ASUD OD PODZIMU DO JARA

Jak jsme stručně informovali v minulém čísle IL, přijal koncem minulého roku tehdejší ministr školství Jiří Gruša delegaci výboru ASUD. Toto setkání bylo výsledkem iniciativy, která vznikla na jednání učitelů v průběhu letní školy dějepisu, konané v červenci 1997 v Praze. Tehdy byl zaslán panu ministrovi dopis se žádostí o pracovní chůzku. K všeobecnému překvapení již za 14 dní přišla ministrova osobní odpověď s příslibem setkání.

Vlastní jednání s panem ministrem se uskutečnilo dne 14. listopadu. Účastnili se ho všichni členové výboru a zástupce liberecké regionální pobočky, přítomen byl i ředitel odboru MŠMT pro ZŠ Mgr. Šumský. V úvodu více než hodinové schůzky představila předsedkyně ASUD dr. Mandelová členy výboru a ve stručném přehledu i dosavadní činnost organizace a postihla její smysl a záměry. S jistou hrdostí jsme mohli předvést a doložit přinesenými materiály konkrétní výsledky práce ASUD.

Z publikační činnosti členů výboru zaujal pana ministra zejména soubor dějepisných atlasů, určených žákům ZŠ, zpracovávaný autorským kolektivem pod vedením dr. Mandelové. Prezentován byl náš Informační list, zpracování grantového úkolu o vývoji, současné praxi i výhledech vyučování dějepisu v ČR aj.; členové výboru dále informovali o pořádání přednáškových cyklů pro učitele a dalších aktivitách a plánech.

Ministr školství v přátelském rozhovoru formuloval své představy o postavení profesních učitelských organizací v systému školství ČR. Z jeho slov a z celkové atmosféry bylo zřejmé, že jsou pro něho naprostou samozřejmostí a že předpokládá jejich spolupráci s ministerstvem na řešení řady aktuálních problémů. Mnohá z řešení jsou velmi složitá (např. vztah dotace hodin různých předmětů a jejich celkový počet), důležité je ale o ožehavých otázkách v odborné veřejnosti skutečně diskutovat, ne je řešit direktivně od zeleného stolu.

Toto stanovisko představitele MŠMT bylo členy ASUD přijato se zadostiučiněním a povděkem, neboť je to podle přesvědčení převážné části učitelů jediná cesta ke skutečné funkčnosti a dobré cestě našeho školství. Způsob, jakým byly tyto často slýchané a obecné teze pronášeny, nás přesvědčil, že tentokrát nejde o pouhé fráze. Po současné změně na ministerstvu nám pak nezbývá než doufat, že tento trend nebude jako dříve opět pouze proklamativním.

V dalším průběhu schůzky hovořili účastníci o konkrétních, často aktuálních a palčivých problémech. Z nejdůležitějších vyberme snižování dotace hodin D na školách, problematiku koncepčnosti v systému školství obecně i v dějepisné výuce, tzv. standardy (ukázka nezdařilé a pro učitele ministerstvem. naprosto nepotřebné práce ministerstva v minulém období), současný neutěšený stav v dalším vzdělávání učitelů, stav na trhu učebnic a praxi při jejich schvalování ministerstvem.

Setkání zakončilo samostatné sezení a Mgr. Šumským, s nímž jsme hovořili též o postavení osmiletých gymnázíí a jejich osnovách, o situaci v aprobovanosti učitelů D na ZŠ, o praxi vyhlašování grantových úkolů, o kvalitě učebních pomůcek a roli ministerstva v této oblasti. Protože v průběhu této informativní schůzky nebylo možno věnovat se závažným problémům podrobněji, pan ministr nabídl další setkání v příštím roce.

Náš celkový dojem z tohoto rozhovoru byl veskrze pozitivní. Odcházeli jsme s pocitem, že se časy na MŠMT konečně začínají měnit k lepšímu, že i do těchto dříve tak uzavřených a střežených zdí opravdu přichází duch demokratické diskuse a profesionální poučenosti.

