Agora byla ve starém Řecku místem, kde občané mohli svobodně vyjadřovat své názory na věci veřejné - u nich především na vládu v obci, její správu a vztahy s jinými řeckými poleis - mírová jednání, spojenectví i války. Také naše agora poskytuje již čtvrtým rokem prostor pro různá vystoupení jako podnět pro naši práci ve výuce, zamyšlení o jejím smyslu a dobrých zkušenostech i pro kritické připomínky či pochvaly. I dnešní příspěvky třeba někoho z vás dovedou k rozhodnutí, že přispěje do této rubriky. Těm, kteří to již nezištně učinili, upřímně děkujeme.
Kniha o 234 stranách obsahuje celkem 26 abecedně seřazených hesel, která se snaží popsat nejtypičtější znaky komunistického režimu. Všechna hesla mají totožnou strukturu: úvodní písmeno a motivační odstavec, text k problematice s postranními hesly, vložené fotografie. V závěru hesla je medailonek osoby, které se heslo týká, širší historické shrnutí k tématu a přesnější vysvětlení s názvem "mýty a realita".
Průměrná délka hesla je 9 stránek. Členění hesel je přehledné, výstižné, s konkrétními údaji. V závěru knihy je abecední rejstřík usnadňující orientaci v textu a DVD s výběrem pěti dokumentů s osobami o kterých je zde pojednáváno, vždy v délce 11 - 12 minut. Ukázky jsou názorné, vhodné pro promítání ve výuce v celku i po částech.
Autorům se poměrně dobře podařilo mapovat a popisovat konkrétní lidské osudy na širším pozadí doby, přesně pojmenovávat jednotlivé zločiny i jejich pachatele.
Kniha je vhodná pro využití ve výuce dějepisu, výchovy k občanství, ZSV - na základních i středních školách, pro různé formy a metody práce. Záleží jen na nápaditosti a kreativitě učitelů, jakým způsobem se nabízené publikace chopí, zda bude číst ukázky, napíše přípravu na celou hodinu/y k tématu, pověří žáky vypracováním referátu či vytvoří pracovní listy pro samostatnou práci žáků.
Kniha je nesporným přínosem a dobrou pomůckou k problematice dějin 2. poloviny 20. století.
Pro svou první ukázku jsem chtěl získat text Ústavy 1960. Chvíli hledání na netu a pak se ukázala nesmírně jednoduchá cesta, jak už to tak bývá... Ústava je snadno dostupná, je celá zveřejněna na stránkách http://cs.wikisource.org, komentář na stránkách wikipedie.
Vybral jsem si následující články, avšak je na vůli vyučujícího, jaké jiné si vybere. Tento text rozdal jsem žákům:
|
Ústava Československé socialistické republiky Hlava druhá - Práva a povinnosti občanů Čl.28 (1) V souladu se zájmy pracujícího lidu je všem občanům zaručena svoboda projevu ve všech oborech života společnosti, zejména také svoboda slova a tisku. Těchto svobod občané užívají ja k v zájmu rozvoje své osobnosti a svého tvůrčího úsilí, ta k k uplatňování své aktivní účasti na správě státu a na hospodářské a kulturní výstavbě země. K témuž cíli se zaručuje svoboda shromažďovací a svoboda pouličních průvodů a manifestací. (2) Tyto svobody jsou zajištěny tím, že se pracujícím a jejich organizacím dávají k dispozici vydavatelství a tiskové podniky, veřejné budovy, sály, prostranství, jakož i rozhlas, televize a jiné prostředky. Čl.30 (1) Nedotknutelnost osoby je zaručena. Nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč v případech zákonem stanovených a na podkladě rozhodnutí soudu nebo prokurátora. (2) Tresty lze ukládat jen na základě zákona. |
A nyní přichází možnost porovnat skutečné naplňování práv občanů, jak si ho představovala Komunistická strana Československa. Kniha Abeceda komunismu nabízí celou škálu lidských osudů, kdy se občané chovali v rámci výše uvedených článků ústavy, tedy nepřekročili zákon, přesto byli stíháni, šikanováni, vězněni atp.
Kniha může i pobavit, k odlehčení vyučovací hodiny by mohl sloužit příklad, jak se podařilo emigrovat Vladimíru Křížovi - využil australského knížectví Hutt River (s. 46 - 52). Tato zdánlivě bezstarostná jízda pak ostře kontrastuje s dalším osudem za hranicemi. A ještě více se snaho Jiřího Runkase (s. 216 - 228).
