Vzdělávání učitelů má v našem státě desítky podob, kdo se o něj trochu zajímá, má teoretickou možnost se zúčastnit nejrůznějších akcí, přednášek či „work- shopů„ různých délek a kvality. Jejich pořadateli bývají oficiální instituce, větší i menší spolky, ale málokdy, především mimo velká centra, muzea. Přitom vychovat si svého učitele znamená většinou i získat mladé návštěvníky, kteří budou za pár let vodit do muzea své děti. Nabídnout pedagogům zajímavý vzdělávací program vycházející z muzejních možností a sbírek je rozhodně důležitá cesta ke zlepšení spolupráce mezi muzeem a školou. A pokud muzeum při takové příležitosti dokáže představit vlastní vzdělávací programy pro děti a studenty, učitelé se zcela jistě nebudou tvářit odmítavě.
Vzdělávací oddělení Památníku Terezín ve spolupráci s MŠMT ČR, Vzdělávacím a kulturním centrem Židovského muzea v Praze a s Muzeem romské kultury v Brně nabídlo v roce 2000 učitelům všech stupňů škol třídenní seminář Jak učit o holocaustu v řadě převážně víkendových termínů rozložených do celého kalendářního roku. Skupinám téměř čtyřicetičlenným byl předložen program, z něhož bylo na první pohled jasné, že slovo „vzdělávací“ v podtextu akce není pouhým přívlastkem. Projděme se těmi třemi náročnými dny.
Seminář začínal v pátek ráno v Praze ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea. Libě vonící konvice s kávou a čajem navodily dojem přátelského posezení s přídavkem zajímavých informací. Opak byl pravdou. S příchodem první lektorky - Blanky Rozkošné - se poslouchalo a psalo a psalo, na nějaký oddech nebylo ani pomyšlení a po hodině nabité fakty o dějinách Židů v Evropě a především v českých zemích se místo oddechu okamžitě vyrazilo ve dvou skupinách „do ulic“. Pinkasova synagoga, židovský hřbitov, Klausova synagoga, synagogy Staronová a Španělská – to vše opět s úžasným komentářem B. Rozkošné. Polední pauza se tím pádem stala iluzí – bylo toho tolik na vysvětlování a povídání, že se frekventanti semináře od exponátu k exponátu a od budovy k budově přesunovali jen velmi pomalu. V tomto podnětném a nanejvýš inspirujícím prostředí se totiž mluvilo především o židovských reáliích, a slovo člověka, který jimi opravdu žije, mělo své kouzlo a hodnotu.
Informační dopis vyzýval účastníky, aby si vzali jídlo k pátečnímu obědu s sebou. Kdo tohle podcenil, udělal chybu a musel se spokojit s kávou a koláči. Obé pořadatelé prozřetelně (a zdarma!) nabízeli na stolech v předsálí. Odpolední přednášku začínala paní Rozkošná navzdory únavě všech přítomných na minutu přesně: Židé a 2.světová válka.
Exkurz do problematiky antisemitismu ve 2. polovině 19. století a na počátku století 20 obstaral mladý muž Michal Frankl, který se věnoval mimo jiné tzv. Protokolům siónských mudrců, velkým „židovským“ aférám a křesťansko sociálnímu proudu politického antisemitismu.
Helena Klímová, další lektorka, je členkou týmu zabývajícího se psychologií lidí z rodin postižených holocaustem. Její vystoupení přiblížilo seminaristům problémy, s nimiž se potýkají nejen lidé, kteří přežili koncentrační tábory, ale i tzv.ukrývané děti, dokonce i generace narozená po válce. Projekt Rodiny po holocaustu zaujal všechny přítomné bez výjimky.