V současné době sice došlo k výměně osoby ministra školství, ale doufáme, že tato změna nebude znamenat konec spolupráce a návrat ke starým poměrům, kdy skutečná participace učitelů na řešení složitých úkolů byla výjimkou Ilona Pařízková.

Povzbuzeni přijetím u ministra Gruši dne 14. listopadu, požádali jsme nového ministra J. Sokola o pokračování v jednání dopisem ze dne 16. ledna " ...Na setkání výboru ASUD s p. ministrem 14. listopadu jsme získali povzbuzení a naději, že se činnost ministerstva ve vztahu k učitelům změní...Domluvili jsme další setkání, aby bylo možno ty nejzávažnější obtíže promyslet ještě v průběhu přípravy dalšího školního roku....Věříme, že ...budete moci náš výbor přijmout..."

Pan ministr předal naši žádost k vyřízení svým podřízeným. Dne 13. března jsme byli přijati vrchním ředitelem pro koncepci a organizaci, základní, střední a vyšší vzdělávání Mgr. Alešem Vondráčkem. V termínu, kdy dva členové výboru zastupovali ASUD na konferenci RE a Euroclio v Helsinkách a další měli prázdniny, se setkání se účastnili: Bohumila Burešová, Eva Gladkovová, Eliška Kunstová, Jan Kvirenc a Helena Mandelová. O obsahu více než dvouhodinového rozhovoru vás chceme stručně informovat - jak o našich návrzích, tak o tom, na čem jsme se shodli.

Podkladem k jednání byl podrobný rozbor situace, pohled na nejzávažnější problémy výuky dějepisu i učitelského vzdělávání, který výbor projednal v minulém roce a zaslal ministru Grušovi; tento materiál byl tajemníkem ministra postoupen vrchnímu řediteli Mgr. Vondráčkovi.

První okruh problémů tvoří učitelské vzdělávání. Je to oblast, která dnes patří k nejdiskutovanějším v Evropě. U nás je na dobré úrovni odborné historické vzdělání, didaktika a metodika jsou však opomíjeny a teoreticky nezpracovány, pedagogická praxe bývá formální záležitostí. Dále jsme upozornili na to, že podmínky pro další vzdělávání jsou nepříznivé z časových důvodů (vysoké úvazky, obtíže s uvolňováním) i tím, že různé semináře nebo kurzy jsou některými pořádajícími organizacemi využívány spíše jako vítaný zdroj nepřiměřeného zisku. Kvalitu (i nekvalitu) akcí by bylo třeba zveřejňovat, aby těmito informacemi byla usnadněna orientace učitelů - co si vybrat a čemu se vyhnout (i s ohledem na finanční úhradu z rozpočtu školy). - Byli jsme informováni o tom, že MŠ připravuje nový několikastupňový systém odměňování , v němž vedle počtu odpracovaných let bude výrazným faktorem ovlivňujícím finanční ohodnocení učitele právě jejich neformální zapojení ve vzdělávání a schopnost tvořivé aplikace získaných poznatků.

Obtížné jsou rovněž okolnosti spojené s uvolňováním učitelů, kteří jsou ochotni a schopni účastnit se mezinárodních akcí u nás i v zahraničí a věnovat se náročným úkolům při reprezentování ČR. Tyto aktivity nepřinášejí škole bezprostřední užitek, proto ředitelé nemají zájem komplikovat provoz školy zastupováním dotyčných členů sboru. Tyto skutečnosti by měly být zohledněny a ředitelé za podporu a pozitivní přístup k těmto potřebám učitelského vzdělávání oceňováni.

Druhým okruhem jednání byla situace v nabídce pomůcek, především učebnic. Tlumočili jsme názory učitelů, jak je známe z výsledků anket, diskusí na různých fórech a dalších vyjádření. Tvorba učebnic, především pro základní školy, kdy nakladatelství zaplavují trh stále novými tituly, většinou napsanými lidmi neznalými potřeb moderní školy, nesplnila očekávání učitelů; nenabízejí tituly srovnatelné s kvalitními učebnicemi zahraničními.

