Páteční odpoledne 27. ledna 2012, ulice Na Poříčí.
Na jedné straně ulice konzumní svět láká k nákupům se slevou v obchodním centru a na straně druhé je vstup do Domu zahraničních služeb, v jehož vestibulu si zdarma můžete číst na výstavních panelech o osudech židovských dívek, které přežily věznění v ghettu.
Projekt "Děvčata z pokoje 28 L 410, Terezín" navazuje na stejnojmennou knihu německé autorky Hannelore Brenner-Wonschick a formou výstavy, nad kterou převzalo záštitu MŠMT, chce životní příběhy dívek přiblížit většímu počtu lidí.
Začíná slavnostní vernisáž. Úvodní slova organizátorů dnešního setkání, nezbytná "kulturní vložka" (tak bylo označeno vystoupení třináctiletého nadějného houslisty), po hudbě se místností nese jemná němčina autorky publikace, tu přerušuje v pravidelném rytmu hlas
překladatelky. Myšlenky mi na chvíli odbíhají k mým žákům. Co všechno jsem jim o životě v ghettech, o transportech a holocaustu ještě nestihla sdělit ?
Zpět k dění v místnosti mě vrací dívčí hlasy, reprodukovaný zpěv hymny organizace Maagal (Kruh), kterou dívky v "heimu" založily. Lidé kolem mne zcela ztichnou, je cítit určité napětí. V prvních řadách se z židlí zvedají "ony". Opravdu přišly, přijely, přiletěly.
Děvčata z pokoje 28 tu stojí před námi. Vypadají ve svých osmdesáti velmi čile. Dívám se jim do tváře. Snažím se oddálit dojetí, když začnou hovořit o skutečné pomoci druhému, o přátelství, o radosti z maličkostí. Při čtení z deníčků si člověk klade znovu otázku, jak mohly třináctileté dívky psát tak moudře. V závěru svého vystoupení pozvednou část původní vlajky své organizace a připomenou své zásadní životní hodnoty: vzdělání, kultura, porozumění a tolerance.
" ...a vracíte se do Vídně ?" - ptali jsme v závěru neformálního rozhovoru jedné z "děvčat". "Kdepak, jedu do Berlína za vnučkou. Studuje tam politologii a práva. Poté mne čeká série přednášek v německých školách." - odpověděla svižně paní Helga.
Elegantní paní Helga Kinsky, roz. Pollaková nám skoro s omluvou vysvětluje, proč se zapojila do projektu a proč poskytla své vzpomínky. Chce přispět k tomu, aby to, co prožila, se už nikdy nikomu nestalo. Zavzpomíná na poválečný život v Anglii, v Africe, s humorem nám sděluje, jak zapomněla a znovu se naučila česky, jak si občas neuvědomuje, jestli právě čte knihu v angličtině, nebo v němčině. Porovnává výuku o holocaustu v Rakousku s výukou v Německu. Loučíme se zvesela. Před dotazem, zda se vrací do Vídně, se paní Helga podělí o historku, jak na zaplněném nádraží při příjezdu do Brna hlasitě volá "Flaško ! Flaško!" Lidé se za ní divně otáčejí a ona mezi nimi hledá svou přítelkyni z pokoje 28 Annu Flachovou, které ty, co přežily, neřeknou jinak než Flaško.
Při odchodu z vernisáže míjím ve vestibulu panely s osudy dívek. Musím si přiznat, že zprostředkovaná informace a přesná historická fakta asi nikdy na studenty nemohou zapůsobit tak, jako vzpomínky pamětníků. Mám na vteřinu pochybnosti, zda pouhá výstava přiměje žáky se zamyslet nad dětstvím v terezínském ghettu.
Vycházím na ulici. Při pohledu na davy mladých lidí mizejících ve vstupních dveřích obchodního centra si říkám, že každý příspěvek k tomu, abychom nezapomněli a nežili povrchně, má naopak velký význam.
