INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 26
Vzhledem k potřebě věnovat se dějepisné výuce rozhodli někteří pracovníci MŠMT jednak vytvořit zvláštní pracovní skupinu zabývající se řešením některých naléhavých otázek a diskusí o nich. Další aktivitou v této oblasti jsou semináře pořádané ve vzdělávacím středisku MŠMT v Telči - o těch, které se uskutečnily v letech 2002, 2003 a 2004 jsem informovali v předchozích IL.
Tématem semináře MŠMT Historie a škola - IV. byla podle programu (viz níže) "Průřezová témata" a "Mezipředmětové vztahy". Seminář byl rozšířeným zasedáním Pracovní skupiny pro dějepis jmenované náměstkem J. Müllnerem; za ASUD je jejím členem Libor Šmejda. Spolu s ním se semináře účastnila i předsedkyně H. Mandelová, i když MŠMT zaplatilo účast jen jednoho delegáta ASUD. Domnívali jsme se, že jednání přinese konkrétní náměty a závěry týkající se tvorby ŠVP, které budeme moci využít pro náš sborník a pro členy asociace.
Program - podle informace zaslané z MŠMT:
První den se odehrál v historické síni sousední školy, druhý v sále vzdělávacího střediska. Úvodní referát přednesl prof. Z. Beneš, který zrekapituloval problematiku výuky 20. století u nás i v jiných zemích, připomněl publikaci R. Stradlinga a zmínil se o záměru vytvořit evropské curriculum a nezbytné revitalizaci regionálních dějin. Upoutala nás pasáž o tom, že je třeba vyjasnit, jak chápeme didaktiku a metodiku a rehabilitovat metodiku, vnést systém do terminologie - metodické i odborné. Učitelé by měli klást důraz na objasňování smyslu dění, hledat odpovědi na otázku proč?
Na potřebu využívat znalostí z jiných předmětů upozornil slovenský didaktik dr. Vilo Kratochvíl. V tom by však měla svou roli hrát i pomoc autorů učebnic. Mezipředmětové návaznosti vyplývají ze skutečnosti interdisciplinárních vazeb ve vědách. Věnoval se také obtížím vlastivědy, jíž se v současné době zabývá a jejímu pojetí jako propedeutiky dějepisu. Informoval o pojetí slovenských dějepisných maturit - neužívají se otázky, ale student si vytáhne "scénář" maturitního vystoupení, kde učitel připraví podklady pro rozhovor v oblasti faktografie, dokument a tematiku problémů.
Zástupkyně Cermatu uvedla, že došlo k inovaci katalogů maturitních požadavků - v občanském základu budou v části D zařazeny úkoly z dějin 19. a 20. století. O Manuálu nebo zpracování výsledků pilotních škol z VÚP jsme se nedozvěděli nic konkrétního. Mgr. Morkes z PM JAK připomněl, že některé moderní prvky obsahovaly již v době 1. republiky např. učebnice J. Štorcha. Bohatství informací o práci muzeí a jejich spolupráci se školami obsahoval příspěvek PhDr. A. Brabcové. Připomněla publikaci Brána muzea otevřená, která shrnula výsledky několikaletého zajímavého projektu a pro práci škol může být velmi inspirativní.
Z celého semináře byl podle našeho mínění pro praktickou výuku a zamyšlení nad tvorbou ŠVP nejpodnětnější referát našeho kolegy a metodika Jana Zouhara ze Vsetína Implementace OSV do výuky dějepisu. Jde o jedno z průřezových témat - osobnostně sociální výchova může najít v obsahu dějepisu množství podnětů a konkrétních podkladů. Upozornil na to, že je chybou, že v konečné verzi RVP zmizelo vymezení kompetencí vzdělávacího oboru dějepis. Zdůraznil, že spojitost OSV s dějepisem je možno hledat ve dvou rovinách - v rovině cílů a v rovině metod. Referát vyústil závěrem: "OSV a dějepis mají k sobě blízko. Moderní formy výuky si přímo vyžadují úzké propojení dějepisného vyučování a všech forem rozvoje osobnosti člověka. Řeknu to ještě jinak: vývěr a metody výuky dějepisu by měly brát v úvahu hlavně rozvoj osobnosti člověka. Pak teprve dějepis splní své poslání." To zcela koresponduje s našimi představami o realizaci OSV, jak se je snažíme konkretizovat i ve sborníku Náměty pro tvorbu ŠVP. Seznámení s tímto příspěvkem nás ujistilo v tom, že naše názory na RVP a cesty ke zkvalitnění výuky jsou v souladu i s pojetím kolegů, kteří usilují o to, aby dějepis přispíval k všestrannému rozvoji osobností žáků.
