ZE ZAHRANIČNÍCH KONTAKTŮ
V posledních desetiletích se Evropě v dějepisném vyučování mnohé mění. Je to ovlivněno politickými proměnami - evropskými integračními procesy. Představitelé RE a dalších evropských institucí hledají cesty, jak postupně zlepšovat vztahy mezi Evropany, a to také dokonalejším poznáváním evropské kultury, společných rysů i odlišností. Jednou z těchto cest - nikoliv nevýznamnou - je vyučování dějepisu. Proto se již mnoho let scházejí teoretici - historikové a didaktici dějepisu - i praktici - učitelé dějepisu, aby spolupracovali, nacházeli nové kontakty i příležitosti ke společným projektům, diskusím a vzájemnému poznávání. Informace o tom jsou u nás prakticky nedostupné, protože nejsou publikovány. Osobní participace na těchto akcích byla do roku 1989 nulová, do roku 1993 šlo jen o ojedinělé osobní kontakty. Od roku 1993, kdy jsme se stali členy EUROCLIO, jsou vzájemné styky bohatší, ale vzhledem k omezeným finančním prostředkům a malé možnosti publikování zatím např. výsledky evropských seminářů a konferencí na dějepisná témata také málo známé.
V minulém IL jsme uvedli akce pořádané EUROCLIO, dnes začneme představovat semináře Rady Evropy - oddělení pro vzdělání a kulturu. První sborníky vydávané RE jako zprávy o dotyčných akcích máme z konce 80. let. První část informací o těchto setkáváních učitelů, historiků a didaktiků dějepisu patří létům 1987-91. Mimořádnou zásluhu o ně měl především p. Maitland Stobart, jehož jsme posléze poznali na několika akcích EUROCLIO i při jeho pracovních pobytech v Praze jako báječného člověka zaníceného pro hledání cest k celoevropské spolupráci učitelů dějepisu a nacházení konkrétních možností a příležitostí pro ni. Zastával funkci Deputy Director of Education, Culture and Sport. Jako historik věnoval hodně svých sil právě dějepisnému vyučování. Svou činnost v Radě Evropy bohužel ukončil v loňském roce.
Účastníci semináře přijeli z Rakouska, Belgie, Dánska, Francie, NSR, Finska, Islandu, Irska, Itálie, Norska, Portugalska, Švédska , Velké Británie a USA. Přednášeli především lektoři z USA.
Zpráva CCC - CE obsahuje v úvodu podrobný rozbor a zdůvodnění, proč by měli žáci a studenti z evropských zemí vědět o vzniku a myšlenkách americké ústavy a také se zabývá překážkami, které jsou způsobeny velmi rozličnými školskými i státními systémy Evropy. Zamýšlí se nad možnostmi, které seminář vyučování nabídne a zaměřuje se na tři základní otázky: motivaci, materiály a rozmanitost.
Na vydaném materiálu je mimořádně cenný výsledek práce šesti pracovních skupin, které se zabývaly konkrétními tématy, možnostmi zpracování vyučovacích hodin nebo programů:
1.téma: Ústava USA jako živý dokument
Skupina I se zabývala cíli tématu ( Co znamená ústava, Je psaná ústava potřebná? atd.), náměty k diskusím se žáky a navrhla prameny pro práci ve škole možné materiály, které by bylo vhodné připravit
Skupina II diskutovala o příčinách studia ústavy USA, o tom, co z jejího obsahu by se mělo užít, co by ve studiu mohlo pomoci, jaké metody by mohly být užity, jakým výzvám budou učitelé čelit v učení o ústavě USA. Hledala příležitosti k začlenění tématu, navrhla materiály a metody usnadňující vyučování. Zajímavá je část se 17 body cílů, jejichž splnění by mohlo být pro studenty přínosem. Následují prameny, vyučovací materiály a vhodné texty z časopisů.
2. téma: Evropské vlivy na americkou ústavu
Skupina III - zpracovala cíle tématu, zejména pochopit, jak evropské myšlenky ovlivnily ústavu USA a diskutovat o právech člověka a vlivu státní moci na ně ap. V obsahu navrhla studovat Římskou republiku, Magnu chartu, Slavnou revoluci, díla J. Locka a osvícenců a ústavu USA. Zajímavé jsou návrhy na možnosti studentských aktivit a samostatných úkolů. Uzavírá přehledem pramenů a vhodné literatury i dalších vyučovacích prostředků a názorem, že není nutné navrhovat přesný postup a podrobnosti, ale možnosti, z nichž si učitelé mohou vybrat.
