VZDĚLÁVÁNÍ

se konal 9.-10. dubna 2005 opět v NM a na jeho programu byla další témata našeho vzdělávacího cyklu Nové pohledy na vývoj české státnosti. Svými přednáškami i odpověďmi na dotazy učitelů účastníky zaujali prof. Jaroslav Pánek a náš zahraniční host z Bratislavy dr. Ivan Kamenec, začleňující do politického vývoje česko-slovenských vztahů i osvěžující kulturní souvislosti. Další den se s velkým zájmem setkala i exkurze na Novém Městě pražském (jen výjimečně přístupný sv. Jan na Skalce, klášter Na Slovanech, moderní architektura a pomník čs. legionářům na nám. pod Emauzy) s kvalifikovaným slovem pracovnice PIS Mgr. J. Náprstkové. Dále byla nabídnuta i návštěva krypty chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

První den semináře se konala i valná hromada (viz Dokumenty).

Po několika letech se letos opětně rozběhl vzdělávací seminář Inspirace, který organizuje ASUD hlavně pro učitele z Prahy a Středočeského kraje. Cyklus přednášek začal v dubnu a pokračoval v květnu a červnu. Přednášky se konají vždy první středu v měsíci (výjimečně jinak). Hlavním organizátorem je místopředseda ASUDu Jan Kvirenc a ekonomických záležitostí se ujala její předsedkyně Helena Mandelová.

Celý cyklus je zaměřen na dějiny 20.století, hlavně jeho na druhou polovinu. První přednášky na téma Geopolitika SSSR po 2. světové válce se zhostil dr. Michal Romancov, druhou přednesl dr.Teichman z Ústavu novodobých dějin, který se zaměřil na vývoj ve 2. polovině století na Balkáně. První část kurzu uzavřela Činnost Státní bezpečnosti v období komunistického režimu PhDr. Petra Blažka. Účastníci vysoce hodnotili vystoupení odborníků na tematiku moderních dějin. Cyklus bude pokračovat zase od října.

"Crrrrrr....."

"Ticho! Tady se spí!!"

"... crrrr"

"To asi bude budík, nikoli pobuda u dveří. Kolik je hodin? Půl čtvrtý. To jsem se zas někam přihlásil! Ach jo. Vstávat, ve čtyři je tu řidič, vyzvednout kolegu a vzhůru do Prahy. Odjíždíme v 6:30......." (Stejně se vyjelo trochu později).

Krátce po vyjetí z Prahy se ujímá slova nejdůležitější osoba příštích dvou dnů, Jan Kvirenc. Po úvodních informacích zjišťuje, kdo jede s ASUDem poprvé. Moc nás takových není. Kdyby se přihlásil ještě někdo, byli bychom dva (kolega, nečlen ASUDu, zapírá a tváří se, že v autobuse vůbec není). V tu chvíli mě napadá hrůzná myšlenka - určitě budou chtít, abych napsal zprávu do Informačního listu. To jsem se zas někam přihlásil.

Přijíždíme k naší první zastávce v Rosicích. Pedagogové se jako kobylky vyhrnou z autobusu a obdivují renesanční zámek. Při této příležitosti si vybavuji komentáře v českém tisku na téma "český učitel". Někdo by měl příslušné žurnalisty (nikoli novináře, neboť od smrti Ferdinanda Peroutky se snad v české kotlině žádní nevyskytují), že aktivní a nadšený učitel (kterých je plný autobus) má v důsledku větší sílu než atomová bomba. To se projevilo i v prostorách zámku (a nejenom zde), kdy na dotaz, zda-li je dovoleno fotografování, odpověděl průvodce, že by se sice nemělo, ale on se prý nebude dívat. Zřejmě měl na mysli jeden či dva snímky.Vzápětí však svého činu litoval. Třicet lidí vytáhlo fotoaparát a nepustilo jej z ruky až do nedělního večera.

