INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 37

AGORA

NÁZORY ÚČASTNÍKŮ XXIX. VZDĚLÁVACÍHO SEMINÁŘE

Otázka státních maturit
Odpověděli všichni respondenti, z toho Následující podrobné otázky (označené a - j) však vyplnili pouze někteří, proto o odpovědích pojednáme podrobněji.
Dále jsme se v dotaznících ptali na ohlas nové podoby IL, tedy nekopírované, ale v tiskárně tištěné výtisky:
  1. nová podoba: 27 odpovědí - 10 vítá novou podobu, 15 to je jedno a 2 hodnotí předchozí podobu jako lepší
  2. Co by členové říkali digitálnímu formátu (pdf)? 29 odpovědí - 11 nevadí digitální podoba, ale upřednostňuje tištěnou, 6 vítá obě možnosti a 12 je pro digitální podobu.
Jaké má být zaměření výboru ASUD?

Žádat granty od MŠMT, kurzy DVPP, finance, CD s hudebními ukázkami (asi myšleno historickými)..

Vzkazy výboru ASUD:

Za Vaše názory děkujeme a těšíme se na další spolupráci.
Dotazníky zpracoval Libor Šmejda.

PROJEKT NÁRODNÍ KRONIKA

Zhruba před dvěma lety, po veřejném slyšení Výchova příkladem v Senátu ČR, oslovil zástupce ASUD pan N. V. Palatajkov s problematikou malého zájmu českých žáků a studentů o dějiny svého státu. Z mnoha argumentů předložených p. Palatajkovem bych uvedl tiskové zprávy, které se váží k výročí konce II. světové války:

Při kladení věnců si před novináři pan prezident Václav Klaus povzdechl: Je to od druhé světové války pouze 64 let a je povinností, abychom to připomínali, nezapomínali na to. Aby to mladé generace věděly, znaly... a dále dodal: Já si vždycky povzdechnu, když vidím, že tady nejsou stovky, tisíce návštěvníků. (www.novinky.cz 8. 5. 2009). Podobně zauvažoval i Přemysl Sobotka: Myslím si, že je to velká chyba, i učitelů a rodičů, že sem nepřivedou děti, aby je začali vychovávat v tom, že Česká republiky existuje a má svoji historii (tamtéž).

Ať již máte jako učitelé nebo čtenáři názor na kladení věnců jakýkoliv, je neoddiskutovatelným faktem, že zájem současných -náctiletých žáků o české (československé) dějiny (nemluvě o dějinách obecně) klesá. Kromě "rádoby znalostí" určitých témat je schopnost chápat dějiny jako celek, jako příčina - vývoj a následek naprosto mizivá. Tohoto fenoménu doby (sic) si všiml i Lukáš Doubrava v Učitelských novinách (č. 6/ 2009). Autor vychází ze studie organizace Člověk v tísni a potvrzuje výše uvedená slova. Cituje i tehdejšího ministra školství Lišku: Dějiny dvacátého století jsou rozhodně otevřeným problémem jak dějepisného vyučování, tak samotné didaktiky dějepisu. Výuce o období druhé poloviny dvacátého století je v dějepisu věnováno málo prostoru (...) z tohoto stavu nemůžeme ale obviňovat pouze učitele, neboť svůj podíl na této situaci mají i dějepisná kurikula, respektive konceptuální diskuze kolem české kurikulární reformy. Současná kurikula podobu výuky dějepisu sama o sobě nezmění. Zřetel je třeba brát na převažující formy výuky. V české škole stále převládá encyklopedický a faktografický přístup a jemu odpovídá i dějepisné kurikulum tak, jak je formulováno v RVP. Ve školním dějepisu byla provedena reforma pedagogická a administrativní, ale podstatně méně již reforma konceptuální.

