V roce 2010 došlo k řízení o prodloužení schvalovacích doložek MŠMT k atlasu Kartografie Dějiny 20. století (2001) a učebnici 20. století z Dialogu (2004). V souvislosti s tím je vhodné uvést některé informace – také s ohledem na nejasnosti a dotazy řady členů.
Nakladatelství Kartografie požádalo o prodloužení schvalovacích doložek pro všech pět dílů atlasů. Posudky byly ministerstvem zadány třem recenzentům – těmi byli Dr. Z. Košťál (inspektor, bývalý ředitel ZŠ), Mgr. A. Franc (pracovník VÚP), Mgr. J. Pinkas (středoškolský učitel, pracovník ÚSTRu). I když se jedná o odbornou tematiku od pravěku do současnosti, nebyl o posouzení požádán žádný z historiků zabývajících se profesně těmito obdobími, ani žádný učitel, který atlasy přes deset let užívá. Posudky odevzdali v únoru a březnu 2010. Všichni tři recenzenti doporučili prodloužení doložek prvnímu až čtvrtému dílu.s Atlasu dějin 20. století Z. Košťál aj. Pinkas prodloužení doložky nedoporučili, A. Franc uvedl připomínky, po jejichž zapracování doporučil doložku prodloužit.
Pro představu o výtkách a požadavcích na úpravy z recenzí uvádíme zásadní připomínky:
MŠMT na základě uvedených připomínek prodloužilo doložky těchto atlasů ne na obvyklých šest, ale pouze na dva roky.
Třetí posudek byl z VÚP – obsahoval tyto výtky: „Autorský kolektiv předkládá nepřetržitý sled událostí, postav a dat. Všechno je tady dopředu dané, jasné, uzavřené, nelze tak mít žádné pochybnosti či si klást problémové otázky …chybí výraznější zastoupení složky textu řídícího proces učení … nejsou žádné grafické značky, které by odlišovaly základní učivo od učiva rozšiřujícího aj…. Co citelně postrádám, je slovníček … pojmů a cizích slov. Text prakticky vůbec nepracuje s hodnotovou orientací, postojovou stránkou nebo sociokulturními vzorci. V moderním pojetí výuky jde především o kultivaci historického vědomí žáků… a hledání a nalézání vazeb a vztahů mezi historickými fakty …“
Toto hodnocení se podle názoru autorů rozchází s charakterem pomůcky, jíž je ATLAS a jeho úkolem poskytnout MAPOVÝ MATERIÁL k lokalizaci dějů. Vše ostatní má hlavně funkci motivační. Jak učitel práci s mapami zařadí do výuky a začlení do výkladu, diskusí a porozumění událostem, záleží jen na něm. Recenze dále požaduje zařadit již delší dobu neužívaný termín pozdní středověk, navrhuje nahradit pojem „civilizace“ pojmem „říše“, zařadit otázky ověřující hodnoty a postoje žáků, slovníček pojmů. Připomínky v této části recenze nepovažujeme za funkční. Posudek VÚP doporučuje prodloužení doložky po zapracování připomínek.
Nakladatel reagoval vstřícně – zcela zásadní je rozhodnutí doplnit atlas o jeden oddíl pro období 2000-2010. Ten je v současné době připravován. Tak bude vyhověno největší části připomínek recenzí.
Bohužel v seznamu schválených učebnic pro školní rok 2010-2011 na webu MŠMT chybí nejen atlas 20. století, ale i všechny čtyři předchozí díly, jimž byla doložka prodloužena.
Nakladatel požádal o prodloužení doložky 22. února 2010. MŠMT zadalo recenzi dvěma lektorům – Mgr. A. Francovi (VÚP) a J. Pinkasovi (ÚSTR). Své recenze zpracovali a zaslali v březnu 2010. Nakladatel byl s nimi seznámen v červenci. Autorský kolektiv zvážil doporučené úpravy, doplnil požadovaný text o úkolech učebnice v souladu s RVP, navrhl úpravy obsahu a 15. srpna je zaslal nakladateli, který návrh předal MŠMT.
Většina připomínek se týkala těch částí obsahu a formy učebnice, které byly řešeny v metodické příručce, pracovních sešitech a v přílohách učebnice na CD: Hlasy 20. století (zvukové dokumenty) a CD Dějiny 20. století s veškerým grafickým a obrazovým materiálem učebnice k promítnutí pomocí dataprojektoru nebo počítače. Bohužel bez prostudování těchto částí pomůcky, zejména metodické příručky, zřejmě nemohli recenzenti pochopit strukturu učebnice a jednotlivých kapitol.
