Slyšení se konalo v rámci tradičního senátního setkání "Výchova příkladem" na téma "Potřeby škol v oblasti občanského vzdělávání a výchovy k demokratickému občanství".
Z předsedajících nutno jmenovat tyto osoby: Mgr. Milan Bureš, místopředseda výboru; PhDr. Jaromír Jermář, předseda výboru; Nikolaj V. Palatajkov - Palatajkov, občanské sdružení; RNDr. Jindřich Kitzberger, náměstek ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR; PhDr. Stanislava Krčková, ředitelka Výzkumného ústavu pedagogického v Praze; PaedDr. Jaroslav Müllner, náměstek pro inspekční činnost, Česká školní inspekce; PhDr. Jana Zapletalová, ředitelka Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR.
Podobné akce jsem se nikdy neúčastnil, a musím říci, že jsem se těšil, jak si s odborníky a zasvěcenými osobami podiskutujeme. Avšak ouha, po přednesení svých příspěvků se tito vzdálili a v čele zůstali osamoceni pan Palatajkov a moderující PaedDr. Jiří Pilař, poradce primátora hl. m. Prahy pro školství.
K žádné diskusi nedošlo a příspěvky odborníků, jakými byli například Mgr. Naděžda Rezková Přibylová, pedagogická pracovnice, Památník Lidice; Mgr. Kamila Petrovská, Centrum pro demokratické učení, GEMINI o. s.; Mgr. Bronislava Hašpicová, pedagog, město Zlín;Ing. Karel Strachota, Člověk v tísni, o.p.s., ředitel programů Jeden svět na školách a Příběhy bezpráví a další vyzněly naprázdno.
Mezi přítomnými jsme se shodli, že největší ohlas (co se týče potlesku) měla paní Přibylová z lidického památníku, kterou jsme požádali o možnost projev otisknout. Ráda souhlasila. Projev její a zástupců ASUD naleznete v kapitole Dokumenty.
V řadě našich článků nebo referátů jsme připomínali, že ve veřejných projevech, rozhlasových a televizních pořadech i různých článcích jsou o výuce dějepisu uváděny údaje, které čerpají z náhodných zjištění nebo odhadů, pocitů a dojmů.
Při nahlédnutí do zpráv ČŠI z posledních let zjišťujeme, že po šetření o dějepise v roce 1998 tam další konkrétní údaje o dějepise nejsou. Např. ve Výroční zprávě za šk. rok 2007/2008 a v materiálu Souhrnné poznatky z hodnocení mateřských, základních a středních škol v oblasti společenskovědního vzdělávání ČŠI z dubna 2009 nenajdeme ani samotný pojem dějepis.
Kritériem pro hodnocení práce škol podoba a obsah ŠVP podle RVP. Kontroluje se, zda je rozpracován kvalitně. Na ČŠI nebo ÚIV není možné se dozvědět konkrétní údaje, např. učební plány a kolik škol "přiděluje" dějepisu jen minimální počet 6 hodin, kolik škol naopak respektuje potřeby dějepisu a přiděluje dějepisu tradičně 2 hodiny v každém ročníku; nelze zjistit, kde jsou zařazeny i volitelné předměty jako dějepisné nebo společenskovědní semináře i jejich náplň. Také není přehled, kolik hodin dějepisu se učí odborně a kolik neaprobovaně, které učebnice se užívají, jaké pomůcky mají k dispozici a jak jsou s nimi učitelé spokojeni. Není zjišťováno (alespoň se o tom ve zprávách nepíše), které pomůcky by s ohledem na současné možnosti techniky potřebovali (na výsledky ankety z roku 1993 reagovala Kartografie projektem nových dějepisných atlasů). Mnozí učitelé při svých cestách do zahraničí zjišťují, jaká je nabídka moderních pomůcek ve vyspělých zemích, jak o jejich zajištění ministerstva pečují a porovnávají s našimi podmínkami.
Cíle ankety. Abychom alespoň částečně zaplnili mezeru v informacích "o podmínkách výuky dějepisu u nás" obrátil se výbor před prázdninami na své kolegy ze všech typů všeobecně vzdělávacích škol s řadou otázek. Dopis kolegům a naši výzvu Informaci otiskly Učitelské noviny, velmi vstřícné byly školské úřady v krajích, které náš dopis a anketní lístky rozeslaly e-mailovou poštou na školy ve svých regionech..