Nejprve pár slov k projektu, na stránkách ministerstva (www.msmt.cz) se o projektu a o knize můžeme dočíst následující:
Poselství dívek vězněných v koncentračním táboře Terezín.
V roce 2004 vyšla v německé verzi kniha "Děvčata z pokoje 28", jejíž autorkou je paní Hannelore Brenner-Wonschick. Kniha se stala východiskem stejnojmenného projektu, který nabízí osobní setkání s ženami, jež přežily holocaust. Součástí projektu je i výstava a filmový dokument a informační materiály. Autorka chtěla pomocí autentických dokumentů a vyprávění přiblížit život dětí vězněných v Terezíně a především předat dnešním mladým lidem poselství o síle lásky a přátelství, které pomáhají projít i nejtemnější dobou.
Kniha nevyhnutelně přináší obraz utrpení - ze šedesáti dívek ubytovaných v pokoji 28 se konce války dožilo jen patnáct. Skrze pravdivé vylíčení tragických osudů dětí však zároveň ukazuje morální odvahu a dobrotu těch, kteří byli odhodláni pomáhat a věnovat druhým ze sebe to nejlepší. Inspirující příběh dospělých vězňů, kteří se rozhodli děti vzdělávat a uchránit pro ně z dětství vše, co okolnosti umožnily, působí mimořádně silně právě v dnešní době. Tito učitelé, z nichž mnozí se pedagogické profesi předtím nevěnovali, dodnes žijí ve vzpomínkách dětí, které ochránili před beznadějí. A děti se zachraňovaly i navzájem. Čím krutější útrapy na ně doléhaly, tím pevnější byla jejich přátelství a odhodlání konat v životě dobro. Morálka, víra, věrnost, přátelství a služba druhým pro ně nebyla jen slova, ale projevy ideálu, který se děti snažily naplňovat každodenními skutky a odvahou k dobru tváří v tvář násilí a smrti.
Přestože děti pocházely z různých společenských vrstev a měly rozdílné povahy, dokázaly se rychle spřátelit, prokazovat si pochopení a pomáhat si. Společně si hrály, zpívaly, psaly básničky, malovaly, tančily, hrály divadlo... Nastudovaly dětskou operu "Brundibár", v níž účinkovaly mnohé z dívek z pokoje 28.
Ze zápisků z deníků doplněných kresbami a náčrtky čtenář získá obraz každodenního života v táboře očima dětí. Kniha končí základními životopisnými údaji protagonistek.
Český překlad knihy "Děvčata z pokoje 28" vydala Společnost pro odbornou literaturu Barrister & Principal Brno v roce 2007.
Pro jazykově zdatné pak doporučuji stránky v angličtině: www.room28.net
Samotná vernisáž výstavy - příběhu zachyceného na mnoha panelech - se nesla v nesmírně slavnostním duchu a nešlo opravdu pozvat nikoho přesvědčivějšího než samu autorku knihy a projektu, německou novinářku Hannelore Brenner-Wonschick, ze které vyzařuje nesmírné odhodlání a zaujetí pro práci, a samozřejmě pět z děvčat, v dnešní době pochopitelně pět roztomilých (promiňte mi ten výraz, avšak nenapadá mne výstižnější) a usměvavých babiček. Babiček, jež s pochopitelným zaujetím dokáží vyprávět příběh pokojové vlajky, kterou si rozdělily na čtyři části a konce války se dočkala jen její jedna čtvrtina, s takovým zaujetím, že nikdo v sále ani nehlesl. Babiček, které přes všechno utrpení, zůstaly uvnitř v duši těmi hravými, neskutečně vitálními a odhodlanými děvčaty, jakými se nám jeví ze svých vyprávění a z fotografií na panelech.
O to zarážející je, jak málo bylo samotné výstavě věnováno mediální podpory a ještě více by mne zajímalo, kdo vybral ty nedůstojné prostory, totiž vestibul Domu zahraničních služeb v Praze.