Výtky obsažené v recenzi J. Pinkase: nepřehlednost a nevhodnost struktury textu, přetíženost faktografií, nevhodné grafické řešení a malý rozměr obrázků, špatné grafické zpracování, nenápaditá ikonografie; uč. nenabízí postupy, jak formulovat vlastní výklady, je nepřehledný hlavní a rozšiřující text, malý je důraz na interpretaci; 12 zásadních připomínek ke konkrétním údajům v textu: chybný údaj o románě Cesta zpátky (ne Francie, ale Německo – jde o chybu autorů), v tabulce voleb pro rok 1935 chybí Autonomistický blok; nepřesné jsou údaje o odboji KSČ, vztahu k Němcům na Ukrajině, o počtu českých obětí nacismu, o obětech sovětské invaze do Maďarska, o punku, o rezoluci odsuzující sov. intervenci, nedostatečná charakteristika 2. republiky, „normalizace“, účasti G. Husáka a A. Dubčeka v r. 1968 a nedostatečná je i diferenciace života v regionech Evropy po 2. světové válce.
Až na faktografickou chybu u díla Remarqua a nepřesnosti v případě A. Dubčeka a G. Husáka šlo o vyjádření odlišného pohledu recenzenta na charakter pracovní učebnice. Ve vyjádření autorů k posudkům pro MŠMT bylo většině návrhů na faktografické úpravy vyhověno.
Výtky z recenze VÚP – zásadní připomínky: úkoly učebnice dát před Obsah, zařadit do úvodu zmínku o „Ohlédnutí“, chybí otázky k „Návštěvám…“, v textu nejsou výrazně odlišena 4 témata; je třeba aktualizovat literaturu a text s ohledem na dobu vydání učebnice. Ke zvážení je dáno zrevidovat časové přímky v kapitolách a na nich uvedené zkratky, zařadit otázky k „Návštěvám“, slovníček připojit až na závěr učebnice, přiřadit výhled do 21. století. Posudek doporučil prodloužení po zapracování zásadních připomínek. Připomínky bylo možno akceptovat.
Před napsáním tohoto příspěvku do IL 36 byl recenzent J. Pinkas autory učebnice požádán o stanovisko k návrhu autorů na úpravy faktografie v textu. Vyjádřil hlavně svůj pohled na pojetí učebnice: … Především bych rád zdůraznil, že se skutečně jedná o osobní pohled, jsem ovšem přesvědčen, že jiný ani není možný. Má základní výhrada spočívá v samotné koncepci učebnice. Autoři zdůrazňují, že „cílem bylo v souladu se současným trendem moderních učebnic… představit také každodenní život lidí a začlenit maximum pramenů pro samostatnou „badatelskou“ práci žáků.“ Domnívám se ovšem, že se tuto deklarovanou snahu nepodařilo naplnit. Pasáže deklarované jako interpretativní jsou dle mého soudu spíše hutné syntézy přinášející důležité faktografické údaje … Na náš další dotaz ke konkrétním údajům připojil: „ Pokud stojíte o můj názor k Vašim úpravám, považuji je za dostatečné.“
V únoru byla doložka prodloužena ... O JEDEN ROK!
Pro nás, jako autory, je samozřejmě nejdůležitější ohlas ze škol. Názor na každou pomůcku si lze vytvořit na základě praxe. Po léta (u atlasů již od roku 1995) získáváme hlavně pozitivní ohlasy, někdy i s návrhy na drobné úpravy. Těší nás poděkování učitelů i uznání žáků.
Nicméně: v situacích jako je např. oficiální hodnocení pomůcek nebo další vydání, by nám jako zpětná vazba velmi pomohly co nejkonkrétnější informace o využívání pomůcek přímo ve výuce – zkušenosti pozitivní i negativní. Vzhledem k tomu, že při příležitosti udělení nebo prodloužení doložek budeme obě pomůcky (u atlasů i předchozí díly) upravovat, můžeme obsah vylepšit. U atlasu můžeme proto nový oddíl připravit i na základě podnětů ze škol.
