Z ČINNOSTI ČLENŮ ASUD
Kromě společných aktivit v rámci škol, okresů, poboček nebo asociace věnují se členové ASUD také různým činnostem bezprostředně souvisejícím s výukou dějepisu. I o nich chceme informovat; uvítáme další, třeba drobné zprávy.
Na žádost tiskového oddělení MŠMT ČR, které pro pracovníky televize ARD dojednávalo natočení pořadu v některé naší střední škole, zprostředkoval výbor po dohodě s vyučující návštěvu na jednom ze známých pražských gymnázií. Požádali jsme dr. Kunstovou, která program a natáčení připravila, o článek.
Gymnázium Nad Alejí vyhovělo žádosti MŠMT, aby v semináři moderní dějiny (4. roč.) mohla německá televize natočit besedu se studenty na téma - Rok 1968. Obsahem semináře jsou výběrová témata z našich a světových dějin po r. 1945. Pražskému jaru, invazi vojsk Varšavské smlouvy a prvním týdnům normalozace jsme věnovali dvě hodiny výkladu a studia dokumentů (Časopis Soudobé dějiny, Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AVČR, dobové noviny, časopisy, letáky, forografie atd.) . To vše se setkalo se zájmem a porozuměním studentů. Znalosti a zejména postoje o této době si vytvářejí také na základě rozhovorů s rodiči, četbou beletrie a interpretací sdělovacích prostředků; proto názory studentů nejsou jednozančné.
Podle přání korespondenta televize ARD pana Thomase Baumanna měla beseda (natáčená 6. května 1998) proběhnout tak, jak je běžný průběh hodiny v semináři. Zvolila jsem chronologický postup od sjezdu spisovatelů v r. 1967 až k dubnu 1969. Počátek natáčení byl sice poznamenán nezvyklými rekvizitami - osvětlením, kamerami - ale po několika minutách nás všechny už zajímala jen doba před třiceti lety. Zajímavé a pro nás, kteří jsme onu dobu zažili, byly mnohé názory studentů překvapivé. Někteří zpochybnili celý obrodný proces, na oběť Jana Palacha se nedívali jen obdivně, v osobnosti Alexandra Dubčeka viděli nereálného snílka atd.
Štáb televize měl ve scénáři i rozhovory se studenty a vyučujícím. Pan Pavel Roštlapil chtěl vědět, jaký názor mají jednotlivci na invazi, na současnou interpretaci roku 1968 atd. Nakonec jsem zodpověděla několik otázek o výuce dějepisu na našich školách, o učebnicích i o současné situaci ve školství z mého pohledu.
Natočená beseda bude součástí delšího komponovaného pořadu, v němž vystoupí E. Goldstucker, Č. Císař, P. Pithart; měl by být vysílán stanicí ARD na kanálu pro náročného diváka ve Francii a Německu 21. srpna 1998.
pořádal v rámci cyklu o stavu a problémech předmětových didaktik ÚVRŠ v Praze dne 30. března 1998 v ÚVRŠ v Myslíkově ulici v Praze. Z výboru ASUD se ho na pozvání účastnily E. Kunstová a H. Mandelová.
Semináře s účastnilo asi 30 lidí, z kateder čtrnácti pracovišť pedagogických a filozofických fakult připravujících budoucí učitele dějepisu pouze zástupci z PF v Praze, Plzni, Hradce Králové, Ústí n. Labem a FF v Olomouci. Seminář moderovala dr. Jana Kohnová, garantem semináře byl dr. František Parkan (PF UK).
V úvodu vystoupil prof. V.Čapek s referátem, v němž se zabýval obsahem vzdělání jako „reflexí světa ve vědomí člověka realizující se činnostmi zohledňujícími individuální zájem člověka či zájem skupiny, do které člověk náleží“ (citace z připraveného podkladu); dále vysvětlil význam historie a představil didaktiku dějepisu (dále DD) jako vědu o historickém vzdělávání, která má mezní povahu, metody bádání, a jeho transformační etapy. Uvedl přehled mezinárodních institucí, periodik, v nichž vyšly jeho práce, a některé další sborníky. Dále byly připomenuty dvě akce Rady Evropy, jichž se účastnil, a světové historické kongresy 1985, 1990, 1995. V části o pojetí a obsahu výuky dějepisu byla uvedena „témata odrážející evroatlantskou civilizaci“ podle R. Stradlinga z publikace RE. Vystoupení uzavřel náměty pro rozvoj DD u nás: vytvořit podmínky rozvoje didaktiky D, umožnit otevřít doktorandské studium, zvýšit vliv DD na koncepci děepisu, sestavit a publikovat bibliografii DD v posledních deseti letech, zjistit současný stav DD na VŠ, pokusit se nalézt pracoviště, které by koordinovalo spolupráci na zvoleném výzkumném úkolu.
