Sobota 22.května 2010 byla pro mnohé učitele středních škol ve znamení probíhajících či přicházejících maturitních týdnů a pro pedagogy ze škol základních chvilkou vydechnutí před závěrečným červnovým maratonem. A tak jsme se my všichni členové společnosti ASUD těšili na příjemný den, který nás naplní aktivním odpočinkem ve znamení poznávání kulturních zajímavostí. Po týdnech plných deště a zimy nás sem tam potěšily i sluneční paprsky, které se v snesitelné míře střídaly s krátkodobými jarními přeprškami, občas provázenými i zahřměním.
Tentokrát se nám o velmi zajímavý program postaraly dvě zvídavé ženy - paní profesorky Lenka Dvořáková a její kolegyně Lída Bursíková. Jejich dílem nebyla jen výborná organizace, včetně nadstandardně kvalitního autobusu, ale především velmi pěkně vybavený tištěný doprovodný průvodce plný nejen odborného textu, ale i nákresů, fotografií a dokonce také dobových veršů. Svou cestu jsme začínali tradičně u Masarykova nádraží v ulici Na Florenci. A odtud jsme se vydali směrem na jihovýchod od Prahy.
Rovné
Naší první zastávkou byla vesnička Rovné nedaleko Stříbrné Skalice. Rozběhli jsme se do kopečka k místní pamětihodnosti - kostelu svatého Jakuba Většího, který ve svých stěnách skrývá nejen zajímavé románské reliéfy, ale především vzácnou výmalbu. Vznikl na významné cestě od sázavského benediktinského kláštera do Prahy a byl postaven ze stejného červeného pískovce jako známé svatoprokopské poutní místo. Nejprve jsme si kostelík prohlédli z venčí, téměř jsme si ho ohmatali a hledali románské prvky na barokní přestavbě, a pak jsme již v lavicích tajili dech nad živostí barev i zajímavými náměty. Původně šlo o tribunový kostel postavený možná už před rokem 1140, který byl spojený s tvrzí, jejíž stopy už odnesl čas. Malířská výzdoba je zde jedinečná, prý jde o druhou nejlépe zachovanou románskou nástěnnou malbu doby románské hned po proslulé rotundě svaté Kateřiny ve Znojmě. Co zde tedy můžeme uvidět?
V apsidě je scéna Krista ve slávě trůnícího na nebesích, dále jej doprovází dvojice andělů, v jednotlivých arkádách najdeme apoštoly. Řada výjevů se odvíjí v pásmech, a ty vyprávějí příběhy - legendu o svatém Jakubovi, o Narození Páně, o poslední večeři Páně, jeho umučení a z mrtvých vstání, dozvídáme se mnohé i o životní pouti svatého Mikuláše a snad v poničené malbě můžeme najít i osudy svatého Prokopa. S románskou výzdobou se zde snoubí i malba barokní zastoupená především postavou svatého Norberta.
Opouštíme kostelík v Rovné, který je přístupný po předchozí dohodě na tel. č. 606673781 a vydáváme se do královského města Kouřimi.
Kouřim
Zde nás láká především chrám svatého Štěpána, jehož vnitřní výzdoba pochází z 80.- 90.let 19.století, tedy z období neogotické přestavby, na níž se podíleli známí puristé Josef Mocker a Kamil Hilbert. I když byla prohlídka kostela zajímavá, všichni jsme se těšili na jedinečný skvost teprve nedávno restaurovaný - kapli svaté Kateřiny, ukrytou pod hlavním oltářem. Sestoupili jsme do podzemí a octli jsme se ve světě gotických andělů hrajících na roztodivné hudební nástroje. Nad jedním z vchodů najdeme legendu o umučení svaté Kateřiny, k jejíž poctě i k uctění ukřižovaného Ježíše Krista hraje na typicky české gotické hudební nástroje 24 andělů. Člověk zůstává v údivu stát a neví, kam by pohlédl. Jen neradi jsme opouštěli unikátní prostor a vraceli se zpět do současného světa. Ale jen co jsme opustili dveře chrámu, hned se nám otevřela cesta k dalšímu tajemství. Očekávala nás nedaleká zvonice s místní raritou - zvony obráceně upevněnými.
V Kouřimi nám ještě zbýval čas na samostatnou prohlídku města či případné občerstvení. Mnozí z nás stihli obojí včetně místního muzea, kde se dala koupit publikace nazvaná Kouřimská kaple svaté Kateřiny obsahující i CD s nahrávkou Andělské hudby z kaple svaté Kateřiny, včetně recitace z Legendy o svaté Kateřině.
Tiskli jsme ji v ruce, ale to už náš autobus mířil za památkami téměř současnými, vždyť počátek 20.století může některým z nás připadat téměř nadosah. Libodřice je malá vesnice nedaleko Kolína, v které si velkostatkář Bauer nechal postavit od slavného architekta Josefa Gočára kubistickou vilu. Rodina Bauerových zde žila 10 let, po smrti svého muže se paní Bauerová znovu vdala a přesídlila na pražské Vinohrady. Dnes po rozsáhlé rekonstrukci se toto místo díky nadaci Českého kubismu změnilo na pozoruhodné muzeum. Do své péče tento architektonický skvost získala společnost v roce 2002 a v letošní sezóně ho již plně otevřela veřejnosti. Najdeme zde sice dobové zařízení všech místností, včetně expozice kubistické keramiky, ale většinou jde o výpůjčky, jelikož původní vybavení se nedochovalo. Přesto na nás dýchá dobová atmosféra díky originálním lustrům, tapetám, krytům k ústřednímu topení či vybavení koupelny. Na ochozu v patře pak najdeme originály grafik proslulých českých kubistických malířů.