Na Den učitelů - ve středu 28. března byli pozváni členové výboru na prezentaci projektu, které se kromě několika zaměstnanců MŠMT, pracovníků České televize a odborníků z Univerzity Karlovy účastnili i lidé z Evropského institutu pro rozvoj lidských zdrojů, Institutu pro rozvoj sociální ekonomiky, Zaměstnavatelského svazu IT průmyslů a pochopitelně několik učitelů dějepisu a dalších společenskovědních oborů ze škol všech typů.
Jak uvedla v úvodním příspěvku PaedDr. Jiřina Tichá ředitelka odboru předškolního, základního a základního uměleckého vzdělávání MŠMT (ŘO22) , projekt vzešel od poradců pana ministra (Dobeše - pozn. PM), který toto téma velmi podporuje .
Očekávanými výstupy projektu jsou zejména:
14 dílný dokumentární seriál o českých osobnostech dějin a jejich přínosu dějinám evropským a evropské integraci, jako učební pomůcka pro školy zpracovaná v souladu s RVP ZV v oblasti Člověk a společnost.
Pracovní sešit v elektronické podobě pro 2. stupeň ZŠ a nižší stupeň víceletých gymnázií jako pomůcka pro výuku dějepisu a občanské nauky.
Metodika práce s vytvořenými materiály pro učitele 2. stupně ZŠ a nižšího stupně víceletých gymnázií.
"Letní škola" pro učitele 2. stupně ZŠ a nižšího stupně víceletých gymnázií, na které budou seznámeni s vytvořenou metodikou, budou prakticky vzděláváni v práci s vytvořenými materiály.
Vytvoření komunikační a informační platformy - interaktivní webové aplikace pro školy a veřejnost.
Doporučení pro další kroky reformy ve vzdělávání v této oblasti.
Vlastního představení projektového záměru se chopila Mgr. Zdeňka Vyleťalová z odboru 22.
Hlavní cíle projektu:
V následující diskuzi padaly otázky směrem ke tvůrcům jak samotné myšlenky, tak i k realizátorům a garantům celého projektu.
Jednou z prvních otázek byl dotaz na délku dokumentu, což je samozřejmě v případě možné učební pomůcky nesmírně důležité.
Pavel P. Ries (Česká televize): výukový materiál bude v délce 25 minut a v kostce poskytne informace o osobnosti. Počítá se však s jeho propojením a rozšířením na internet v podobě interaktivní části, kde budou uzlové body pro žáky, budou mít možnost řešit historické situace. Napadla nás i otázka jakéhosi kino automatu.
Petr Čornej (UK): 25 minut je vhodný časový úsek, kdy 12 až 15ti letí žáci udrží pozornost. Z hlediska autorského vidím úskalí ve virtuální oblasti. Česká televize vysílá podobné pořady a budí rozpaky. Mám obavu, aby si žáci nemysleli, že dějiny měly nekonečný počet možných variant.
Pavel P. Ries: Zatím se jedná o úvahu škola hrou, možné varianty budou řešeny s historiky. Je nám jasné, že historie se měnit nedá.
Mezi přítomnými pedagogy z praxe se rozproudila živá diskuze nad výběrem osobností. Byly vyřčeny i takové názory nač natáčet další film o Karlu IV., když žákům stačí pustit několik sekvencí z Podskalského muzikálu Noc na Karlštejně apod.
K tomuto názoru se veřejně vyjádřil P. Martinovský, směrem k tvůrcům řekl: Pro výuku je audiovizuální pomůcka žádaná. K výběru osobností bych měl připomínku, zda je opravdu nutné začínat ve středověku a natáčet díly o již zpracovaných osobnostech, nebylo by důležitější se zamyslet nad osobnostmi 19. a 20. století? Pro žáky to bude více aktuální a tento materiál k výuce schází. A ještě jedna připomínka: Ve výběru osobností chybí ženy.
