Vážené kolegyně a vážení kolegové, dovolím si krátce vzpomenout na dětský tábor, na němž hlavní vedoucí vždy chtěl, abychom se se svými skupinami sešli hned po snídani, aby měl přehled, kdo, kam, v jakém počtu a jak vyráží. Velmi často se stalo, že některá ze skupin nebyla včas připravena. Hlavní vedoucí pak říkal, že když ráno získáme ztrátu pěti minut, za den se už bude zpoždění jen přičítat a večer z něho bude hodina. I když se jeho slova občas naplnila, přesto jsme je s ostatními vedoucími a praktikanty brali na lehkou váhu. Nicméně totéž se letos přihodilo s Informačními listy - získali jsme čtyřměsíční ztrátu - do té doby, než jsme dostali informaci o dotaci, nevěděli jsme, kolik čísel si letos budeme moci dovolit a jak budeme celou činnost spojenou s vydáním a šířením Informačních listů financovat. I když na konec vše dobře dopadlo a dotaci jsme obdrželi, přesto zpoždění narůstalo. Věřím, že jste nezanevřeli na Informační listy, i když letos vyjdou jen jednou - a na poslední chvíli. Snažili jsme se se členy výboru alespoň umisťovat novinky na web. Děkuji za pochopení Pavel Martinovský

Neobyčejný čtenář

Do knihovny vstupuji buď s jasnou myšlenkou - přáním, kterou knihu bych si chtěl půjčit, nebo se někdy jen procházím mezi policemi s knihami a vybírám podle jména autora, někdy i podle obálky, jestli mne zaujme; dokonce i název díla může vzburcovat mou pozornost. Takto mne zaujal hřbet drobné knihy britského spisovatele, herce a dramatika Alana Bennetta. Kniha nesla název Neobyčejný čtenář.

Ve fiktivním příběhu anglická královna (ne nepodobná Alžbětě II.) vstoupí do pojízdné půjčovny knih. Průvodcem světem knih se jí stane kuchařský pomocník (kterého si povýší na)... Královna po chvilce absolutně propadne četbě knih, jak píše autor, zjišťovala, jak jedna kniha vede k druhé, dveře se otevíraly všude, kam se obrátila, a dny neměly dostatek hodin na to, aby mohla číst tolik, kolik chtěla. I tak se snaží, aby oklestila oficiální program a zbylo jí co nejvíce času. Výsledkem se stane, že si ceremoniář Sir Kevin vážně promluví s panovnicí - nerad vidí, že královna čte, tvrdí, že číst znamená stáhnout se. Udělat se nedostupným, dokonce přidává, že četba je jako záliba egoistická, po královnině údivu se opraví, četba je solipsistická.

Kdo zná význam slova, odpoví podobně jako Akademický slovník cizích slov, solipsismus je názor, že reálně existuji pouze Já se svými specifickými prožitky, ostatní svět je pouhou představou. Pokud někdo četl Solipsistu od Henry Rollinse, tak se zarazí. Copak může být čtenář (jakýkoliv a čehokoliv) považován za solipsistu?!

"Když chodím po ulicích, vyhýbám se očnímu kontaktu s lidmi. Sleduju ulici. Dívám se do výloh. Odvracím zrak od jejich tváří. Když mě vidí, volají na mě jménem a mně je trapně. Jsou hluční a pitomí."

Stává se takovým čtenář například Mayovek?

"Opět se stávám neviditelným. Běžím džunglí do nory. Stávám se nicotou. Kam jinam můžu jít než do tmy, která mě tiše proklíná?"

Domnívám se, že naopak, četbou knihy se stávám někým, jsem hrdinou, dokončuji příběh, posuzuji hrdiny a jejich kroky. Sire Kevine - opravdu si myslíte, že Chci umrznout. Chci jít opuštěným ghettem ledu, sněhu a šedivé oblohy...?!

Podívejme se zpět do královských komnat, jak v knize reagoval královnin manžel vévoda (myšlen Philip, vévoda z Edinburghu, skutečný manžel královny): Zatrachtilá drzost... Vkusně a aristokraticky. I já, když čtu, chci si pak povídat s ostatními, nechci být jako knižní Rollinsovým Solipsistou:

Zvuk lidských hlasů mi říká, abych se odebral do larválního stavu a nikdy nepomyslel na vylíhnutí. Schoulit se a potichu přebývat v šedivé místnosti. Snít o betonu. O tom, jak někdo do místnosti lije beton.

Leč rozhovor královny a jejího tajemníka, který se snaží Buckinghamský palác co nejvíce otevřít veřejnosti, pokračuje, Sir Kevin se snaží nové královniny záliby využít:

"Kdybychom byli schopni využít vaše čtení k nějakému vyššímu účelu - zvýšení gramotnosti národa jako celku, například, zlepšení standardů ve čtení mezi mladými"...; neboli se nám Sir Kevin chová tržně.

Avšak v tuto chvíli vloží autor královně do úst dle mého soudu naprosto úžasná a odzbrojující slova, slova dětsky naivní a královsky drzá: "Čteme pro potěšení." A pak jen suše dodá: "Není to veřejná povinnost." Nepřistoupí na tržní - marketingovou hru.

Královna se později odkryje: "Přemýšlím o literatuře jako o širé zemi, k jejímž vzdáleným hranicím cestuji, ale které nikdy nedosáhnu." Svému vicekancléři se přizná "Při riziku, že budeme znít jako řízek, knihy nás rozklepávají."

Dovolil jsem si v úvodním textu připomenout Bennettovu knihu právě v době, kdy si připomínáme výročí příchodu sv. Cyrila s Metodějem, našich otců, kteří nás naučili číst a psát. O jejich misi se ve třetím roce jubilea píše leckde (na Rastislava, kterému patří dík za pozvání se občas neprávem zapomíná). Myslím si, že i na stránkách Informačních listů bychom všem "zúčastněným" měli za jejich dar písma poděkovat. Díky nim si například můžeme říci to, co pravila literární královna:

"Jsem si jista, že knihy samy o sobě k jednání nepodněcují. Knihy vám obecně pouze potvrzují to, co jste už, možná nevědomky, rozhodli udělat. Obracíte se k nim, abyste si potvrdili svá přesvědčení. Kniha, abych tak řekla, provádí účetní uzávěrku."

Děkuji

Pavel Martinovský