Slavnostním vyhlášením vítězů byl 18. května 2005 v reprezentačních prostorách Prezidia Akademie věd České republiky zakončen třetí ročník historické soutěže pro středoškolskou mládež Eustory. Podrobnosti jsme již přinesli v minulém Informačním listě. V současné době dokončuje organizační výbor české varianty Eustory třetí svazek Edice Eustory, sborník Nejen zbabělci, nejen hrdinové (Všední život za protektorátu 1939-1945), v němž jsou zveřejněny (podobně jako v předchozích) rozsáhlé výňatky z vítězných prací (studie oceněná prvním místem je tradičně zveřejňována celá), podrobnosti o charakteru soutěže, informace o způsobu hodnocení a celá řada dalších užitečných rad.
Soutěž Eustory se již ve třetím ročníku dostala do povědomí studentů středních škol, jejich profesorů i mnohých vysokoškolských učitelů (souhrnně se dosavadních ročníků zúčastnilo téměř pět set studentů z více než sto padesáti středních škol celé ČR). Získala určitý věhlas a soutěžícím i vedoucím učitelům poskytuje řadu velmi výhodných možností. Proto zapojení do dalšího ročníku velmi doporučujeme všem, kteří hledají prostor pro uplatnění svých nadaných žáků. Všichni studenti, kteří zašlou do soutěže příspěvek, získají Osvědčení o účasti v dějepisné soutěži Eustory. Toto "osvědčení" vydávané Ústavem pro soudobé dějiny AV mohou předložit při přijímacích zkouškách na vysoké školy. Výherci soutěže (většinou 10 - 15 míst) dosahují samozřejmě zajímavějších ocenění. Kromě finančního ohodnocení a účasti na slavnostním odpoledni v budově Akademie věd za účasti předních osobností našeho vědeckého života mohou získat knižní dary od sponzorů - předních českých vydavatelství Argo, Doplněk Brno, Libri, Nakladatelství Lidové noviny, Paseka a Prostor. Mezi další ceny patří nově i roční předplatné časopisu Soudobé dějiny, věnované Ústavem pro soudobé dějiny AV (pro deset studentů) a pro pět studentů celý ročník časopisu Soudobé dějiny. Rostoucí prestiž soutěže také dokazuje udělení zvláštní ceny časopisu Dějiny a současnost.
Významným příspěvkem k rozšíření významu soutěže Eustory v České republice jsou zvyšující se publikační nabídky. Nejenže zveřejňujeme práce ve výše zmíněných sbornících ve speciální ediční řadě ÚSD AV, ale přidávají se další možnosti. Práce Ladislavy Blažkové (3. místo), která obdržela "Uznání" prestižního časopisu "Dějiny a současnost", v něm byla ve vybraných úryvcích publikována (ĎaS č. 10/2005, str. 19-21). Podobně byla publikována práce Magdalény Hromkové, která získala 6. místo, v metodickém časopise pro učitele středních škol "Společenskovědní předměty". Oba časopisy v této souvislosti přinesly zprávu o soutěži. O jednotlivých událostech v průběhu soutěže vždy informuje i Akademický bulletin (slavnostní vyhlášení výsledků, křest sborníku) a také náš Informační list.
Součástí koncepce Eustory je navazování kontaktů s podobně zaměřenými mladými lidmi v zahraničí a získávání nových zkušeností a rozhledu. Na závěr letošního ročníku se účastnily studentky Jana Koždoňová (2. místo) a Magdaléna Hromková (6. místo) letní akademie v Berlíně a studentky Hana Stejskalová (1. místo) a Andrea Muzikářová (4. místo) semináře v Benátkách. I tyto pobyty je možno počítat k významnému završení české verze Eustory a doufáme, že studentkám byly přínosem.
Možnosti mezinárodních kontaktů se otevírají ale i pro učitele, kteří se podílejí na vedení soutěžních příspěvků. Jsou jim nabízeny zajímavé semináře v zahraničí i účast na letní akademii, vše plně hrazené nadací Körber. Podmínkou účasti je však průměrná znalost anglického nebo německého jazyka.
