Patříme mezi učitele, kteří se již několik let pravidelně scházejí, aby ve svém volném čase soustavně prohlubovali své vzdělání; považujeme za svou povinnost vyjádřit se k některým z otázek, které vnímáme jako velmi naléhavé.

1. V inspekčních zprávách a dalších dokumentech i článcích v tisku se již delší dobu objevují kritická vyjádření o nedostatečné úrovni výuky dějepisu, zejména dějin 20. století. Většina svědomitých učitelů se snaží vypořádat se s úkoly ukládanými dějepisnému vyučování, ale za současných podmínek se to nemůže podařit. Rozsah historické látky se stále rozšiřuje. Nepovažujeme za správné řešit tento problém prostým vynecháním některých období starších dějin (kde se navíc žáci mohou dozvědět např. o nových výzkumech i úspěších českých vědců). Stejně tak považujeme za samozřejmé a nezbytné věnovat pozornost i stále se obohacující moderní historii, která je pro pochopení současného dění přímo nezbytná. Odpovědně prohlašujeme, že očekávané úkoly lze jen s vypětím sil zvládnout při dvou hodinách týdně v každém ročníku všech stupňů škol (jaké jsou ve všech evropských zemích minimem), vůbec ne při jedné vyučovací hodině za týden, které jsou na mnoha školách řediteli škol dějepisu přidělovány, a omezením tohoto předmětu na středních školách.
   Jestliže společnost i pracovníci ministerstva školství pokládají utváření historického vědomí mladé generace za nezbytné, očekáváme, že bude uvedeno v život dva roky staré doporučení senátního výboru pro lidská práva, vědu, kulturu a vzdělání zařadit dějepis minimálně po dvou hodinách do všech ročníků ZŠ a gymnázií a dvou ročníků všech SOŠ.
2. Jsme překvapeni, že v celostátních médiích nikdo z odpovědných pracovníků MŠMT důrazně nevystoupí s rozhodným stanoviskem ke zveřejňovaným zmateným informacím o rušení tradičních předmětů i osnov, které vždycky byly a i v jiných zemích stále jsou učitelům vodítkem při koncipování vyučování a volbě vhodných metod práce (pro dějepis jsou např. v tisku dokonce navrhovány dnes kritizované nebo již opouštěné systémy užívané v předchozích desetiletích v některých západních zemích).
   V žádném případě nejsme stoupenci starého pojetí s pasivním přístupem žáků ke vzdělání - naopak většina z nás hledá vhodné formy aktivních činností žáků a studentů tak, aby byl současně probouzen jejich zájem o poznání a rozvíjela se jejich osobnost. Mnozí z nás získali i zkušenosti z různých projektů s propojením obsahu několika předmětů, i ze zájmových činností žáků a studentů; ty obohacují a vhodně doplňují systematickou školní práci. Chronologický systém, který se osvědčil, zaručuje základní přehled o vývoji lidské společnosti i naší země, vede k chápání příčin, podstaty a důsledků historických událostí i jevů a užívá se ve většině evropských států, považujeme i pro 21. století za optimální. To nijak nebrání novátorům za určitých podmínek zkoušet nové systémy (to ostatně je v rámci programů obecná a národní škola možné již řadu let). Protože historie je oborem, který integruje všechny oblasti života a vývoj poznání, může být její systém oporou také pro ostatní školní předměty.
3. Pokud by se měl systém výuky v budoucnu měnit, předem by o výhodách museli být přesvědčeni učitelé, kteří by měli nové programy realizovat a změna by předpokládala několikaletou důkladnou a promyšlenou přípravu:
   Vyzkoušení jiného systému na některých školách s předvedení a doložení lepších výsledků s jejich vyhodnocením a hlavně všestrannou a důkladnou přípravu učitelů (na VŠ i v průběžném zdělávání) a také kvalitní pomůcky.
   Připomínáme navíc, že - i podle zjištění ČŠI - je v těchto letech výukou dějepisu pověřováno značné procento neaprobovaných učitelů (až kolem 25%), což nemůže vést k dobrým výsledkům, a že rovněž finanční problémy brání vhodnému zabezpečení pomůckami a literaturou, především pak pro dějiny 20. století.
4. Domníváme se, že nové Rámcové vzdělávací programy pro základní i střední školy by měly být zveřejněny a dány k diskusi na dostatečně dlouhou dobu a že pro školy, kde není kapacita pro tvorbu vlastní modifikace RVP, by měl být odborníky z řad historiků, didaktiků a učitelů navržen kvalitní model. Ten by měl být i vodítkem pro autory pomůcek a učebnic. Navrhované RVP zatím neprošly dostatečnou veřejnou diskusí a pro dějepis je nepovažujeme za všeobecně přijatelné.
5. V současné době je velmi neurčitý také pojem státních maturit; navíc se informace o nich průběžně mění.
   Nerozumíme tomu, proč do nabídky státní maturity není k přírodovědným předmětům přiřazen dějepis (historie); termín občanský základ obsah a tematiku nijak nevymezuje. Považujeme za nezbytné, aby oblast historické tematiky byla do této skupiny předmětů přiřazena na roveň přírodovědným a technickým předmětům.

Za členy ASUD výbor L. Bursíková, J. Doušová, E.Gladkovová, J. Kvirenc,
H. Mandelová, I. Pařízková, M. Sedlmayerová, L. Šmejda, E. Zajícová.

V Praze dne 20. dubna 2003