S problematikou útěku přes hranice pak souvisí zdařilá série publikací Luďka Navary Příběhy Železné opony 1 a 2, respektive Nové příběhy Železné opony (vydal též Host, knihy jsou k dostání buď na www stránkách nakladatelství, nebo si účastníci podzimního semináře v NM mohou knihy zakoupit v knihkupectví Luxor, kde po předložení učitelské karty ITIC získají slevu). Během letních prázdnin 2010 také vyšel film, který mapuje otázku přechodu hranic - Železné opony, emigrace, ale také osudy rozdělených rodin, pronásledování režimem atp., avšak z pohledu rozděleného Berlína a Němců obecně - Pád Berlínské zdi (Loopfilm pro ZDF; Hollywood Classic Entertainment 2010).
Vyučující napíše na tabuli sousloví CIZÍ VOJÁK.
Žáci říkají (píší) asociace, jaké je napadají.
Asociace srovnají do dvou skupin (kladné, záporné), což se nemusí podařit a tento krok vyvolá další diskusi. Záleží jen na volném čase, kolik jim bude poskytnuto prostoru.
Vyučující předloží příklad textu Abecedy komunismu Normalizace (str. 127 - 137). V osudu loutkoherců Lenky Fialové, Emila Hauptmana a dalších je ukázáno, jak mohli lidé v období normalizace využívat svobody slova A hlavně, jak sousloví "cizí voják" - v určitou dobu řečené na určitém místě mohlo zásadně změnit osud mladých lidí. Žáci porovnají význam slov "cizí voják", jak je vidí dnes a jak je viděli vrstevníci v období normalizace.
Rázem se nabízí další krok - co je normální, ať již na "cizím vojákovi", tak na reakci společnosti a režimu na vyřčení slov; co je to normalizace, jak ji chápat.
Pro srovnání chápání "cizího vojáka" mohou posloužit i záběry z osmašedesátého, vyučujícím dostupné nejsnáze na multimediální učební pomůcce Obrazy z českých dějin 1914 - 2004 (SdaP AČR), nebo 1968 zmařené naděje (ÚSTR), obě pomůcky v minulých letech zdarma distribuovány na české školy. Dále se samozřejmě nabízí celá škála knižních titulů s fotografiemi jako Soudruh Agresor a další.
Součástí publikace je také vložené DVD s několika rozhovory a komentáři. Krátká stopáž jednotlivých ukázek je vhodná do hodin. Jako příklad si dovolím uvést ukázku s Vratislavem Brabencem, k níž uvádím několik návodných otázek a úkolů:
Kelti ve zdejším kraji vystavěli velké hradiště a na zdejším zámku se můžete navštívit expozici Po stopách Keltů - takto to zní suše, ale v době Lugnasadu celý prostor ožil a člověk se mohl v duchu ocitnout uprostřed oslav hojnosti a úrody.
Kelti měli několik svátků, některé známe dobře keltský Samhain (oslava příchodu nového roku) připadá na dnešní Dušičky, Beltain zase připadá na noc z 30. dubna na 1. května, Lughnasad (1.srpen) je oslavou léta, hojnosti a úrody na počest boha slunce Lugha. Vždy byl doprovázen bujarými slavnosti. V naši zemi i dnes je tento svátek oblíben, během tohoto období se na řadě míst (např. Plumlov, na Vyšehradě, Veveří) koná hudební festival keltské hudby tj. bretaňské, irské a skotské. Hrají se skladby z těchto zemí, ale mnoho skupin hledá vlastní cestu, nechává se inspirovat tímto prostředím.
Letos jsem se vydala do Nasavrk, kde se tato akce koná už po čtvrté. Nejen hudbu tu bylo možné najít, pod hradem jste mohli vidět Kelty v dobových oděvech, ukazovali návštěvníkům řemesla, děti si mohly samy vyzkoušet výrobu řadu předmětů, nechybělo ani pečení chlebových placek, procházka s průvodcem po hradišti ve Hradišti (tak se doopravdy jmenuje blízká obec), ukázka bojového umění Keltů, Římanů i Germánů, přednášky, možnost naučit se irské tance s skupinou Ryngle a nechyběli ani keltští kněží - druidové.
Občanské sdružení Boii udělalo kus práce pro oživení této doby. Přijely i ostatní historické skupiny z Čech, ale i ze Slovenska a Německa.
Těžiště svátku bylo ve večerních koncertech v pátek a v sobotu (30.-31.července), objevili se zde známé i méně známé skupiny - Asonance, Spirituál kvintet, Bran, Shannon a Jauvajs. Pokud máte zájem, nenechte si příští ročník ujít.