Jeden z garantů projektu Jan Hrdina (ČT) souhlasil, odborní poradci již upozornili na nevyvážený výběr osobností, také na absenci žen. Výběr není konečný.
Další z tvůrců Pavel P. Reis dodal, že k výběru osobností by měla proběhnout diskuze, v danou chvíli však nebylo jasné, kdo a kdy a jakou formou se jí účastní.
K části otázky se vyjádřil i Petr Čornej z Univerzity Karlovy, nesouhlasil s názorem PM, neboť by nebylo vhodné vynechat středověk, i když jinak souhlasí, že by se nad výběrem osobností mělo diskutovat, aby byl reprezentativní. Při vší úctě k prof. Čornejovi, kdyby na jeho místě seděl historik věnující se moderním dějinám, nejspíš by reagoval jinak...
K náplni dílů se vyslovil také Václav Brdek z Menza gymnázia, kolega z pracovní ministerské skupiny pro výuku dějepisu. Optal se, zda se počítá také s bezejmennými Čechy, kteří ovlivnili Evropu?
Opět Jan Hrdina souhlasil, dokonce dodal, že ukážeme na osudech lidí také především dobu, ve které žili.
Na druhou stranu produkční Václav Marisko věcně zdůraznil: uvědomme si, že 25 minut není mnoho, nedá se obsáhnout vše, musí se tam dostat každodennost ne však prvoplánovaně. Základní kritérium musí být vyváženost dokumentu. Vybrat osobnosti, které opravdu ovlivnili Evropu. Okruh osobností není uzavřen, ale nelze ho rozšiřovat do nekonečna.
Na závěr dejme ještě jednou slovo Janu Hrdinovi, který shrnul hlavní cíl projektu: Ukázat nejen dětem, ale i dospělým, širší veřejnosti, že nejsme izolovaným ostrovem, do Evropy jsme vždy patřili.
Na stránkách ministerstva lze ještě získat informaci, že by finanční objem projektu byl 68 840 740 Kč.
Pokud by se pátrač informací v síti internetu vydal hledat nějaké podrobnosti k projektu, po chvilce musí narazit na stránky www.ceskapozice.cz. Zde se k projektu váží poněkud odlišné informace:
Očekávané výstupy za 193 milionů jsou následující:
Na závěr nutno říci, že je otázkou, co se s projektem stane po odvolání ministra Dobeše. I když jak je patrno, ve hře jsou celkem pěkné peníze.
Ve dnech 15. až 17. června proběhl v Kutné Hoře už 34. ročník SOČ.
Roli organizátora si vzalo na starost Gymnázium Jiřího Ortena, jehož ředitelem je RNDr. Vladislav Slavíček. Gymnázium má dlouhou tradici, bylo založeno už v roce 1857, studoval zde i Jiří Ortem, v současnosti se nachází v pěkné nové moderní budově z roku 1997. Měli vše dobře zorganizované a vše běželo bezchybně.
Organizátoři a hodnotitelé přijeli dříve, aby ještě věnovali pracím, přesto krásné prostředí Kutné Hory lákalo k drobným procházkám po tomto historickém městě. Největším poznávacím zážitkem byla návštěva expozice "Europa Jagellonica" v Jezuitské koleji. Budovu se podařilo perfektně zrestaurovat a výstava o dynastii Jagellonců v Evropě je výborně uspořádána.
V pátek 15. června v 17 hodin v Tylově divadle proběhlo za přítomnosti všech účastníků z celé republiky slavnostní zahájení soutěže. Po přivítání hejtmankou Středočeského kraje Ing. Zuzanou Moravčíkovou nás oslovil i starosta města RNDr. Ivo Šanc CSc., dále prof. RNDr. František Vyskočil DrSc. dr.h.c., předseda České učené společnosti. Oficiální zahájení pronesl PeaDr. Milan Škrabal, předseda Ústřední komise SOČ. Kulturní program byl hezký a pestrý.