Pak už následoval, přesně podle programu, odjezd do Terezína, ubytování a večeře. Tady je třeba zmínit vynikající prostředí v bývalých Magdeburských kasárnách, v nichž vzniklo Středisko setkávání s recepcí, kuchyní a příjemnou jídelnou v přízemí, s novou muzejní expozicí a neobyčejně vkusnou a účelnou ubytovací kapacitou v prvním patře (prostorné, vzorně udržované tří a čtyřlůžkové pokoje s vlastním sociálním zařízením, na chodbě kuchyňka vybavená základním nádobím, vařiči a varnými konvicemi).
Navzdory lákání postelí program pokračoval s neztenčenou intenzitou. Účastníci semináře byli uvedeni do prostoru tzv.půdního divadla. Na skutečné půdě, kde se v době ghetta lidé scházeli k divadelním představením, vzniklo jednoduchou úpravou místo pro přednášky, besedy, semináře, zkrátka pro setkávání a aktivity všeho druhu. Po přivítání a seznámení s harmonogramem dalších dvou dnů dostal slovo Vojtěch Blodig. Jeho přednáška o místě Terezína v konečném řešení židovské otázky obsahovala celou řadu těžko dostupných informací o terezínských židech a o fungování samotného ghetta.
Druhý den semináře začal opět v půdním divadle, tentokrát přednáškou Ludmily Chládkové o životě dětí v terezínském ghettu, o fungování dětských heimů, časopisech, různých kulturních aktivitách, ale také o transportech a tragických osudech některých z nich. Posléze lektorka představila svůj metodický pohled na problematiku vyučování holocaustu. Totiž seznámení s programy, které vzdělávací oddělení Památníku Terezín nabízí školním kolektivům. Jejich obsah a základní principy byly pro mnohé seminaristy překvapením, nutno říci, že příjemným. Uvedené metody práce s dětmi a studenty v Památníku byly pro většinu učitelů novinkou, o niž projevili okamžitě živý zájem.
Zbytek dopoledne byl věnován prohlídce bývalého ghetta a zběžně i expozicím Památníku. Slova průvodců (dvě skupiny, aby byla vzájemná komunikace snadnější), že se do expozic učitelé mohou vrátit ve svém volném čase vyzněla ovšem vzhledem k nabitému programu jako dobrý vtip.
Po obědě byla naplánována beseda s tzv. terezínskými dětmi. Setkání s pamětníky byla v období do roku 1989 běžnou součástí výuky dějepisu a někteří učitelé mají z této doby tak negativní zkušenosti, že se dnes nabídkám Svazu bojovníků za svobodu vyhýbají. Snad na „státní objednávku“ tenkrát místo osobních zkušeností zněla především slova o komunistech, přehledy dat a jmen, zkrátka učebnice a pro žáky nuda. „Terezínské“ pamětnice byly ovšem něco zcela jiného. Památník spolupracuje s řadou lidí, kteří místním ghettem prošli, vhodné typy pro besedy si mezi nimi pečlivě vybírá. A je to znát. Komunikativní, vzdělané dámy (Dagmar Lieblová, Michaela Vidláková) nezveličovaly, neuchylovaly se k frázím, mluvily srozumitelně, a tím i velmi přesvědčivě. Nevsadily na líčení hrůz, jejich vzpomínky byly prosté jako život sám, zrůdnost nacismu vyvstávala jakoby mimochodem, posléze byla přítomná všude. Tenká hranice mezi životem a smrtí, doba, kdy neuvěřitelné náhody rozhodovaly o dalších osudech lidí, to se asi nedá zprostředkovat bez osobního setkání s pamětníkem, ale musíte zkrátka mít, jak se učitelé přesvědčili, „toho správného“.
