- Petice.rtf
Ke stažení:
Sdružení historiků ČR - Historický klub i celá česká historická obec daly v uplynulých letech mnohokrát najevo, že kultivaci dějinného vědomí považují za nedílnou složku života demokratické společnosti. Bez jeho prohlubování nelze pochopit spletité kořeny problémů současného světa, zprostředkovat odkaz minulosti, vytvářet předpoklady pro ochranu historických i přírodních památek a vytvořit platformu pro respektování názorové plurality ve společnosti. Hlavní úloha při kultivaci dějinného vědomí připadá, vedle vědeckých a kulturních institucí i médií, nepochybně školskému systému. Proto se znepokojením konstatujeme, že dosavadní pokusy zabránit redukci výuky dějepisu na základních a středních školách nevedly k žádoucím výsledkům a nezastavily negativní trend, který naopak v poslední době získal na síle.
Výmluvný důkaz podává vyřazení dějepisu ze "státní" části připravované maturitní zkoušky, jejíž konečná podoba byla sestavena bez vědomí historiků i Asociace učitelů dějepisu. Je též varující, že v ČR nebylo aplikováno doporučení ministrů školství Rady Evropy o posílení výuky dějin 20. století. Pro historickou paměť a kulturní úroveň české společnosti znamená však mimořádné nebezpečí především projekt rámcově vzdělávacích programů, vedený v zásadě pozitivní snahou zrušit rigidní osnovy a přiblížit žákům základních i středních škol problémy v jejich propojenosti. Dějepis, ve své podstatě jediný předmět integrující širokou tematickou paletu poznatků o minulosti, byl v této koncepci zařazen do vzdělávací oblasti (fakticky nového "předmětu") Člověk a společnost, v níž ovšem logicky zaujímá dominantní úlohu aktuálně pojatá občanská výchova. V praxi by tento krok vedl ke zrušení dějepisu jako samostatného předmětu na základních a středních školách. Připravovaná koncepce totiž podřizuje školní dějepis primárně politickovýchovným záměrům a potlačuje jeho naukovou složku. Ve svých důsledcích by toto opatření, které se neosvědčilo v žádném evropském státě, přineslo pěstování prézentistického, aktualizačního a momentálním politickým zájmům podléhajícího výkladu dějin a ztrátu svébytného charakteru dějepisného vyučování. Zatím u nás k něčemu podobnému došlo jen za nacistické okupace a v některých fázích komunistické totality.
Z dosud známých materiálů rovněž implicitně vyplývá, že by dějepisnou látku v rámci učebního programu Člověk a společnost mohli na základní i střední škole napříště vyučovat lidé, kteří vystudovali jakýkoliv společenskovědní obor, aniž absolvovali státní zkoušku z historie. Tento přístup by nejen otevřel prostor neodborné výuce, ale v krátkém čase by přivodil destrukci historických oborů a odsoudil k faktické zbytečnosti historické katedry a ústavy na českých univerzitách, které se po listopadu 1989 zaměřily na vzdělávání odborně i pedagogicky zdatných učitelů dějepisu. Nezodpovězena zůstává otázka, proč má nová školská koncepce postihnout a redukovat především dějepis, zatímco přírodovědné předměty zůstávají podobným slučováním dotčeny jen minimálně.
Pocity frustrace a dojem naprosté absence demokratické diskuse násobí postoj ministerských úředníků, kteří učitelskou i širokou veřejnost zcela nedostatečně informují o připravovaných opatřeních, zatajují před ní nepříliš povzbuzující výsledky, jež přineslo dosavadní experimentální ověřování rámcově vzdělávacích programů a vůbec neberou v potaz kritické výhrady odborné historické obce. V úvahu nebyla vzata ani písemná stanoviska Asociace učitelů dějepisu o poslání a úkolech dějepisu v demokratické společnosti a jeho významu pro rozvoj osobností žáků a studentů, resp. memorandum Slovo k historii, které vyjádřilo obavy z nedomyšlených změn a navrhlo diskutovat koncepci, jež by školní dějepis nezbavovala jeho svébytnosti a nenahraditelné funkce. Tento text podepsalo více než 450 historiků a učitelů dějepisu, sedmnáct členů Učené společnosti, včetně několika přírodovědců, a předseda Vědecké rady Akademie věd České republiky. Akademická obec, učitelé a školy postrádají však, jak se zdá, oprávnění mluvit do záležitostí, které se jich bezprostředně týkají, a mají být postaveny před hotovou věc.
V kritické chvíli, hrozící vyústit v nedaleké budoucnosti rozpadem historického a kulturního vědomí české společnosti se všemi z toho plynoucími důsledky, se Sdružení historiků ČR obrací k školské i široké veřejnosti, aby svým tlakem pomohla zabránit uskutečnění neuvážených záměrů ministerstva školství. Zároveň Sdružení historiků ČR apeluje na členy vlády, obou komor parlamentu a představitele politických stran, aby při projednávání školského zákona i dalších norem nepřipustili kroky směřující k redukci či přímo k likvidaci dějepisu jako vyučovacího předmětu na základních a středních školách. Ani v současnosti nepřestává platit okřídlené a pravdivé rčení, že společnost, která zapomněla na své dějiny, je odsouzena prožít si je znovu.
Za výbor Sdružení historiků ČR
Prof. PhDr. Jiří Pešek
předseda SH ČR