INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 36

Z NAŠÍ ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE


JAK UČIT O HOLOCAUSTU A GENOCIDÁCH 20. STOLETÍ

Poslední červnový týden odjela skupina dvaceti českých učitelů s organizačním doprovodem pracovníků Památníku Terezín na seminář do pařížského Memorial de la Shoah. Všichni účastníci prošli cyklem seminářů Památníku Terezín "Jak učit o holocaustu", který vyvrcholil seminářem a prezentacemi vlastních projektů se žáky v Yad Vashem v Jeruzalémě. Domnívali jsme se, že tímto pro nás semináře bohužel skončily, o to milejší bylo pozvání do tohoto krásného města.

Cestou autobusem jsme nemohli minout městečko Verdun s nedalekým muzeem, kostnicí a rozlehlým hřbitovem padlých z bitvy 1.světové války. Následovala Remeš, korunovační místo francouzských králů. Pracovníci Memorialu de la Shoah pro nás připravili v Paříži časově velmi náročný program plný přednášek a diskusí, který trval do večerních hodin. Dozvěděli jsme se mnohé o osudu Židů ve Francii za druhé světové války, výuce holocaustu na školách, o genocidě Arménů v Osmanské říši a o genocidě ve Rwandě. Přednášel nám i expert z Mezinárodního soudu v Haagu, dojemné byly vzpomínky Dr.Borlanta, pamětníka Osvětimi. Vše probíhalo ve francouzštině s precizním tlumočením rodilých Češek. (Už zřejmě nikdy neřeknu studentům, aby si vyndali v hodině špunty, tedy sluchátka z uší. Pro necvičené ucho je to dlouhodobě téměř nadlidský úkol!)

Večery patřily individuálním procházkám, naštěstí Paříž nikdy nespí a nohy zvídavých českých učitelů vydrží vše. Zažili jsme i Den hudby, kdy teenageři z půlky světa zcela ucpali střed města spolu s pouličními muzikanty. Zajímavá byla i stávka státních zaměstnanců za odchod do důchodu v 60 letech a za důstojnou penzi. Tyto požadavky by podepsali i mnozí našinci, co říkáte? Happeningově pojatá stávka se zpěvem, hudebníky, pouťovými balonky , nálepkami názvů stran na oblečení pro kolemjdoucí sympatizanty, vlaječkami, prodejci pití a občerstvení poněkud narušila zažitou představu o divokých protestech. Zvláště pikantní byla obří reklama na americké brambůrky, hamburgery a colu na pojízdném voze stojícím přímo za stolky Komunistické strany Francie ...

Ale zpátky k semináři. Vedoucí pro zahraniční vztahy Memorialu, K. Fracapane, několikrát zdůraznil, že ač pořádají 15 takových seminářů ročně, již pro zástupce z 20 - 30 různých zemí, takovou (jak se prý vyjádřili všichni přednášející) disciplinovanou, sofistikovanou a živě diskutující skupinu tam za celou dobu trvání Memoriálu ještě neměli! To potěší, viďte pane velvyslanče, který jste nám všem osobně na začátku potřásl rukou a neoficiálně popřál, abychom se „Frantíkům“ ukázali v dobrém světle. Starali se o nás moc hezky, včetně výborného jídla. Byla to vzpruha do další práce pro v červnu již poněkud vyšťavené kantory. Spolupráce obou Památníků má pokračovat, proto Vive la France a Památník Terezín!

Martina Kalčíková, Brno

HISTORIÁNA 1 - PEOPLE ON THE MOVE

Ve dnech 11.- 14. 11. 2010 proběhl v holandském Haagu pracovní seminář Euroclia „Exploring European History and Heritage – Helping Educators in Secondary Schools to Teach about European History and Heritage from Multiple Perspectives" zpracovávající první téma projektu Historiana „People on the Move". O Historianě již v našich informačním listech v minulosti informovala H. Mandelová. Jedná se o snahu asociací evropských učitelů a pracovníků univerzit vytvořit společnou učebnici evropských dějin. Zároveň jsou ve fázi výstavby stránky www.historiana.eu, které budou rozšiřovány o další témata. Učitelé i žáci zde naleznou mnoho užitečných zdrojů ve formě statistik,obrázků,fotografií, map, videí, dokumentů aj.

První téma „People on the Move" zpracovává historii nucené i dobrovolné migrace v evropských dějinách. Docházelo k ní ve vlnách z různých důvodů politických i náboženských, v důsledku přírodních katastrof či prosté touhy zajistit si lepší podmínky k životu.

