V minulých letech jsme bývali potěšeni činností učitelů dějepisu i členů v Olomouci a v Liberci. Po odchodu kol. Marie Hrachovcové na PF aktivity v Olomouci jakoby ustaly (alespoň o nich nemáme zprávy). V Liberci se učitelé dějepisu a členové ASUD dříve scházeli společně s pracovníky muzea; v posledním období využívají ke svému vzdělávání příležitostí, které nabízí katedra dějepisu PF Technické univerzity. Libereckou pobočku vede a na schůzích výboru i zahraničních akcích zastupuje kol. Václav Ulvr. Další zájemci z okolí se mohou přihlásit na adrese (kontaktujte ASUD).
Koncem minulého a počátkem tohoto roku jsme byli potěšeni ustavením dalších dvou poboček v Plzni a v Litomyšli.
Předsedkyní plzeňské pobočky je kol. Bohumila Burešová (adresa - kontaktujte ASUD) - vedení této školy ochotně umožnilo konání schůzek pobočky ve svých prostorách, za což mu patří poděkování). U kol. Burešové se mohou další zájemci informovat a k práci připojit (další schůzka se koná v pondělí 20. dubna).
Na první schůzce se rozhodli pro náplň, která by členům pomohla v konkrétní práci - výměnu zkušeností v tematických celcích, při soutěžích, užívání pomůcek, spolupráci při koncipování obsahu i formy dějepisných maturit apod. Na únorovém setkání si členové pobočky vyměnili zkušenosti s vyučováním témat z období pravěku a se soutěžemi pro žáky a studenty. Zhodnotili tyto akce pořádané několika institucemi: byli velmi spokojeni s 2. ročníkem "Chebské historické soutěže" i soutěží "Zdevastované památky" Památkové unie pořádanou na SZeŠ v Horšovském Týně a srovnatelnou s SVOČ. Jako nekvalitní projekt hodnotili Dějepisnou olympiádu Institutu Alexandra Velikého - nevzbudila důvěru ani zájem škol. Kriticky se vyjádřili i k soutěži Mladý historik. Informovali se o nových pomůckách a možnostech pořízení kopií s autentickými nahrávkami zvukových dokumentů z PC. Předsedkyně pobočky se účastnila schůzky výboru ASUD a jednání na MŠMT.
Litomyšlskou pobočku vede Mgr. Dagmar Burdová (adresa ASUD); členové zamýšlejí kromě vlastní činnosti a účasti na akcích ASUD úzce spolupracovat s metodickou skupinou učitelů D na okrese Svitavy při zajišťování a organizaci vzdělávacích akcí. Rovněž kol. Burdovou zveme alespoň na některé schůzky výboru.
Oběma skupinám učitelů, kteří se dohodli na vzájemných kontaktech i spolupráci s výborem naší asociace, přejeme, aby jim tato činnost přinesla radost i usnadnění práce ve škole.
O založení další pobočky přemýšlí kolega Robert Jordán z gymnázia v Jevíčku. Pokud by měl někdo zájem o kontakty se svými kolegy z této oblasti, ozvěte se mu na adresu (kontaktujte ASUD) (předpokládáme, že nemáte námitky proti poskytnutí adres členů ASUD kolegům, kteří by byli ochotni zorganizovat setkání v rámci svého regionu). Stejně tak v dalších případech.
Přestože se na vaše dopisy i obsáhlejší připomínky napsané např. na zadních stránkách objednávek publikace J. Růžičkové nebo anketních lístků snažíme odpovídat individuálně, ne vždy je to možné ihned. Proto touto cestou děkujeme za názory, které využíváme při promýšlení činnosti asociace.
Děkujeme za nabídky zpracování vlastních zkušeností, které by mohly tvořit základ k nějakému sešitku nabídnutému kolegům jako nápady a inspiraci. Domluvíme se buď písemně nebo na valné hromadě.
Počátkem tohoto roku jsme dostali dvě zajímavé zásilky od kolegy Jiřího Janečka ze ZŠ v Drnholci (ze zaslaného pohledu je patrné, že je to pěkné městečko s výstavným barokním kostelem).