Z hlediska výše uvedených skutečností se soutěž Eustory na počátku přípravy čtvrtého ročníku ukazuje jako závažná příležitost jak pro zvýšení prestiže dějepisu na školách, tak pro rozvoj schopností studentů. Nabízejí se nové možnosti nejen publikační, ale též v ohledu dalšího studia a získávání mezinárodních zkušeností. Proto informujeme ještě o některých formálních náležitostech vyhlašování soutěže, neboť průběh v dalším ročníku bude víceméně shodný.
V posledním ročníku byl dodržen osvědčený postup z předchozích let, kdy se vyhlášení realizovalo několika způsoby, aby mělo co nejširší informační dopad. Soutěž je tedy vyhlašována:
Zájemcům o bližší charakteristiku soutěže doporučujeme kromě připravovaného třetího svazku Edice Eustory (vyjde v květnu 2006) také předchozí sborníky Sám proti moci, edice Eustory, sv. 1, vyd. ÚSD 2002 nebo Kamenná paměť mého kraje, edice Eustory, sv. 2, vyd. ÚSD 2004. Sborníky i další informace je možno získat na kontaktní adrese organizačního výboru (dr. V. Čelko, e-mail: celko@usd.cas.cz) nebo na webových stránkách ÚSD AV ČR (http://www.usd.cas.cz). Kontaktovat můžete též předsedkyni české varianty Eustory Mgr. Ilonu Pařízkovou (parizkova@gymvod.cz).
V posledním období dostáváme pozvánky na akce pořádané pro učitele u nás nebo v zahraničí. Protože přes pokroky v technice se potřebné informace často nedostávají do rukou těch, jimž jsou určeny, "přeposíláme" pozvání na e-mailové adresy členů, jimž jsou určena (akce pražské, celostátní, zahraniční) - ovšem pokud jejich adresy máme k dispozici. Jsme rádi, že bývají využívána a že nám za informaci někteří také poděkují.
Mezi podzimní akce, jichž se účastnili i členové výboru ASUD, patřilo kolokvium pořádané Pedagogickým muzeem J. A. Komenského ke 100. výročí udělení Nobelovy ceny míru Bertě Suttnerové. Na výstavce instalované v rámci oslavy byla i učebnice kolektivu ASUD pro 8. ročník (nakl. Dialog), která jako jediná ze všech osmi učebnicových řad přináší informaci o tom, kdo byla tato žena, usilující po celý život o posílení mírových a přátelských vztahů mezi národy. Na kolokviu bylo předneseno několik referátů, mezi nimiž byl nejzajímavější příspěvek prof. M. Lenderové Dítě a válka, který by byl velmi přínosný i pro naši školní práci.
Tradicí se stalo pořádání seminářů GPF v Neratovicích - 8.12. se tam konal vzdělávací seminář "Dějiny - nedějiny, velké události a malé čin v dějinách". Hlavními přednášejícími byli profesorka Libuše Hrabová z Katedry historie Pf UP Olomouc a profesor Zdeněk Beneš z FF UK v Praze.
Posluchači, mezi nimiž byli i studenti místního gymnázia, vyslechli referát o významu regionálních dějin pro pochopení obecné a národní historie, o úkolech a hodnotách regionálního momentu v dějinách; prof. Beneš odkázal na Konferenci o Františku Kutnarovi. Rovněž připomněl příklad zpracování regionální historie: Josef Petráň: Dějiny obce Oběnic. Pro učitele zejména středních škol byla přednáška nabídkou i návrhem, aby při zadávání seminárních prací nebo přípravě studentů na SOČ a jiné soutěže, preferovali region, obec, město, kde studenti žijí, mají k místu i citový vztah a příležitost studovat prameny v nejbližším archivu.
Paní profesorka Hrabová se soustředila na regionalistiku na Moravě. Učitelům připomněla i zajímavé autory - Hosáka, Bartoše, v jejichž díle se o historickém místopise mohou poučit. Přítomní učitelé uvítali zejména konkrétnost jejího projevu. Upozornila na možná úskalí při zpracovávání regionální historie. V mnoha případech v dějinách obcí převažuje jen popisnost /to, co autoři vyberou z archivních materiálů/, ale chybí sepětí s "velkými" dějinami. Převážnou část svého vystoupení věnovala konkrétní soutěži pro středoškoláky - "Čtenice Hodslavice" - místo, kde se narodil František Palacký.