! D Ů L E Ž I T É !Chceme Vás požádat o spolupráci:JAKÝ OBSAH - MAPY, OBRAZOVÝ MATERIÁL, GRAFY A FOTOGRAFIE OSOB BYSTE NAVRHOVALI PRO NOVÝ ODDÍL 2000-2010, který připravujeme? Uvítáme vaše podněty i další vyjádření k pojetí a obsahu všech pěti dílů. Předem Vám děkujeme. E. Gladkovová, E. Kunstová, H. Mandelová, M. Sedlmayerová
|
Odezva naší učebnicové řady je různá – většinou pozitivní, to zejména od učitelů, kteří věnovali více času a energie promýšlení využití nově pojaté pracovní učebnice v hodinách a výběru podkladů pro školní činnosti žáků, diskuse a utváření vlastního pohledu na historické události. Taková příprava se zúročí v hodinách i v dalších letech. K přípravě by měla napomoci metodická příručka. Někdy je obsah kapitol hodnocen jako náročný. Možná to vede k mínění, že větší úspěch učebnice zaznamenávají ve třídách s nadanějšími žáky a na gymnáziích a menší u žáků na některých základních školách ve třídách se slabšími žáky. To, že se učebnice i na ZŠ užívají s úspěchem, svědčí o opaku. Učitelé ZŠ vybírají z nabídky ty prameny a dokumenty, které jsou pro jejich žáky přiměřené.
Zvlášť potěšující byla pochvala jednoho nadšeného mladičkého 'historika' v televizním pořadu "Nehasit, hořím!!", označující náš Středověk za nejlepší knížku o této době. A od žáků přišla i uznání další. Třeba o realizaci dramatických scén z „návštěv“. Do učebnice jsme kromě klasických výkladových kapitol zařadily i další druhy dvojstran. I na jejich funkčnost a zkušenosti z práce podle nich se chceme těch z Vás, kteří s učebnicí pracují, zeptat. Pokud budete k tomu ochotni, prosíme o stručné zhodnocení a sdělení poznatků o práci s nimi.
Uvítáme vyjádření k následujícím bodům, případně i další Vaše podněty:
Autorský kolektiv se pokusil navázat na didaktickou strukturu od roku 1988 nejúspěšnější učebnice (Středověk I-III, didaktické zpracování H. Mandelové) a vytvořit a prosadit novu podobu pracovní učebnice, v níž se jeho členky pokusily realizovat představy o funkční pomůcce, do které vložily dlouholeté zkušenosti z výuky. Do jaké míry se to podařilo a jaké jsou zkušenosti praxe, to jsou informace pro nás velmi potřebné (pro nové úpravy i jako zpětná vazba při diskusích o učebnicích).
Věříme, že nám věnujete potřebný čas a předem Vám za Vaše zkušenosti, podněty a návrhy upřímně děkujeme.
Pro zajímavost připojujeme graf z posledního výzkumu doc. Gracové, který se týkal učebnic 20. století. Přes nevelkou zřetelnost je patrné pozitivní hodnocení učebnic Dialogu.
V čísle 35 IL připravili P. Martinovský a L. Šmejda informaci o zajímavé publikaci L. Navarry aj. Albrechta Abeceda komunismu a připojili několik příkladů jejího využití ve výuce. Dnes připojujeme další informace o pomůckách s tematikou dějin 20. století.
V posledním roce se k moderním dějinám objevilo několik nových pomůcek, které jsou různými subjekty nabízeny školám. Jsou různé kvality, některé nejsou kvalitní, jiné jsou pro výuku přínosem. Protože je pro učitele obtížné v produkci se orientovat, uvádíme informace o některých z nich
je brožura Z. Křivky a kol.vydaná KPV v roce 2009. Vzhledem k tomu, že organizace žádala o doporučení k výuce MŠMT, zadalo ministerstvo tři recenze této publikace. V posudku VÚP se píše: „Text v mnoha případech obsahově dubluje látku již vydaných a hojně užívaných učebnic – navíc je proložen velmi problematickými a diskutabilními sděleními, obsahujícími ryze subjektivní názory autorů … Toto vnímám jako dosti nebezpečné a nežádoucí“ Některé „pasáže jsou více či méně doslovně přejaty z poněkud kontroverzní „Černé knihy komunismu“ , části zpracovány na základě obecně populárně naučné literatury se všemi přejatými nepřesnosti nebo chybami….V textu se též objevují některé „tradiční“ a v současné době historiografickou vědou již překonané názory či pohledy na určitá zásadní období české minulosti… Z hlediska výuky považuji za nejhodnotnější části publikace partie zobrazující politické procesy v Československu v 50. letech 20. století..