Obsah ankety. Ve vyhlášené ANKETĚ bylo několik oddílů. Byly to otázky A/ na počet hodin dějepisu, B/ na aprobovanou učitelů, C/ na používané učebnice a D/ na pomůcky, které učitelé dějepisu pro svou práci postrádají a zda mají možnost si ty, které jsou na trhu, si zakoupit. Vzhledem k tomu, že anketa byla anonymní, nelze vytvořit zcela přesný přehled jejích účastníků ani míst, odkud byly odpovědi poslány, ale snad to není na závadu. Také ne všichni vyplnili celý dotazník.
Účastníci ankety. Na téměř dvou stovkách anketních lístků odpovídalo 586 vyučujících dějepisu. O něco více než polovinu tvořily hlasy ze základních škol, čtvrtina z gymnázií a čtvrtinu ze škol odborných, kde jsou (kromě učňovský škol) podmínky pro dějepis nejnepříznivější. V porovnání s anketou z roku 2003, kdy odpovědělo 1083 dějepisců, je to méně, avšak je jiná doba. Počátek 90. let - to byla léta euforie a nadějí. Z našich diskusí vyplývá i to, že množství povinností a prací, jimiž jsou dnes učitelé zavalováni, bylo tehdy menší a atmosféra klidnější. Rovněž se změnil vztah žáků, rodičů a vedení škol k učitelům, kázeň a problémy v oblasti mravní (alkohol, drogy, kouření, šikana aj.). Je škoda, že od poloviny 90. let ze škol odešlo velké množství vynikajících učitelů. Výsledky jsou i za stávajících podmínek velmi cenné a mohou být podkladem pro další činnosti - jak naší asociace, tak autorů pomůcek, nakladatelů, řídících pracovníků nebo vzdělávacích institucí.
Obrázek je samozřejmě ovlivněn i tím, že se ankety účastnili hlavně učitelé aktivní, se zájmem o svou práci; někteří (členové ASUD nebo účastníci vzdělávacích seminářů) patří také k těm, kdo se snaží dále se vzdělávat. Cenné jsou však i ty anketní příspěvky, které poslali učitelé, jejichž podmínky pro práci nejsou příznivé a kteří se např. vzdělávacích akcí nemohou účastnit. Jejich specifické potíže obsahuje oddíl E, kam mnozí napsali podrobněji o svých zkušenostech, obtížích i názorech.
Z výsledků anketyČasová dotace. K pozitivním zjištěním patří informace o počtu hodin dějepisu na základních školách. Jen na jedné škole měl D v 6.-9. třídě 6 hodin a na devíti školách 7 hodin. Zato na jedné škole má D dokonce 9 hodin (tři v 8. r.), na deseti školách byly uvedeny semináře pro žáky 8. nebo 9. tříd.
Obdobně příznivé podmínky má podle ankety D na většině gymnázií, odkud jsme dostali odpovědi. Na 12 gymnáziích měli vloni dějepis pouze v 1.-3. ročníku, ve většině byl v 1.-4. ročníku. Poměrně velké procento gymnázií má zařazeny i volitelné semináře, někde jako vyrovnání šesti hodin povinného dějepisu, ale někde i navíc: 2-4 hodiny seminářů a volitelných předmětů.
Nejsvízelnější je stav výuky dějepisu na středních odborných školách. Asi v polovině dotazníků se uvádí dějepis jen v 1. ročníku - 2 hodiny, v druhé polovině 2 hodiny v 1. ročníku a 1 hodina v 2. ročníku, asi 10 % škol má 4 hodiny dějepisu.
Aprobovanost. Anketní lístky uvedly jen asi 10 % hodin neaprobované výuky (na ZŠ a SOŠ), ale to je jistě ovlivněno okruhem odpovídajících.
Užívání učebnic. Jsou tu patrné velké rozdíly. Vzhledem k tomu, že na středních školách si učebnice kupují sami žáci, lze tam pozorovat širší škálu titulů. Změny jsou ovlivňovány např. tím, zda vyučující je ochoten měnit svůj styl práce, připravovat hodiny s jiným obsahem a strukturou. Na gymnáziích převažují řady SPN (společné zařazení národních a obecných dějin) a SPL-Práce s oddělenými řadami národních a obecných dějin. Na SOŠ se nejvíce užívají učebnice nakl. Albra-Práce a SPN (autorů Čornej, Beneš). Výjimečně jdou uvedeny tituly z Fortuny (Čapek-Pátek, Harna) a z nakl. Paseka.