V diskusi vystoupili zástupci didaktiků z fakult. Dr. Parkán informoval o důrazu, který klade katedra dějepisu PF v Praze na praxi na školách (je absolvována za přítomnosti didaktika katedry) a o zadávání seminárních prací z didaktiky a metodiky. Dozvěděli jsme se, že se učitelé dějepisu vloni účastnili práce koncilia pro evaluaci dějepisu a sestavení standardů - bohužel informace nebyla konkrétní. Členové ASUD, kteří vesměs tzv. standardy považují za nekvalitní materiál, by si rádi s těmito svými kolegy pohovořili, pokud se nám přihlásí. Dr. Skoupý z FF v Olomouci seznámil s obtížemi výuky didaktiky a s tím, že je málo peněz na praxi - studenti si sami dojednávají třítýdenní praxi na školách, které si vyberou, není možnost jejich výsledky hodnotit. Používají se také videozáznamy hodin. DD se vyučuje 1 rok: 1 hod přednášky a 1 hod. semináře týdně. Prof. Jílek z Plzně mluvil o literatuře používané ke studiu (přivítal publikaci J. Růžičkové vydanou ASUD), o nutnosti poznávání sousedů a o kontaktech s německými školami a regiony; mluvil i o rozboru současně užívaných učebnic studenty a o jejich seminárních pracích, významu motivace pro výuku dějepisu. Dr. Brandejs z Hradce Králové se věnoval aktivitám navazujícím na praxi studentů, zkušenostem ze základních a středních škol, důrazu kladeném na praktickou stránku přípravy studentů pro jejich budoucí práci. Tato stránka studia má v Hradci Králové dostatek prostoru (dva roky výuky). - Ostatní fakulty (až na Ústí n.L.) nebyly na semináři bohužel zastoupeny.
Delegátkami ASUD byli přítomní seznámeni s aktivitami RE, která podporuje dějepis jako významný prostředek, k jehož poslání i možnostem patří podílet se na výchově k občanství a utváření pozitivních vztahů k dalším obyvatelům Evropy; informovaly o materiálech vydávaných Radou Evropy a přinášejících informace a závěry jednání uskutečněných konferencí RE atd. Nabídla možnost účasti didaktiků na připravovaném semináři ASUD o využití internetu v dějepise v říjnu t.r., IL č.8; nabídla pro výuku publikaci vydanou ASUD „Didaktické inspirace - Z odkazu metodiky a didaktiky dějepisu předchozích desetiletí“ (zatím o ni projevili zájem didaktici z FFUK, Plzně, Českých Budějovic, Ústí n. Labem a Olomouce).
V diskusi vystoupil dr.Jan Průcha, který poukázal na nedostatky současných dějepisných učebnic. Jako příklad zcela nevhodného titulu uvedl 3. díl Dějin moderní doby (pro 9. tř.ZŠ) z nakl. Fortuna; poukázal na to, že jej napsali autoři, kteří zřejmě nemají žádnou zkušenost z práce na základní škole. (Prof. Čapek uvedl, že i dnes jsou učebnice ideologicky ovlivňovány a revidovány, např. ekumenickou radou nebo členy židovských organizací; jeho učebnice kvůli jejich zásahu nebyla přijata a nakl. Fortuna zadalo titul jiným autorům z FF UK). Ohlásil vydání své práce hodnotící současné učebnice, která má vyjít v nejbližší době.
Dr. Kohnová připomněla, že dějepis je dnes představiteli RE a dalších institucí dokonce považován při utváření evropanství a vlivu na mladé lidi za důležitější prostředek než je výuka jazyků, a proto je mu věnována taková pozornost i finanční prostředky.
Z dalších diskusních příspěvků bylo zajímavé vystoupení děkana PF UK prof. Z. Heluse, který se pozastavil nad tím, že se zde vůbec nemluví o základních věcech - totiž čím dějepis žáka oslovuje, čím je mu výzvou, v čem by měl rozvíjet jeho osobnost, pomáhat mu v sobě se vyznat, oceňovat lidskou velikost atd. a jak tomu s pomocí didaktiky a vhodných metod přispívat.
Dr. E. Walterová ze SISP připomněla, že předchozí seminář didaktiků matematiky se oproti tomuto setkání zaměřil na konkrétní diskusi o práci se žáky, přemýšlení o zlepšení vlastní učitelské práce, na což zde nepřišla řada.