V sobotu v ráno se sešli členové poroty a soutěžící ve škole v učebně dějepisu. V komisi historii zasedli prof.PhDr. J. Vaculík, Mgr.J.Mihola, Ph.D.,PhDr. J.Kalferst, Mgr. J.Mitáček, Ph.D. a Mgr. L.Bursíková. Studenti si připravili pěkné prezentace a i obhajoby měly slušnou úroveň. Během vystoupení studentů nás přišla navštívit PhDr.Eliška Kunstová, která přes deset let byla věrná této studentské vědecké soutěži. Studenti odvedli pěkný kus práce. Zde jen byla udělena cena ASUDu slečně B.Dolejší, jejíž práce nesla název Komunistická propaganda V Mateřídoušce v letech 1948 - 1952.
Na závěr sobotních obhajob komise vyhodnotila práce. Studenti si museli na závěrečné vyhodnocení počkat až do nedělního odpoledne, kdy jsme opětně setkali v slavnostní atmosféře Tylova divadla.
Výsledky z oboru historie:
Na závěr bych poděkovala všem, kteří nejsou zde uvedeni, protože dovedli soutěži dát klidnou a přátelskou atmosféru a studenti mohli v klidu, i když plni napětí a neklidu, ukázat, co vše dokáží.
Další údaje lze získat na www.soc.cz
Dne 26. června 2012 se v budově Národního ústavu pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV) na Praha 10 - Hostivaři sešla k prvnímu setkání odborná skupiny pro podporu vzdělávacího oboru Dějepis a zároveň tým pro rezortní úkol 1B01S1 Ověřování výuky podle alternativní verze vzdělávacího oboru Dějepis v RVP pro gymnázia.
Odborné skupiny byly při NÚV zřízeny za účelem zajištění kontaktu NÚV s praxí. Odpovědným koordinátorem Dějepisné skupině za NÚV je RNDr. Josef Herink, který je (jako bývalý učitel zeměpisu a dějepisu) zároveň koordinátorem zeměpisné skupiny, což není na škodu, jak se alespoň členové skupiny shodli, neboť oba předměty jsou si velice blízké. Připomeňme si navíc dlouhodobý zájem p. Herinka o historii (mj. se věnuje cestovatelům V. Vojtěchovi a A. Steckerovi) a práci historika v muzeu. Zástupkyní p. Herinka byla určena Mgr. Alena Hesová, která má jako koordinátorka předmětu občanská výchova k dějepisu také velmi blízko.
Odborná skupina svou činností pokračuje v činnostech zrušeného VÚP mezi členy najdeme pro čtenáře IL a vyučující (nejen) z řad ASUD "známé tváře", jakými jsou: prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc., Doc. PhDr. Blažena Gracová, CSc., PhDr. Dagmar Hudecová a Mgr. Václav Ulvr. Tým je doplněn o pražského středoškolského kolegu Mgr. Františka Kubáka. ASUD zastupuje předseda Pavel Martinovský.
Úvodní setkání poctily svou přítomností dvě dámy, které jistě čtenáře osloví jako zasvěcené: PaedDr. Marie Rauchová z MŠMT a PhDr. Hana Havlůjová z Pedagogické fakulty UK v Praze.
V úvodní části seznámili přítomní ostatní členy s novinkami ze svých institucí, oborů, pracovních skupin apod.
Paní kolegyně Gracová pohovořila o nejnovějších výsledcích projektu, v němž spolu s kolegyní Labischovou zjišťovaly aktuální podobu výuky dějepisu. Poměrně překvapující jsou zjištěné skutečnosti, že výukový styl dějepisu se za posledních deset let příliš nezměnil. Alarmující je zjištění, že někteří učitelé dějepisu stále nedokáží rozplánovat dějepisný kurz tak, aby jim i při stávající hodinové dotaci zbyl dostatek času na prezentaci historie druhé poloviny 20. století.