Na základních školách lze užívané tituly rozdělit do tří skupin. Nejpočetněji jsou v odpovědích zastoupeny učebnice SPN (cca 35%), dále SPL-Práce (cca 20% -jde o několik řad, které však bohužel anketní lístky nerozlišují), na třetím místě jsou učebnice z Dialogu (18%). -Do druhé skupiny patří méně zastoupené učebnice nakl. Fraus (12%), Scientia (6%) a Prodosu (4%). Nejméně se podle ankety užívají publikace z Nové školy (3%) a Fortuny(2%). Téměř stoprocentně jsou uváděny dějepisné atlasy Kartografie (pětidílná řada, méně České dějiny).
Dějepisné pomůcky. Zde se velmi výrazně odrážejí proměny užívaných metod výuky. Ačkoliv jsou učitelé často kritizováni za ustrnutí na tradičních metodách, především výkladu, zde je patrné, že příčinou jsou nedostatky v podmínkách výuky. Mnohé školy disponují moderní technikou - počítači, různými projektory nebo interaktivními tabulemi a učitelé prošli odborným školením, avšak to, co chybí, jsou adekvátní pomůcky.
Současný stav. Na první pohled se zdá, že knih, atlasů, obrazového materiálu, filmových dokumentů a různých pramenů na CD nebo DVD pro využití ve škole je spousta. Je to ale jen zdánlivé. Jednak je literatura s obrazovými nebo textovými dokumenty nákladná a pro školy i učitele cenově nedostupná, jednak většina ze stovek filmových dokumentů promítaných na všech televizních kanálech není pro výuku vhodná (faktografická přehlcenost, pro žáky i studenty nesrozumitelnost a nepřiměřená náročnost, též malá využitelnost vzhledem k značné délce dokumentů apod.)
Využití takových pramenů ve výuce předpokládá pro učitele neobyčejné časové zatížení - zařazení dokumentu o rozsahu 5-10 minut předpokládá několik hodin práce s původním pramenem. Rovněž výběr textových dokumentů z odborných publikací a jejich didaktická úprava jsou nepřiměřeně náročné. Pomůcky didakticky zpracované pro výuku existují, ale je jich málo a pokrývají jen některá témata. Na takovéto problémy jsme poukazovali na podzim ve vyjádření k Doporučení k výuce dějin 20. století. Anketa takové závěry potvrzuje.
Současné pomůcky - mapy. Výsledky prozrazují, že dobře nebo průměrně vyhovují mapové materiály. Pokud se týká základních škol a nižších tříd gymnázií nejlépe je hodnocen pětidílný soubor dějepisných atlasů Kartografie; potíže však jsou s počtem exemplářů, které si mohou školy pořídit (většinou je mají jen na rozdání pro práci v hodinách pro dvojice žáků v lavici), Učitelé však postrádají kvalitní atlasy světových dějin pro střední školy. Mapy atlasů Kartografie pro svou složitost a nepřehlednost nevyhovují. Učitelé připomínají vynikající Oxfordské atlasy světových dějin vydané počátkem 90. let, které doporučují vydat znovu. Většina účastníků ankety poukazuje na nedostatek nástěnných map - především pro 19. a 20. století. Ty zahraniční jsou velmi drahé.
Finanční prostředky. Zajímavé zjištění vyplývající z ankety jsou velké rozdíly mezi možnostmi nákupů literatury a pomůcek. Např. někde si předmětové komise mohou koupit, co potřebují, jinde nemají peníze ani na nákup papíru na kopírování pracovních listů apod. Jsou školy, kde ředitelé nejsou ochotni uhradit poplatky na vzdělávání členů svých sborů (učitelé si je někdy hradí sami), jinde vedení škol platí vzdělávací poplatky na určitou akci dvěma nebo i třem učitelům. Někde na ZŠ obnovují učebnice po pěti letech, jinde se užívají i deset let.