Po krátké přestávce přišla znovu řada na metodiku. Tentokrát v podobě debaty nad modelovými hodinami dějepisu a literatury, které představili zkušení učitelé druhého stupně ZŠ a středních škol z okolí Terezína. Seminaristé dostali přípravy na vyučování v písemné podobě na stůl hned po polední přestávce, někteří už je stihli zběžně prolistovat. O žádné převratné novinky samozřejmě nešlo, ale protože dobrých nápadů není nikdy dost, posloužila tato část semináře svému účelu dostatečně. Nehledě na to, že si učitelé mohli odvézt účelně zpracované téma holocaustu rovnou před své žáky. Tady je přehled představených učebních celků (někde se jedná o dvouhodinovku):
- Rasismus, xenofobie a předsudky – pro občanskou výchovu a základy společenských věd, přehled základní literatury použitelné ve škole, soubor osmi testů s návodem k práci s nimi
- Holocaust v české literatuře – rozbor a práce s texty J.Ortena Zákazy (z Červené knihy), O.Pavla Odpusť nám naše viny (ze sbírky Omyl), přiložena testová stránka pro práci se slovníky (Kterých z uvedených autorů se holocaust osobně dotkl?), oba výše uvedené texty, báseň J.Čapka Píseň (Básně z koncentráku)
- Holocaust v dějepise – odkazy na Bibli použity jako východisko práce, objasnění základních pojmů, práce s knihou P.Johnsona Dějiny 20. století, v materiálu úryvky z Bible a kapitola z Dějin 20.století
- Ghetto Terezín – základem hodiny je spojování předložených vyobrazení s nabízenými texty jako samostatná práce dvojic, přičemž obrázky a popisky dávají ve svém souhrnu zevrubný obraz života v ghettu (mapa republiky, transportní seznam, mapa ghetta, fronta na jídlo, terezínské „peníze“, chlapecký heim, přelidněné ulice), přiloženy obrázky a texty k nim
- Přehled denního tisku – práce s denním tiskem – vyhledávání xenofobně a rasisticky zabarvených zpráv, posuzování objektivnosti novinářského pohledu a komentáře jedné události v různých novinách jako cesta k pochopení, že člověk si má udělat především svůj vlastní názor a měl by se vyvarovat zevšeobecňování
Na prezentaci vyzkoušených vyučovacích hodin navazovala samostatná metodická a tvůrčí činnost seminaristů. V malých skupinách se snažili na zadaná témata vytvořit na základě vlastních zkušeností a diskuse modelový příklad zpracování problému ve škole. Někteří vypracovali přípravu na jednu hodinu, někteří na čtvrtletí v semináři, objevil se nápad Týdne holocaustu, kdy by problematika prolínala všemi předměty… Po večeři došlo na prezentaci uvedené skupinové práce. Podstatnou se nám jeví informace o tom, že vzdělávací oddělení Památníku Terezín vydá všechny nápady, které na seminářích v průběhu roku 2000 zazněly, v jednotné úpravě ve sborníku, jejž frekventanti obdrží poštou. Takový přístup k obohacení výuky se zdá být až neuvěřitelný.
Závěr druhého dne ozdobil surově pravdivý dokumentární film režiséra Břetislava Rychlíka „Oj, ty černý ptáčku“, který otevřel problematiku holocaustu Romů.
Nedělní přednášku připravilo Muzeum rómské kultury v Brně, a to velmi dobře. Lektoři Helena Danielová a Petr Lhotka mluvili zasvěceně, uvedli řadu zajímavých faktů a každému dali třicetistránkový soubor kopií dobových dokumentů k problematice, kalendárium holocaustu Romů v Protektorátě a výběrový seznam užitečné literatury. Následující diskusi přerušila až povinnost splnit do puntíku naplánovaný program, a tím byla návštěva Malé pevnosti.
I v tomto případě bylo slovo průvodce základem, z něhož se odvíjela zajímavost a přínos prohlídky místa, které většina seminaristů už znala. Nicméně i oni ocenili množství těžko dostupných informací, jimiž byli zahrnuti.
Následovalo poslední setkání „na půdě“, oběd a doprava do Prahy.