V rychlém sledu následují zastávky v Řeznovicích, Dolních Kounicích, Rajhradu a Těšanech, zatímco venkovní teplota šplhá vzhůru. Vedoucí zájezdu v dobré víře vypráví o opevněných románských kostelech a pouští do éteru informaci, že jeden z nich se nachází kousek od naší cesty ve vesničce Kurdějov. Zezadu se okamžitě ozývá hlas: "Jééé, já to chci vidět."

Přidávají se další a už se nevolá "já", nýbrž "my to chceme vidět!" Marně se Honza Kvirenc odvolává na časový harmonogram, marně straší, že neuvidíme hrobku, davová psychóza funguje dokonale. Ze slíbených "za pět minut jsme zpátky" je nakonec půl hodina. Ale stálo to za to!

Projíždíme Pálavou a posloucháme pověsti v takřka oscarovém podání pana šéfa. Nezbývá než závidět studentům jeho pražského gymnázia. Rtuť teploměru se stále dívá na hranici třiceti stupňů jaksi "spatra" a nedostatek iontů je znát. Naše přání se splní v Mikulově. Po návštěvě Dietrichsteinské hrobky a po malém soukromém okruhu městem mnozí z nás míří do zahradní restaurace, aby načerpali sílu na Lednicko-valtický areál. Rendez-vous, Kolonáda a končíme v Pohansku v polozemnici. (Ehm, respektive v Lanžhotě v ubytovně).

Druhý den ráno (pro většinu průvodců nejhorší část zájezdu vzhledem ke dvěma náročným úkolům - dostat lidi z postele a vyhnat je včas od snídaně) začínáme v Mikulčicích. Po úvodním výkladu se všichni rozutečou, aby stačili nasát atmosféru okolí. Škoda, že na procházku není víc času. Přesouváme se do Strážnice na prohlídku skanzenu lidové architektury. Paní doktorka Mandelová tehdy naplnila moji neblahou předtuchu a přechází do protiútoku: "Vladimíre, mohl byste nám do Informačního listu napsat o exkurzi článeček?" Polévá mě horko, ale protože paní předsedkyni se za vše, co pro nás dělá, neříká "ne", souhlasím. (V této chvíli se na mě zlobí, protože zpráva měla být odevzdána před čtrnácti dny. Asi už mě příště s sebou nevezmou). Ve Strážnici někteří už nemohou a tiše zůstávají v místní restauraci. Poslední zastávka patří baroknímu zámku v Miloticích a expozici barokní plastiky. Fotografování průvodce toleruje, ale zpěv v kapli rezolutně odmítá. Snad příště...

Do Prahy přijíždíme podle plánu a nezbývá než se těšit v říjnu na Litomyšlsko. Mám-li zhodnotit uplynulé dva dny, jsem rád, že jsem se zase jednou někam přihlásil.

P.S. I.: Omlouvám se všem, kterým se můj komentář nelíbí, případnou kritiku adresujte, prosím, vedení ASUDu, aby příště mělo z koho vybrat někoho jiného.

P.S. II: Pokud jste očekávali podrobnější informace a více faktografie, vězte, že je to záměr, abyste příště jeli také.

P.S. III. Dlouho jsem přemýšlel jak "vrátit zpátky štafetu" paní předsedkyni za tento úkol. Těsně před Prahou mě to napadlo. Nemohl by ASUD zorganizovat exkurzi (třeba i čtyřdenní) do Krakowa, solného dolu ve Wieliczce a koncentračního tábora v Osvětimi? Mnohé kolegy v autobuse tento nápad velmi zaujal a já doufám, že jsem zasadil brouka do hlavy i těm, kteří tentokrát zůstali doma.

P.S. IV.: Mám-li napsat alespoň jednu seriózní větu, musím říci, že tak kvalitní exkurzi jsem už dlouho nezažil. Opravdu vřele doporučuji všem, kteří se z jakýchkoli důvodů těchto akcí neúčastní, aby to vyzkoušeli.

P.S. V.: DÍKY

Naše názory na předložené RVP jsou dostatečně známy, výhrady - např. na to, že dějepis v RVP nemá vytčeny cíle historického vzdělávání, že jsou pohromadě s občanskou naukou, že formulace cílů pro čtyři ročníky ZŠ na čtyřech stránkách a že možnost jednohodinového dějepisu v některých třídách a dějepis pouze ve dvou ročnících gymnázií považujeme za nedostatečné, dokonce útok na utváření historického vědomí mladé generace atd. atd.

