V minulém roce byl na gymnázia rozeslán nový učební plán, kde je v souladu s učebními plány totalitního období opět vypuštěn dějepis ze 4. ročníku. Ačkoliv je v něm řečeno, že platí od 1. ročníku, je zde současně uvedeno, že v pravomoci ředitele uvést ho v život i pro jiné ročníky. To se v některých gymnáziích děje. Výuka je tak ukončena 3. ročníkem, např. na počátku, v polovině nebo na konci 19. století. Seznámit se s událostmi moderních dějin a diskutovat o nich tak studenti již nemají příležitost. Tak nás již informovali někteří členové. I když víme také, že na řadě škol jsou ředitelé „rozumní“ a ponechávají dějepis ve 4. ročníku i nadále, jsou i školy jiné. Bude pro nás užitečné, když o tom získáme co nejvíce informací. Výbor se obrací na členy z osmiletých i čtyřletých gymnáziích s žádostí o informace o současné situaci na jejich školách, abychom po celkovém vyhodnocení mohli případně vést konkrétní jednání.

Od roku 1990 čekáme na materiál, který by se zabýval koncepcí výuky a výchovy na našich školách. Stále se však jednalo hlavně o materiálních a organizačních otázkách školství ( druhy a typy škol státních, církevních a soukromých, financování atd.). Byly zveřejněny kritické výhrady evropských institucí. Byl přijat vysokoškolský zákon atd. K cílům, obsahu a pojetí vzdělání a výchovy bylo řečeno málo nebo nic. Nyní je zveřejňován další návrh označovaný jako „Bílá kniha“. Byl otištěn v UN a je také na internetu. Ministerstvo vyzývá veřejnost k připomínkám. Některé byly zveřejněny na internetu pod heslem výzva pro deset miliónů, další si můžeme přečíst např. v Učitelských listech. Zatím si pracovníci MŠMT stěžují ( např. na jednání poč.ledna na ZŠ v Londýnské ulici ), že zájem o materiál je malý. Není divu. Množství návrhů a připomínek předkládaných MŠMT bylo po celá léta přehlíženo. Víme to sami dobře..

Výbor zpracoval naše stanovisko k několika stěžejním tématům a předal je na MŠMT 11.února.

V polovině prosince byly v denním tisku zveřejněny výsledky tzv. průzkumu Ústavu pro informace ve vzdělávání MŠMT, na jejichž základě byl vytvořen dalekosáhlý závěr. Padesátce vysokoškolsky a padesátce středoškolsky vzdělaných lidí ve věku nad 25 let byly předloženy faktografické otázky. Ježto na ně tázaní většinou neuměli odpovědět, bylo doloženo, že když si je nepamatují, vlastně je nepotřebují a školy je jimi zahlcovaly zbytečně. Následovala diskuse u kulatého stolu, kde se projednával problém množství učiva a mnohé další. I o této události informoval denní a odborný tisk (MF 10. XII., UL č. 5 z ledna na str. 10).

Pozoruhodný byl zejména test. Úkoly z několika předmětů byly zadávány těm, kterým bylo více než 25 let - základní školu opustili před nejméně deseti lety; vybírány byly ze současně užívaných učebnic. Zvláštní je 1.otázka z češtiny - žádá určit závislost shody, řízenosti a přimykání. Termín přimykání se však na ZŠ začal užívat až asi v pol. 90. let.

Pro nás je překvapivý test z dějepisu*/. V otázkách i odpovědích, které jsou uvedeny jako správné, je tolik nepřesností a chyb, že to musí vzbudit vážné pochybnosti o konstrukci testu - ať jde o dynastii Ming vládnoucí o tři sta let později (v žádaném období Sung), mylné začlenění benediktýnů a františkánů mezi řády vzniklé v 11. - 13. století, „kruciátu“ a „německého“ císaře v 11. století, zařazení roku nástupu Lancasterů i zpochybnění významu bitvy u Kresčaku. Bylo by pravděpodobně užitečné, kdybychom takovéto deklasování historické faktografie velkoryse nepřehlíželi. Možná, že by si takových přístupů měli všimnout i historikové. - Ostatně se spornou kvalitou podobných zkoušek je to pravděpodobně problém širší a obecnější - a soudě z testu Scio ke kontrole vědomostí z 5. třídy, kde má žák ve větě Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá najít čtyři zájmena - alespoň podle „správné odpovědi“ v řešení testu.

Záznam části diskuse u kulatého stolu zveřejnily Učitelské listy č. 5 z ledna 2000. Některá z vystoupení pěti zúčastněných neprozrazují potřebnou zasvěcenost a obsahují řadu nepřípadných zobecnění i zjednodušení. K jádru věci, připravenosti učitelů pro práci v moderní škole, hovořila - dle zveřejněného úryvku nahrávky diskuse - prof. J. Pešková z PedF UK, která postihla zásadně špatný přístup ke studentům a výuce na VŠ i v dalším vzdělávání i některé další obtíže:

„... Nejdůležitější kompetencí je porozumět - sobě, světu, druhým lidem, ptát se proč a směřovat k základům...

Když kantor učí 30-40 let a nesetkává se s lidmi, se kterými může diskutovat, jak to dělat nově, musí nutně zůstat u stereotypu. Je-li špatně placen, tak si ještě přivydělává jinde, místo aby rozvíjel tuto sféru. Za druhé ve školách je pravidlo, že žák musí být za pololetí vícekrát vyzkoušen, takže se věnuje mnoho času zkoušení, ale to, aby se sešel kantor s žáky nad problémem, to se v časovém limitu vytratí...

Na vysoké škole učíme lidi, jak mají učit, tím, že je učíme tradičním způsobem. Máme málo místností, málo peněz na kantory. Přednáška je stejná pro 100 či 200 lidí. Ale filosofii ani jiné věci nejde učit jinak, než sedět společně nad textem a učit se jeden od druhého. Postupně zjišťujeme, že nemáme na vysokých školách akademickou obec - obec, o které něco jde, která o něco usiluje. Ti lidé se skoro neznají. To, co měla být univerzita - jednota učitelů a žáků - na to nejsou prostory, jak to vytvořit. Když kantor nezažije semináře, kde každý - učitel i žák - má stejné právo pohovořit, když nemá osobní zkušenost, jak může potom vést děti k základu?...“