na závěr zcela neúspěšného úsilí členů Asociace učitelů dějepisu v aktivitách usilujících o zajištění podmínek pro výuku dějepisu srovnatelných s ostatními státy Západu i Východu Evropy, v několika obdobích s významným přispěním historiků (1995 protest proti učebnímu plánu osmiletých gymnázií, 2000 Otevřený dopis veřejnosti, senátorům a poslancům s veřejným slyšením v senátě, Petice 17. listopadu 2003, jednání s úředníky MŠMT aj.)jsme se na jednání výboru 15. října rozhodli informovat Vás o současném stavu:

• V navrženém učebním plánu pro gymnázia je povinný dějepis zařazen pouze do 1. a 2. ročníku, dále závisí na řediteli školy.
• V navrženém učebním plánu pro základní školy může mít dějepis v každém ročníku 1 nebo 2 hodiny (společná dotace pro dějepis a občanskou výchovu na 4 roky je 12 hodin, rozdělení závisí na škole).
• Dějepis i nadále není mezi výběrovými předměty státní maturity (v některých zemích je povinný).
• V programu pro základní školy i gymnázia se i nadále nabízí integrace dějepisu s občanskou výchovou, jde o rozhodnutí vedení školy.
• Není vyjasněno, jaká by měla být kvalifikovanost vyučujících dějepisu (resp. integrovaného s OV), je zpochybňováno potřebné studium historie. Na našich vysokých školách je nedostatečná pozornost věnována didaktice a metodické přípravě na práci ve škole včetně praxe, které jsou nesrovnatelné se zahraničím.
• Nejsou zajištěny potřebné pomůcky (pouze nabídka učebnic - 9 řad šesti nakladatelství) ve srovnání se zahraničím trh např. pro 20. století nezabezpečil kromě atlasů z moderních pomůcek nic.
• Možnosti systematického dalšího vzdělávání učitelů byly po roce 1990 postupně omezovány a podmínky ztěžovány (organizačně, finančně, nabídkou atd.).
• V pracovní skupině vytvořené v červnu 2004 na MŠMT pro dějepis je z 20 členů 5 historiků a jeden zástupce ASUD (ostatní pracovníci MŠMT a jeho ústavů, dalších předmětů a sdružení).
• V tomto měsíci byla zveřejněna čtvrtá (finální) schválená verze dokumentu, který je součástí nového školského zákona zvaného rámcový vzdělávací program, a je podkladem pro tvorbu školního programu - konkrétní obsah výuky bude na každé škole jiný. RVP má tři části - cíle oblasti, očekávané výstupy předmětu a obsah učiva. Pro dějepis tento dokument zveřejněný jen na webové stránce VÚP nebo MŠMT neobsahuje pasáž o cílech výuky dějepisu (pouze společně s občanskou naukou pro oblast Člověk a společnost), žádané výstupy a obsah pro 4 roky jsou na třech stránkách. Překvapil nás nezájem historiků o jeho pojetí a obsah. Přikládáme kopie RVP ZV pro D k tomuto dopisu.
• Za hlavní (nemalé) úkoly učitele považujeme volbu vhodného postupu, metod, pomůcek, vzbuzení zájmu o dějiny a péči o jejich odkaz, motivaci a všestranné výchovné působení historie včetně schopnosti porozumět současnosti, nikoliv výběr poznatků od pravěku do současnost na současné úrovni bádání (nehledě na složení a kvalifikovanost vyučujících dějepisu, který dle úsudku mnohých ředitelů může učit každý). Od roku 2001, kdy byla zveřejněna 1. verze, se účastníme "diskuse" (naše vyjádření byla zveřejněna v UN a jsou na naší webové stránce); členové ASUD je považují za nevhodné, nekvalitní a nepřijatelné. Vyjádření z roku 2001 a 2004 (ke gymnáziím z r. 2003) vycházejí z diskusí členů na několika seminářích a valných hromadách. Připomínky nebyly akceptovány, k diskusi jsme nebyli přizváni, důvody znění neznáme. V osočeních jsme označováni za konzervativní křídlo bránící se novému - opak je pravdou (o tom naše vzdělávací a publikační činnost , viz webová stránka). Reakcí na naši kritiku byly útoky pracovníků MŠMT proti asociaci v tisku i jinde a po osmi letech neudělení státní dotace na publikační činnost ASUD. Obáváme se, že se najdou autoři a nakladatelství ochotní nabídnout školám povrchní přehled, pomocí něhož bude možné splnit vágně formulované "kompetence" promíchané s jinými oblastmi poznání a také levné, takže lákavé pro rozpočty škol.

Považovali jsme za svou povinnost v předchozích letech v souladu se svým svědomím informovat veřejnost, poslance, senátory, předsedu vlády, Českou komisi UNESCO, historickou obec i společnosti o našich obavách o ohrožení historického vědomí českých žáků a studentů. Vážíme si vlastenců usilujících o povznesení či záchranu českého národa - obrozenců, osobností počátků české občanské společnosti, účastníků 1., 2. i 3. odboje. Zdá se nám však, jako bychom vstupovali do odboje čtvrtého; tentokrát proti moci peněz a pro nás neidentifikovatelným silám, pro něž by bylo žádoucí - co nejrychlejší rozplynutí v integrované Evropě. To podle našich osobních zkušeností ostře kontrastuje s úsilím všech ostatních - velkých i nejmenších národů Evropy.

Jestliže usoudíte, že navržený plán pojetí a zařazení dějepisu v našem vzdělání je v pořádku, že na tom, co a jak se v našem předmětu učí, vlastně ani tak moc nezáleží, zbytečně se vzrušujeme a namáháme. Bez podpory historické obce bude podle našeho mínění výuka dále upadat. Je nám to líto, proto Vás alespoň tímto způsobem informujeme, s nepřipravenou oktrojovanou reformou, hájenou i skupinou ambiciózních ředitelů, teoretiků, "novátorů" a sebevědomých kolegů považujících se za schopné vše úspěšně zvládnout, nechceme mít nic společného.