Kromě vzdělávacích seminářů, exkurzí a přípravy IL, věnovali členové výboru mimořádnou péči dalším dvěma sborníkům - ten, který nemohl vyjít v roce 2004 (viz IL 25), Samostatné práce v dějepise byl připraven v průběhu roku 2005 a je distribuován členům v současné době. Pokud by si ho chtěly zakoupit i školy do svých učitelských knihoven (stejně jako předchozích sedm sborníků), pro informaci jejich vedení otiskujeme přehledný obsah v rubrice LITERATURA - POMŮCKY.
Informujeme tam podrobněji též o 9. sborníku, který připravili členové výboru s využitím upravených příspěvků zveřejněných v našich metodicky zaměřených sbornících a článků ze starších čísel IL - Náměty pro tvorbu ŠVP dějepisu. Jde o publikaci, která vznikla na základě diskusí na našich seminářích a dotazníků i rozhovorů s jinými učiteli. Školám jsou ukládány úkoly, které nejen že vysoce přesahují standardní povinnosti učitelů, ale pro které nejsou poskytnuty konkrétní použitelné rady, příklady apod. Školení, která si školy pro své sbory platí, když si zvou lektory z pilotních škol či profesionálních institucí, se odehrávají v převážné míře v obecné rovině, vyzývají k novým přístupům, změně stylu práce, spolupráci mezi členy sboru. Jako by např. učitelé dějepisu, kteří nemají k dispozici žádnou novou odbornou metodickou publikaci a jimž bylo postupně rušením OPS a PC znesnadňováno pravidelné vzdělávání a také vzájemná komunikace s výměnou zkušeností, měli být osvíceni tvořivostí spadlou s nebe. Všichni víme, že právě nápady a podněty kolegů jsou pro inovaci a obohacení práce ve třídě nezastupitelné.
Na jednání s ministryní školství 16. 6. 2003 nám na naše námitky, že formulace RVP jsou vágní, splnění výstupů nekontrolovatelné a obsah učiva nedostatečný, odpověděl náměstek Müllner, že konkrétní pomocí a doplněním RVP bude pro každý předmět bude podrobný Manuál. To se však změnilo. Manuál není připraven jako podněty pro zpracování jednotlivých vzdělávacích oblastí, ale je rovněž v obecné poloze, stejně jako hodnocení výsledků pilotních škol.
Uvedené důvody nás vedly k pokusu shromáždit všechny užitečné materiály - dokumenty MŠMT a teoretická východiska, cíle a poslání dějepisu formulované na semináři MŠMT zúčastněnými historiky a učiteli, náměty k rozpracování obsahu a přílohy se zkušenostmi učitelů z minulé praxe.To, co by měli mít učitelé dějepisu každodenně k dispozici - pro tvorbu programů i průběžnou denní práci.
Obsah sborníku je uveden v rubrice POMŮCKY A LITERATURA. Nabízíme ho nejen členům, ale i všem školám. Pro členy bude za výrazně sníženou cenu zdarma, školám nabízíme sborník o rozsahu min. 200 stránek za cca 250,- Kč. Pokud budete mít možnost, informujte kolegy a školy ve svém okolí, abychom mohli uhradit částku na tisk sborníku.
Od roku 1989 mají čeští učitelé dějepisu možnost vyučovat dějepis v podmínkách demokratické společnosti, mají na výběr celou řadu učebnic a také nové dějepisné atlasy pro základní i pro střední školy.
Nicméně některé předpoklady pro úspěšnou výuku dějin chybějí. Jde především o ty pomůcky, které jsou finančně náročné. Vzhledem k tomu, že ministerstvo školství od počátku 90. let přestalo přispívat ze státních prostředků na vytvoření a vydávání vyučovacích pomůcek a předalo jejich výrobu soukromým firmám, již více než 15 let nemají školy pro výuku k dispozici některé druhy vhodných didakticky zpracovaných pomůcek - jde především o ty finančně nejnákladnější, jako jsou dokumentární filmy opatřené vhodným průvodním slovem.
Pro výuku dějin 20. století jsou ve všech zemích filmové a fotografické dokumenty nenahraditelné; jsou samozřejmou součástí výuky. Přetáčení dokumentů z televize našimi učiteli není z mnoha důvodů vhodnou cestou a přijatelnou náhradou.
