HISTORIE VE ŠKOLE Z EVROPSKÉ PERSPEKTIVY

Dějepisné semináře Rady Evropy
podle materiálů, které jsme získali z Council for Cultural Cooperation


4. - 9. srpna 1991 - Tuusula, Finsko
VYUČOVÁNÍ O HISTORII EVROPY V 90. LETECH

Spolu s 20 finskými učiteli přemýšleli o tématu semináře další kolegové ze 14 zemí. Organizátorem byla RE a finské Ministerstvo školství.

Z obsahu sborníku (Zprávy CDCC Rady Evropy z roku 1992) je zvlášť zajímavý projev p. Maitlada Stobarta : Vyučování dějepisu v nové Evropě - přístupy a příležitosti, v němž např. uvádí tři otázky a) přístup k vyučování dějepisu v multukulturní Evropě, b) potřeba vzdělávat děti vytvářením hodnot, c) vzrůstající naléhavá otázka jak navázat vztahy s Třetím světem.

Jsou zde dále zveřejněny hlavní části vystoupení přednášejících: Ekonomická transformace ve východní Evropě (P. Sutela), Perspektivy integrace v Evropě (E.Antola), Současný politický a sociální vývoj v Estonsku ( U. Laanements), Od „výchovných sálů“ ke „vzdělávacím dílnám“ (V. Kohonen), Nový model učení a vyučování: poznávací přístupy (E.Lehtinen), „Implementation“(?) reflexe v učitelově práci (S.Ojanen), Směrem ke spolupráci ve třídě při dějepise /11/ (T.Huuhtanen), Projekt Baltského moře (L. Jaaskelainen, R.Hamari).

Na semináři se také diskutovalo a zde jsou uvedeny výsledky této diskuse. V tematu Vyučovací metody byl položen důraz na rozvoj souboru různých metod, ale tou, která byla všemi hodnocena nejvýše, bylo učení ve spolupráci žáků nebo studentů, s níž byli někteří učitelú důvěrněji seznámeni než druzí. Cenné byly konkrétní zde uvedené příklady takového učení. takové učení závisí na proměně vztahu mezi učitelem a žáky.Popisují se další podmínky takové práce. - Dalším tématem byla měnící se Evropa - její vymezení a problém národa a evropské identity. -

Následují "Doporučení":
a) v kategorii národa: 1. Dějepis by měl být povinný nejméně do 16 let, 2) politické dějiny by měly být redukovány, aby umožnily věnovat se více sociálním a hospodářským dějinám, 3) Vyváženost národních a obecných dějin by měla dovolit učit i o dějinách regionu, 4) Osnovy by měly obsahovat cíle, které podporují panevropské přístupy
b) v kategorii Evropy: 5) Měly by být vytvářeny a rozšiřovány příležitosti pro měnící se potřeby učitelů i studentů, 6) Měly by být povzbuzovány a podporovány mezinárodní projekty spolupráce, 7) Úloha Rady Evropy: - utváření mezinárodních týmů učitelů a vědců k utváření vybavení učiteplnění lů pro panevropských nebo regionálních cílů; - pomoc šířit v Evropě vyučovací materiály; - pomáhat a podporovat vytváření mezinárodních vzdělávacích projektů.

V pasáži Historie v 90. letech se uzavírají úvahy o tom, jak je nezbytné překonávat kontraverze, nepřátelství a přežitky v životě Evropy. Je třeba sice být realističtí (v některých státech konflikty stále trvají), na druhé straně však jsou dobré základy pro optimismus (dokazuje to např řada evropských projektů studijní spolupráce mezi školami i skupinami studentů a dalšískutečnosti.

Velmi podnětný je celkový závěr zdůvodňující potřeby Evropy v současně se měnících podmínkách; konstatuje, že všem v Tuusule bylo jasné, že místo učitelů dějepisu a jejich žáků v průběhu převratných procesů je být v čele.

Pokračování příště.
Podle materiálů Rady Evropy zpracovala Helena Mandelová

Rejstřík
back
Předchozí
Zpět
Následující
Vpřed