Jaké pomůcky chybí. Z postrádaných pomůcek pro práci v hodinách jsou podle většiny odpovídajících žádoucí soubory pramenů, a to jednak tištěných, jednak promítaných. Zcela jednoznačně jsou na prvním místě uváděny filmové dokumenty na CD nebo DVD -didakticky upravené přímo pro účely výuky (výběr, přiměřenost v délce i náročnosti, srozumitelné danému věku) se zadanými otázkami a úkoly.- Učitelé by dále uvítali prameny pro prezentaci v hodinách s obrazovým materiálem, texty, obrázky, schématy apod. k využití pomocí počítače, dataprojektoru atd. - S malým odstupem jsou na třetím místě tištěné soubory textových dokumentů s patřičným didaktickým aparátem úkoly, pracovními listy apod.
Názorné prameny. Z pomůcek, které jsou ve výuce v zahraničí běžné, následují v naší anketě pro výuku připravené obrazové soubory k politickým dějinám, k dějinám výtvarného umění a také přehledné tabulky a grafy, opět připravené pro výuku na daném stupni a druhu školy.
Metodická pomoc. Za mimořádně potřebné - uváděné velkým množstvím kolegů - jsou považovány zatím chybějící metodické publikace přinášející různorodé náměty a příklady moderních metod a postupů a konkrétní nápady pro využívání různých pomůcek v hodinách. Ve zvláštní otázce uvádí více než polovina účastníků ankety, že pociťují potřebu odborné metodické pomoci, těch, kdo si vědí rady, je méně, pomoc nepostrádají.
Oddíl E. Velmi si ceníme těch anketních odpovědí, kde pisatelé podrobněji líčí některé konkrétních problémy, popisují obtíže i příznivé skutečnosti na jejich školách. Vzhledem k tomu, že v IL není dostatek prostoru, umístíme výběr těchto velmi zajímavých odpovědí na naší webové stránce.
První vlaštovka potřebné pomoci a výzva ke spolupráci. Několik týdnů po rozeslání naší ankety se na internetu objevil nový portál. Od září mohou zájemci o nové postupy a metody ve výuce dějin 20. století najít vhodné materiály k prezentaci v hodinách na adrese www.moderni-dejiny.cz. Je to bohatý zdroj inspirací i pomoc. Autoři portálu - členové občanského sdružení PANT z Ostravy - předpokládají spolupráci z řad dalších učitelů. Věříme, že je najdou i mezi členy ASUD. Také že se tento portál stane podnětem i pro vznik dalších obdobných pomůcek pro ostatní dějinná období u nás i v Evropě, které budou financovány ze státních prostředků - tak, jak je to obvyklé ve vyspělých evropských zemích i jinde.
Na závěr ještě velké poděkování výboru ASUD všem, kdo do ankety přispěli a přání úspěchů i radosti v jejich školní práci i těm, kdo napomohli při jejím zveřejnění.
Zástupci výboru ASUD se účastnili slavnostního vyhlášení, které proběhlo během zahájení Příběhů bezpráví - měsíce filmu na školách dne 2. listopadu 2009 v pražském kině Světozor. Součástí programu, kterým provázela herečka Anna Polívková. Více informací na www.jedensvetnaskolach.cz
Mezi třemi osobnostmi, jejichž život studenti zpracovali byli Jan Moravec, malý soukromý zemědělec, který do poslední chvíle bránil svůj tvrdou prací získaný majetek a padl, podobně jako mnoho podobných, pod náporem krutého soukolí totalitního režimu. Ženy zastupovala Kamila Moučková, která se podílela na protirežimním vysílání jak rozhlasu, tak i televize. Po osmašedesátém roce se stala členkou disentu a signatářkou Charty 77. Jako jedna z mnoha byla následně pronásledována režimem.
Třetím zpracovaným osudem byl životní příběh Stanislava Rejthara. Životní osud Stanislava Rejthara můžeme sledovat v knize Dobří vojáci padli, ve které prožíváme, jak se dočteme v recenzi časopisu Reflex, jeho dramatický útěk za hranice, ústupové boje ve Francii, cestu do Anglie i letecké souboje v uniformě RAF. V dubnu 1943 utrpěl letec při návratu z operačního letu těžké zranění. Přesto se brzy nato přihlásil - společně s Františkem Fajtlem a dalšími stíhači - na východní frontu. Tito piloti pak působili ve Slovenském národním povstání. Právě o tomto povstání se díky knize můžeme dozvědět i ledacos z toho, co bylo v dalších desetiletích zamlčováno.Po únoru 1948 musel Rejthar coby "zápaďák" odejít z armády, zažil výslechy v pověstném domečku, v dalších letech byl pak společně s rodinou šikanován a ponižován. Nepřízni čelil optimismem a také vírou v tu Nejvyšší spravedlnost.