Z. Beneš informoval o stálé pracovní skupině akreditační komise pro oborové didaktiky, jejímž je členem. Práci skupiny je možno sledovat na: www.akreditacnikomise.cz . Cílem komise je analyzovat a ustálit oborové didaktiky. Dalším cílem je směřování k tomu, aby se oborové didaktiky znovu mohly stát habilitačními obory.
Paní Hudecová informovala o aktivitách Národního institutu dalšího vzdělávání, krajské pracoviště Plzeň, především se zaměřením na projekty Němci a Češi v dějinách a současnosti a s ohledem na jejich využití v dějepisném vyučování.
P. Martinovský připomněl činnost a aktivity ASUD.
Slečna Havlůjová informovala o přípravě studentů a připomněla zajímavý internetový portál: www.historickededictvi.com .
Následovaly další dva informační body programu:
Oba zástupci NÚV informovali o aktivitách NÚV spojených se vzdělávacím oborem Dějepis, A. Hesová poskytla nejnovější informační materiály, které členové ASUD obdrží spolu s IL.
O vývoji revizí RVP ZV a standardů informovala p. Rauchová z MŠMT.
Dále se přešlo k činnostem NÚV:
Nástroje k ověřování znalostí a dovedností žáků bez testových úloh (netestovatelné položky) - Jedná se o aktuální úkol oborových didaktiků NÚV směřující i k přípravě standardů. Cílem je představit učitelům materiál, který bude prezentovat přehled nástrojů, pomocí kterých lze ověřovat znalosti a dovednosti žáků (jež nelze ověřit testem). V souvislosti s tímto úkolem probíhala na schůzce krátká diskuze nad tím, jak lze znalosti a dovednosti ověřovat a jaké nástroje k tomuto slouží (ústní zkouška, písemné zkouška, pozorování...). Specifikem pro využití těchto hodnotících nástrojů pro obor Dějepis je výchovný charakter a orientace na hodnocení dovedností, postojů a hodnot, které si žáci při výuce dějepisu osvojují.
Metodický portál www.rvp.cz - V letošním roce funguje Metodický portál www.rvp.cz v jiném režimu než dosud. Už se nejedná o ESF projekt (podpořený evropskými penězi), ale o rezortní úkol MŠMT. Finanční prostředky určené na chod Metodického portálu byly výrazně sníženy, činnost Portálu je omezena. Články a DUMy jsou přijímány aktuálně bez nároku na honorář (v brzké době budou snad zajištěny prostředky na autorské honoráře). V nezměněné podobě dále funguje modul Diskuze, Wiki a Blogy. Návštěvníkům jsou pro samostudium také k dispozici již vytvořené e-learningové kurzy (kurzy probíhají bez vedení tutorem). Nově jsou prostřednictvím Metodického portálu pořádány tzv. webináře (= semináře po webu, forma online diskuze). Webináře budou probíhat v červnu a pak až na podzim. Aktuální přehled najdete na adrese digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=5539.
Rezortní úkol 1B01S1 Ověřování výuky podle alternativní verze vzdělávacího oboru Dějepis v RVP pro gymnázia - Cílem úkolu je posouzení vhodnosti alternativní verze výuky dějepisu na gymnáziích s důrazem na období moderních a soudobých dějin a podpora učitelů formou tvorby odborných a metodických textů zaměřených na jednotlivé tematické bloky modelu výuky dějepisu. Výstupem z pilotního ověřování budou rovněž testy pro žáky na vstupu a následně po výstupu gymnaziální výuky dějepisu. Úkol má dlouhodobý charakter, jeho ukončení je plánováno v roce 2015.
Realizace úkolu začala dne 1. září 2011 na celkem 5 vybraných gymnáziích:
V roce 2012 pokračují v pilotáži výuky alternativního dějepisu čtyři školy (bez Táborského soukromého gymnázia).
