukovník doložil na mnoha příbězích a ukázkách (doplněných fotografiemi) z misí ve světě. Kromě schopností bojových jsou u našich vojáků oceňovány schopnosti jako přizpůsobivost, nebo třeba empatie k místnímu obyvatelstvu. Například v Afghánistánu mají naši zdravotníci velké renomé.
Vojenský historik pplk. Josef Fučík nabídl posluchačům velmi netradiční pohled na vojáky 1. světové války (což byl i záměr organizátorů). Pan Fučík nadnesl několik provokativních otázek, které bychom mohli shrnout: Kdo byl skutečným hrdinou v 1. světové válce, československý legionář, nebo československý voják v uniformě C. k. rakousko-uherské armády? Nebo třeba: známe naše legionářské hrdiny, avšak víme, kde položili život naši vojáci bojující za císaře? A jak si vedli?
Opět dejme prostor několika číslům: na začátku války žilo v monarchii 51 390 000 obyvatel, z toho v Českých zemích 10 148 000 obyvatel - k české národnosti se hlásících jen 6 800 000. V rámci mobilizace bylo povoláno 204 800 mužů české národnosti - celkem 1 241 250 mužů z celé monarchie. Během války bojovalo celkem 9 000 000 C. K. rakousko-uherských vojáků, z nichž 1 485 000 z Českých zemí - ale celých 1 190 700 Čechů! Zatímco v legiích dle pana Fučíka bojovala jen desetina, tedy 100 - 110 tisíc vojáků. Osud kolika našich oblékajících uniformu C. k. rakousko-uherské armády známe? Kolika legionářů?
Přednášející dále nadnesl další problematiku - naši chlapci, kteří splnili povinnost vůči vlasti a bojovali za císaře pána (ať se nám to líbí, nebo nelíbí, je to tak), byli po válce záměrně opomenuti a stali se někým, kdo mohl být označen téměř za nepřítele státu. Naproti tomu legionáři, kteří se leckdy chovali v rozporu se zákony (což se sice dá vysvětlit konkrétní situací, nicméně opět tomu tak je) se stali nositeli (nejen) vojenské tradice. Neboli jinými slovy, doba po válce přinesla poněkud vyhraněný, až černobílý pohled na danou problematiku.
Jestliže se stává jakýmsi moderním počinem upozorňovat na brutalitu Čechů především vůči Němcům po II. světové války, stávají-li se poslední dobou některé oběti dějinných událostí hrdiny a naopak hrdinové obětmi, pak stojí za zváženou, jak by se měl národ vypořádat s českými C. k. rakousko-uherskými vojáky I. světové války. Neboli jaké stanovisko (jaký postoj) by měla zaujmout dnešní mládež, kterou od doby 1. světové války dělí již téměř 100 let!
Na letošním semináři proběhly obě přednášky následně za sebou. Tento netradiční počin byl způsobem časovou vytížeností obou pánů. Až po doznění přednášek a po přestávce pokračoval program tradiční jarní valnou hromadou.
Konferenciér Jan Kvirenc uvedl valnou hromadu - pozdravil přítomné a vyzval předsedu ASUD P. Martinovského, aby přítomným přečetl, co se vše podstatné v loňském roce v ASUD odehrálo. Následovaly finanční zprávy ekonomky p. M. Míkové, které přečetla pokladnice K. Dražanová. Revizní zprávu L. Dvořáka přečetla L. Bursíková. Informace o činnostech v zahraničí, především vázaných na Euroclio podala E. Zajícová. L. Bursíková vystoupila ještě jednou a pohovořila o Eustory. Přítomným nabídla jarní exkurzi na Chrudimsko.
Přítomným byly představeny aktivity nakladatelství Hranostaj, především jejich produkt První průvodce památkami pro děti. Jeho mottem jsou slova: Spolehlivý pomocník k poznání tajemství ukrytých do zdí našich památek. Budeme spolu malovat, zapisovat, pozorovat, hledat a hrát si! S průvodcem s pastelkami uvidíš, prožiješ a poznáš víc! www.pamatkyprodeti.cz
Všichni obdrželi DVD Kolektivizace, nejnovější produkt z Ústavu pro studium totalitních režimů - www.ustrcr.cz.
Po krátkém intermezzu se účastníci semináře vrátili k tématům II. světové války. Informacemi o činnosti Svazu bojovníků za svobodu www.zasvobodu.cz/ přišel přítomným předat bratr Schneberk.
K odpolední projekci přednesl pár zamyšlení Jaroslav Šonka z Evropského institutu odkazu šoa - www.shoahlegacy.org/cs. Jeho slova mnozí komentovali výzvou k výboru, zda by p. Šonkovi nemohl na některém z dalších seminářů vystoupit jako hlavní přednášející.
