dovolte mi zahájit jednání didaktické sekce, která se bude koncentrovat na problematiku historické kultury a dějepisného vyučování v současné české společnosti. Přestože jsme my, interesující se o nejrůznější tematické oblasti didaktiky dějepisu historickou obcí poněkud podceňováni jako badatelé nevyužívající tradiční historické prameny a metody, dostali jsme už podruhé příležitost prezentovat svou práci na tomto nejprestižnějším historickém fóru. Chceme věřit, že již tato skutečnost je svědectvím jistého posunu ve vnímání naší disciplíny. Proč musíme o svou pozici mezi historiky neustále bojovat? Proč není místo didaktiky dějepisu jako vědní disciplíny dostatečně pevné? Především proto, že je didaktika dějepisu často ztotožňována s metodikou, tedy s nauku o "umění učit" dějepis. Podle Zdeňka Beneše metodický přístup si svým zaměřením na pragmatiku neklade otázku "co" a "proč" má být vyučováno, ale soustřeďuje se na problém jak "to" má být vyučováno. V takovém přístupu je téměř eliminován zřetel k teoretickému založení disciplíny.
Specialisté na didaktiku dějepisu musí být odborníky jak v historii, tak v její edukační aplikaci, tedy musí mít dostatečné kompetence v pedagogicko-psychologické složce své odbornosti. Didaktika dějepisu se však nemůže zabývat jenom aplikací obecně pedagogicko-psychologických determinant výuky, ale musí rozvíjet i specifické historické kompetence, jež jsou součástí sociální komunikace historických informací. Musí tedy zůstat oborovou didaktikou. Vyučovací metody mají i svůj ryze oborový aspekt, jejich prostřednictvím je proto třeba rozvíjet i školnímu dějepisu dosažitelné badatelské a interpretační postupy historických, či obecněji sociálně-humanitních vědeckých disciplín.
Posílení pozice didaktiky dějepisu by bylo žádoucí už z toho důvodu, že většina absolventů studia historie, pokud u oboru setrvá, zamíří do škol různého stupně a typu. Pro budoucí učitele dějepisu jsou potřebné nejen kvalitní vědomosti z historie, zahrnující rovněž i doposud méně známá či opomíjená témata, ale i řada speciálních kompetencí. Učitel musí svým svěřencům poskytnout sumu nezbytných informací, ale musí současně vzbudit zájem vzdělávané mládeže o obor, přesvědčit o užitečnosti historického vzdělání a formovat historické vědomí mladých lidí, které je stále větší měrou ovlivňováno mimoškolními informačními kanály. Především masmédia někdy zprostředkovávají zjednodušující nebo tendenčně zkreslující informace. Hlavním problémem se pak stává jejich interpretace. V dějepise je třeba adekvátně reagovat na přežívající předsudky a stereotypy, projevy xenofobie. S takovými postoji je nutné se při komunikaci v rámci širšího společenství evropských národů neustále vyrovnávat. Současně je však nezbytné prostřednictvím školního dějepisu pěstovat vědomí pozitivních hodnot, přínosu a specifik naší společnosti. Je s podivem, že přes tuto náročnou roli jsou oborové didaktiky vůbec, mezi nimi i didaktika dějepisu, podceňovány také některými pedagogy, kteří upřednostňují tzv. čistou pedagogiku a někdy téměř s pohrdáním nahlížejí na studie, které jen trošku "zavánějí" oborem.
Nezbytnou součástí didaktiky dějepisu je i empirický výzkum. Ani ten mnozí historikové nepokládají za dostatečně vědecký. Hlavním úkolem empirických šetření je odborná diagnóza stavu historického vzdělávání, zjištění jeho podmínek a rovněž souvislostí mezi různými prvky edukačního procesu, odhalení mechanismů řídících percepci historického vědění, prozkoumávání efektivity různých cest historického vzdělávání i sebevzdělávání. Jen nahlédnutí do prací německých didaktiků dějepisu dokládá možný tematický záběr těchto výzkumů i specifickou metodiku, odlišující je od klasických sociologických šetření.
Pokusme se dnešním jednáním potvrdit potřebnost a smysluplnost naší práce. I když se nemůžeme pochlubit šíří zájmu ani množstvím teoretických či praktických publikací z didaktiky dějepisu, které usnadňují přípravu budoucích pedagogů i výkon profese u našich západních a severních sousedů, přece jen se máme čím pochlubit. Domnívám se, že to potvrzuje i nedávno vydaná jedinečná monografie prezentující podobu historického vzdělávání a didaktiky dějepisu v jednotlivých evropských zemích. Publikační počiny našich sousedů, s nimiž se máme možnost seznamovat v rámci studijních pobytů, ale i díky poměrně snadné dostupnosti produkce zahraničních vydavatelství, mohou být pro nás inspirací i výzvou.
Poprvé jsme se v samostatné sekci setkali před pěti lety v Pardubicích. Tam přednesené příspěvky byly společně s hlavními referáty publikovány, jistě především zásluhou tehdejšího organizátora profesora Zdeňka Beneše, jako první. Průběh jednání didaktické sekce byl tehdy hodnocen velmi příznivě. Že toto pozitivní povědomí přetrvává, o tom svědčí i množství přihlášených vystoupení pro naše dnešní jednání. Bylo nám nesmírně líto, že vymezený čas nám neumožnil je všechna začlenit do stanovených bloků. I tak je dnešní program bohatý a jen disciplinovanost jednotlivých referujících nám usnadní naplnění našeho záměru.
S ohledem na pořádající pracoviště jsme upřednostnili problematiku výzkumů historického vědomí mládeže a výzkumů aktuální podoby výuky dějepisu na českých školách. Po dobu zhruba patnácti let je totiž hlavním badatelským tématem didaktiků katedry historie FF OU i katedry společenských věd PedF OU. Jistě bude podnětná komparace s obdobnými sociologickými či jinými výzkumy. Navazující blok "I ve školním dějepise opomíjená témata stojí za pozornost" sleduje žádoucí zatraktivnění výuky dějepisu.
Třebaže jsme na sjezdu českých historiků, zajímají nás rovněž zahraniční zkušenosti, a to nejen země, jejíž školský systém se dlouhodobě vyvíjel společně s naším, ale vytvořili jsme příležitost srovnat první české zkušenosti se státní maturitou s bohatšími polskými. Zařazení bloku vystoupení českých pedagogů v závěru našeho jednání nechce v žádném případě evokovat jejich menší závažnost. Rozhodli jsme se tak s ohledem na předpokládané účastníky z řad ostravských pedagogů, kteří nemohli být zbaveni svých dopoledních pracovních povinností.
Nezbývá než všem zúčastněných popřát, aby je přednesené příspěvky obohatily, aby nalezli inspiraci pro další práci, aby v diskusi dostali dostatek prostoru pro sdělení vlastních postřehů a zkušeností a vůbec aby pobyt u nás v Ostravě byl pro všechny příjemný.