Výsledkem tehdejší kritiky se stalo vypracování a vydání Doporučení k výuce dějin 20. století MŠMT, které jistě splnilo svůj účel, nicméně řekněme si na rovinu, vydáním Doporučení se ještě zákonitě nemusí změnit pojetí výuky samotné. Velmi záleží na osobě samotného vyučujícího, na postoji vedení školy. Abychom byli spravedliví, existují samozřejmě naprosto opačné ohlasy, za všechny bych uvedl slova členky ASUD: Studenti (samozřejmě ne všichni, avšak rozhodně nikoliv menšina) se zajímají o dějiny, i o moderní, ale nesmí se jim to "příliš cpát". Byla jsem se žáky v Osvětimi, v Lidicích, v památníku parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje, celá škola jsme byli na filmu Nickyho rodina - velmi poutavý příběh nejen o druhé světové válce, ale i tom, jak lze pomáhat druhým i v současnosti. Musím říct, že téměř všichni studenti (i učitelé) na konci tohoto filmu plakali. Také šli na film Lidice. Další zajímavý film, o kterém jsme diskutovali, byl film Good bye, Lenin (reálie NDR). Mohla bych pokračovat např. filmem Pianista, Chlapec v pruhovaném pyžamu...

To, že nechodíme klást věnce, je spíš dáno nechutí učitelů organizovat věci navíc, mohlo by se zdát, že máme špatnou zkušenost z minulých dob, kdy kladení věnců a vítání různých papalášů, byly povinné aktivity. Vidím tady mezeru spíš ze strany učitelů a rodičů, případně společnosti jako takové. Jestliže ve zprávách vídáme různé pochybné celebrity a trapnost účastníků různých reality show, častá je vulgárnost moderátorů radií i televizí, ale také představitelů politické scény, nedivím se, že může převládat "blbá nálada" a nechuť k něčemu dělat navíc, případně k vyjadřování citů, úcty.

Jak je patrno, právě ty kolegyně a kolegy s "blbou náladou" bude nutno nějakým způsobem "rozpohybovat", motivovat. Proč ne projektem Národní kroniky?!

V dalších diskusích s panem Palatajkovem jsme za ASUD poukázali na snahu našich partnerských skupin, jak např. Člověka v tísni a jejich projekty, tak ostravského sdružení PANT, konkrétně na jejich více než vydařené internetové stránky Moderních dějin.Na stranu druhou argumentoval pan Palatajkov, moderní filantrop a mecenáš, faktem, že pokud se nezapojí všichni učitelé - a to především učitelé dějepisu, kdo jiný by měl výrazně formovat historické povědomí o vlastním národu - pak zůstaneme stát na půli cesty. Využil přitom svých zkušeností s jinými projekty, na jejichž přípravě i spuštění byl nějakým způsobem zainteresován, jako např. projekt Cestička do školy, projekty s Nadací Tomáše Bati ve Zlíně, pořádání návštěv představení Národního divadla pro děti ze sociálně slabých rodin a dětských domovů, spoluúčast při organizování akce Jičín - město pohádky.

Pan Palatajkov vyšel ze známého tvrzení, že především učitelé s delší praxí oplývají materiálem, který v hromadách leží kdesi v šuplících a na policích, nápady se vrší v almarách, ale nic se s tím vším neděje. Ano, o problémech, jak je těžké z učitelů získávat výsledky jejich práce, náměty, nápady, projekty bych mohl hovořit i sám ze zkušeností při vytváření metodického sborníku. Předpokládám, že správci a autoři internetových stránek (např. již zmiňovaných Moderních dějin, nebo např. stránek rvp) budou souhlasit.

Pan Palatajkov právě proto přišel s ideou vytvořit projekt, který by oslovil jak učitele, tak i žáky, který by nějakým způsobem rozpohyboval prostor před i za tabulí.

Postupně začal vznikat projekt, který dostal název Národní kronika s tím, že by kroniku vlastního národa vytvářeli především žáci. Zároveň byly postupně oslovovány rozličné organizace, které se problematikou výuky přímo zabývají, jako např. VÚP, nebo instituce a jedinci, kteří by nějakým způsobem k dané problematice mohli přispět, ať již podporou finanční, nebo nějakým nápadem, nebo svým vlivem.