Za vůbec nejzdařilejší pasáž považuji část s názvem Příběhy, která plasticky popisuje nelehké osudy lidí tragicky postižených komunistickou zvůlí…V aktuální podobě nelze posuzovanou učební pomůcku doporučit jako studijní materiál pro výuku soudobých dějin..“
V obsáhlých posudcích pracovníků ÚSTR se mj.uvádí: „V křivkově přístupu k fenoménu komunismu jednostranně převládá důraz na represi. Komunistickou moc tak představují především lágry a vězení. Že byl rozsah represivní moci daleko širší… již autor nezmiňuje…Slabé místo knihy představuje práce s pojmy… Učebnice zacílené na fenomén komunismu by se neměly věnovat pouze evidenci zločinů. V tomto smyslu je práce nepoužitelná.“
„ Tento typ textů je spíše kontraproduktivní Moralizování je neúčinné. V kniha případech autoři příliš razantně a bez zřetele na probíhající diskusi hodnotí a vyslovují autoritativní soudy.. některé závěry jsou nepřesné či sporné…Nejcennější částí studie je 5. část – příběhy. Doporučoval bych rozšíření, opatření dalšími materiály (autentické dokumenty, fotografie, zákonné normy atd.), zdařilá je i část 3.“
je název DVD, které připravili američtí autoři v předchozích letech. Mohli jste se o něm dočíst v tisku jako o obdivuhodném počinu na téma, které prý u nás nikdo nezná. Už toto není pravdivé – i v našich učebnicích a v literatuře je téma zpracováno a v televizi jsme mohli vidět několik pořadů. Podivný je samotný název DVD, jako by čs. legie v Rusku vznikly jaksi nahodile, náhodou či shodou okolností.
Program obsahuje americký pohled na evropské a naše dějiny a po historické stránce uvádí řadu podivných tvrzení. Jen několik příkladů - Volyňští Češi jsou tu představeni jako zemědělci a lékárníci, čs. legie vznikly na základě podnětu amerických Čechů, kteří se v Chicagu sešli v Plzeňském parku na mohutném shromáždění a rozhodli se psát do Čech dopisy, aby Češi dezertovali a vstupovali do zahraničních jednotek, takže díky jim byl vytvořen československý národ. Bez jejich pomoci by český zahraniční odboj nemohl existovat. Na vzniku českého národa se podíleli i členové atletického sdružení Sokol.
Gajda je tu představen jako lékárnický asistent, Tomáš Garrigue Masaryk jako profesor, jehož britská výzvědná služba posadila na loď a poslala do Ruska, zatímco Lenina vyslalo Německo, aby vyjednal mír. Carská rodina byla v Jekatěrinburku zavražděna den před příchodem čs. legií, jichž se báli (ačkoliv od této události uplynulo dní deset a příčiny byly jiné). Leninova vláda nebyla dost pevná v kramflecích a pro legie bylo obtížné nakrmit vzrůstajíci bojovou sílu. Po Sibiři se potulovaly pozůstatky ruské šlechty atd. Citace podivných tvrzení by zabraly několik stránek.
Pomineme-li komentář s desítkami zkreslení nebo nepravdivých tvrzení, je pro školní práci přínosný obrazový materiál. Autoři soustředili rozsáhlý fotografický materiál, v němž je nejzajímavější část Život na magistrále – přiblížení prostředí a činností, jimž se legionáři více než rok věnovali a jimiž si obstarávali prostředky pro obživu a další činnosti a cesta vlaku Orlík kolem Bajkalského jezera. Bohužel celé vyznění kazí český komentář, jehož projev je diletantský, dokonce i bez přízvuku na předložky. Dabování částí s výkladem dvou amerických historiků bylo svěřeno americkým Čechům, kteří se s češtinou potýkají s velkými obtížemi. Technická stránka kopie, kterou máme – snad díky kopírování, je velmi nekvalitní. Některé projekty našich studentů na DVD jsou technicky mnohem kvalitnější.