V první zásilce byl jeho pracovní sešit nazvaný "Soubor testů z dějepisu k učebnicím pro ZŠ" připravený k učebnici Augusty-Honzáka Dějiny pravěku a starověkého Orientu a Dějiny starověkého Řecka a Říma (65 stran) vydaný pro potřebu škol okresu Vzdělávacím centrem SŠ v Břeclavi. Autor používá metodu didaktických testů, většinou ve formě doplňovací, v některých kapitolách zařazuje formu vzájemných vztahů. Doplněním chybějících pojmů ve větách nebo delším textu vytvářejí žáci stručný přehled základních poznatků.
Obdobným způsobem je zpracováno i učivo 6. ročníku podle Michovského "Pravěku a starověku "(18 stran), Starověkého Řecka a Říma (19 stran) a učivo 7. ročníku podle tří dílů učebnice "Středověk" M. Hrocha z nakl. Práce (56 stran). Autor se snaží zefektivnit výuku zadáním konkrétních úkolů k práci podle učebnice v jedné vyučovací hodině týdně, ale zjišťuje, že je to obtížné, ne-li nemožné.
Rozmnožení této obsáhlé práce je nad naše možnosti, avšak pokud by měl někdo zájem seznámit se s těmito pracovními sešity, případně si je vypůjčit k okopírování, je to možné. Můžete si o ně napsat; autor nebude mít námitky; poslal nám je s nabídkou zpřístupnění dalším kolegům.
Kolega Janeček nám poslal také kopie svých článků, které nabídl k zveřejnění Učitelským novinám. V článku "Kterou vybrat? se zamýšlí nad výběrem dějepisných učebnic o období pravěku a starověku. U některých vyzvedá jejich grafickou a výtvarnou stránku, u všech postrádá didaktický aparát i další doprovodné materiály včetně videa, počítačových programů a obrazů. V druhém článku se autor zamýšlí nad možnostmi dějepisného vzdělávání v jedné hodině týdně a nebezpečím, že v mnoha případech nelze zvládnout dějiny 20. století; ty autor považuje za mimořádně důležité. Upozorňuje, že zatímco někde čas chybí, některá témata, např. ta, která souvisejí s ekologií, se "probírají" nesystematicky a povrchně hned v několika předmětech (dějepis, zeměpis, občanská výchova, přírodopis). Pokud UN články neuveřejní, vybrali bychom z nich některé pasáže pro další IL.
V únoru 1996 spatřilo světlo světa první číslo historického občasníku Čelem vzad, jinými slovy studentského dějepisného časopisu vydávaného v nepravidelné periodicitě studenty Gymnázia Budějovická v Praze 4. V dubnu či květnu 1998 vychází číslo šesté. Teprve šesté nebo již šesté číslo? Myslím si, že to druhé. A protože jsem tím, který se studenty časopis třetím rokem připravuje, dovolte pár slov a základních informací.
Na počátku byl můj blíže nespecifikovaný nápad na jakýsi sborníček, který by představil práci studentů v tom zatlačovaném, ale nevzdávajícím se předmětu - dějepise, předmětu, který snad více než ony protěžované přírodní obory, může studenty k něčemu povzbudit, dát prostor k hlubšímu vyjádření zájmu. Možná některé z těchto motivací zaznívaly spíš podvědomě, byla tu prostě snaha udělat něco víc, než jen učit.
Naštěstí - i k mému překvapení - to nebyl pocit jen můj, spíš zběžně oslovené studenty projekt zaujal, sami doporučili jeho další účastníky, podobně náhodně se objevil šikovný šéfredaktor (ten spolupracuje i poté, co loni odmaturoval a studuje ekonomický směr na VŠZ !), který dal našim úvahám jasný směr a idea časopisu byla na světě, i jeho název studenti vymysleli vzápětí. Po pár měsících pak samotné první číslo: určitě neslo viditelné znaky porodních bolestí (graficky i obsahově, navíc nezvládnutí jazykové úrovně), ale bylo prostě první a připadalo nám dokonalé! Z toho pocitu jsme však naštěstí vystřízlivěli, poučili se - věřím, že na druhém čísle je to znát. Časopis od té doby vychází nepravidelně, ale zhruba tak jednou za půl roku / 2 - červen 1996, 3 - listopad, 4 - březen 1997, 5 - listopad, 6 - jaro 1998/.