Proto výbor ASUD uvítal nabídku Asociace důstojníků a praporčíků Armády ČR ke spolupráci na projektu DVD "OBRAZY Z ČESKÝCH DĚJIN 1914 - 2004". Začali jsme ho společně připravovat na podzim 2004. Žádost vedení ADaP AČR byla podána na Magistrátě hl. m. Prahy v lednu 2005 a v dubnu byla schválena. Finanční prostředky byly přiděleny z Evropských sociálních fondů; jeho záměrem je výrazně přispět ke zkvalitnění poznání historie 20. století a také ke schopnosti mladých lidí posuzovat současné problémy na základě dobré znalosti předchozího historického vývoje.
Projekt je určen všem pražským školám - základním, středním i učňovským. Může sloužit výuce dějepisu a občanské výchovy a jeho anglická verze i výuce angličtiny. Účelem moderní pomůcky je nabídnout učitelům a žákům možnost vytvořit si konkrétní vizuální představu o dějinách 20. století. Realizační týmy jsou tvořeny historiky, pedagogy a odborníky v práci s filmovou technikou.
Členění obsahu celého DVD by mělo odpovídat tematickým rozvrhům učiva dějepisu na základních i středních školám. Autoři si kladou za cíl - zaměřit se především na národní dějiny. V první části jsou tato témata: První světová válka, ČSR a Evropa v období konjunktury a období před 2. světovou válkou a 2. světová válka; druhou rozsáhlejší část tvoří: Období před spuštěním "železné opony", ČSR v období počátků totalitní moci, ČSSR před okupací vojsky Varšavské smlouvy a v době normalizace a sjednocování demokratické Evropy.
Titul by měl být předán školám koncem školního roku 2006/2007. Součástí výstupu projektu bude také metodická příručka (manuál) pro využití DVD ve škole a předání mechaniky DVD, kterou dostanou všechny školy, které se zapojí do přípravy projektu. Všichni zájemci o DVD - učitelé dějepisu, občanské výchovy, angličtiny, případně dalších předmětů se účastní semináře, v němž se s obsahem, jeho uspořádáním a možnostmi využití podrobně seznámí. Instrukční semináře seznamující učitele s obsahem i metodikou využití DVD se uskuteční ve 2. pololetí školního roku 2006/2007 O postupu práce budeme informovat v dalších IL.
Nejen učitelé dějepisu se buď osobně, nebo zprostředkovaně v učebnicích, metodických materiálech či knihách pro mládež se jménem Heleny Mandelové setkávají už více než třicet let. Ostatně nezanedbatelný souhrn toho, co publikovala do konce 90. let, je obsažen v Lexikonu současných českých historiků (Praha 1999).
Vrstevníci Heleny Mandelové si vzpomenou na pravidelná metodická setkávání učitelů dějepisu v Jevanech, které organizoval pražský Pedagogický ústav; jeho dlouholetá pracovnice PhDr. Ladislava Schücková se starala o to, aby si zde učitelé předávali své zkušenosti, aby sledovali nejnovější historické výzkumy. A při těchto setkáváních jsme poznali Helenu, kdy nám kupříkladu ve volných chvílích předváděla výsledky své cestovatelské vášně. Ale to už měla za sebou pedagogické čtení o Aktivitách žáků ve vyučování dějepisu na základních školách. Práce, z níž jsme si opisovali a přejímali nápady z jejích zkušeností. V 80. letech připravila další metodický materiál - skripta o metodách opakování Práce s exponovaným materiálem v hodinách dějepisu na základní škole.
Sama by asi vzpomněla na problémy při zveřejnění a obhájení svých prací. Zejména ve Výzkumném ústavu pedagogickém, ale i SPN narážela na nepochopení, dokonce až na nevraživost. Kde se zášť brala? Na způsobu prosazení a obhájení už se rýsovala bojovnost autorky; byla si dobře vědoma, že práce je potřebná a že ji v případě nutnosti učitelé podpoří. A to se i mnohokrát stalo. Ani z tehdejších nejvyšších představitelů moci neměla obavu.
Jednala o nedostatcích ve výuce dějepisu s ministrem školství Milanem Vondruškou i s pracovníkem ÚV KSČ Josefem Havlínem. Všude se snažila přesvědčit, že je nutné něco změnit. Podařilo se jí na ministerstvu prosadit myšlenku nové učebnice dějepisu pro základní školy a také ji s kolektivem historiků v čele s profesorem Miroslavem Hrochem realizovat. To je ona řada sešitových vydání učebnice Středověk I - III, která má dodnes u učitelů největší úspěch (už 11 vydání!).