Skupina IV - zkoumala, jak se může do tématu začlenit vliv evropských imigrantů na šíření práv zaručených Spojenými státy prostřednictvím evropského Nejvyššího soudního dvora ve 20. století. Studenti mohou prostřednictvím článků z amerického tisku zkoumat i to, jak imigranti očekávali změny v Evropě po roce 1848. I zde jsou navrženy možné úkoly, zkoumání a postupy a uveden soupis pramenů k práci (dokumenty, literatura).
3.téma: Vliv americké ústavy na evropské ústavy
Skupina V - navrhla témata (občanská práva, rovnost - práva mužů a žen, síla symbolů, federalismus, presidenta parlamentní demokracie, měnící se ústavy) a pak samostatné úkoly k nim: úkoly pro studenty s vyučivací strategií v podobě tabulek.
Skupina VI - uvádí nejprve širší cíle studia: srovnávat ústavu USA a ostatní ústavy i způsoby vlády, posilovat utváření představy o demokraci a lidských právech v různých ústavních systémech a pak dílčí cíle (občanská práva a svobody, práva trestaných osob, řešení v různých zemích - volba postupů, zlepšování nebo obměňování ústav, federalismus, oddělení moci), které doplňuje náměty konkrétních úkolů pro žáky nebo studenty, návrhy metod a pramenů.
Celý sborník je zakončen podrobnou bibliografií a přehledem pramenů (dokumetů).
Tento materiál by mohl být pro mnoho učitelů cennou ispirací.
Účastníci z dvanácti západoevropských zemí, jimž přednášeli většinou lektoři z Francie, diskutovali pak v šesti skupinách a řešili konkrétní úkoly. Materiál zpracoval S. Audoin-Rouzeau z univerzit v Paříži a Clermontu.
V první polovině jsou uvedena východiska tématu - složitá problematika a různé přístupy k událostem revoluce a jejím jednotlivým osobnostem a událostem prezentované různými francouzskými historiky i jejich evropskými kolegy. Předpokládají se tedy i různé způsoby prezentace v každé zemi, které se projevily i u různých účastníků semináře. Důležitá je proto nabídka různých interpretací. Další část se jmenuje Celkové vnímání Francouzské revoluce a naznačuje, že cílem bylo spíše dávat přednost pozitivním prvkům před vojenskými nebo náboženskými konflikty. V části Shoda pohledů se pozornost zaměřila na základní dokument, který obohatil evropskou společnost, Deklaraci práv a svobod občanů. Seminář se nepokusil o popis standartní chronologie období 1789-99 ani vymezení konce revoluce pojímaného v různých zemích různě, což účastníci akceptovali. Také naznačili možnosti dalšího pokračování semináře.
Druhá polovina je věnována výsledkům práce skupin:
První zkoumala místo Francouzské revoluce v osnovách různých zemí a tím, co by měly podle názoru členů obsahovat.
Druhá skupina se zabývala tím, v kterých třídách (v kterém věku) se žáci o Francouzské revoluci učí a o kterých jejích obdobích, kolik času je jí věnováno, jaké jsou cíle a období, které se učí nejpodrobněji a odkaz Francouzské revoluce ve srovnání s národními dějinami (s uvedením podrobného popisu situace); uzavřela zobecněním a návrhy možností další práce.
Třetí skupina řešila otázky: V jaké míře a zeměpisných souvislostech je začleněno učení o Revoluci? Z jakého úhlu je Francouzská revoluce prezentována v různých zemích? Jak se revoluční myšlenky projevily v různých zemích po Revoluci?
Kromě čtyřiceti portugalských učitelů se semináře účastnili jejich kolegové z Rakouska, Belgie, Španělska, Francie, Itálie, Norska, Nizozemí a Německa. Hlavními řečníky byli historikové z portugalských univerzit. Organizovalo oddělení pro střední vzdělávání portugalského Ministerstva školství spolupracující s Radou Evropy
Zpráva vydaná RE obsahuje kapitoly informující o pohnutkách a námětu semináře u vědomí toho, že učitelé dějepisu nesou velkou odpovědnost v humanitním vzdělávaání mladých Evropanů a mají budovat úctu ke kultuře ostatních a vymycovat předsudky.
Materiál obsahuje mimo jiné informaci o dějepisných osnovách různých zemí; mají velmi rozmanitou podobu, v některých zemích jsou i různé varianty osnov, proto porovnání bylo obtížné. Přesto bylo možno hledat odpovědi na několik otázek: Jaký podíl zaujímá dějepis v učebních plánech různých zemí? Do jaké úrovně (věku žáků) se učí? Jak se učí?