Představa kolektivní redakční práce se ukázala jako neudržitelná a zůstala napříště na bedrech šéfredaktora a mě. Rád bych zdůraznil, že můj podíl na časopise je převážně jen redakční, na starosti mám též jazykové korektury /a tady je, musím přiznat, práce skutečně hodně/. Obsahově se podílím na přípravě vložených příloh - zařadili jsme je pravidelně od 3. čísla, částečně na rubrice Křížem krážem. Nijak nezasahuji - pokud se nejedná o odstranění zásadních faktografických chyb - ani do obsahu jednotlivých příspěvků. Dobrovolnost je ostatně první a základní princip, na kterém je práce studentů založena, stejně tak naprostá volnost při výběru témat /redakce jen musela např. ohlídat, aby první čísla nebyla zahlcena starověkými dějinami/. Jediným článkem, který vznikl "na objednávku", je informace o Památníku Františka Palackého /v č. 6 - v souvislosti s letošním výročím/.
Pro přehlednost strukturujeme časopis na tu více, tu méně pravidelné "rubriky": Praha - Osobnosti - Architektura, malířství - Život ve staletích - Názory - Rozhovor; ostatní příspěvky shrnujeme v oddíle Články. Pravidelná je podkapitola Křížem krážem /mj. nové knihy a úsměvy historie/ a již zmíněná příloha. Snažíme se přitom o zachování maximální obsahové pestrosti časopisu: dějiny české i obecné, politické i kulturní, myšlení i hmotné kultury, staré i nové (byť těch nejnovějších je spíš pomálu).
Je samozřejmé, že vzhledem k věku přispěvatelů bude většina článků kompilačního charakteru - jednak si ale myslím, že na tom není nic špatného a že i dobrá kompilace může být pro autora i čtenáře přínosem, jednak to vůbec nevylučuje i skutečně originální příspěvky (řada autorů se ukazuje být na svůj věk skutečnou osobností s vyhraněným názorem i stylem podání).
Možná však o pestrosti časopisu napoví výběr ze samotných článků, které se v různých rubrikách i podobách v minulých číslech objevily: seriál o pražských muzeích či římských císařích, také o historických záhadách modré planety (Stonehenge, Chartres aj.) , z osobností např. sv. Vojtěch, Čingischán, Gutenberg, Jan Nepomucký, Ludvík XVI., články o tématech z filozofie i biblické historie v kontrastu s dnešní archeologií, polemicky se mluvilo o baroku, jakobínech a Indiánech, z dalších témat: náboženské války ve Francii, historie filmu a šachu, Keltové, pernštejnské hrady, impresionismus, koncil v Tridentu, Chammurapiho zákoník, vznik státu Izrael, hony na čarodějnice, pražské románské kostely či domovní znamení, letci za 2. světové války atd. Přílohami byly: Obrazová galerie českých knížat a králů, České hrady - základní typy, Habsburkové na českém trůně.
Autoři se rekrutují z řad žáků 2. - 4. ročníku čtyřletého a odpovídajících ročníků víceletého gymnázia, okrajově také spolupracují bývalí studenti. (Zdaleka ne všichni odcházejí studovat výlučně historii.) Problémy s početností autorského zázemí se zatím nevyskytly, ale tady musíme počítat s každoročně proměnlivou situací. Zpočátku redakce spíš vybírala z většího množství nabízených příspěvků, nyní se časopis začíná připravovat ve chvíli příslibu 10 - 12 zásadních materiálů.
