Úvodní projev paní Gracové přinášíme v části IL Dokumenty, kde text se svolením autorky otiskujeme. V další části připomněla problém nazvaný "mimoškolní média" - a s nimi související problémy interpretace - stereotypy, xenofobie. V tomto ohledu je důležitým i empirický výzkum - odborná diagnóza stavu - jako příklad bychom mohli vzít Němce. Paní Gracová vyzvala přítomné: "Pokusme se potvrdit smysluplnost naší práce."
Moderování se ujal František Čapka, který s lehkostí a nadhledem přítomné provedl první částí dne.
I. blok začal trochu nešťastně, první přednášející pan Šubrt totiž nepřijel. Prostor dostaly paní kolegyně Labischová a Gracová - představily výsledky dotazníku, který "šel" v květnu a červnu republikou mezi základními, středními školami a gymnázii, jehož se účastnilo i mnoho členů ASUD. Výsledky ještě nejsou hotovy, avšak některé aspekty z učitelské části průzkumu jsou již patrny. Začátkem prosince by měl být celý dotazník k dispozici, zatím v předpremiéře několik zajímavých výsledků u praktikujících kolegyní a kolegů a zároveň u studentů VŠ - budoucích (snad) vyučujících:
Paní Kubišová nebyla z fakulty uvolněna - měla představit výzkum, alespoň poslala anotaci výzkumu - výsledky v podstatě souhlasily s výše uvedenými.
Z důvodů úspory času došlo k přeskupení a vystoupil Marek Waic. Téměř populárně naučným způsobem (čímž nechci snižovat kvalitu, naopak chci upřednostnit formu podání) představil liberecký kolega
Opřel se o skutečnost, že v roce 1889 Česká obec sokolská uspořádala zájezd do Francie, kde v soutěžích první 3 místa získali sokolové, tedy se ukázalo, že jsme vyspělý národ!!!
V roce 1891 Jiří Guth - dostal lyceum C.K. ministerstva a odjel do Francie studovat fr. tělovýchovu - setkal s P. de Couberténem - což je důkaz, že Češi nechybí u zrodu moderního sportovního hnutí! - dokonce nechyběli mezi 12 zakládajícími členy - co to znamená pro Čechy?
Coubertén vycházel ze "sportovní geografie" - velvyslanci v olympijském výboru neměli být ze zemí, ale od národů, které "jsou schopny" (což jsme prokázali), jsou sportovně vyspělé národy - což jsme mj. díky sokolům byli - když si vše shrneme, předlitavskou část Rakousko-Uherska zastupoval český středoškolský profesor (který vlastně vůbec nebyl tělocvikářem).
Na OH v Paříži o nás (Češích) psali francouzští žurnalisté různě (Vídeňáci, Maďaři, Američané??!!) - naši se ozvali a na základě protestu vyšel článek, že Češi nejsou Rakušané!!! (ale Rakousko nemělo zástupce v MOV, takže to vyšumělo).
V roce 1911 kníže Windischgrätz a Kolorado Mansfeld vystoupili proti J. Guthovi, řešilo se to na úřadu vlády - ať je představitel Čech jako 3. představitelem Rakouska - ne Češi jako samostatným národem - následkem jednání v roce 1914 v Berlíně na olympijském kongresu nejsou Češi uznáni jako samostatný olympijský národ, což nám zase tolik nevadilo, neboť vypukla I. světová válka a svět měl jiné starosti.
Abychom byli spravedliví, musíme připustit, že situace v První republice byla opačná - ČSR nedovolí sudetoněmeckým svazům samostatné vystupování - jen pod čs. vlajkou! I když Němci právem tvrdili: "Jsme silné svazy!" a chtějí v té době samostatné vystupování.
Následovala diskuse k prvnímu bloku - kolegu Beneše vyděsilo, jak špatně si stojí krásná literatura, k čemuž se pan Čapka přidal a zdůraznil: chybí obecně četba! Za druhé si všiml, že vyučující přiznali nedůležitost RVP ve výuce dějepisu - Proč? Je tak dobrý, nebo se na něj kašle?
Dovolil jsem si vstoupit s námětem - a sice že chybí historická čítanka - nejmodernější dějiny a jejich obraz v literatuře, což byla vhodná poznámka (a mě hned napadlo, že máme dobrou náplň dalšího metodického sborníku ASUD).
Pan Beneš pokračoval - problém je už u malých, třeba v dnešní Mateřídoušce - chybí tam delší souvislý text; proto všem známý pedagog Vopěnka upozornil, že děti se neučí malou násobilku - tedy nechápou systém, kontext.
Pan Čapka si všiml, že malý zájem u učitelů (zvláště u budoucích učitelů) může souviset s faktem, že žák má více času na moderní dějiny než připravující se vysokoškolák na VŠ - jeden, maximálně dva semestry - žák minimálně školní rok.
II. blok zahájil Jaroslav Hrdlička, který si postěžoval, že spal v hotelu vedle diskotéky, která ho rušila a je nedospalý (no vida, s čím vším se dnešní historik musí poprat). Na jeho přesvědčivém přednesu to však nebylo znát. Připomněl spolupráci s nakladatelstvím Fraus. Ve své řeči si všiml mj. sepjetí církve a státu ve 14. století, to nikdy nebylo tak těsné. Naznačil problém, kdy se dobovým reáliím dávají novodobá pojmenování, např. podle studentů fakulty: husitství rovná se terorismus; na závěr glosoval středověkou dobu citátem Matěje z Janova: Vzejde nový člověk...