Konstatovali, že v mnoha zemích nemá dějepisné vyučování v základním vzdělání ( Primary education ) odpovídající místo. Kde tomu tak je jeho filozofie založena na pokrokových objevech spjatých s okolním územím, někdy se začleněním částí národní historie.Účastníci zdůrazňují potřebu změny. Materiály vydávané pro žáky mezinárodními organizacemi je třeba uzpůsobit věku dětí. Jedn z příkladů hodných následování jsou pomůcky vydávané pro školy španělským Ministerstvem školství, které mohou sloužit jako model. Dějepisné vzdělání na středních školách (Secondary level) je začleněno do národních curriculí, ale bývá téměř vždy zaměřeno na národní dějiny. Evropská dimenze je slabá, stejně jako dějiny jiných zemí. Historie jiných kontinentů je nahlížena jen z evropské perspektivy. Učebnice obsahují málo informací o poválečné Evropě a jejích vztazích. Navrhli, aby učební osnovy by měly být upraveny v souladu s doporučeními Rady Evropy alespoň v těch zemích, kde řídící vzdělávací instituce vyjadřují přání včlenit do vyučování evropskou dimenzi. Evropský parlament by měl nabídnout příležitost vytvářet pomůcky společně pro všechny členské státy EEC ve spolupráci s různými institucemi, které jsou často představovány v příliš teoretické podobě.
Tři pracovní skupiny se zaměřily na některé dílčí problémy: 1) Jaká pozornost by podle vašeho názoru měla být věnována místní, národní, evropské a světové historii? 2) Jaké metody a strategie by měly být využity k dosažení úspěchu a žádoucí vyváženosti mezi těmito různými aspekty? 3) Je možné vytvořit dokonalou evrospkou učebnici dějepisu? 4) Je seznam „evropských témat“ navržený RE ještě platné? 5) Měl by být takový seznam vytvořen nebo obměněn? 6) Měl by seznam navžených témat být spravedlivý ke střední a východní Evropě? 7) Nejsou stále ještě ohniskem dějepisného vyučování především politické dějiny velmocí?/11/ 8) Jinak - rozšířil se historický přístup tak, aby byl stejný důraz kladen na jiné aspekty vývoje evropské společnosti - duchovní, sociální, hospodářský, kulturní, vědecký a technologický? Ve Zprávě jsou uvedeny názory účastníků semináře na tyto problémy.
V závěrečné kapitole jsou jako podnět uvedena dvě témata (z 25 navržených RE), která byla realizována. Studenti z Reutlingenu (Německo) se svým učitelem vytvořili videofilm ze své cesty do Štrasburku: navštívili bojiště u Verdunu a koncentarčního tábora blízko města. Španělská učitelka a její studenti zase připravili materiál o poutních cestách do Santiaga de Compostella a o setkávání různých kultur. V poslední částo je zdůrazněna potřeba nových změn, mezi nimi i spolupráce asociací učitelů dějepisu a přípravy nových pomůcek.
Spolu s 20 finskými učiteli přemýšleli o tématu semináře další kolegové ze 14 zemí. Organizátorem byla RE a finské Ministerstvo školství.
Z obsahu sborníku (Zprávy CDCC Rady Evropy z roku 1992) je zvlášť zajímavý projev p. Maitlada Stobarta : Vyučování dějepisu v nové Evropě - přístupy a příležitosti, v němž např. uvádí tři otázky a) přístup k vyučování dějepisu v multukulturní Evropě, b) potřeba vzdělávat děti vytvářením hodnot, c) vzrůstající naléhavá otázka jak navázat vztahy s Třetím světem.
Jsou zde dále zveřejněny hlavní části vystoupení přednášejících: Ekonomická transformace ve východní Evropě (P. Sutela), Perspektivy integrace v Evropě (E.Antola), Současný politický a sociální vývoj v Estonsku ( U. Laanements), Od „výchovných sálů“ ke „vzdělávacím dílnám“ (V. Kohonen), Nový model učení a vyučování: poznávací přístupy (E.Lehtinen), „Implementation“(?) reflexe v učitelově práci (S.Ojanen), Směrem ke spolupráci ve třídě při dějepise /11/ (T.Huuhtanen), Projekt Baltského moře (L. Jaaskelainen, R.Hamari).