V záplavě memoárové literatury tato kniha vyniká novými skutečnostmi o protinacistickém odboji a také hlubokou lidskostí, která byla ostatně vlastní celému Rejtharovu obdivuhodnému životu. Za zmínku stojí i dokonalá editorská práce včetně obsáhlého jmenného rejstříku a značného množství literárních i publicistických odkazů. Je to poctivá kniha. Objevná a jedinečná (Stanislav Motl, Reflex 09/2000).
Účastnící slavnostního vyhlášení mohli zhlédnout dva filmové dokumenty. Nejprve film z roku 1989 natáčený a komentovaný dobovými pracovníky tehdy ještě Československé televize. Snímek nabídl několik netradičních záběrů z pražských ulic. Druhý dokument o holocaustu se tentokrát nezaměřil čistě na život v ghettech a koncentračních táborech, leč zajímal se o další osud vězňů po té, kdy byli puštěni na svobodu. Komentátoři ve filmu i diskutující v následné debatě se shodli o jakési další verzi holocaustu, o to možná horší, že byla páchána civilním obyvatelstvem.
Před rokem Domov seniorů Rudná - paní Lucie Šimková požádala výbor ASUD o přednášejícího pro Univerzitu volného času. Nejen senioři, i další posluchači si přáli dovědět se zajímavé údaje z historie. Nežádali žádný konkrétní úsek dějin. Z výboru ASUD a dalších členů o tuto činnost projevily zájem PhDr. Ludmila Adámková a PhDr. Eliška Kunstová. Cyklus je časově připravován na semestry - zimní od října do ledna a letní od února do května. Byly jsme předem připraveny na to, že Domov seniorů má omezené finanční prostředky, proto i honorář bude této skutečnosti odpovídat. Za ASUD se nakonec této práce ujala Eliška Kunstová.
A jak vše probíhalo? Od podzimu 2009 začaly přednášky o dějinách Prahy; od románské a gotické Prahy k 18. a 19.století. V posledním setkání v lednu jsme se dostali k přelomu 19. a 20. století v Praze. Z mého pohledu to je krásná práce. Učím sice víc než 50 let, ale ani na okamžik by mě nenapadlo své posluchače (většinou nehistoriky) podceňovat. Velmi důkladně se připravuji, promýšlím koncepci přednášky i rozhovoru, vybírám z velkého množství to, co by je mohlo zajímat. Největší odměnou je to, že se mnou spolupracují, ptají se, doplňují má slova a celkově projevují velký zájem i znalosti o Praze.
Paní Lucie Šimková mě seznámila s některými skutečnostmi. Přihlášených posluchačů je přes 30, další chodí z vlastního zájmu. Líbí se jim vybrané téma, zdá se jim blízké. Ke každé přednášce dostávají materiály (6 stran), které doplňují a rozšiřují problematiku. Texty i obrázky si pochvalují, seznamují s nimi i své přátele. Dokonce i domácí úkol (poznat pražskou architekturu) vzorně vypracovali.
V letním semestru jsem navrhla následující témata: Praha ve 20. a 21. století, Významní návštěvníci Prahy, Bratři Čapkové a Napoleonská Evropa.
V prosinci byla obnovena účast zástupce ASUD na pravidelných schůzích výboru Sdružení historiků. Velký dík patří Ladě Boháčové, která s předsedou SH Prof. PhDr. Petrem Vorlem, Csc. vedla jednání. Na schůzky samotné dochází předseda ASUD. Obě strany poukázaly na fakt, že chtějí i nadále spolupracovat. V současné době je největším tématem 10. sjezd historiků, který se bude konat v září roku 2011. Celkem pochopitelně bude určitý prostor sjezdu věnován i výuce dějepisu.
Sdružení historiků pokračuje i v tomto roce v pravidelném pořádání přednášek každou třetí středu v měsíci v Národním muzeu. Od března probíhá cyklus věnovaný Československým prezidentům 1918 - 1992. Bližší informace na stránkách muzea, nebo v Kulturním přehledu.