Po zprávě návrhové komise - schválila všechny předložené zprávy (o činnosti, o hospodaření i revizní zprávu), které byly jednomyslně přijaty valnou hromadou, se účastníci semináře rozešli buď za svým programem, nebo (a to byla většina) se přesunuli k Centru OSN na náměstí Kinských.
Po krátkém představení činnosti Centra zhlédli přítomní film Poslední let Petra Ginze, film vychází z Petrových kreseb a představuje válku jako souboj s netvorem. Netradiční pohled všechny zaujal. Členové ASUD obdrželi metodiku k tématu a odnesli si hodně podnětů do dalších hodin dějepisu a společenskovědních oborů.
Názory účastníků k semináři a z dotazníku najdete tradičně v části Informačních listů Agora.
Sobota 2.června byla dnem, na který se těšili nejen členové ASUDu, ale i oslovení účastníci z řad Matice české, aby společně absolvovali historickou exkurzi na Chrudimsko.
První zastávkou byly Choltice se zámkem a bodrými průvodkyněmi. Barokní zámek po roce 1945 patřil ČSTV, státu i obci. Tomu odpovídá i míra zchátralosti, místní se však snaží vše postupně opravit. Co zbylo cennějšího, profesionální zloději i v nedávné době, prý na objednávku, ukradli. Filmaři několikrát využili k natáčení zdejší krásný park. Drsnou připomínkou dob minulých byla socha světice Agháty s atributem vlastních uříznutých ňader na talířku v dlaních, která vítá návštěvníky před vchodem. Nečekaným zážitkem byla kaple sv. Romedia s andělíčky putti na pilastrech s révou, často jsou otočeni hlavou dolů. Zdejším unikátem jsou sedící sochy "kacířů" - Husa, Kalvína, Luthera . . . Snad pro výstrahu jako na pranýři.
Heřmanův Městec nás přivítal dobově zrekonstruovanou synagogou, kde se vedle kulturních akcí kupodivu konají i civilní sňatky. Zajímavý byl i zdejší židovský hřbitov, kde byl k vidění kromě tradičních symbolů konvic, žehnajících rukou a zvířecí symboliky i symbol srdce.
Chrudim jsme si prohlédli pouze samostatně "zvenčí", Muzeum loutek se bohužel momentálně opravuje. Kdo chtěl, mohl v přilehlých hospůdkách vedle ducha potěšit i svůj žaludek. Například v muzejní restauraci (v budově muzea) točí znamenitý nefiltrovaný kvasnicový Medlešický ležák.
Památník Ležáky se připravoval na 70. výročí vypálení obce. Paní průvodkyně byla velmi milá, pustila nám krátký dokumentární film a provedla nás po okolí. Byla jsem zde před dvěma lety na semináři Památníku Lidice, všem ho vřele doporučuji.
Poslední zastávkou byly Nasavrky, kde je v místním zámečku instalována expozice "Po stopách Keltů". Zapálený výklad paní průvodkyně poněkud přetáhl naše časové možnosti, proto jsme Berlovu huť v Třemošné viděli pouze z autobusu. Dík patří pořadatelkám i panu řidiči, který bravurní jízdou umožnil stihnout odjezdy z Prahy i nám, přespolním.
Sláva, nazdar výletu, zmokli jsme jen lehce, děkujeme oběma organizátorkám (Lence Dvořákové a Ludmile Bursíkové - pozn. red.) a už ... se těšíme na další akce.
Na začátku prázdnin ve dnech 30. června až 4. července 2012 se opět ve velké aule FFUK sešli učitelé dějepisu na Letní škole historie, kterou pořádá Ústav profesního rozvoje pracovníků ve školství Pedagogické fakulty UK.
Letní škola se letos konala po pětadvacáté. Bohužel ale už mezi námi nebyla její zakladatelka a dlouholetá organizátorka paní doktorka Bezchlebová. Někteří účastníci se až zde dozvěděli, že na podzim loňského roku podlehla těžké nemoci. Při oficiálním zahájení jsme proto nejprve minutou ticha uctili její památku.
S myšlenkou uspořádat Letní školu historie jako akci dalšího vzdělávání učitelů přišla PHDr. Marika Bezchlebová, sama původní profesí učitelka dějepisu, v roce 1988. Už první ročník letní školy měl velký úspěch díky vysoké odborné úrovni i příjemné společenské atmosféře. Pro mnohé z těch, kteří se zúčastnili prvního ročníku, se letní škola stala pravidelnou součástí prázdninového programu. Paní doktorka Bezchlebová totiž přesně věděla, co učitelé dějepisu pro svou praxi potřebují a co od svého dalšího vzdělávání očekávají. LŠ nám umožňuje setkávat se s předními historiky, často našimi bývalými profesory, sledovat novinky v oboru i poznávat nastupující generaci vědců a vysokoškolských učitelů.