Autoři odevzdávají příspěvky nejprve k jazykové korektuře a po definitivní úpravě pak na disketě šéfredaktorovi, který po závěrečných jazykových a redakčních úpravách zhotoví konečnou podobu časopisu - jeho "originál". Ten pak rozmnožujeme někdy tak trochu na koleně /jedinou odměnou za publikování byla zpočátku nepsaná povinnost podílet se na xeroxu čísla/, naposledy ale už se "sponzory" /bývalý žák/. Náklad časopisu nikdy neklesl pod 80 kusů, spíše se i s dotisky dotýkal stovky, číslo 5 vyšlo v nákladu 110 výtisků, což se asi blíží hranici našich možností, větší počet by už vyžadoval jinou formu tisku. Časopis má rozsah minimálně 40 stran formátu A5, obálku tvoří barevný kartón - logo časopisu je na něm podkládáno reprodukcemi historických písemných i obrazových pramenů, na barevném kartónu je rovněž kopírována vložená příloha.
Časopis poskytujeme všem zájemcům výhradně zdarma /k zakoupení hlavně barevných papírů využíváme každoroční dvoutisícovou dotaci od SRPŠ, což je náš jediný finanční zdroj; samotné vedení školy se celkově o časopis nijak zvlášť nezajímá/. Část nákladu směřuje k řadě /nejen humanitně orientovaných/ kolegů, kteří už si na časopis zvykli, mnohdy také doporučili svým známým, dokonce ho s předstihem vyžadují, další část - prostřednictvím osobních kontaktů - na některé pražské školy /je jich kolem deseti/, několik odběratelů je i mimopražských /nejen učitelů/. Zatím jsme schopni uspokojit každého, kdo se ozve, jedním výtiskem aktuálního čísla. několik výtisků používáme i k propagaci, třeba při oslovování těch, s nimiž zamýšlíme uskutečnit rozhovor. Nutno podotknout, že všichni historikové reagovali velmi ochotně a maximálně vstřícně - mluvili jsme již s doc. Čornejem (rozh. v č.2), prof. Kvačkem (č.3-4), prof. Šmahelem (č.6) a dr. Třeštíkem (bude v č. 7). Mezi těmito, ale i dalšími historiky, např. při přijímacích zkouškách na VŠ, se časopis setkal se skutečně velmi kladným ohlasem, někdy podpořeným neskrývaným překvapením. Řada povzbuzujících reakcí přišla i ze strany některých kolegů, ostatně i v tomto listě ASUDu se o nás více než příjemně psalo (v č. 5 a 6). Na druhou stranu, posílení zpětné reakce (od kolegů i studentů) by pro nás bylo žádoucí i inspirativní.
No a pokud jste dočetli až sem, jste nejspíše ti praví, kterým můžeme adresovat následující výzvu: Máte-li o časopis zájem buď pro školu (je určen především gymnáziím, ale není to podmínkou), či pro sebe (nejlépe pak spojit obojí), napište, pošleme vám na ukázku 6. číslo (adresa ASUD). Protože však náš náklad je přece jen omezen, budeme napříště časopis posílat pouze tam, odkud zaznamenáme alespoň nějaký - ústní či třeba kraťounký písemný - ohlas, jak se časopis líbí vám a vašim studentům, tedy tam, kde máme jistotu, že časopis došel svého určení. Můžeme se pak třeba domluvit i na vícero výtiscích. také si myslíme, že snad alespoň někoho ze studentů by časopis mohl zaujmout natolik, že by chtěl i on přispět svou "troškou do mlýna".
Pro takový případ nemusíte hned uvažovat o vlastním dějepisném časopise, ale můžete využít náš. My budeme jenom rádi - a skutečně se těšíme na to, až otiskneme první příspěvek od studenta z jiné školy. (Dohodnout se je možné na výše uvedené adrese nebo telefonu.)
Nalákat vás můžeme snad obsahem právě vydávaného čísla 6 - Impresionismus v sochařství a hudbě, Břetislav a Jitka, Casanova, megality v Carnacu, Filip II., židovské tradice a zvyky, české dějiny v obrazech /kněžna Ludmila a její rodina/ rozhovor s prof. Šmahelem, seriál o pražských muzeích pokračuje Památníkem Františka Palackého a Národním technickým muzeem, obrazovou přílohou jsou Ženy v českých dějinách (od Libuše do 17. století).