Kdyby mělo být naplněno téma semináře, musely by být formulovány alespoň základní cíle dějepisného vyučování (i didaktiky) v nových podmínkách demokratické společnosti a navrženy dnešní době odpovídající prostředky, které by měly napomoci nápravě dnešního neutěšeného stavu této složky učitelského vzdělávání; jde především o základní přístupy v pojetí dějepisu jako prostředku rozvoje osobnosti žáků a užívané metody, o nichž se v Evropě již několik let diskutuje.
Didaktika dějepisu - jak zde také zaznělo i vyplynulo z celkového jednání - zřejmě zaostává za evropskými trendy v teorii i praxi. Z obsahu jednání i ze slabého zastoupení fakult lze usoudit, že až na výjimky tento obor zřejmě nemá na fakultách vhodné podmínky (personální i finanční, časový prostor ap.) a nezabývají se jím tvůrčí kolektivy lidí, kteří by byli schopni prosadit prestiž tohoto oboru, věnovat se inovacím,a navazovat kontakty se zahraničními didaktiky (jací se například velmi aktivně účastní akcí pořádaných RE a Euroclio), z nichž by vzešly konkrétní podněty pro práci našich učitelů. Projevilo se to také zde - jak účastí přibližně třetiny fakult ( obdobně jako na semináři VÚOŠ o týden dříve), tak zaměřením diskuse, která byla spíše informací o činnosti na některých katedrách než pokusem o zamyšlení nad tím, jakým způsobem začlenit dějepis na odpovídající místo ve vzdělávací soustavě a jak na to učitele připravovat.
Věříme, že se mezi dnešními učiteli na základních a středních školách objeví lidé, kteří se budou chtít věnovat dějepisnému vyučování také teoreticky. Źe se zformují skupiny mladých didaktiků, kteří přijdou s novými tvořivými nápady a myšlenkami poučenými zahraničními zkušenostmi; že tato oblast jim umožní bohatou seberealizaci, přinese odpovídající uspokojení; že díky tomu didaktika dějepisu získá u nás i mezi kolegyhistoriky odpovídající renomé i podmínky k práci. Abychom se mohli uplatnit i na „evropské scéně.Ale kdy to bude?
25. března uspořádali pracovníci Výzkumného ústavu odborného školství seminář o cílech, obsahu a pojetí dějepisu na středních odborných školách. Je to jeden z velkých problémů - jde jednak o minimální časovou dotaci, jednak o neexistující vhodné pomůcky pro tento typ škol. Zařazení dějepisu jen do 1. ročníku (jen u některých oborů do dvou) nesplňuje ani základní kritéria pro všeobecné vzdělávání, o nichž se v současné době diskutuje v rámci RE (tj. zařazení dějepisu v minimálně 7-8 letech vzdělávání každého žáka a studenta! Není jasná ani náplň dějepisu na jednotlivých taoech SOŠ a tako není z čeho učit.
Semináře se účastnili učitelé SOŠ a zástupci pěti kateder připravujících budoucí učitele dějepisu. Obsáhlý soubor problémů nemohl být v několikahodinovém sezení vyčerpá, proto bylo dohodnuto pokračování. Dr. M. Bezchlebová, která schůzku organizovala požádala posléze účastníky o písemné zaslání návrhů jako podklau pro další jednání.
Z členů ASUD se semináře účastnily B. Burešová, M. Kutová, a H. Mandelová. Svůj názor na pojetí vyučování dějepisu na SOŠ za asociaci zpracovala Bohumila Burešová, která učí na obchodní akademii. Zdůrazňuje „ poslání dějepisu při výchově Evropana pro 21. století, kterého charakterizuje všeobecný kulturní a politický rozhled a který chápe, oceňuje a také aktivně podporuje všelidské hodnoty: humanismus, svobodu, demokracii a toleranci. Všelidské hodnoty však respektuje jen ten, kdo se sám cítí plnohodnotným členem všelidské komunity.“ Z tohoto pohledu pak návrh akcentuje ty složky a části osnov, jejichž obsah k tomu může přispívat.
Jak bylo na semináři některými učiteli uvedeno, mnozí z těch, kteří o obsahu výuky na SOŠ rozhodují, dávají jednostranně přednost odbornému vzdělání bez obecného „zázemí“ přispívajícího k obecnému rozvoji studentů; k jejich neprospěchu pak příliš omezují předměty všeobecného vzdělání (které by teoreticky měly tvořit alespoň 30% učební doby).
Seminář bude mít pokračování. Členové ASUD upozorňují i na potřebu vzniku vhodných učebnic a pomůcek, specifických podle zaměření a potřeb škol i schopností žáků.
