ASUD na veřejném slyšení o státních maturitách v Senátu
Dne 12. dubna 2011 se v Senátě ČP konalo veřejné slyšení na téma připravenosti a obsahu státních maturit. Pozváni byli zástupci MŠMT a všech jeho ústavů i zástupci učitelské veřejnosti a občanských sdružení. K vystoupení byl senátním výborem pro vědu, kulturu a vzdělání opět pozván také zástupce výboru ASUD. Jeho členové pozvání přijali, prodiskutovali svá stanoviska i s ohledem na názory dalších členů asociace. Sepsáním referátu a jeho přednesením v Senátu pověřili Ludmilu Bursíkovou. O průběhu jednání bude členy informovat v dalším IL. Na tomto místě zveřejňujeme její příspěvek.
Vážený pane předsedo, dámy a pánové,
po obdržení pozvánky k účasti na veřejném slyšení jsem přemýšlela, jak pojmout svůj příspěvek -
OVĚŘUJÍ MATURITNÍ OTÁZKY OPRAVDU ODPOVÍDAJÍCÍ ZNALOSTI STŘEDOŠKOLÁKŮ?
Musím říci, že jako středoškolská učitelka znám dobře problematiku dvou předmětů - českého jazyka a dějepisu. Ale protože zastupuji ASUD a o českém jazyce bylo řečeno již mnohé, budu se věnovat více dějepisu.
Vím, že problematika didaktických testů z dějepisu se objevila v minulých týdnech v médiích, ale bez relevantní reakce ze strany MŠMT. Proto bych se zde pokusila dotknout tohoto tématu, i když vzhledem časovému limitu nedostatky některé problémy asi pouze nastíním.
Nejdříve je dobré si uvědomit, co je cílem dějepisu? Je to jenom předávání informací? Data a jména? Co se kdy a kde stalo? Ne. Smyslem je hledání souvislostí, nalézání vztahu k vlastní zemi, hledání etických problémů a jejich řešení, je to i výchova ale i hra, kde si studenti ani neuvědomí, že se něco naučili. Dnes se moc nemluví ani o tom, že se dějepis podílí na vytváření vlastenecké identity každého mladého člověka. A opravdu si nedovedu představit, že tohle všechno lze testovat.
Pod úhlem tohoto pohledu mohu tvrdit: úroveň dějepisného testu, který byl zveřejněn jako „ilustrativní“ v březnu tohoto roku, není dobrá a je výsměchem všem vzdělaným lidem této země.
Další problém vidím ve srovnávání všech středních škol. Každý typ školy má své pojetí výuky dějepisu na určité úrovni a myslím, že je doopravdy těžké porovnávat znalosti. Gymnázia jdou ze všech střeních škol nejvíce do hloubky, odborné střední školy mají dějepis většinou dva roky a už vůbec nemluvím o odborných učilištích s maturitou. V řadě škol ani dějepis není samostatným předmětem, je součástí dějin kultury.
Samotné didaktické testy z dějepisu se začaly psát už před sedmi lety a i tehdy byly v testech nesrovnalosti, učitelé se ozývali a pevně doufali, že se situace na Cermatu ohledně dějepisu zlepší (pokud si dobře pamatuji, tehdy některé závěrečné sestavy testů ani nevytvářel odborník na dějepis).
Odborná stránka testů
Když teď byl zveřejněn test, byli jsme zvědavi a obávali se, jakou bude mít podobu. Oprávněně jsme měli strach. Po prvním přehlédnutí očima jsem byla v rozpacích. Test působí neuceleně a nesourodě. A navíc jsou tam v něm chyby – základní chyby v uveřejněném řešení (např. když si autor plete Chamberleina s Churchilem)
Po důkladnějším prozkoumání začaly objevovat další nesrovnalosti. Některé otázky jsou doopravdy primitivní. Proč se ptát na prostě a jednoduše, kdo je autorem gravitačních zákonů, proč se ptát stejnou jednoduchou otázkou na pojmenování vladaře v Egyptě, olympijské hry ve starověkém Řecku zná také nejspíše každý a z Ameriky určitě každý doveze kukuřici a ne rýži. Zde autor či autoři promarnili šanci.
Další typ otázek, které jsem neočekávala, jsou úlohy týkající se témat víceméně podružných, kdy spíše záleží na štěstí studenta, jestli náhodou se tímto tématem zabýval, či nikoli, nebo snad zhlédl před testováním nějaký film, který o tomto tématu pojednával. Kdo zná přesné vydání Ottova naučného slovníku, kdo ví přesně, které státy východního bloku se účastnily olympijských her v roce 1984 v USA. Kdo detailně ví, jak to vypadalo s diktátorským režimem v Portugalsku a jeho koloniemi v roce 1975 a kdo ze studentů zná jméno prvního představitele Litvy po odtržení od SSSR atd. I zde tvůrci testů zaváhali.
Je též zvláštní, že autoři často vybírají odborné texty z wikipedie. Vždyť máme mnoho historiků jak světových, tak českých, kteří rozumí problematice rozhodně lépe. Učitelé – odborníci by určitě raději sáhli po knihách znalců.