• Za neuspokojivý považujeme systém udělování tzv. doložek, který by bylo třeba změnit (včetně systému výběru recenzentů).
• Tvořivé pokusy o napsání (a doporučení) kvalitní učebnice jen pro některý ročník jsou znemožněny, dle našeho mínění, neuváženým pokynem o právu na udělení doložky pouze kompletu učebnic pro všechny ročníky. To je diskriminující pro autory menších nakladatelství a protěžující jiné podniky. Za nezbytné považujeme též vyjasnit problémy pomocných materiálů, např. pracovních sešitů, souborů cvičení, dokumentů apod., které vydávat není lukrativní; až na výjimky nevycházejí takové dějepisné pomůcky, které školy potřebují. Smyslem by mělo být podpořit vznik pomůcek, které odpovídají potřebám moderní výuky, například formou grantu.
• Lepší situace je v oblasti dějepisných učebnic pro střední školy, kde některé z titulů dosahují dobré úrovně; vzhledem k tomu, že si je studenti kupují sami, lze lépe reagovat na nové nabídky.
• Připomněli jsme iniciativu Historického klubu vytvořit pracovní skupinu historiků a učitelů, kteří by se podíleli na posuzování dějepisných titulů nabízených školám a stali by se garantem jejich kvality. Takové odpovědné vyjádření by bylo pro školy vhodnou orientací k poučenému výběru. Tuto iniciativu považujeme za potřebnou podpořit.

Předali jsme Mgr. Vondráčkovi Informační list, kde jsou uveřejněny výsledky učitelských anket s hodnocením dějepisných učebnic a pomůcek. Práci učitelů velmi znesnadňuje a komplikuje také obtížný přístup k pravidelným, objektivním a kompletním informacím; jejich zařazení na stránky novin a časopisů je ovlivňováno výběrem soukromých vydavatelů tiskovin. Tyto problémy se zvětšují se vzdáleností obce od velkých center a finančními obtížemi škol s nákupy časopisů i pomůcek a knih. - Mgr. Vondráček přislíbil naše návrhy blíže z našeho písemného rozboru prostudovat a zvážit.

Třetím vážným okruhem problematiky, o němž jsme jednali, jsou časové dotace pro dějepis na všech typech škol v učebních plánech.

1. Rozhodnutí předchozího aparátu MŠMT o jednohodinové dotaci v některých ročnících ZŠ považujeme s ohledem nejen na vzdělávací složku předmětu, ale především na jeho výchovné poslání za neuvážené a poškozující úroveň vzdělanosti (dle materiálu Euroclio nemá kromě Albánie a Rumunska v Evropě obdobu). V této oblasti jsme našli u Mgr. Vondráčka souhlas a příslib změny.
2. Nešťastné řešení postihlo i obsah a pojetí vlastivědy; v její dějepisné části jsou na žáky 4. a 5. tříd předčasně kladeny nepřiměřené nároky vyvolávající nechuť žáků a negativní vztah ke studiu minulosti i ke škole vůbec (navíc je náročný úkol prvního seznámení s historií svěřen učitelům - nespecialistům na daný předmět). Nabídli jsme projekt vlastivědy v 5. třídě zpracovaný kolektivem členů ASUD a pojatý jako propedeutika dějepisu. V této oblasti jsme zatím nedospěli k závěru.
3. Pro střední vzdělání vyhovuje pouze časový plán pro čtyřletá gymnázia, kde je dějepis od roku 1992 ve všech ročnících. Vyjádřili jsme názor, že na osmiletém gymnáziu je poměr časové dotace pro humanitní předměty ve srovnání s ostatními obory (jazyky, přírodní vědy) nevyrovnaný a požádali o zařazení dějepisu i do septimy a oktávy, kde je možné úspěšně vést studenty k chápání problematiky současného světa na základě porozumění předchozímu vývoji. Zde jsme našli pro takovou úpravu částečnou podporu. Informovali jsme Mgr. Vondráčka také o mnohaletém mimořádném úsilí představitelů Rady Evropy posílit dějepisné vzdělávání ve všech zemích tak, aby poznání historie ostatních národů přispívalo ke sbližování obyvatel různých zemí.