Alternativní výuka dějepisu vychází v uvedeném projektu z rámcového učebního plánu uvedeného v RVP pro gymnázia, podle něhož jsou první a druhý ročník koncipovány jako období, ve kterém si žáci osvojují společně funkční základy středního vzdělávání s maturitní zkouškou. Z tohoto důvodu je dějepisné vzdělávání v 1. a 2. ročníku projektováno jako povinné. V alternativní verzi tvoří obsah dějepisného vzdělávání v prvním a druhém ročníku především moderní a soudobé dějiny. Učitel má možnost doplnit a systemizovat poznatky žáků ze základního dějepisného vzdělávání ve smyslu tvorby a rozvoje historického vědomí. Úvodní tematický celek (Úvodní opakování - kořeny moderního světa) má navázat na základní tendence předchozího historického vývoje a na přínos předchozích dějinných epoch modernímu světu a současnosti. Jeho smyslem není celkové opakování učiva o předchozím vývoji lidské společnosti.
Na tuto pasáž alternativního dějepisu pak navazuje druhá část - volitelný Specializační kurz pro 3. a 4. ročník. Vzdělávací obsah je zde uspořádán tematickým způsobem. Pojetí jednotlivých témat je specifikováno očekávanými výstupy a konkretizováno učivem, které je řazeno chronologicky. Nabízená témata jsou široce koncipována a umožňují tak učitelům postihnout charakter témat na globální, evropské i národní úrovni. Realizace projektu alternativního dějepisu není bez rizika, zejména v povinné části v prvním a druhém ročníku, kde je nutno přistupovat velmi citlivě k výběru obsahu dějepisných témat a volit efektivní metody výuky, aby se stihlo odučit zamýšlené povinné penzum.
O svých zkušenostech s alternativní výukou dějepisu přijeli do Prahy dva moravští zástupci: Mgr. Martin Vonášek z gymnázia Hladnov (člen ASUD), Ostrava a Mgr. Ludmila Bystroňová z gymnázia Globe, Brno (Písemnou zprávu podal Mgr. Radek Aubrecht z gymnázia Na Zatlance v Praze).
M. Vonášek využívá efektivně pro výuku dějepisu ICT nástroje (poruce.levyuhel.com/cil).
Oba hosté potvrdili atraktivnost alternativní výuky, jak dle svého pohledu, tak především z pohledu žáků. Připomněli, že tato forma výuky klade na vyučující velké nároky, avšak jak je patrno, oba se s náročnější formou výuky vyrovnali na výbornou.
Není nezajímavé, že si oba posteskli na nedostatek vhodných pomůcek pro alternativní výuku, kolega Vonášek z celé plejády možných učebních pomůcek vyzdvihl jako příkladnou multimediální učební pomůcku Česká společnost v novodobé Evropě - osudy, vazby, vzdálení, sjednocování 1914 - 2004 z SDaP (ve spolupráci s ASUD) a z učebnic knihu kolektivu vedeného H. Mandelovou Dějiny 20. století (nakladatelství Dialog) a knihu Dějepis 9 (nakladatelství Fraus). Pro vyučujícího je nejdůležitější, aby měl k dispozici co nejvíce pramenů pro danou dobu. V dnešní době pochopitelně pokud možno v digitální podobě, která je žákům nejbližší.
V závěrečné diskusi se všichni členové odborné skupiny a pozvaní hosté vrátili podrobněji k již otevřeným problémům dějepisného vyučování na základních a středních školách v České republice a k vysokoškolské přípravě učitelů dějepisu. K hlavním diskusními tématům patřila problematika kolem učebnic dějepisu, zejména pro období moderních dějin, dále využívání zdrojů historických poznatků.