Na semináři se také diskutovalo a zde jsou uvedeny výsledky této diskuse. V tematu Vyučovací metody byl položen důraz na rozvoj souboru různých metod, ale tou, která byla všemi hodnocena nejvýše, bylo učení ve spolupráci žáků nebo studentů, s níž byli někteří učitelú důvěrněji seznámeni než druzí. Cenné byly konkrétní zde uvedené příklady takového učení. takové učení závisí na proměně vztahu mezi učitelem a žáky.Popisují se další podmínky takové práce. - Dalším tématem byla měnící se Evropa - její vymezení a problém národa a evropské identity. -
Následují "Doporučení":
| a) | v kategorii národa: 1. Dějepis by měl být povinný nejméně do 16 let, 2) politické dějiny by měly být redukovány, aby umožnily věnovat se více sociálním a hospodářským dějinám, 3) Vyváženost národních a obecných dějin by měla dovolit učit i o dějinách regionu, 4) Osnovy by měly obsahovat cíle, které podporují panevropské přístupy |
| b) | v kategorii Evropy: 5) Měly by být vytvářeny a rozšiřovány příležitosti pro měnící se potřeby učitelů i studentů, 6) Měly by být povzbuzovány a podporovány mezinárodní projekty spolupráce, 7) Úloha Rady Evropy: - utváření mezinárodních týmů učitelů a vědců k utváření vybavení učiteplnění lů pro panevropských nebo regionálních cílů; - pomoc šířit v Evropě vyučovací materiály; - pomáhat a podporovat vytváření mezinárodních vzdělávacích projektů. |
V pasáži Historie v 90. letech se uzavírají úvahy o tom, jak je nezbytné překonávat kontraverze, nepřátelství a přežitky v životě Evropy. Je třeba sice být realističtí (v některých státech konflikty stále trvají), na druhé straně však jsou dobré základy pro optimismus (dokazuje to např řada evropských projektů studijní spolupráce mezi školami i skupinami studentů a dalšískutečnosti.
Velmi podnětný je celkový závěr zdůvodňující potřeby Evropy v současně se měnících podmínkách; konstatuje, že všem v Tuusule bylo jasné, že místo učitelů dějepisu a jejich žáků v průběhu převratných procesů je být v čele.
Krátce po zřizení naší internetové stránky (s částí informací v angličtině) a e-mailu jsme v dubnu dostali pozdravy od našich zahraničních kolegů.
SATH bude hostitelem General Assembly EUROCLIO v roce 1999. Ti členové SATH, kteří měli tu čest navštívit Prahu v roce 1995 (seminář, který jsme pro 90 kolegů z šesti zemí pořádali v rámci projektu PHARE - pozn.ASUD), se těší, že ukáží Edinburgh českým přátelům v témž roce, kdy budeme volit náš nový Parlament. Jestliže SATH může být nápomocna vaší asociaci jakýmkoliv způsobem, materiály nebo jakkoliv jinak, prosím, dejte vědět na e-mailovou adresu. S mnoha pozdravy Tom Monaghan.“
Od té doby jsme si vyměnili další dva dopisy. K tomu, jaké možnosti se otevírají, se vrátíme příště.
Také Tamara odpověděla na náš další e-mail a nabídla pro budoucnost možnost nějakého společného projektu; obává se však, že o spolupráci s ruskými učiteli nebude u nás velký zájem. Nemyslíme si, že je to zcela jednoznačné. Je mnoho učitelů D s kombinací s ruštinou. Pokud byste měli do nějaké bližší spolupráce chuť, ozvěte se.
Domníváme se, že pro ty, kteří k internetu mají přístup, by mohlo být zajímavé a užitečné nahlédnout do stránek informujících o dějepisných asociacích, publikacích atd. Pokud byste z nich nebo pomocí e-mailu získali nějaké zajímavé informace, rádi je zveřejníme.
Tyto - a další - adresy jsou zveřejněny v IL 8 a na naší Home Page: http://www.mujweb.cz/www/asud
Náš kolega a kamarád z Bratislavy Viliam Kratochvíl, autor didaktického zpracování nové řady slovenských dějepisných učebnic byl vloni hostem na letní škole, kde pohovořil o současné situaci v dějepisném vyučování na Slovensku. Mnozí členové ASUD se s ním odtud znají. V průběhu roku jsme si vyměnili některé pracovní materiály (osnovy, maturitní otázky, učebnice, publikace apod.). Přátelské a pracovní vztahy udržujeme přesto (i proto), že podmínky pro dějepis tam nejsou nejpříznivější. V posledním Vilově pozdravu členům ASUD z dubna je zmínka o tom, že jeho učebnice vlastivědy, pojatá jako propedeutika dějepisu, která vyhrála konkurs, nebude na zásah ministerstva vydána. Věříme, že vyjdou alespoň zbylé díly dějepisné řady, která je českými učiteli z hlediska didaktického systému ceněna jako vynikající.