Těšíme se na váš zájem.
Kolegyně z Moravy Libuše Křenková nás požádala o uveřejnění nabídky jejich Kantorských víkendů a letního dětského tábora s pravěkou tématikou. Bohužel není v možnostech ani smyslem zájmového sdružení, jakým je ASUD, aktivně se podílet na organizování projektů různých subjektů, ovšem informovat členy o aktivitách, o nichž se dozvíme, je naší snahou a povinností. Proto také zveřejňujeme informace, které dostáváme, v nejbližším IL. Zájemci o tábor si mohou napsat o podrobnosti Mgr.L.Křenkové (adresa ASUD).
Na konci května proběhnou na katedře v Brně dvoudenní semináře pro učitele i širokou veřejnost o posledních archeologických výzkumech s podtitulem "Co v učebnicích nebylo". Semináře budou i metodické: Experiemntální archeologie ve vyučování - lektoři mgr.I.Bauer, PhDr.V.Hamplová, mgr.L.Křenková a ing.mgr.S.Kašpárková, metodička katedry. V rámci těchto seminářů se uskuteční i výlety (Lipník: artefakty z Hlinska - eneolitické sídliště).
Na projektu tábora spolupracuje vedoucí katedry historie PF MU v Brně PhDr.B.Klíma, vedoucí budou studenti katedry, profesionální hudebník, tanečník a textilní výtvarnice, do organizace se zapojila i Bohemia Corps, tábor postaví vojáci. Celý tábor bude stát asi 3000 Kč (od 10-80 let). Mladší 10 let může jet také, ale jen s rodičem nebo starším sourozencem. Děti pod deset let jen 2000 Kč, alespoň předběžný zájem je třeba oznámit co nejdříve. Zváni jsou i učitelé, od 14.-16.srpna přímo v táboře je opět KV.
"Pořád ve Vašem zpravodaji čtu nářky kantorů na jednohodinovou dotaci D na našich školách. Brečet nepomůže ani škemrat o přidání MŠMT ČR. Jestliže chceme vstoupit do EU jako vzdělaný národ, pak musíme opustit klasickou výuku (za což nás také kritizovala OECD) a začít konečně na našich školách pracovat v humanitních předmětech jinak, tzn. tvořivě. Znám lék: jmenuje se projektové vyučování a nabízím Vám a všem členům ASUDU metodickou poradnu. Je škoda, že nejezdíte na Kantorské víkendy, věděli byste už více. Škoda, že nespolupracujete s PAU. Závěrem: nabízím opět spolupráci / dramatická hra v human. předmětech - to je jedna z mých tvořivých metodik."
Poznámka k uvedené kritice:
Iniciativa kol. Křenkové a její energie jsou obdivuhodné. Věříme, že na tematicky zaměřených táborech prožijí děti zajímavou část prázdnin.
Pokud se ovšem týká dějepisného vyučování, máme poněkud jiné informace o pojetí a metodách dějepisném vyučování v zahraničí. O trendech a hledání profilu dějepisného vyučování odpovídajícího potřebám současné Evropy se již řadu let vedou v Evropě bohaté diskuse; jen v některých zemích se dnes drží projektů nebo problémového pojetí pouze vybraných úseků (viz informace v pasáži Ze zahraničních kontaktů). Přemýšlením, diskusemi i pokusy o formulování poslání, cílů, obsahu i zkoušením metod - a od nich odvozeným vymezením místa historie v celé vzdělávací soustavě - se mnoho let zabývají desítky velmi vzdělaných, moudrých a ke svému poslání povolaných teoretiků i praktiků. Jde o dlouhodobý proces, v němž optimální řešení nebylo dosud nalezeno, ač se mnoho z čelných představitelů ovlivňujících procesy současné integrace Evropy shodlo, že historie by při formování ušlechtilé podoby obyvatele současné Evropy měla o mohla hrát mimořádnou roli.