Zásmuky
Než jsme si prohlédli Bauerovu vilu, nad Libodřicemi se rozpršelo, a tak jsme vzdali procházku zahradou a rychle se usadili v autobusu a vydali se k další zajímavé kubistické památce do Ratboře k Novému zámku, který je dnes prosperujícím hotelem , nazvaným Chateau Kotěra - podle svého tvůrce.
Cestou jsme si v autobusu poslechli pověst o statečném Zdeňku Zásmuckém, který je také se svými vojáky ukryt v hoře Blaník, a tak nám byla navozena atmosféra pro krátkou zastávku v Zásmukách a k vnější prohlídce zásmuckého zámku.
Ratboř
A teď již nic nebránilo vydat se na návštěvu do Ratboře do Chateau Kotěra. A světe, div se, po tomto hotelu vás na požádání recepční provedou a seznámí vás s jeho pamětihodnostmi stejně jako na každém jiném zámku.
Nový zámek v Ratboři vznikl v letech 1911-1913 a je posledním zámkem postaveným v Čechách. Nechala si ho postavit bohatá židovská rodina Mandelíků, která vlastnila v Kolíně cukrovar, elektrárnu a řadu pozemků. Pro svoji novostavbu si Mandelíkovi vybrali kubistického architekta Jana Kotěru a sochaře Jana Štursu. V roce 1939 Mandelíkovi emigrovali před fašismem, za okupace se zde usadili Němci a po válce zámek obsadila Rudá armáda, později zde fungovala základní škola.
V roce 1996 byl Nový zámek v Ratboři vrácen potomkům rodiny Mandelíkovy. Restituenti však neměli dostatek peněz na obnovu a údržbu budovy, a tak ji nakonec v roce 2003 prodali soukromému nejmenovanému vlastníkovi. Ten původní terasu přestavěl na restauraci, vstupní halu na recepci a zahradní skleník na 16 dvoulůžkových pokojů zakončených zimní zahradou. Jinak zámek zůstal věrný své kubistické minulosti, včetně zařízení chodeb, společných prostor i pokojů. Například je zde zachován nádherný lustr určený původně pro pana prezidenta T.G. Masaryka, ten zámek kdysi osobně navštívil a jako výraz díků lustr navržený Janem Kotěrou bratrům Mandelíkům přenechal.
Křečhoř
Opouštíme zámecký hotel a cestou do Peček se stavujeme v Křečhoři u památníku proslulé bitvy u Kolína, která se zde odehrála 18.června 1757 za sedmileté války, kdy bojovala rakouská armáda s pruskými vojáky. V této bitvě habsburská armáda, vedená polním maršálem Leopoldem Josefem Daunem, vyhrála a vytlačila tak Prusy z Čech. A nám nezbývá než si povzdechnout nad mravní bídou dnešních obyvatel české kotliny. Pamětní desky připevněné na památníku, jelikož byly z mědi, zmizely ne v propadlišti dějin, ale pravděpodobně v nějaké sběrně odpadových surovin. Jezdcům na plastice - výjev z bitvy, neznámý vandal ulámal hlavy a i záměr obce o zvelebení místa se minul účinkem. K památníku sice vedou od polní cesty nové schody, ale i ty keříčky, které byly podle nich vysázeny, někdo vytrhal.
Nad dalekými poli se honily mraky a my mhouřili oči, abychom viděli další památník na protějším kopci. Pomalu jsme se vraceli k autobusu. Zbýval nám už jen poslední cíl - Jubilejní kubistický chrám M. Jana Husa v Pečkách.
Pečky
Dnes patří tento Boží stánek Českobratrské církvi evangelické, a tak nás zde provázela jedna z členek sboru. O postavení kostela se zasloužil kazatel Jaroslav Řepa. Základní kámen byl ke stavbě položen 16.5. 1914, počítalo se s tím, že by byl kostel dokončen k výročí upálení Mistra Jana Husa, jenže vše překazila 1.světová válka. Architektonickou podobu kostela vytvořil spolupracovník Josefa Gočára Oldřich Liska. Kostel byl dokončen v roce 1916. Dodnes je zde působivý kubistický prostor, stylová je i kazatelna s oltářem, strop, lavice a velmi krásné osvětlení také patří k původnímu vybavení interiéru.
Před kostelem v miniparčíku stojí bronzová socha M. Jana Husa od Stanislava Suchardy. Den pomalu putoval ke svému konci a my jsme se vraceli zpět. Byli jsme naplněni zajímavými zážitky, z kterých určitě budeme čerpat nejen ve škole, ale možná, že někteří z nás přivedou na tato místa i své žáky.
Dagmar Šumberová
