Když připravovali seminář, dlouze se členové výboru radili, koho pozvat; finanční situace se u českých pedagogů stává neustále složitější – to nejen škrty financí na školách, nýbrž i na platech pracovníků. Vydat 450 korun a ještě navíc cestovné – to není pro běžného pedagoga až tak levnou záležitostí (šťastní, kterým seminář platí školy, rozhodně nepatří do většiny). Jakého přednášejícího vybrat, jaké téma zvolit, aby se členové o to více na seminář těšili, aby je náplň zaujala, že je opravdu nanejvýš vhodné finance upotřebitelné jinak investovat do vlastního vzdělání (a u některých specifických informací lačných i uspokojení). Volba padla na mládí – členové výboru pozvali dva historiky řadící se svým věkem do skupiny nejmladších historiků. Sázka na mládí se opravdu vyplatila. Svým kultivovaným projevem, svými znalostmi, zaujetím pro své témata si oba přednášející podmanili učitelské publikum.
V prvním prezentačním bloku členové expedice Írán 2010 (viz minulé IL) poreferovali o svých zážitcích a o plánovaném sborníku se zaměřením na problematiku islámu. Poděkování a jakousi účast s českými pedagogy přišel vyjádřit i zástupce sponzora expedice, íránský vyslanec v ČR. Tlumočení zajistil v duchu tradice pan Pelikán, který vedl i prezentaci chystané publikace. Lze říci, že o potřebě pomůcky seznamující české pedagogy i žáky s velmi aktuální problematikou islámu, není pochyb; jak však někteří přítomní připomněli, nemělo by se jednat o publikaci glorifikující, popřípadě dezinformačním způsobem propagující islám. S čímž nelze jinak než souhlasit.
Ve druhém bloku prezentace vystoupil pan Ludvíček z jižní Moravy, který trochu nesměle (což bylo na škodu věci) představil a nabídl své dílo – publikované zápisky z deníků svého dědečka, legionáře z Ruska.
Jako třetí vystoupil restaurátor A. Šumbera. Jeho cílem bylo ukázat multimediální CD o Pražském hradu, Maurově relikviáři, korunovačních klenotech a dalších památkách. letitá technika Národního muzea si však postavila hlavu a místo názorné ukázky se museli přítomní spokojit se slovní charakteristikou autorova díla. I tak jsme o netradiční pomůcku zájem. Pokud by někdo ze členů nenavštívil seminář a o daná CD projevil zájem, doporučujeme spojení přes www.kralovskacesta.cz.
Pod vedením místních kustodek si účastníci mohli jednak prohlédnout nově zrestaurované prostory, zároveň se dozvěděli podrobnosti o programech pro žáky.
Pan doktor Pejčoch z Vojenského historického ústavu nejprve vylíčil vlastní vznik a stavbu železné opony, tedy strážení a ostrahy západních hranic Československa. Účastníci kurzu si postupně znamenali další a další pasti, které totalitní moc chystala: elektrické napětí, minová pole, samostatně útočící psi, světelné stěny, čidla a další.
Po té přednášející přešel „na druhou stranu“, totiž vylíčil osudy několika význačných osob („kopečkářů“, agentů – chodců), kteří po určitou dobu železnou oponou procházeli. Dále připomněl několik operací, kterými se jednotlivci i skupiny pokoušeli oponu překonat.
Na závěr zrekapituloval několik čísel, která když se postaví vedle sebe, podtrhnou celou absurditu doby (i opony): Z Československa emigrovalo cca 170 000 občanů; přechod hranic (železné opony) nepřežilo pravděpodobně 280 osob (ovšem nejsou zde započítány osoby, které se nedostaly k hranici a zemřely ještě ve vnitrozemí, nebo byly chyceny). Na straně druhé při obraně hranic (železné opony) zemřelo 650 pohraničníků, z toho v přímé akci jich padlo 11, 14 se zastřelilo mezi sebou. Zbytek padá na vrub nedostatečné kázni pohybu ve střeženém prostoru železné opony...
Účastníkům loňského ročníku kurzů Inspirace důvěrně známý doktor teologie Chadima představil principy, na jakých destruktivní sekty vznikají, upozornil na silnou osobu vůdce a pokusil se nastínit okolnosti, jež vedou ke vstupu určitých jedinců do daných sekt. Zároveň představil nejvýznamnější destruktivní sekty moderních dějin.
V následné diskusi se s účastníky věnoval tématu konzumní a (nejen) duševně roztříštěné společnosti počátku 21. století.
Oproti sektám z listopadového semináře se kolektivní sekty na první pohled jeví jako neškodné. nicméně i tyto sekty vás zbaví soukromí, uvedou vás do stavu poslušnosti a velmi často získají i vaše finanční prostředky.
Na řadě několika příkladů, jakými byli např. rastafariáni, novomormoni, sekta Davida Berga, či Davida Koreshe a dalších, nabídl velké množství materiálu k diskusi i bádání, které se bude hodit nejen na hodinách dějepisu, ale například i společenských věd, nebo výchovy k občanství.
Také lednový přednášející na sebe upoutal v loňském ročníku inspirace – po rozpadu Československa přišel účastníky potěšit se svými velmi často osobními poznatky z rozpadu bývalé Jugoslávie.
Pan doktor Rychlík je odborník, který hovoří snad všemi jihoslovanskými jazyky a svou přednášku hbitě prokládá citacemi v v mateřských jazycích aktérů; nabízí pohled jak komplexní, tak v se nebojí přejít k detailům, které mohou nabídnout vyučujícím možnost oživit hodinu a určitým způsobem motivovat žáka k další práci.
Pro lepší pochopení (či uchopení) tématu provedl i několik srovnání se situací československou, ať již pro shodu, nebo naopak naprosto odlišné pojetí státu, či právě rozpadu.
Pražský pedagog začal pracovat s komiksem na hodinách ve třídách pro žáky s SPU, avšak postupně pochopil, že kreslenými obrázky lze zaujmout, motivovat, ale třeba i pobavit i žáky v klasických třídách.
Postupně během své přednášky, doprovázené bohatým obrazovým materiálem, prošel nejdůležitější komiksové příběhy, ale nabídl i několik námětů z kreslených příběhů vycházejících časopisecky. U některých ukázek si účastníci vyzkoušeli vlastní práci s komiksem – hledali a interpretovali pojetí autorů.
Středoškolská pedagožka L. Bursíková vzápětí představila několik pracovních listů, jenž vznikly na gymnáziu při toulkách se studenty Prahou. Účastníci kurzu si je s chutí prohlédli.
Pan kolega ze Západočeské univerzity v Plzni se svého nesmírně obsáhlého tématu na základě osobních zkušeností chopil netradičně – zvolil pojetí tématické. Postupně si v době koloniální a postkoloniální všiml mj.:
Během vlastní dekolonizace uvedl příklady jak francouzské,tak například portugalské cesty. Dále si všiml specifik vývoje po skončení studené války. Na závěr neopomněl připomenout český vliv v dané oblasti v úseku moderních dějin i současnosti.