V duchu této koncepce připravila program letošní LŠ dlouholetá spolupracovnice doktorky Bezchlebové paní docentka Kohnová. Hned první den jsme zažili radostné setkání s panem profesorem Kvačkem. Jeho přednáška o prezidentských volbách v letech 1918-1939 pro nás byla nejen zdrojem poučení, ale i hlubokým zážitkem ze skvělého řečnického projevu. Navíc jsme měli příležitost panu profesorovi popřát k osmdesátým narozeninám, které oslavil o několik dní později. Z programu prvního dne nás všechny velmi zaujala a místy i vtipnými postřehy pobavila přednáška prof. Stanislava Štecha, prorektora UK, který výstižně popsal tendence negativně ovlivňující současný stav našeho školství a zpochybňující nezastupitelnou úlohu školy. Profesor Kocián se ve své přednášce o politickém vývoji v Československu v letech 1945-1948 zaměřil na působení politických stran. Závěr prvního dne byl věnován 70. výročí atentátu na Heydricha a heydrichiády.
Po přednášce profesora Haunera o Heydrichovi jako katovi českého národa jsme položením věnce k pamětní desce uctili památku Františky Plamínkové popravené před sedmdesáti lety.
Pro velký úspěch v loňském roce byly do programu dalších dnů zařazeny procházky Prahou s výkladem PhDr. Evy Havlovcové. Při ranních procházkách, které začínaly už v 7.30, jsme se seznámili s románskými počátky Starého Města a jeho památkami z let vlády Lucemburků, historií a domy Václavského náměstí a některých náměstí Starého Města. V podvečerních procházkách jsme si i přes nepřízeň počasí a únavu detailně prohlédli zahrady Pražského hradu. Procházky doplnily pestrý program přednášek, který jako v minulých letech začínal v 9. 00 a končil v 16.45.
Druhý den vystoupil PhDr. Vladimír Rozhoň, PhD., učitel gymnázia v Sokolově, s perfektně připravenou přednáškou o dějinách kosmografie. Pak následovala skvělá přednáška Mgr. Roberta Skopka z Pedagogické fakulty UK o gladiátorských hrách ve starém Římě, z níž můžeme čerpat podněty k obohacení výuky římských dějin. Také PhDr. Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury v Brně, svou přednášku o dějinách Romů, koncipovala s ohledem na školní výuku dějepisu. Výuce byla věnována prezentace vítězných projektů z učitelské soutěže Labyrint, kterou pokračoval program druhého dne.
Další den po zajímavé přednášce PhDr. Ladislava Kašpara z Pedagogické fakulty UK o působení sportovních spolků u nás v 19. století následovalo vystoupení prof. JUDr. Jana Kuklíka jr., DrSc., k problematice církevních restitucí. Z jeho věcného a historicky pojatého výkladu vyplynul závěr, že přijetí právě projednávaného zákona by znamenalo, že na rozdíl od dob minulých by vlastnické právo církve nebylo nijak omezeno. Z programu třetího dne pro nás byla velmi zajímavá a pro výuku důležitá přednáška Mgr. Šárky Velhartické, Ph.D., o teoriích neolitické revoluce ve vztahu k oblasti Předního východu.
Čtvrtý den letní školy byl věnován exkurzím. Dopoledne jsme navštívili Muzeum hl.m. Prahy, kde nás odborní pracovníci muzea seznámili s historickou expozicí a možnostmi jejího využití pro školu. Odpoledne jsme si prohlédli Muchovu Slovanskou epopej, která je dočasně instalována ve Veletržním paláci. Poslední den letní školy byl zaměřen na projekt Visegrad Visibility. Po stručném výkladu o historických základech visegradské spolupráce jsme se z krátkého vystoupení profesora Kociána, přednášky Mgr. Gábora Oláha a panelové diskuse dozvěděli, jaké cíle výše uvedený projekt sleduje a jak by výuka dějepisu mohla přispět k překonání konfliktu kulturních významů a historických tradic středoevropských národů.
Při společenském večeru v kavárně Krásný ztráty v podvečer 2. července se sešli pravidelní účastníci, aby si popovídali a poděkovali organizátorkám PhDr. Janě Kohnové,Ph.D., a Mgr. Barboře Holubové i jejich spolupracovnicím. Děkujeme a těšíme se na zajímavý program dalších ročníků letní školy i na milá setkání při sklence vína.