Forma
Otázky jsou založeny z velké části na faktografickém poznání. Autor rád hromadí informace, to je dnes moderní, ale pro maturanty to je málo. Je škoda, že tvůrce nechce od studentů vědět, jestli dané pojmy vidí ve vztazích, v souvislostech, nehledá příčiny, ani důsledky. A argument, že se testy takto nedají sestavit, je lichý. Jen je potřeba pořádně přemýšlet a jednotlivé úlohy upravit. Vím dobře o čem mluvím, protože jsem se dříve na vytváření testových úloh podílela. Práce je to náročná, ale zvládnutelná.
Autor zvolil nejčastěji nejjednodušší formy práce – přiřazuj, vyber a jednoslovně odpověz jednotlivá fakta.
Stojí též za úvahu, proč otázky skáčou z jednoho období do druhého. Tím se kryje to, že některé otázky se dublují – je zde třeba hodně zastoupeno období po 1. sv. válce. Dvě otázky se hlásí k renesanci atd. Jedna kolegyně toto hezky a vystižně glosovala: „ Celkový útvar skutečně, a nyní se omlouvám za určité zlehčení, ze všeho nejvíce připomíná pohádku Jak pejsek a kočička vařili dort.“ Měla jsem možnost vidět testy ze zahraničí – např. z Polska – tam se nebojí chronologického řazení.
Kvarta
Abych si ověřila, jak jsou úlohy těžké, zkusila jsem dát stejný test kvartám. Žádná příprava ze strany studentů (a mimochodem – maturanti by se měli pořádně připravovat), prostě odpoví, kde budou vědět. A výsledek? Z jedné třídy by odmaturovala polovina studentů a z druhé něco přes třetinu. Neříkám jak, ale odmaturovali by na daných 33%. A výsledky ze 47 otázek čtyři byly zodpovězeny v průměru dobře z 90%, 10 bylo zodpovězeno dobře v rozsahu 50 – 89%, 10 v rozsahu 49-33%.
A závěr? Vím, že dvě třídy nejsou určující, ale přece to něco o náročnosti testu vypovídá. Pro mě to mělo určitou výpovědní hodnotu: převažuje faktografičnost (více vyhovuje mladším studentům) a nízká úroveň. Vzápětí se mě napadla další otázka - je toto přijatelné pro vysoké školy?
A závěr?
Nabízený test pro gymnazijní studenty nejspíše nebude motivací, aby si zvyšovali úroveň, naopak budou mít pocit, že jim stačí málo. A budou se oprávněně ptát, proč na nich bylo vyžadováno, aby přemýšleli, argumentovali, znali souvislosti.
Ten, kdo stojí za takovýmto testem (a to je asi tajemství), by se nad svou prací měl nejspíš zamyslet. Je to doopravdy odborník, když tam dělá základní chyby? Test působí amatérsky. Hovořit dnes o evaluaci je moderní, ale kdo evaluovat závěrečnou verzi testu. Byl to odborník?
Jaká jsou kritéria pro test – přece to není faktogafičnost. Učím už pěkným pár let a mohu říci, že učitelé – dějepisci vykládají dějiny v souvislostech, hledají se studenty příčiny, důsledky, protože dějiny takto fungují, nejde o žádné izolované jevy či události.
Je vhodné v budoucnu vyvarovat se otázkám prostoduchým a mnohoznačným (znaky renesance a klasicismu autor např. neodlišuje, nebo - může student rozlišit podle klobouku dámy na obraze určit dobře dobu?).
Bylo by dobré se zamyslet i nad formulací otázek.
V testech nejsou zastoupena historická období rovnoměrně – svět, Evropa, národní dějiny, kultura, politika, ekonomika – vše je jen náhodně zvolené, souvislosti zcela chybějí.
Více doporučujeme práci s mapou, grafem, plánkem, dokumentem. Autoři těchto dovedností nevyužili, podcenili schopnosti studentů.
Moje závěrečná myšlenka vyplývá z přání CERMATU, aby státní maturita byla zároveň kritériem pro přijetí na vysoké školy. Toto si těžce přestavuji. Jednak, jak už jsem řekla, je test nedostatečný a pak – každý obor studia obsahující historii je jiný. Něco jiného chtějí právnické fakulty, jiná je specializace na archivnictví, při studiu archeologie, či při studiu čisté historie atd.
Pokud by chtěl někdo více proniknout do problematiky didaktických dějepisných testů doporučuji portál Moderní dějiny a mohu říci, že ASUD se všemi výhradami kritiků souhlasí a připojuje se k nim.
A druhý závěr všeobecně
Mé závěrečné shrnutí k tématu připravenosti státní maturity tedy zní: státní maturita je dnes po dlouhých patnácti letech příprav zřejmě připravena, je však připravena špatně, především po stránce koncepční, neboť velkou část práce (toto se vztahuje na český jazyk a na další cizí jazyky), opětně udělají učitelé (týká se pracovních listů k ústní zkoušce a opravování písemných prací), aniž by Cermat pochopil, že státníky mělo tedy znamená Cermat, nikoli učitelé jednotlivých škol.