Vyhodnocení dotazníků - názory na ŠVP a učebnic dějepisu - výbor ASUD děkuje všem 49 ochotným kolegům, kteří vyplněný dotazník k výše zmíněným okruhům odevzdali.
Vyhodnocení dotazníků nebylo jednoduché, protože ne všechny otázky byly zodpovězeny každým z respondentů, některé odpovědi byly košatější. Pro přehlednost jsem výsledky dotazníku rozdělila do těchto bodů:
Letos se Historiáda gymnázií konala ve středočeském městě Nymburce 15. - 16. dubna. Ujalo se jí zdejší gymnázium v čele s p. Helenou Hantonovou a p. Renátou Trtílkovou. Samozřejmě díky Ivanu Bauerovi a jeho přátelům jsme nemohli odpočívat, vše plynulo v příjemné atmosféře a soutěžení bylo plné napínavých chvil. Studenti se po plnění protokolů seznámili s lázeňským městem Poděbrady. Večer nás čekalo překvapení v podobě skvělého varhanního koncertu v kostele sv. Jiljí, kde hrál sedmnáctiletý student gymnázia. Soutěžící byli zvědavi, jaké jsou výsledky, a tak často spěchali k hlavní nástěnce. V pátek probíhala hra po Nymburce. Nikomu nevadily tradiční polní podmínky - spalo se v tělocvičně na karimatkách ve spacácích. Ani studené a mokré počasí nepokazilo soupeření 16 družstev z celé republiky.
Pro doprovázející profesory byl připraven speciální program - v sobotu jsme navštívili Loučeň - zámek i zdejší raritu v zahradě tj. bludiště a labyrinty. Pokud neznáte rozdíl a máte nová zajímavá místa, vřele doporučuji toto místo si prohlédnout. Odpoledne jsme absolvovali (doopravdy zde je měkké i, neboť jsme měli ve skupině i muže) důkladnou prohlídku Nymburka s návštěvou zajímavých míst - varhany v kostele sv. Jiljí, základy sladovny, muzeum s expozicí B.Hrabala aj. Druhý den nás čekala přednáška opětně s Pavlem Fojtíkem o Bohumilu Hrabalovi
Díky finančním příspěvkům i věcným darům sponzorů jsme dostali mnoho dárků, občerstvení i na závěr vítězové věcné dary. Letos si odvezli dary i učitelé pro školu. Všem děkujeme za napínavé chvilky, příjemnou atmosféru i za nové poznatky.
V kapitole Vzdělávání jste si mohli přečíst, že v uplynulém ročníku vzdělávacího cyklu Inspirace ze všech přednášejících nejvíce svým projevem zaujal přednášející František Bártík.
Pro účastníky je přednášejícím většinou někdo, kdo přijede, řekne, co ví, poukáže na další témata, fakta, publikace apod. I když si většina účastníků píše poznámky, přednášející se většinou po skončení zmizí (výjimku tvoří následné sezení s některými účastníky, se kterým souhlasil p. Chadima, který na podzim 2009 přednášel o církvích a sektách) a o něm samotném se nic nedozvíme. Abychom některé přednášející lépe poznali, neboť za odbornými fakty se přeci jen skrývá člověk se svými osudy, rozhodli jsme se k netradičnímu kroku, který by na stránkách IL mohl mít pokračovatele, totiž přednášejícího vyzpovídat.
Naše moderní dějiny mne začaly zajímat již na vysoké škole. Obhajoval jsem diplomovou práci na téma "Uranové tábory v Československu ze zaměřením na tábor Vojna". Při zpracovávání práce jsem tenkrát spolupracoval s Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Rok po absolvování VŠ, během něhož jsem působil jako učitel na ZŠ, se naskytla možnost práce na ÚDV v oddělení dokumentace. Sedm let jsem pod hlavičkou ÚDV zpracovával zejména problematiku uranového vězeňství. Po zrušení dokumentace na ÚDV jsem začal pracovat na Památníku Vojna, pobočce Hornického muzea Příbram, kde pracuji dosud.
Uranová problematika je sama o sobě velmi zajímavá - existuje mnoho interpretací respektive názorů na těžbu uranové rudy v bývalém Československu. Jednou z nejzajímavějších je i nasazení nesvobodných pracovních sil v této oblasti. Stále je v této problematice co objevovat. A dle mého názoru bude ještě trvat delší dobu, než bude existovat (bude-li to kdy vůbec možné) objektivní pohled na tuto problematiku. A k tomu co bylo stimulem práce o TNP - Byla to neznalost typů uranových táborů.