Semináře se zúčastnila třicítka členů evropských asociací, pracovníků pedagogických kateder i odborníků v dané oblasti, přizváni byli i zástupci z Turecka. Byli jsme rozděleni do dvou skupin na účastníky semináře a ty, kteří jsou přímými přispěvateli podkladů pro tvorbu stránek. Workshopy byly částečně odlišné. Pro mě, jako řadovou učitelku, byly nejpřínosnější dvě praktické odborné přednášky s ukázkami prezentace v power pointu mapující historii migrace. Obecné pedagogické workshopy o využití různých možností práce se zdroji, metodice, motivaci žáků, rozvíjení jejich dovedností atd. nepřinesly nic objevného. Zato však byly vedeny s patřičnou vervou a plamennými diskusemi zejména ostřílených matadorů z řad „západních" zemí, pro které je angličtina součástí denního života. To je asi kámen úrazu u nás. Část z nich obhajovala

myšlenku, že by se národní dějiny měly učit na středních školách v místním jazyce, světové dějiny však výhradně v angličtině. Dovedete si to představit v našich podmínkách?! Já nikoliv.

Informace z různých úhlů pohledu však budou na www stránkách určitě atraktivní ke studiu i pro zadávání úkolů našim žákům. Seminář proběhl v rychlém tempu, milé byly osobní kontakty. Z přiloženého seznamu všech dalších přispěvatelů vyplynulo, že jako jedna z mála evropských zemí zatím nemáme v projektu žádného člena, což je velká škoda a možná i ostuda. Je to výzva k dlouhodobější spolupráci pro naše mladé, asertivní, ambiciózní a zejména komunikativní kolegy s dobrou znalostí angličtiny z řad našich členů, doktorandů a pracovníků univerzit. O odbornou stránku bych strach neměla, naznačené práce nepřesahovaly náplní seminárky našich studentů či dokonce úroveň prací historických soutěží. Je to cesta, jak překonat pevné vozové hradby bariér naší národní politiky při přidělování grantů z peněz EU. Ostatní účastníci zprvu nechápali, o čem mluvím, neboť jejich účast bez problému hradí univerzity či dotované asociace. Potomci husitů, směle hrr na ně!

Další témata a možnosti jsou na stránkách Historiany: Rights and Responsibility, Life and Leisure, Work and Technology, Ideas and Ideology, Conflict and Cooperation.

Martina Kalčíková, Brno

HISTORIANA 2: 20. - 23. ledna 2011

2.celoevropský pracovní seminář nedaleko Istanbulu

Pro tureckou učitelsko-vzdělávací organizaci,která pracuje na svých vlastních učebnicích, to bylo setkání poslední, pro Historianu druhé z plánovaných šesti. Obě konference probíhaly asi 50 km od Istanbulu (dost daleko na to, abychom jako účastníci odbíhali zkoumat historii města na vlastní pěst, dost blízko na to, aby ceny hotelu byly skutečně mezinárodně srovnatelné), na samém břehu moře. Každý z účastníků měl své vlastní workshopy, ale kraťoučké mezičasy byly naplněny tureckou energií a neskutečnou chutí si povídat, vyměňovat informace, porovnávat.

Ačkoli jsme do Historiany skoro rok přihlášeni jako účastníci, dosud jsme neměli příležitost spolupracovat přímo na jednotlivých metodických materiálech. To doteď bylo spíš záležitostí mezinárodní skupiny metodiků z vysokých škol, vzdělávacích center apod. A že někteří z nich mají skutečně známé jméno lze doložit příkladem Roberta Stradlinga. Věřím, že v budoucnu budou moci přispět i čeští učitelé svými „obyčejnými“ metodami, aby evropský obraz byl celistvější. A že určitě máme co nabídnout!!! (Problémem je, že nám ty „naše“ věci přijdou tak obyčejné.)

Tématem prvním bylo People on the move. Téma, které se nedotýká pouze emigrantů, imigrantů, exulantů. Stačí se podívat do pokladničky rodinné historie. Opravdu je vaše rodina už po staletí na stejném místě? Proč a kdy se kdo stěhovali? Vrátila se tetička, co hledala štěstí za oceánem? Proč se stěhujeme dnes? Komu může třeba naše země co nabídnout? Od nejbližší historie ke globální, od současnosti přes dějiny až třeba k nejsoučasnějším tématům. Učíte někoho, jehož rodina je „odjinud“?Tak máte hodně společného. S globalizací světa přichází i globalizace radostí a… problémů. Doplníte li časovou přímku fotografiemi z rodinných alb, popřípadě fotografiemi studentů, kteří vypráví, dotek historie bude ještě intenzivnější (nápad Mounira Dadiho, ředitele sociálních sítí Amsterodamu a Birminghamu).

Pro mě byl úplně nejzajímavější workshop na téma stěhování v Sudetech . Chris Row z Rady Evropy a současně i Euroclia, se svou brilantní ukázkou, jak pracovat například v historických seminářích; nadchnul nejen mě. Budete mít šanci seznámit se i vy…. mám povoleno nápady přeložit pro kolegy hned, jak se objeví na stránkách Euroclia, Historiany.

Eva Zajícová, výbor ASUD

Zpět