Z myšlenek bych vyzdvihl obecnou poznámku, že současná generace jde pouze po povrchu, stranou zůstává hloubka, analýza a interpretace. Stačí se podívat na diskuse na webu...
Setkání bylo nesmírně zajímavé a podnětné.
Pravidelní účastníci seminářů ASUD v Národním muzeu mají zajisté stále v živé paměti přednášky profesora Roberta Kvačka. Vždy zaujal poutavostí svého výkladu a především uměním zprostředkovat dějinné události jako příběhy lidí určité doby, do které pan profesor dokázal své posluchače alespoň na určitý čas přenést.
Věřím, že je nás mnoho, kdo při výuce moderních dějin citujeme z knih pana profesora, mnozí jste i jeho bývalými žáky a vracíte se třeba k zápisům z přednášek našeho předního historika. Výbor ASUD sleduje práci profesora Kvačka stále pozorně, a proto v souvislosti s kulatým výročím narození tohoto vysokoškolského učitele jsme se zúčastnili akcí, na nichž se diskutovalo o publicistické činnosti i pedagogické práci jubilanta.
Právě osobnost profesora a jeho schopnost psát živě byly úvodem k zamyšlení nad rolí historiků v současné společnosti. Rozhlasový pořad stanice Leonardo s názvem Poslání historik , jehož natáčení byli přítomni i zástupci ASUD, měl za cíl zprostředkovat osobní vzpomínky docentky Jany Čechurové, docenta Michala Stehlíka a docenta Jaroslava Šebka na společnou práci s profesorem Kvačkem.
Všichni hosté velmi oceňovali profesorovu pedagogickou práci a moderátor následně vyzval je i ostatní přítomné k diskusi o současné úrovni výuky dějepisu, o atraktivitě studia historie a o úrovni historického povědomí mladého člověka vůbec.
Chcete-li se dozvědět víc, zapátrejte v archívu pořadů Rádia Leonardo.
Dne 1. listopadu jako již tradičně proběhlo slavnostní zahájení Měsíce filmu na školách, letos opět v prostorách kina Lucerna, pod patronací Olgy Havlové.
Společnost, která se zde sešla, byla velmi rozmanitá. Jak věkově (od studentů po pamětníky), tak profesně (umělci, ministři, novináři... a také my 2 učitelky z ASUDu). Karel Strachota představil několik oblastí činnosti Člověka v tísni, viděli jsme nejnovější film České děti ( o cestě k listopadu 89), zatleskali těm, kteří byli oceněni. Letos cenu Příběhů bezpráví získal Otakar Rambousek( cenu předával náměstek ministra obrany M. Hrbata jeho bratrovi), Oldřich Čapka ( cenu mu předával náš školský pan ministr). Starý pán hovořil tak, že by mu mohl leckdo závidět. Nehovořil jen o své minulosti a varoval: " Národ, který zapomene svou minulost, si ji musí prožít znovu". Minulost viděl přítomnýma očima a někde smutně - Kde je dnes hodnota cti?
Pan Karel Schwarzenberg předával symbolické ocenění paní Haně Krškové - Dvořákové s tím, že se necítí hoden, protože ti, kteří tohle všechno zažili, jsou vysoko nad námi a já nemám právo je oceňovat. Paní Kršková, členka Konfederace politických vězňů, měla připravenou moc hezkou řeč, kterou zakončila :" ....mám obavu, aby dnešní voliči nelitovali své volby tak, jako naši předkové, když zvolili komunisty..."
Máte- li někde ve svém okolí někoho, kdo by mohl příští rok stanout na jevišti a povyprávět nám všem, pošlete jeho jméno na adresu Člověka v tísni. Ti letos ocenění, byli navrženi studenty základních a středních škol, jako lidé, kteří odolávali tlaku komunistického režimu a za své činy a postoje si zaslouží, aby se o nich dozvědělo co nejvíce lidí. Hlavně mladých...některým je třeba pomoci otevřít oči. Eva Zajícová