Každý ví, že existovaly vězeňské tábory při uranových dolech a že v nich byli vězni, ale málokdo ví, že existovaly tábory nucené práce, ve kterých se nacházeli tzv. chovanci, což nebyli žádní vězni. Takže jsem se při své práci setkával s tím že např. na Jáchymovsku byly zřízeny pro potřebu Jáchymovských dolů tábory nucené práce - následoval jejich výčet, který ale nezahrnoval skutečné tábory nucené práce, ale vězeňská zařízení. Napsal jsem tedy studii čistě o táborech nucené práce s tím, aby ten, kdo si ji přečte, měl základní informace o tom, co to tábory nucené práce byly.
Problematika těžby uranu je nesmírně obsáhlá, proto jiné téma momentálně nezpracovávám. Může se to zdát divné, ale např. nikdo zatím nespočítal, kolik nesvobodných pracovních sil na uranových pracovištích respektive táborech zemřelo. Chybí přehled útěků... Velice zajímavé a ošemetné je téma produkce uranové rudy v době normalizace, kdy v tomto průmyslu bylo evidováno mnoho spolupracovníků státní bezpečnosti. Co se týče publikační činnosti, tak momentálně dělám na dvou publikacích. Jedna má zmapovat zemřelé nesvobodné pracovní síly v uranových oblastech a druhá bude obsahovat vzpomínky chovance TNP s tím, že budou konfrontovány s archivními prameny.
Jinak řečeno, mimo samotných vzpomínek bude v knize zpracován dostupný materiál týkající se inkriminovaných TNP. Bude tedy moci dojít ke srovnání vzpomínek a toho, co se nám v archivech dochovalo. Musím říci, že mám velkou radost z toho, že vzpomínky pamětníka a archivní prameny se navzájem doplňují a více méně se nikde nerozcházejí, což je ale bohužel spíše ojedinělý případ týkající se vzpomínek pamětníků a konfrontací s archivy.
Samozřejmě, že učitelé dějepisu jako skupina posluchačů se liší od ostatních - je to dáno tím, že mají vystudovanou historii, zajímají se o ni a v porovnání s ostatními vědí o této problematice více. Někdy dochází i k názorovým střetům, kterým se samozřejmě nebráním a naopak je vítám. Děti jsou velmi specifická skupina a je hned poznat, zda učitel tuto problematiku probíral či nikoliv. Obecně mám tu zkušenost, že když už je toto období probíráno, tak s tím, že učitel u dětí podnítil jejich zájem.
Odpovím, že nikdy nebude člověk spokojen se stavem expozice, vždy je co vylepšovat, doplňovat, zpřesňovat... Obecně vzato je to problém, který se odráží i ve společnosti. Zejména problematika 50. let je na tolik složitá, že i společnost má na různé činy různé názory. Asi nejznámější je problém a diskuse kolem skupiny bratrů Mašínů. Tak je pravda, že já jsem expozici III. odboje na Památníku Vojna nevytvářel. Nastoupil jsem,když už byla hotová a samozřejmě k ní nějaké výhrady mám, ale domnívám se, že je to tak v pořádku. Vylepšeních mne napadá mnoho, v historicky dohledné době bych rád do expozice začlenil seznam zemřelých nesvobodných sil, které zahynuly v uranových oblastech, případně tuto problematiku rozšířil o nějaký expoziční panel.
To je velmi složité - nemusí mu to říci nic a naopak to jeho obzory muže rozšířit. Jde o to, zda se o této době doma mluví, zda např. někdo z rodiny byl perzekuován, dalším faktorem je škola, zda toto období je probíráno či nikoliv. Jsou školy, které k nám jezdí s tím, že toto období nestihnou probrat, že jsou rády, když stihnout "osvobodit". Návštěvou Památníku tak suplují nejnovější dějiny.
Máte pravdu, doba, kterou zpracovávám, moc k smíchu není. Takže veselé příhody opravdu nemám - a když tak je to spíše černý humor.
Všiml jsem si, že pokud mí žáci čtou nějaké knihy, jedná se výlučně o dva žánry. Fantasy a sci-fi. Rozhodl jsem se, že na několika hodinách společenských věd použiji ukázek z knih daného zaměření. Jelikož jsem zároveň učitel dějepisu, snažil jsem se, abychom využili též tuto vědní disciplinu. Uvedenou ukázku jsme si vyzkoušeli v 9. třídě při probírání látky globální problémy lidstva.