Projektové vyučování je metodou všeobecně známou. Víme o projektech z předválečných pokusných škol, z osobní zkušenosti známe moderní metody např. pokusné reformní školy Ladislava Hanuse v Praze-Nuslích (1945-48) i ze současné západní Evropy. Domníváme se, že to není recept na úspěch ani nenahradí nedostatečnou časovou dotaci a bohatý soubor moderních metod. A tak naše problémy komplexně neřeší.
Projektové vyučování může být samozřejmě při důkladné přípravě a dobré organizaci obohacením dějepisu. Je ovšem známo, že právě takovéto formy práce - nemají-li být pouze kratochvílí a zábavou, ale naopak mají-li znamenat přínos v komunikaci a tvořivosti žáků, rozvíjet jejich aktivitu, ale současně i přinést hodnotný výsledek v oblasti poznávací - vyžadují více času než tradiční výkladové metody. Proto cca 30-35 hodin na pravěk, Orient, antické Řecko a Řím ani při užití dramatických scének nebo projektů nemůže být dostatečné (zvlášť za současné situace, chtějí-li např. vyučující ZŠ dobře připravit žáky ke zkouškám na gymnázium). Projektové vyučování má i své nevýhody, o nichž se diskutuje. Někteří učitelé zařazují do své práce některé jeho prvky.
Jednohodinová dotace pro jakýkoliv naukový předmět - tedy i Z, Fy, Ch nebo Bi - je nepřijatelná a nedostatečná i z psychologického hlediska. Ostatně takový stav není nikde v Evropě. Jednu hodinu dějepisu týdně mají pouze v některých ročnících na zákl. školách v Albánii a Rumunsku. Proto změnu považujeme i v souvislosti se vstupem do EU za nezbytnou a neškemráme, ale žádáme to, co by mělo být samozřejmé (viz článek o jednání na MŠMT).
Jak víme, i v "tradiční výuce" mnoho učitelů učí již dlouhá léta tvořivě, aniž by čekalo na vyzvání. Jako podnět může sloužit i Komenský, Brunner nebo Sochor. Samozřejmě, že nemůže jít o suchý výklad učitele, ale o využívání všestranné aktivity žáků se začleňováním názorných prostředků - obrazů, map, atlasů, videa, diapozitivů, folií pro zpětný projektor, počítačových programů nebo CD-ROMů - i dalších forem práce vč. zábavných úkolů nebo soutěží, návštěv muzeí, galerií a skanzenů. To vše v určitém promyšleném systému, vedoucímu k žádoucím výsledkům v poznání i při budování soustavy studijních dovedností, utváření morálních vlastností a hodnotového systému.
Ale i to je podle mého názoru již dlouho pro tvořivé učitele, jací jsou sdruženi v naší asociaci, samozřejmé. Jde však jednak o to, mít pro svou práci dostatečný prostor a prostředky, jednak o to, že tyto formy chce každý z nás obohacovat, rozšiřovat a získávat impulsy i od jiných, neboť každý máme své "limity". Tomu bychom se rádi věnovali; uvítáme nabídky o pozitivních zkušenostech i souhrnné zpracování takových námětů a nápadů od kolegyně Křenkové nebo dalších členů ASUD, kteří se účastní aktivit PAU nebo se i na jejich přípravě i průběhu podílejí.
Takovéto výměny zkušeností by však měly být - jako je tomu v západních zemích - pouze doplněním široké škály nabídky připravené kvalitními didaktiky nebo metodiky pro nakladatelství, televizní nebo filmové společnosti atd. Neboť nežijeme v období národního obrození a neměli bychom být zapadlými vlastenci závislými jen na tom, co si sami připraví.
Zamyšlení inspirované výše uvedeným dopisem je vyjádřením názoru, na němž se na březnové schůzce shodli všichni přítomní členové výboru. Možná, že někteří souhlasíte, jiní máte odlišné názory. Uvítáme, jestliže nám sdělíte i své mínění.