Nicméně: Víme, že výuka dějepisu není v uspokojivém stavu, že přes velké úsilí Sdružení historiků i ASUD nedošlo k žádoucím změnám, víme, že výrazné změny jsou nezbytné a věříme, že stávající návrhy budou v budoucnosti - bližší či vzdálenější - nahrazeny materiály kvalitnějšími. To, čemu je třeba se bez ohledu na nařízenou reformu nejvíce věnovat, je přemýšlet o smyslu historického vzdělávání, jeho roli v životě mladého člověka 21. století a také o tom, jak pro poznávání minulosti naše žáky získat, jak je zaujmout a zapojit do aktivní práce. Vymyslet program, který by zaujal a využil schopnosti jak učitelů tak i žáků každé jednotlivé školy vzhledem k jejich specifice, především regionální historii nebo možnostem zapojení do místních, regionálních či mezinárodních projektů, soutěží aj.

Samozřejmá je i potřeba návazností na obsah ostatních předmětů - humanitní i přírodovědné oblasti; to ostatně bylo požadováno po celá předchozí desetiletí. Jenže se ukázalo, že při všech náročných úkolech a malé ochotě vyučujících jiných předmětů k úzké spolupráci to není reálné. Nyní požadovaná průřezová témata by měla sehrát roli aktivizující předmětové komise dosud působící odděleně.

Domníváme se, že zkušenosti učitelů z mnohaleté práce ve škole nám poskytují základ k obtížnému úkolu - stanovení toho, co by mělo být nejrůznějších důvodů obsahem výuky v každé škole a třídě (po stránce informací i výchovného působení); že požadavek, aby se každý učitel věnoval náročné práci při výběru celého obsahu výuky od vzniku člověka k začlenění ČR do EU (tematiky práce několika historických ústavů) ho odvádí od toho, co by mělo být hlavní náplní učitelovy práce - volby účinné motivace, optimálních metod a pomůcek vhodných právě pro tu kterou třídu, povzbuzování, vedení a hodnocení práce žáků. Jen je škoda, že to, co se na našich školách v dějepise bude učit, české historiky nezajímá. A to, jaké jsou postupy školní práce, pomůcky, systémy přípravy učitelů na VŠ zase nezajímá naše ministerstvo školství ani VŠ, které odsunuly didaktiku na okraj studia (není ani habilitačním oborem, časový prostor i metodické zajištění praxe a metodických seminářů jsou s předními zahraničními vysokými školami těžko porovnatelné aj).

Nicméně: víme, že dosud neodešli ze škol všichni dobří učitelé, a někteří nastupující absolventi historického studia jsou otevřeni získávání zkušeností od nás i ze zahraničí, studiu didaktické i metodické literatury (pokud ji získají), účastní se pořádaných historických seminářů, kurzů nebo letních škol. Řada učitelů organizuje zajímavé projekty - na škole, v regionu nebo v mezinárodní spolupráci (o některých v našich IL), vede své žáky a studenty v různých soutěžích aj. Pro usnadnění jejich práce při plnění pokynů vedení školy k tvorbě ŠVP a realizaci nařízené školní reformy jsme se na základě diskusí ve výboru, na našich seminářích i na školách rozhodli připravit materiál, který by se mohl stát inspirací a pomocí těm učitelům, kteří neoplývají nadměrným sebevědomím a jsou si vědomi své velké odpovědnosti ke svým žákům i společnosti za to, co žáky naučí a k čemu je povedou. Nebo přinejmenším chtějí své programy porovnat s dalšími návrhy nebo úvahami.