Použité pomůcky:
Na předchozí hodině (týden dopředu) jsem vyzval žáky, aby na další hodinu donesli ukázky z tisku, nebo stáhnuté z internetu, v nichž půjde o nějaký světový konflikt, lokální spor válku, revoluci apod. týkající se posledních dní, maximálně měsíců.
Pověsil jsem na tabuli velkou nástěnnou mapu světa. Vyzval jsem je, aby si mapu pořádně prohlédli. Pak jsem se ptal, otázky se ale mohou lišit podle odpovědí.
Které území vás hned upoutá? Odpovídali, že Afrika, ptal jsem se proč a žáci říkali, protože leží uprostřed mapy. Ptal jsem se, jaké další území se nachází uprostřed mapy a žáci si všimli, že Evropa. Tak jsem se zeptal, proč je mapa takto nakreslena. Netušili. Zeptal jsem se, jestli by se něco stalo, kdyby uprostřed mapy ležela například Amerika. Někteří pronesli, že to není možné, tak jsem se ptal proč. Vlastně ani nedokázali argumentovat. Spíše se shodli na tom, že to tak je. Co to znamená - že to tak je? Jedná se o zvyk. Aha! Čí zvyk? Náš. Učí se podle stejných map děti v Americe? To nikdo nevěděl. Někteří řekli, že se to pokusí zjistit - nebo tam mají uprostřed mapy Ameriku? Lze tak mapu překreslit?
Pověsil jsem vedle první mapy druhou (použil jsem starší a novější obecnou mapu) tak, aby na sebe navazovaly (což zcela přesně nelze), ale i tak se dostaví kýžený efekt. Na okraje jsem připevnil balicí papír tak, aby se zakryly zdvojené kontinenty a uprostřed byla Amerika.
Co tomu říkáte teď? zeptal jsem se žáků. někteří nevěřícně zírali a tvrdili, že to tak nejde. Proč? zeptal jsem se dál. Stále trvali na tom, že se to tak prostě nekreslí.
Rozdal jsem první ukázku a než ji žáci přečetli, znovu jsem upravil mapy a balicí papír tak, aby odpovídal čtenému zobrazení.
Ti bystřejší vše pochopili hned, když jsme si problém začali vysvětlovat, pochopili to i ti ostatní. Svět opravdu může vypadat jinak a najednou se před námi modrala obrovská plocha Tichého oceánu.
Nechal jsem na tabuli takto uvedené zobrazení světa a zeptal se, kdyby žáci měli barevně vyznačit nejdůležitější centra moderního technického světa, kde by je zakreslili. Postupně byla jmenována Evropa, dále severní Amerika, především USA a na konec asijská Čína a Japonsko. Vznikl zajímavý pás států, který rozdělovalo obrovské Rusko.
Zeptal jsem se, které státy by žáci označili jako naopak nechudší a nejzaostalejší. Většinou označili africké státy, některé asijské, pár jedinců dokonce státy - ostrovy Tichomoří, dále pár států z Karibiku a Jižní Ameriky.
Pokynul jsem žákům, aby obě skupiny porovnali... Přišli na rozdělení sever - jih.
Rozdal jsem dějepisné atlasy a dal pokyn, aby zkusili najít nějaký konflikt, který by rozdělení světa na sever a jih dokázal. Většinu konfliktů, které žáci hlásili se týkaly skončené studené války, tedy sporu východ - západ. Několik konfliktů se týkalo náboženství, ale sever - jih? To zatím ne.
A co jejich ukázky, které si přinesly? Tam už to bylo zajímavější, někdo si přinesl zprávu spojenou se zamyšlením o tom, jak v Africe dochází voda a jestli by Evropská unie neměla pomoci.
Rozdal jsem druhou ukázku.
Když si ji žáci přečetli, zeptal jsem se, jestli by k příkladům sporů uvedeným v ukázce našli v atlase, nebo ve svých donesených zprávách našli argument pro souhlas s možným budoucím vývojem. Rozpoutala se vlna odporu, že to není možné, že se jedná o sci-fi. Avšak postupně někteří, kteří si znovu četli ukázku i své texty, došli k názorům, že by se možná..., no třeba..., kdyby... Těch "sympatizantů" s německým beletristou přibývalo stále více.
Na konec byla nejvíce diskutovatelnými tématy dvě: osud (zaostalost) USA a kolaps EU, ale tomu jsme již věnovali jiné hodiny.
A ještě jedna myšlenka k diskusi, na kterou mne přivedli žáci - pokud se svět zobrazí s Tichým oceánem uprostřed, maličká Evropa se ocitne na úplném okraji mapy...