Projekt Národní kroniky si začal žít svůj vlastní život, avšak zatím stále zůstával pouze v hlavách několika členů výboru, které pan Palatajkov neustále "uháněl" k tvořivým krokům. K činům je nabádal i mj. slovy několika významných osobností současnosti, se kterými vedl živou korespondenci:

Každá iniciativa, která zlepší a zkvalitní výuku a to nejen dějepisu na školách, je přínosná. Ladislav Jakl, ředitel Odboru politického a tajemník prezidenta republiky.

Velice oceňuji Vaše aktivity, které konáte ve prospěch a na podporu vzdělávacích a preventivních projektů pro děti. Livia Klausová.

Souhlasím s Vaší myšlenkou zachovat a rozvíjet vzdělanost mladé generace naší země v historii a národních tradicích, neboť z nich vyrůstá naše současnost i budoucnost. Každá iniciativa v této oblasti je hodna uznání. Milan Štěch, předseda Senátu Parlamentu ČR.

V červnu 2011 získal projekt konkrétní obrysy.

Za hlavní motiv celého projektu bychom mohli považovat snahu ukázat dětem (žákům) jak mnoho souvisí moderní (současné) dějiny s jejich životem, do jaké míry především 20. století ovlivnilo svět, v němž žijí, s čímž souvisí i snaha o zvýšení zájmu o naše předky, jimž můžeme být vděčni za svět ve svobodě a v demokracii. Zároveň by jako hmatatelný produkt celého projektu vznikala Národní kronika,

Po celou dobu přípravy projektu padly tyto myšlenky, které však již v mnoha obdobných podobách zazněly na jiném místě, třeba i malinko v jiném znění.

  • v souvislosti s Doporučením k výuce dějin 20. století výuku dějepisu více zapojit do běžného života;
  • aby se příběh předků stal součástí života, rozumějme i výuky, aby se předměty nestávaly odtaženými od reálného života;
  • důraz na regiony, aby se dějiny nechápaly jako sled událostí, jež se odehrály někde v prostoru mezi Staroměstským a Václavským náměstím v Praze, ale jako sled mnoha událostí, které spolu sice spolu nemusí zdánlivě souviset, nicméně i nepatrné skutky v malé obci mohou mít nedozírné následky pro daný region;
  • žáci by si uvědomili vliv jednotlivých zdánlivě nesouvisejících vztahů v průběhu dějin, soustředili by se jak na celek, tak na detaily;
  • došlo by k propojení mnoha metod výuky, ale i historického bádání;
  • postupně by se zapojily další organizace, předpokládejme především Člověka v tísni, Moderní dějiny (PANT);
  • v budoucnu by vznikla centra v jednotlivých regionech (pod správou centrály), která by shromažďovala informace, organizovala setkání žáků a studentů, prováděla revizi a výběr dokumentů do centrální databáze;
  • což by přineslo kompletní propojení jednotlivých databází;
  • výsledkem by bylo vytvoření centrální databáze: v ideálním případě by se dané téma rozkliklo, následoval by obecný výklad, dále složka s odkazy na další webové stránky, na literaturu, filmy, knihy apod; další složka by odkázala na mapu regionů a po rozkliknutí jednotlivých odkazů by se návštěvník dostal dále do regionu k lokálním zprávám, výpovědím, dokumentům, obrázkům atp. Vznikl by funkční portál, jehož podstatou by byla výzkumná (badatelská) činnost žáků a studentů - proč ne všech typů škol.

Výbor ASUD postupně získal příslib pěti škol z Prahy a Středočeského kraje, jejichž vyučující dějepisu a společenskovědního základu by se pokusili projekt Národní kroniky rozjet, výsledkem by měla být prezentace v průběhu veřejného slyšení na půdě Senátu ČR na jaře 2012. Zároveň by probíhala čilá diskuse s dalšími subjekty tvořícími obdobně zaměřené projekty o další spolupráci. Vyučující by si vyměnili informace, aby se v dalším školním roce mohl projekt rozjet v několika regionech najednou. Donátorem nultého ročníku by se stal pan Palatajkov osobně.

Vzhledem k faktu, že si příští kalendářní rok připomeneme výročí vzniku - podpisu Charty 77 (35 let), jeví se zatím jako aktuální téma nultého ročníku problematika Charty.

Pavel Martinovský
back