Na podzimní exkurzi jsme dostali pozvánku do Muzea na demarkační linii v Rokycanech. Muzeum se nachází zhruba kilometr za nádražím v areálu bývalých kasáren. Pan ředitel, nadšenec vojenské techniky, se rozvyprávěl u tanku T-32, jak se svými přáteli začali s několika vozy a dnes... Cesta exteriéry trvala více než hodinu, všechny vozy kromě 3 jsou pojízdné, mnohé z nich hrály ve filmech a ve svých útrobách hostily nejednu filmovou hvězdu. Pro absolventy základní vojenské služby v období totality i pro milovníky vojenské techniky z doby druhé světové války se zde najde mnoho technických lahůdek.
V interiérech vládne pořádek a vojenská disciplína: Návštěvníci prochází postupně místnostmi, které vypráví osud nové československé republiky ve střední Evropě. Vedle mnoha dobových artefaktů mohou návštěvníci zhlédnout přesvědčivé modely, nebo nahlédnou i do vojenské pevnůstky. Přes místnost věnovanou obětem holocaustu projdou do místností věnovaných jednotlivým armádám osvobozujícím Evropu.
Během prohlídky všem vyhládlo. Gulášek, připravený v polní kuchyni, všem chutnal. Stejně jako dezert, domácí koláč, servírovaný v malé přednáškové místnosti, kde následovala prezentace vojenského historika a nadšence. Samozřejmě o pevnostech.
Na úplný závěr měli organizátoři připravený bonbónek. Svezli účastníky bojovým vozidlem pěchoty.
Až z daleké Ostravy přicestoval první přednášející, čerstvý držitel Šustovy ceny, Mgr. Aleše Materna, který si pro účastníky připravil přednášku s prezentací na téma Lodě pro císaře pána - lodní výroba Vítkovických železáren pro rakousko-uherské válečné námořnictvo v letech 1891-1914.
Vítkovické železárny byly založeny 9. prosince 1828 olomouckým arcibiskupem Rudolfem Janem Habsburským na doporučení profesora vídeňského polytechnického institutu F. X. Riepla. Majitelé se většinou snažili o progresivní vývoj, např. roku 1836 byla ve Vítkovicích zapálena první vysoká pec na koks v celé habsburské monarchii - tzv. belgického typu, od roku 1839 se začaly ve Vítkovicích válcovat kvalitní kolejnice pro stavbu Severní dráhy císaře Ferdinanda. Důležitým byl ředitel Paul Kupelwieser, který se v 80. letech 19. století zasadil se o vybudování továrny na výrobu těžkých pancéřových plátů. Protože nutnost použití železa při stavbě lodí se prokázala během Krymské války (1853-1855), bylo z pohledu železáren nakročeno k úspěchu. V roce 1893 byly vypsány komparativní zkoušky pancéřových desek a díky vítězství se mohla firma Vítkovické horní a hutní těžířstvo stát výhradním dodavatelem pancéřových desek pro rakousko-uherské válečné loďstvo.
Přednášející dál pokračoval vývojem, ukázal fotografie jednotlivých lodí a připomněl jejich osud. Součástky do moderních rekreačních lodí se ve Vítkovicích vyrábí stále.
Druhý přednášející Dr. Jaroslav Šonka představil své téma Diskriminace s tradicí a s tragickým důsledkem: Středověký antisemitizmus a jeho vyústění v systematickou vraždu ve 20. století již na jaře. Na semináři dostal tentokrát více času a mohl s tématem zamířit do hloubky, zároveň mu zbyl čas na několik zajímavých názorů, respektive náhledů do moderních dějin.
V základní prezentaci pohovořil o zajímavém projektu v německé obci Havelberg, ve které se nachází katedrála s oltářní přepážkou. Gotické reliéfy na přepážce jsou nesmírně sdělným pramenem pro práci s pojmy antisemitizmus, k pochopení nárůstu tohoto jevu ve 20. století.
Odpolední část semináře pokračovala na Kampě v prostorách nově otevřeného Muzea Karla Zemana. Účastníky této malé exkurze přivítal sám pan ředitel. Představil muzeum i projekty, které chystá. Návštěvníci si pak mohli projít expozici a mohli se potěšit z kouzel, která na filmové plátno přinesl Karel Zeman.
Účastníci mohli získat multimediální učební pomůcku Česká společnost v novodobé Evropě a publikaci Ž. Medveděva Stalin a židovský problém z nakladatelství Stilus Brno.