ČLENOVÉ ASUD NA ZAHRANIČNÍCH SEMINÁŘÍCH


OD KRITICKÝCH DĚJIN KE ZPŮSOBU SPOLEČNÉHO ŽITÍ
Sarajevo - květen 2000
aneb projekt RE „Výuka a studium dějin Evropy 20. století“ pokračuje.

V květnu letošního roku jsem se jako delegátka ASUD a z pověření MŠMT zúčastnila symposia RE na téma Od kritických dějin ke způsobu společného žití, které se konalo v Sarajevu.

Symposium bylo slavnostně zahájeno ve středu večer a zahájení bylo spojeno s návštěvou národního divadla, kde jsme zhlédli operu „Hasanaginica“. Vlastní jednání pak začalo následující den. Program symposia probíhal po dvou liniích: plenární zasedání a činnost pracovních skupin.

První den symposia se nesl ve znamení filozofických úvah o roli konfliktu. Profesor Potel z Univerzity Paříž VIII se zabýval politickou manipulací s kolektivní pamětí a zodpovědností historika. Profesor Filipovic ze Sarajevské univerzity prezentoval mnohostranný pohled na pojem konflikt, protože takovýto pohled zcela odpovídá složité situaci v jeho zemi. Třetí přednáška se týkala vzájemného vztahu konfliktu a zodpovědnosti ve společnosti na konci 20. století, kterou přednesl Make Hunyadi z Ženevské univerzity. I pracovní skupiny se soustředily na konflikt. Jejich práce však byla velmi konkrétní aplikací na podmínky vyučování a na roli učitele v okamžiku, kdy se objasňují konflikty doby nedávno minulé a žáci mohou výklad porovnávat se vzpomínkami vlastními nebo vzpomínkami rodičů či prarodičů.

Závěr z naší pracovní skupiny (Francie, Švýcarska, Bosny a Hercegoviny, Polska, Bulharska, Rumunska a Moldávie) vyzněl ve prospěch široké diskuse se žáky, dát všem dostatek času a prostoru k tomu, aby se mohli vyjádřit. Všichni jsme se zároveň shodli na tom, že při hodinových dotacích dějepisu je to velmi obtížné; také hodně záleží na zkušenosti učitele, na jeho profesionální zdatnosti i osobních vlastnostech. V závěrečné části prvního dne jsme navštívili knihovnu Sarajevské univerzity, která provizorně sídlí v bývalých kasárnách, ale přesto se snaží vytvářet pro univerzitní studenty dobré podmínky. Představitelé RE předali řediteli knihovny panu Kujundzici symbolický dárek - odbornou historickou literaturu i učebnice dějepisu zemí RE.

Druhý den se řešila role médií v konfliktu a zároveň využití médií při výuce dějepisu. Byly předneseny dva referáty. první z nich prezentoval Dominique Chansel z Francie, který se zabýval zobrazením války ve filmu a začleněním tohoto materiálu do hodin dějepisu. Tématem druhého referátu pak bylo využití fotografií a tisku pro zvýšení aktivity žáků, jejich samostatnou práci a přemýšlivosti. Stejné zaměření měla i práce v pracovních skupinách. Závěrem bylo jasně řečeno, že využívání filmu, fotografií a novin jako ilustračního materiálu je dobré, ale představuje jen první, a to ten nejnižší stupeň jejich využití. Je nutno dále systematicky propracovávat metodiku používání těchto materiálů při hodinách tak, aby se prohluboval tvůrčí přístup žáků k předkládaným informacím.

Odpolední jednání bylo věnováno problematice postkomunistických zemí. Během besedy u kulatého stolu nás představitelé Bosny a Hercegoviny seznámili s dalšími aspekty vzájemného soužití v jejich zemi, kam se vejde válka, mír i budoucnost, zasněžené hory, zelené kopce i rozpálené ulice měst, kde spolu žijí muslimové, křesťané i židé. Problémů je zde hodně, ale všechny mají nějaké řešení a hlavně jsou zde lidé, kteří tyto problémy chtějí řešit.

Tečku za druhým dnem pak udělalo vystoupení profesora Jacka Wozniakovského z Krakovské univerzity. Hovořil o záměrech ve Východní Evropě a hlavně v Polsku s takovou moudrostí a šarmem, že si získal všechny posluchače. Je vždy velice příjemné cítit splynutí názorů podložených vzděláním, moudrostí i životní zkušeností.

„Budování společného žití“ bylo téma posledního dne jednání. Základním kamenem této stavby musí být zodpovědnost jedince i kolektivu. Fiozofickou úvahu na toto téma přednesl profesor Ferry z Univerzity v Bruselu. Jak složitá je tato otázka, nám všem potvrdila naše návštěva Mostaru, která završila další setkání čtyř desítek Evropanů, kteří hledají, co nás spojuje.

Mé osobní dojmy a zkušenosti z tohoto sympozia jsou velmi hluboké. Možnost účastnit se takovýchto akcí považuji za velmi intenzívní a funkční formu dalšího vzdělávání, které potřebuje každý učitel. Všechny mé poznatky s velkou chutí předám nejen svým žákům, ale i kolegům prostřednictvím Asociace učitelů dějepisu a Pedagogického centra v Plzni. Vzhledem k tomu, že jsem se akce RE měla možnost účastnit již potřetí, mám zde osobní kontakty, které také velmi dobře mohu využít ve vlastní školní práci. Pociťuji také výhodu kontinuity ve své spolupráci s kolegy z ostatních evropských zemí. Doufám, že budu mít ještě příležitost se s nimi setkat na závěrečném jednání v roce 2001, kdy projekt „Výuka dějepisu a studium dějin Evropy 20. století“ končí a že materiály z tohoto projektu (které by měly být publikovány), obohatí mnohem širší okruh učitelů dějepisu v celé Evropě. Závěrem chci poděkovat MŠMT za tuto velmi cennou příležitost k prohloubení mých znalostí i možnost osobního poznání řady výjimečných osobností, jimž leží na srdci budoucnost Evropy i školního dějepisu.

Bohumila Burešová, SOŠ Plzeň

Zpět na rejstřík
back
Předchozí
Zpět
Následující
Vpřed