   Proto RE v roce 1993 iniciovala a podpořila zřízení mezinárodní organizace sdružující národní asociace učitelů dějepisu (Euroclio) a každoročně pořádá několik velkých mezinárodních seminářů a konferencí pro učitele dějepisu a delegáty dějepisných asociací na témata usnadňující výuku a přibližující nové poznatky v historii i didaktice, nových informačních technologiích atd. (blíže o tom v článku Historie ve škole z evropské perspektivy). Těchto setkání máme příležitost se účastnit - bohužel na cizí náklady, což není moc příjemné; díky nim máme dosti informací pro srovnání naší situace s poměry v západních i východních zemích (dokonce i v některých zemích této části Evropy je časová dotace pro dějepis v jednotlivých ročnících až 3-4 hodiny týdně).

   Rovněž jsme diskutovali o nutné změně v rozvržení obsahu předmětu v průběhu studia na osmiletém gymnáziu. Shodnost obsahu primy až kvarty gymnázia s 6.- 9. ročníkem ZŠ znemožňuje zvolit jiné řešení využívající výhody osmiletého cyklu např. koncepcí lineárního řešení, začlenění projektového vyučování apod. Zde jsme došli k naprosté shodě. Byli jsme informováni, že na osmiletých gymnáziích by podle záměrů současného vedení MŠMT měli studovat pouze nejnadanější žáci, u nichž se jejich schopnosti projeví již na 1. stupni ZŠ; jejich studium by mělo být těmto předpokladům uzpůsobeno.

4. Navrhli jsme rovněž uvážit místo dějepisu na středních odborných školách, kde by měl být dějepis začleněn nejméně do dvou ročníků (jako předmět podílející se na mravní výchově, utváření občanského vědomí, vlivu na hodnotový systém atd.)

   Za dokumenty, které nejsou dostatečně promyšleny ani konzultovány s odborníky (historiky, pedagogy a učiteli), považujeme soubory dějepisných standardů. V porovnání s obdobnými dokumenty zahraničními jsou formální.

   Diskutovali jsme také o systému hodnocení studentů a přijímacím řízení na VŠ, které má dnes závažné problémy. Byli jsme informováni o plánech na nový systém maturit a záměrech současně probíhajícího výzkumu úrovně studentů gymnázií. Připomněli jsme, že podle našeho mínění nový systém zkoušení předpokládá dlouholetou promyšlenou přípravu obsahu a metod i diskusi s učiteli.

V další části rozhovoru jsme získali informaci o tom, že ministerstvo připravuje Národní radu pro vzdělávání.

Připomněli jsme potřebu finanční dotace pro rozvíjejícící se činnost asociace, která v minulém roce více než zdvojnásobila počet členů. Žádost jsme museli kvůli možnosti včasného projednání pracovníky MŠMT odevzdat již v srpnu, ale dosud nemáme ani informaci o výši dotace. Požádali jsme rovněž o finanční příspěvek na vydání metodických publikací pro učitele dějepisu, jejichž plán jsme předložili a které jsou na rozdíl od nás na západě vydávány ve velkém výběru.

Více než dvouhodinový přátelský rozhovor pokládáme nejen za užitečný, ale i za příslib dalších kontaktů a změn ve prospěch dějepisu i výchovného působení školy.

Věříme, že v blízké době budeme pozváni ke konzultacím při řešení naléhavých problémů, k nimž přispět zkušeností členů asociace je v našich silách.