Pan Beneš se vtipně připomněl otázkou - Kdy to řekl, v 50. letech 20. století?
Viliam Kratochvíl pokýval nad předneseným příspěvkem svou moudrou hlavou a zdůraznil nedostatek z některých hodin - je to anachronismus, používat současné pojmy pro starou dobu!
III. blok moderoval pan kolega Beneš, který svůj "vstupní" příspěvek přednesl předchozího, úvodního dne sjezdu.
Konečně dorazil pan Schuster, který se "svou" romskou tematikou zahájil mezinárodní blok.
O dějinách Romů se žák dozví spíše na základě individuálního přístupu učitele. Připustil, že interpretace dějin Romů není snadná. Zároveň je pochopitelné, že vše se do učebnic dodat nedá; na stranu druhou existuje velké množství materiálu, např. na internetu, dále vyšlo několik publikací, které jsou dostupné a učitelé z nich mohou čerpat. Bylo natočeno DVD. Celkově jsou s ohledem na romskou menšinu informace během výuky dějepisu nedostatečné - spíš kusé - to jen v souvislosti s II. světovou válkou. Bylo by dobré více využívat výstavy. Muzeum romské kultury zdarma organizuje kurzy. Poznání romské minulosti může pomoci pochopit romskou současnost.
Pokračoval v Česku mimořádně populární Slovák Vilo Kratochvíl s novinkou - teorií stromu - přiznám se, že na poprvé jsem tuto teorii ne zcela pochopil, a tak zápisky možná nebudou srozumitelné: metafora - kořeny - téma přiměřenosti, např. v 6. třídě, když se začíná časová osa - chápou ji? Děti, jak bychom měřili čas, kdybychom neměli hodiny? Nabízí se velké množství protikladů: Společnost - identita: my a oni; většina a menšina; my - nepřátelé; jak posuzujeme druhé? Co znamená bohatství, co chudoba?
Co znamená kategorie politických vědomostí - kdo je nahoře a dole - učíme žáky politiku katolické kultury? - Co se změnilo, co ne (2 fotky a 1 místo po letech)?
Jaký je morální postoj - hodnoty: co je dobré a co zlé, ošklivé a hezké (hodnotící postavení)?
Poněkud zaraženému publiku (v dobrém smyslu slova) byl představen neostravským neznámý Bogdan Araszkiewicz z Uniwersytety im. Adama Mickiewicza w Poznaniu.
Jeho polština byla jemná a srozumitelná. K power-pointové prezentaci přednesl své zkušenosti se státními maturitami. Například 3 fotografie tramvají - z doby do I.sv. války, mezi válkami, z II. světové války - maturanti by měli určit, která fotografie do které doby a proč patří (např. koňka - tramvaj s židovským symbolem atd.)
V Polsku je maturita a nejsou přijímačky - kromě výjimečných fakult, například na tělovýchovu se dělají zkoušky fyzické zdatnosti; ale fakulty si říkají - z čeho by měl student maturovat, aby se tam dostal. Např. i filozofická fakulta chce maturitu z matematiky. Kdo ji nemá a přesto chce být přijat, musí na fakultě podstoupit zkoušku z matematiky (samozřejmě ne lehčí).
Otázka státních maturit rozvířila poklidnou hladinu osazenstva. Pan Kratochvíl okamžitě připomenul, že v Německu se maturitní testy zveřejnily. Na Slovensku probíhá velká diskuse.
Poslední blok byl věnován zkušenostem z praxe.
Josef Märc se nejprve zamyslel nad studenty v Ústí - více se chtějí věnovat dějinám než didaktice; hojně nastupují do školy, ale postupně odchází. Tak se ptá: "Proč studují?" nebo "Měli dobrého učitele dějepisu - znamená to, že budou dobrými učiteli dějepisu?" a dokonce "Kdo je dobrým učitelem dějepisu?", "Co jej činí?"
Další poznatek: řada studentů dvouoborových končí jen s jedním - je to o čtenářské gramotnosti?
Pavel Martinovský - uvedl svůj příspěvek slovy, že po Josefově teoretickém vhledu porozpráví o reálných zkušenostech. Ve svém vystoupení poukázal na fakt, že učitel (nejen) dějepisu musí řešit i další problémy, např. kázeňské (u žáků), problémy související s výukou, jak sladit využívání multimediální učebny s kolegy, jak řešit národnostní a jiné konflikty apod. Přítomní vyučující souhlasně přikyvovali.
Martin Vonášek nadhodil několik problémů:
Anna Šerberová z ústecké filozofické fakulty možná na škodu řekla více než o fakultě a práci se studenty o spolupráci s institucí Člověk v tísni.
Naděžda Morávková ze Západočeské univerzity v Plzni se věnovala křehkému tématu:
Existují krajnosti: multikultura bude přeceňována - zmizí majoritní specifičnost kultury; učí cizince - má zkušenosti - i blízkovýchodní problém; otázkou je, jak využít sociální sítě.
Milan Svoboda z Technické univerzity v Liberci předvedl utváření vztahu k regionu, v jeho podání jde o kontakt s lokální historií
Na závěr si slovo vzal ještě Vilo Kratochvíl. Připomenul novinku: v dnešní době nejde ani o multikulturu, ale razí se interkultura. Především Němci razí heslo: Ven ze školy do interkulturního života.
Na závěr bych rád poděkoval organizátorům za organizaci a zároveň za možnost se sjezdu účastnit.