ČLENOVÉ ASUD NA ZAHRANIČNÍCH SEMINÁŘÍCH


O VZDĚLÁNÍ A VÝUCE DĚJEPISU V JAPONSKU
Japonsko 1. - 24. VI. 1998

Pobyt učitelské delegace složené ze zástupců Evropy, Asie a Ameriky byl čtrnáctidenní - od 1. do 24. června 1998. Jednalo se o akci, která probíhá každoročně už řadu let. Japonská strana zve učitele z celého světa, aby jim představila japonské školství, kulturu a historii. Výběr účastníků probíhá tak, že ministerstva školství zašlou k určitému datu seznam uchazečů a Japonci pak sami vyberou, kdo se bude skutečně účastnit. Jak jsme se s kolegyní dozvěděli, takto proběhl výběr např. v Polsku, Maďarsku, Bulharsku či Rumunsku. Jinak tomu bylo v České republice, kde úředníci ministerstva zajistili účast pouze dvou účastníků (v mém případě na doporučení ASUD) až skutečně na poslední výzvu velvyslanectví.

Jestli jsem to správně pochopil, hlavní účel této akce je propagační. Japonsko je země skutečně na konci světa, a tak musí své dobré jméno cílevědomě budovat. Z toho vyplývá i výběr účastníků. Největším počtem byli zastoupeni učitelé dějepisu, protože v tomto předmětu se o Japonsku asi učí nejčastěji. V menší míře byli zastoupení učitelé dalších předmětů - zeměpisu, literatury, společenských věd ap. Velkou skupinu tvořili také učitelé angličtiny, zvláště ze zemí, kde se tento jazyk příliš neužívá, např. Vietnamu.

Po úvodních ceremoniích (mimochodem velmi důkladných) začal samotný poznávací program zájezdu návštěvou divadla Kabuki, tokijského národního muzea, císařského paláce (jen nepatrné části) a tokijské kopie "eifelovky". Po dvou dnech jsme odletěli do Hirošimy a navštívili zde muzeum a památníky obětem atomového výbuchu, které na všechny zapůsobily mimořádně silným dojmem. Cílem další návštěvy bylo asi nejnavštěvovanější místo v Japonsku - bývalé hlavní město Kjóto, kde jsme navštívili několik paláců a buddhistických chrámů.

Druhý týden byl ryze pracovní. Tři skupiny po pětadvaceti účastnících se japonskými rychlovlaky rozjely do odlehlejších oblastí Japonska, aby se seznámily jednak s japonskými školami, jednak s každodenním životem v japonských rodinách. Naše skupina strávila několik dní v provincii Niagata, v hornatém kraji sousedícím s Naganem.

Návštěvy škol byly oboustranně velkým zážitkem. Pro většinu studentů jsme byli prvními živými Evropany či Američany, se kterými se v životě setkali. Byli jsme přijati opravdu velmi přátelsky, a to i přesto, že komunikace byla poněkud problematická; výuka cizích jazyků nepatří totiž na japonských školách mezi nejrozvinutější obory.

Organizace celého pobytu fungovala jako na drátkách podle přesného harmonogramu (zpracovaného několik měsíců předem!). Součástí pobytu bylo i několik přednášek, na kterých na mě nejvíce překvapilo, s jakou otevřeností jsou Japonci schopni mluvit o svých problémech a nedostatcích ve výchovně vzdělávacím procesu a s jakým předstihem se je pokoušejí řešit. Ani při návštěvě škol jsme neměli pocit, že by nám naši japonští kolegové chtěli ukazovat nějaké "Potěmkinovy vesnice". Dojmů a poznatků jsem si přivezl mnoho. Bude-li zájem, rád se o nich rozepíši nebo pohovořím na nějakém setkání.

Karel Starý, Gymnázium, Praha 2

Zpět na rejstřík
back
Následující
Vpřed