Nevkusně vyznívá v závěrečné části uvedení „legendy“ o carském zlatě, které Češi vezli přes Sibiř a z něhož místo osmi vagonů zbylo jen sedm. V této souvislosti je představena honosná stavba i interiér Legiobanky.
V roce 2008 se tvůrci DVD obrátili na výbor ASUD s žádostí o spolupráci. Domnívali jsme se, že půjde o metodické zpracování pořadu, přípravu pracovních listů apod. a nabídku jsme přijali. Když jsme se s textem seznámili, považovali jsme za nezbytné upozornit na nesprávné pojetí i faktografii a nezbytnost komentář výrazně přepracovat. K tomu tvůrci nebyli ochotni, spolupráci jsme tedy přerušili a autory s naším stanoviskem seznámili. Proto je velmi nepříjemným překvapením, že v závěrečných titulcích je mezi spoluautory uveden ASUD a Helena Mandelová. Je podivné, že na DVD není uvedeno ani vydavatelství ani jiný konkrétní údaj o amerických autorech, jak bývá u nás zvykem.
Pedagogické oddělení ÚSTR se věnuje pořádání seminářů a připravuje pro učitele moderní pomůcky. V roce 2008 to bylo mediální výukové DVD 1968 - zmařené naděje, v roce 2010 1989 Listopad a cesta k němu. Obsahují slovní výklady a vybrané filmové dokumenty, které jsou jejich největším přínosem.
Recenze na obě DVD napsali historikové ÚSD J. Hoppe a T. Vilímek pro listopadové a prosincové číslo časopisu Dějiny a současnost. V prosinci ĎaS uveřejnil i odpověď autorů na kritické výtky historiků k faktografii. Pokud časopis neodebíráte, je možné všechny tři články najít na webové stránce: dejiny.nln.cz/archiv/2010/aktuality – glosy-zprávy.
Seznam oprav chybných údajů na DVD o roce 1968 jsou podle sdělení ředitele ÚSTR Hermana umístěny na jeho webové stránce .
Každoročně je v posledních pěti letech významnou událostí na porubském gymnáziu studentská konference pořádaná učiteli dějepisu této školy a členy občanského sdružení PANT. Tématy jsou významná období 20. století. Na škole se scházejí studenti – delegáti středních škol Ostravska, Hlučínska nebo Opavska a jejich učitelé, přijíždějí i zájemci ze vzdálenějších regionů, např. Zlína apod. Konference se těší nebývalému zájmu škol, ani není možné všechny uspo-kojit. Na závěr si účastníci odnášejí sborník příspěvků a veškeré textové materiály, se kterými během konference pracovali, učitelé dostá-vají navíc metodické textové a obrazové materiály k dané problematice.
V průběhu pěti let byla tématy těchto setkání: Ostrava v době Protektorátu – Antisemitismus, holocaust a ostravští Židé – Mýty a realita komunistického Československa – Československo a Ostrava v roce 1968 – Československo a Ostrava v čase normalizace. Základem některých z nich byly události v Ostravě a okolí, většina však postihuje dění na celém území naší republiky. Tak se to také promítá do sborníku, který byl vydán jako dokument o pěti dosavad-ních konferencích.
Každá kapitola má jednotnou strukturu: motivační úvod s myšlenkami nebo úryvky z děl významných osobností, představení obsahu dvoudenního studentského setkání, kalendárium – přehled významných událostí dané etapy dějin, úvodní článek s charakteristikou tématu a nejzávažnějších problémů a mnoho dokumentů. Mezi ně patří vzpomínky pamětníků, korespondence, deníky, úřední dokumenty, články z tisku, fotografie a reprodukce výtvarných děl, úryvky ze studentských seminárních prací, otázky k diskusi nebo pracovní otázky ke studentským workshopům atd. Množství a škála historických dokumentů je mimořádná a obdivuhodná. Archiv autorů je bohatý a cenný. Těžko má podobné zdroje k dispozici většina učitelů. Publikace má i vynikající grafickou úpravu a velmi kvalitní tisk. Celá publikace je na vysoké profesionální úrovni.
Totéž lze říci také o DVD přiloženém ke knížce a nazvaném shodně Společně dějinami. Nejen že představuje veškerý materiál sborníku, ale jsou zařazeny i další vynikající materiály k výuce, většinou ve formě powerpointové prezentace. Tu mohou učitelé využít vcelku nebo si z ní vybrat některé části – umělecké texty, úřední dokumenty s pracovními listy, fotografie, karikatury a dobová výtvarná díla, plakáty, obrazy a plastiky. Využívají i obsah užitý na portále Pantu Moderní dějiny a přičleňují další bohatství pramenů.