Ani při této práci se nevzdala své "zatvrzelé" představy moderní učebnice, takové, která může učitelům i jejich žákům nejvíce prospět. Historici se leckdy pozastavovali nad grafy, tabulkami a časovými přímkami, to vše považovali za zbytečný balast, a dokonce namítali, že je tento materiál v učebnici zbytečný. Helena ze své dlouholeté praxe věděla, co je nutné a potřebné při práci ve vyučovací hodině, a proto se nevzdala. Jen díky této neústupnosti nakonec vznikla první, opravdu pracovní učebnice s bohatým didaktickým vybavením.
Po roce 1989 jsme si naivně mysleli, že dějepis ve svobodné době dostane "zelenou". Téměř opak je pravdou. A Helena Mandelová se pustila do dalších aktivit. Již 16 let existující sdružení učitelů dějepisu, později nazvané ASUD (Asociace učitelů dějepisu), je "úspěšným dítětem" své předsedkyně. Soustředila kolem sebe nadšené učitele, ochotné opět pracovat navíc, a toto jádro zůstává po celou dobu existence sdružení téměř nezměněné. Kolik úsilí, sebezapření, úspěchů, ale také nezdarů ASUD postihlo! Rozvinula i mezinárodní aktivity - ASUD se tak rozhodně neztrácí ani v mezinárodní asociaci učitelů dějepisu Euroclio.
Helena vždy dokázala své spolupracovníky přesvědčit a také sama dovedla překonat mnohá období, kdy už se zdálo, že veškeré snahy o zlepšení podmínek pro práci učitelů a boj o samotnou existenci předmětu - je marný. Se všemi ministry školství výbor ASUDu jednal, poznali jsme osobní přístup jednotlivých funkcionářů k danému problému. A nebylo to radostné poznání. Výsledky snažení nejsou rozhodně adekvátní tomu úsilí, které bylo vynaloženo. Jen ale to, že byl slyšet hlas o nedostatcích, že zazněly návrhy, jak by se situace ve výuce měla zlepšit, je lepší než mlčet. A to je názor Heleny. Dočkala se za to i osobních ataků z nejvyšších ministerských míst - ale na to už je přece z 80. let zvyklá!
Posledních patnáct let je profesní život Heleny Mandelové spojen s další publikační činností, například s knížkami o dějinách pro nakladatelství Albatros a dalšími pomůckami. Věděla o lidech, kterým rovněž jde o to, aby své zkušenosti ze školní práce zúročili, a se kterými chtěla spolupracovat. Přizvala tři kolegyně a společně vytvořily pětidílnou řadu dějepisných atlasů, o nichž víme, že jsou mimořádně úspěšné (1. vydání Kartografie Praha 1995-2001).
A sotva byla tato práce skončena, vytvořila další kolektiv, který získala pro svou předem promyšlenou koncepci učebnice (jak byla učiteli označena) "pro 21. století". Výsledkem jsou sličné publikace, o které je zájem i v neučitelské veřejnosti. Realizovalo je liberecké nakladatelství Dialog v letech 2001-2004.
Zatím poslední výsledek její neutuchající publikační aktivity je výbor zvukových dokumentů vydaných Dialogem ve spolupráci s Českým rozhlasem Hlasy XX. století a spoluautorský podíl na tolik potřebné chrestomatii k nejnovějším dějinám - "XX. století o sobě - Dějiny v dokumentech", na níž se výrazně podíleli i historikové, především prof. Robert Kvaček (Liberec 2005). A na cestě je nová učebnice vlastivědy realizující novou koncepci vyučování ve 4. a 5. třídě.
Její názory zaznívají čas od času ve sdělovacích prostředcích, naleznete je na stránkách učitelských a metodických časopisů a sborníků, jsou slyšet mezi zákonodárci Parlamentu i Senátu. Ani to jí pochopitelně vždy nezískává jen nové příznivce, ale my z jejího okolí víme, že její umanutost je takřka stoprocentně motivována jen jediným cílem: pomoci školnímu dějepisu. A stejně je tomu při spolupráci se Sdružením historiků ČR, akademickými ústavy, fakultami i jednotlivci z historické obce z celé republiky.
Vitalitu a stálou neústupnost v rozhodování si stále udržuje. Přejeme Heleně Mandelové - a sobecky i sobě -, aby vytrvala, aby se jí práce dařila. Na naší společné dějepisné cestě nechť jí slouží dobré zdraví!