Členové výboru v průběhu roku prodiskutovali formu a obsah metodického materiálu a připravili návrh pro dějepis ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost v 6. a 7.ročníku. Vychází z rámcových vzdělávacích programu VÚP a začleňuje všechny závazné části RVP i výstupy ze seminářů MŠMT Historie a škola I-III pořádaných v letech 2002-2004 v Telči. Požadované úkoly RVP z rubrik kompetencí (závazné výstupy) a obsahu učiva jsou rozpracovány tak, že dávají k úvaze rozčlenění tematických celků do dílčích témat a těch pak do kapitol. U každé z nich je návrh k výběru vhodné motivace, hlavních poznávacích i výchovných záměrů, základní faktografie, návazností a motivů k propojení s obsahem dalších předmětů z humanitní i přírodovědné oblasti, využitelných pomůcek a literatury, námětů k průřezovým tématům, projektům a mimoškolní činnosti.

Návrh v pracovní podobě jsme konzultovali s dalšími učiteli a zatím jsme nedostali žádný kritický ohlas nebo záporné hodnocení. Publikace bude nabídnuta členům ASUD (se slevou) i dalším vyučujícím a školám. Členy ASUD budeme informovat e-mailem. Touto cestou nebo poštou je možno výbor informovat o Vašem zájmu. Plánujeme dokončení na podzim t.r.

V dubnu jsme naše členy informovali o několika připravovaných akcích, mezi nimi i o vědecké konferenci pořádané ÚSD a Národním archivem. Účastnila se jí i naše kolegyně z Benešova. My ostatní si počkáme na publikované referáty nebo na přednášející, které pozveme na Inspiraci nebo do NM. Přinášíme její stručnou informaci o této akci k rozšíření povědomí o škále nabídek, odkud zaujatí učitelé dějepisu mohou získávat poznatky o výsledcích nejnovějšího bádání.

Dostalo se mi příležitosti být přítomna konferenci, jíž se účastnili hlavně pracovníci vědeckých ústavů v Čech, Moravy, Slovenska, Polska a Spolkové republiky Německo. Program byl členěn do čtyř hlavních tematických celků - I. Československo v osvobozené Evropě, II. Politický systém nové republiky, III. Poválečné migrace a národnostní proměny a IV. Společnost na rozhraní dvou epoch.

První téma si všichni účastníci vyslechli v kinosále NA. Po zahájení konference ředitelem ÚSD PhDr. O. Tůmou jsme vyslechli zajímavé referáty z pohledu posledních vědeckých výzkumů o tomto období - např. J. Hrbka Strategicko-politické plány Spojenců v závěrečné fázi 2. světové války. V. Olivová vysvětlila Benešovu koncepci II. světové války. Zajímavý byl referát V. Smetany Sféry vlivu a ČSR: oběť či spoluarchitekt? a také příspěvek M. Polišenské Soudruzi a excelence: vliv komunistů na čs. velvyslanectví v Moskvě po 2. světové válce.

Všechny příspěvky vycházely z nejnovějších výzkumů - na počátku konference zdůrazněno, že se otevřely ruské, americké i další archivy, a proto bylo možno nahlédnout na celý problém z nových pohledů.

V odpolední části a příští den se účastníci rozešli do výše zmíněných tří sekcí. Aby se mohli všichni vystřídat, byl dohodnut limit 15 minut na každý příspěvek či diskusi. Zúčastnila jsem se hlavně sekce Společnost na rozhraní epoch, kde zaujal svým referátem J. Křen: Rok 1945 - mezník a jaký? Byl patrný posun v hodnocení E. Beneše a jeho činnosti za války proti dřívějším výkladům po r. 1989.

Druhý den většina posluchačů přecházela podle svého zájmu o přednášená témata mezi příspěvky v okruhu II nebo III. Také téma IV. Přineslo nové poznatky, např. v referátu D. Musilové Ženské hnutí 1945/48: Naděje a zklamání nebo P. Buchteleho Vojenská kancelář prezidenta republiky v letech 1940/48.

Na závěrečném společném zasedání shrnula ředitelka NA PhDr. E. Drašarová výsledky konference a zdůraznila, že věří, že se tyto nové poznatky dostanou k širší veřejnosti a do škol. Zatím jsou k dispozici teze všech referátů, dr. Drašanová však vyjádřila předpoklad, že celé přednesené referáty vyjdou ve sborníku.