Na DVD je snadná orientace – vše je uspořádáno tematicky a uvnitř témat je členění podle dílčích pohledů. V současné době je různými autory nebo institucemi připravována a na CD, DVD nebo webových stránkách prezentována řada programů s historickými náměty, málokteré však snese srovnání s tímto DVD. Mezi největší přednosti náleží výběr a uspořádání dokumentů úzce korespondující s potřebami praktické výuky. Je to logické, autoři využívají mnohaleté zkušenosti ze své práce ve škole. Zdánlivě by tomu tak nemuselo být po technické stránce – uspořádání a kvalitě reprodukovaných materiálů. Přesto forma odpovídá obsahu. Každý, kdo se něco podobného pokoušel vytvořit, musí ocenit špičkovou podobu pomůcky a uvědomit si, jakou energii, čas i prostředky si DVD vyžádalo. Je to tím obdivuhodnější, že autoři učí na plný úvazek, připravují portál Moderní dějiny, vyvíjejí bohatou vzdělávací činnost a účastní se různých aktivit u nás i v zahraničí.
Ač jsou finance ve školství vynakládány na mnohé, svou kvalitou a užitečností nesrovnatelné produkty již druhý rok realizují členové Pantu své projekty ve volném čase a na vlastní náklady, které nejsou malé, když od ministerstva zatím nedostali žádnou podporu – grant nebo dotaci.
Ještě jedna stránka této činnosti si zaslouží zmínku – obdiv musí vzbudit také to, že kromě pochopení vedení gymnázia a kolegů získali i další stoupence svého snažení. Jak jsem viděla při příležitosti slavnostního křtu publikace 10. prosince, dokázali kolem sebe soustředit velký okruh zaujatých spolupracovníků z řad „pamětníků“, kolegů i studentů. Podařilo se jim přesvědčit některé instituce, získat od představitelů města Ostravy, Moravskoslezského kraje i některých podnikatelů na pořádání konferencí i vydání svorníku a jejich DVD podporu a sponzorské dary hradící část nákladů; bez významu nejsou, jak jsme pozorovali na prosincové konferenci I mlčení je lež, úzké vztahy a spolupráce s pracovníky ostravské televize. Souvisí to jistě s jejich zaujetím pro vzdělávání a výchovu žáků a studentů, které přenášejí na ostatní. Školy, které sborník s DVD získají, budou mít zaručenu inspiraci i podklady pro ty činnosti a kapitoly dějin, které zařadí do svých hodin a obohatí jimi své žáky.
Kolektivu autorů – Petru Šimíčkovi, Jiřímu Sovadinovi i Tomu Rettovi a celému sdružení Pant blahopřejeme. Podrobnější informace o jejich činnostech najdete na www.moderni-dejiny.cz.
Nedávno mi půjčila H. Mandelová knížku se slovy ,,ta by tě mohla zajímat“. Knížka se jmenovala Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Musím říci, že jsem neměla chuť a čas věnovat se něčemu zavánějícímu teorií a nezáživností. Zvědavost mi ale nedala, a já jsem se zprvu po chvilkách začetla do přehledu témat, kterými se tato učebnice pro budoucí učitele zabývá, a pak už jsem na přeskáčku pročítala jednotlivé kapitoly dle svého zájmu. Knížka mě velmi zaujala, přímo mě do sebe vtáhla, protože jsou v ní kromě informací, které jsme kdysi slyšeli během studia, a se kterými se pravidelně setkáváme v praxi, přehledně zpracované ucelené poznatky z nejnovější doby, aktuální výsledky dlouhodobých výzkumů i podněty pro další tvořivou práci s žáky, silně ovlivněnými dnešní velmi hektickou dobou.
Nemohu dopodrobna rozebírat celý obsah Příručky, ale z témat, která si myslím, že si zaslouží pozornost, bych chtěla doporučit kapitolu 10. věnovanou výzkumu a hodnocení učebnic. Jsou zde kriteria hodnocení výukových textů i proces jejich schvalování v naší zemi. Tato kapitola může napomoci při výběru vhodné učebnice s ohledem na typ školy a možnosti žáků.
