J. A. Komenský napsal: Nejjednodušší definice školy zní, že je to pospolitost učitelů a žáků. Ale vyučování je práce. Proto je škola místem práce. Vyučování je, jak pravím, práce, protože vyučovat neznamená nic jiného, než vést k vědění ty, jimž vědění chybí.
(Jak vyhnat ze školy lenost, 1652)
Vysvětlujme, že předem nelze říci, co bude kdo v životě potřebovat. Že vůbec nevíme, jak bude společnost a svět vypadat za pět, deset či dokonce za padesát let, v době, kdy naši žáci a studenti budou žít svůj život. Že nemůžeme vědět, kam čas koho zavane, do jakého postavení a situace se kdo dostane. Zdůrazňujme, že cokoliv se naučíme, cokoliv známe, vše se nám může v životě hodit. A naopak. Čím méně umíme, čím méně známe, tím méně šancí nám život dá, tím méně možností dobrého uplatnění nabídne. Široké znalosti, rozvinuté dovednosti a kvalitní pracovní návyky otvírají každému mladému člověku dveře k budoucnosti. Jako příklad užitečných dovedností lze uvést tzv. počítačovou gramotnost, jazykové znalosti, celkový rozhled, flexibilitu, schopnost racionálního přístupu k řešení problémů atd. Nemají tedy valného smyslu otázky žáků i rodičů: K čemu mi to bude? Kdy a kde to budu v životě potřebovat?
Vysvětlujme, že porozumění věcem, jevům a událostem přináší člověku uspokojení, někdy dokonce výrazné pocity štěstí. Uvádějme vhodné příklady (vlastní zážitky, životní zkušenosti, osudy známých badatelů apod.). Studium a pracné získávání nejrůznějších návyků - někdy i drilem - sice stojí značné úsilí, ale je vyváženo radostí z rozvíjejících se schopností, pocity štěstí a často dokonce euforií z poznání, z rozvoje schopností a dovedností.
Vysvětlujme dětem i rodičům, že dosažený úspěch, zejména v současném pojetí, má i svůj rub. Úspěch (velké peníze, sláva a popularita) sám o sobě štěstí nepřináší, často je provázen poškozeným zdravím (sport, modeling), depresemi, drogami, skandály i sebevraždami. A pokud nejde o úspěch poctivý, pak třeba i vraždami, soudními spory atd.
Upozorňujme studenty i jejich rodiče na to, že nelze věřit médiím. Život prezentovaný v médiích se velmi silně odlišuje od života skutečného. Média přinášejí hlavně informace skandální, kontroverzní a katastrofické, neboť zprávy o tom, co se kde dobrého stalo a podařilo, prý nikoho nezajímají. Předváděná agresivita, vulgárnost a nesnášenlivost motivují k následování. Média tak bohužel vytvářejí ve společnosti neblahou atmosféru a zásobují nás velkou dávkou negativních příkladů. Je těžké vést žáky a studenty ve škole ke slušnému a zdvořilému chování, útočí-li na ně okolní svět tolika zápornými vzory - stačí se někdy podívat např. na přenos z poslanecké sněmovny.
Vysvětlujme rodičům, že nemají stresovat děti kvůli špatným známkám, že to k ničemu dobrému nevede, že známky získané ve škole jen velmi málo korespondují s budoucím uplatněním v životě. Mnozí žáci, kteří měli ve škole špatný prospěch, se v životě výborně uplatní, řada premiantů naopak žádných výrazných úspěchů nedosáhne. Navíc je třeba připomenout, že pod pojmem úspěch si každý představuje něco jiného. Jistě si vzpomeneme na vhodné a poučné příklady (ze svého okolí, z okruhu svých spolužáků nebo žáků). Zdůrazňujme, že pro dobré uplatnění v životě je podstatná motivace absolventa školy k činnosti, kterou po nástupu do zaměstnání začne vykonávat, jeho "zájem o věc", nasazení, morálně volní vlastnosti atd.
Vysvětlujme žákům i jejich rodičům, že není tak podstatné, zda se ve škole známkuje nebo slovně hodnotí. Špatný a líný učitel asi nebude místo známek psát spravedlivá, výstižná a užitečná slovní hodnocení. Dobrý a pracovitý učitel, který známkuje, jistě pravidelně sděluje svým žákům, v čem chybují, kde mají slabiny a jak je odstranit, povzbuzuje je, pomáhá jim atd. Atmosféru ve třídě a ve škole nedělá známkování nebo slovní hodnocení, ale přístup učitele, ředitele i celého učitelského sboru ke studentům, na druhé straně pak postoj studentů a jejich rodičů ke škole. Přejde-li škola od známkování ke slovnímu hodnocení, nezmění se špatní učitelé v učitele dobré a neprospívající žáci v žáky výborné.
Vysvětlujme dětem i jejich rodičům, že škola má děti nejen učit a vychovávat, ale i připravovat pro život. Vést a inspirovat je k nejrůznějším aktivitám (exaktním, přírodovědným, humanitním, uměleckým, sportovním apod.), budovat v nich pracovní návyky, odpovědnost, cílevědomost. K přípravě na budoucí život patří podle mého názoru i určitá dávka stresu. Strach z prověrek a ze zkoušení není třeba považovat za negativní jev. Rodiče však nesmí doma stresovat své děti kvůli známkám.