K doplnění ještě přehledně PROGRAM SEMINÁŘE:
Pátek:
9.30 – 10.30 Základní informace o judaismu a židovském osídlení Čech a Moravy
10.30 - 12.00 Prohlídka objektů Židovského muzea v Praze
12.45 – 13.45 Holocaust Židů za 2. světové války
14.00 – 15.00 Antisemitismus v 19. a první polovině 20. století
15.15 – 16.45 Psychologické aspekty genocidy
17.00 Odjezd do Terezína
19.30 – 21.30 Místo Terezína v "konečném řešení židovské otázky"
Sobota:
8.00 – 9.30 Děti a mládež v ghettu Terezín
Jak pracujeme v Památníku se školními skupinami
9.30 – 12.00 Prohlídka bývalého ghetta a současných expozic Památníku Terezín
13.30 – 14.30 Beseda s pamětníky
14.50 – 16.15 Modely vyučovacích hodin zaměřených na rasovou problematiku a holocaust
16.15 – 17.30 Samostatná metodická a tvůrčí činnost
17.30 – 18.00 Film Uvězněné sny
19.00 – 20.30 Prezentace skupinové práce
20.45 – 21.45 Film Oj ty černý ptáčku
Neděle:
8.00 – 9.30 Romové – historie, tradice a kultura, Holocaust Romů za 2.světové války
9.40 – 11.20 Prohlídka Malé pevnosti
11.30 – 12.00 Závěr semináře, vydání osvědčení
SHRNUTÍ
Odhlédněme od faktu, že celá akce je významně finančně podporována MŠMT ČR a nejen jím, a věnujme se pouze obsahu.
- Především celý program byl dodržen do posledního písmena. Jednotlivé body začínaly přesně, časové skluzy šly na úkor přestávek. Kvalita lektorů byla zcela nezpochybnitelná a jejich schopnost přednášet způsobila, že celá skupina seminaristů byla vždy včas na tom správném místě, neodcházelo se za nákupy, za občerstvením, „na kus řeči“.
- Akce byla deklarovaná jako metodicko – vzdělávací, a také takovou byla. Její metodický přínos a snaha organizátorů učitele motivovat k tomu, aby holocaustu věnovali ve svých hodinách více pozornosti, se setkala s upřímnou vstřícností.
- Možnosti objednat si jedno či vícedenní seminář pro žáky a studenty využila celá řada seminaristů. Je ale třeba poznamenat, že „termínová listina“ je z velké části zaplněna objednávkami z Německa a že plánovat se musí nejméně půl roku dopředu.
- Neobvyklé bylo pracovní nasazení pracovníků vzdělávacího oddělení Památníku Terezín, kteří byli seminaristům k dispozici od časného rána do pozdních nočních hodin. S úsměvem na tváři pro ně zajišťovali dokonalý servis. Ke každé přednášce se na stolech objevily písemné materiály – kopie dobových dokumentů, knihy. Vše, co vzdělávací oddělení samo při práci s dětmi používá, bylo stále k nahlédnutí, případně k opsání. Volný a bezplatný pohyb frekventantů po všech expozicích byl nejen povolen, ba přímo očekáván.
- Díky finanční podpoře mnoha orgánů a organizací si každý seminarista z Prahy a Terezína odvezl: videokazetu Terezín, vzdělávací CD-ROM Dějiny Židů v Čechách a na Moravě, knihu Ctibora Nečase Holocaust českých Romů, čítanku Marie Bezchlebové a kol. Cesta – cíl neznámý, třicetistránkovou složku Dokumenty z archivu Památníku Terezín, vzdělávací a metodický materiál Židovského muzea v Praze Jak vyučovat o holocaustu, přehled programové nabídky vzdělávacího oddělení Památníku Terezín, knihu Miroslava Kárného Genocida českých Židů, pět čísel Terezínských listů a materiály uvedené v textu.
Dagmar Burdová, ZŠ a Gymnázium, Litomyšl
INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 15