Konkrétní pomůckou může být uvedení dalších způsobů obohacení dějepisné výuky textovými médii (kapitola 17.) –od odborné historické literatury, populárně naučné, historicko publicistické, literatury faktu přes memoáry až po využití krásné literatury. Další inspiraci představuje přehled hmotných pramenů a konkrétní práce s nimi – fotografie, karikatura, plakáty, komiksy – pokud učitel ví, jak s nimi zacházet, oživují a obohacují výuku, motivují žáky. Výsledky naší výuky můžeme kromě jiného zjišťovat testy. Jak správně vytvořit takový didaktický test, se dočteme v v kapitole 32.Co považuji za skvělé, je uvedení způsobů spolupráce s výpočetní technikou, která je-li smysluplně využita, má pro dějepis neocenitelný význam (kapitola 30). Nejen pro vysokoškolské studenty, ale i pro nás , zkušenější kantory, jsou zajímavé postřehy věnované historickým mýtům a stereotypům, genderové tematice či úloze regionálních dějin i dějin evropských (kapitoly 38. , 39. ). Nezanedbatelnou součástí publikace je závěrečná část věnovaná námětům pro seminární úkoly, ukázkám ze zahraničních učebnic a materiálů, které jsou cenným zdrojem pro rozvíjení dalších nápadů.
Výše zmíněná Příručka je psána s přehledem i nadhledem, fundovaně, je vidět, že autorky mají vztah nejen k teorii, ale i k praxi, s takovouto vyvážeností se nesetkáváme často. Myslím si, že tato poměrně útlá knížka není jen učebnice pro budoucí pedagogy, ale že díky hloubce a šíři záběru, opoře v nejnovějších výzkumech, vystižení všeho podstatného, stojí za přečtení i nám, služebně starším, i pro nás může být užitečnou pokladnicí nápadů a obohacením.
Knížka je totiž praktická a záživná.
Tuto knihu nečtěte před spaním! Už vůbec ne v posteli! Takto by mohla být uvedena „béčková“ kniha plná hororových postav, ale kniha historická, která se zbývá problematikou nejnovějších dějin? V knize, kterou bychom uvedli výše uvedenými větami, bychom mohli očekávat mrtvého otce pobíhajícího s motorovou pilou. Jenže on tu otec běhá; otec Grebeníček - a nedrží v ruce motorovou pilu, nýbrž dráty s elektřinou!
V knize plné hororů bychom našli nějakého hrdinu, nebo možná advokáta, který by všechny trápené, trýzněné a odsouzené osvobodil, očekávali bychom, že útěk se povede a že se třeba matka šťastně setká se svými dětmi. Jenomže my se nenacházíme v knize vymyšlené pro pobavení čtenářů, my se pohybujeme Československem padesátých let! Matky zde své děti jen tak neuvidí. Advokáti soudí pod diktátem moci jedné strany:
Mé úvodní srovnání historické knihy s beletrií má však ještě jedno opodstatnění; autoři samozřejmě nepřipravili „klasickou“ historickou příručku k tématu, plnou odkazů a poznámek, ba tentokrát nevolili ani sobě vlastní styl literatury faktu, ve kterém se počítá s odlehčením tématu, s jakousi stravitelnou formou pro širší okruh čtenářů. Šli o kousek dál, jejich jazyk, jejich styl se chvílemi skutečně podobá silně odbornému textu, chvílemi se v bohatých souvětích rozjíždí k volnějšímu stylu, jenže náhle přijde katarze – chtělo by se říci až baladická stručnost. Krátké věty. Střih. Pohled do nitra pronásledovaného i pronásledovatele. Po přečtení není možné knihu okamžitě zařadit. Možná jako naše vzpomínky – také hned nevíme, jak dál...
Autoři zvolili formu knihy, která je dnes oblíbená i za našimi hranicemi (např. knihy G. Knoppa), vhodně kombinují vlastní text s fotografiemi a odlišným písmem i úpravou psanými podrobnějšími informacemi, na jedné straně máme osud některého z hrdinů, zároveň jeho fotografii i např. stručný životopis. Příloha obsahuje fotokopie dobových dokumentů.
V chystaném metodickém sborníku ASUD k moderním dějinám naleznete několik námětů, jak na hodinách pracovat s knihou.