V závěrečné diskusi pan náměstek přivítal adresnou kritiku. Ze stran kolegyní z útvaru 22 a od zástupců ASUD zaznělo, že mnohé z dopisu ASUDu bylo řešeno i v Telči a jistě se objeví v závěrech z tohoto setkání; závěry čekají na zprávu česko-německé komise a v lednu by měly být prezentovány (nebyly - pozn. PM)
Lze tedy říci, že v podstatných bodech panovala shoda a pan náměstek projevil za MŠMT zájem o řešení. Myslíme si, že bychom jednak měli vstoupit do aktivit, jež nám nabízí, a zároveň mu dát určitý čas, aby mohl své vize naplnit.
Věřme, že se do voleb podaří vykonat kus práce, na kterou bude možno úspěšně navázat.
Vzhledem k důvodu, že do Telče nedorazil pracovně zaneprázdněný Prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc., obstarala úvodní příspěvek PaedDr. Olga Drápalová z České školní inspekce, která účastníkům přiblížila poznatky z dějepisného sympozia v Istanbulu. Z hlavních myšlenek nás zaujalo tvrzení, že dějepisné vyučování by mělo být užíváno jako klíčový prostředek k podpoře interkulturního rozvoje.
Což komunikuje se závěry tohoto sympozia, ve kterých se mj. klade důraz na
Se zahraničními zkušenostmi všechny přítomné seznámila i slovenská pedagožka PhDr. Mária Tonková. Přednesla nejnovější postřehy z mezinárodního projektu zaštiťovaného Mezinárodním vyšegradským fondem Inakosť spoločných dejin a prítomnosť našej minulosti, jehož první setkání (s několika podnětnými workshopy) se konalo ve Velkých Bílovicích a další se budou konat v Kaliszi a na Spiši.
Mgr. Kamil Činátl PhD. z ÚSTRu se zamyslel nad problémy a perspektivami školního dějepisu v ČR. Jako první nastínil základní problémy, se kterými ve své podstatě souhlasili téměř všichni zúčastnění pedagogové.
Chybí
Přetrvává
Ihned si odpověděl, pomoci si můžeme: mj. dalším vzděláváním, finanční a metodickou podporou, didaktickou propedeutikou, webovými učebnicemi a redukcí faktografie.
Dále navrhl několik podnětných otázek, z nichž mne zaujala především:
Jak vyprávět dějiny?, s níž souvisí další - např. Jak chápat fikci a skutečnost, jak pracovat s textem a obrazem, do jaké míry pracovat s ironií atd.
Mgr. Jaroslav Pinkas navázal na svého kolegu z ÚSTRu otázkami k interpretaci - hodnocení dějin. Na kolik je učitelova interpretace dějin legitimní? Je skutečně disponován k interpretaci? -ptal se. A dál nadhodil zajímavá témata: Dějepis je - prostor k diskusi nad dějinami, výchova k historickému myšlení, pomáhá vytvářet multikulturní pohled; dějepis je i výchovou, neboť podává hodnotové soudy nad dějinami, pomáhá pochopit a poznat jednotlivosti i souvislosti, čímž rozvíjí osobnost.
Z toho vyplývá, že investice do učitele je klíčová, avšak pozor: Učitel se nesmí nechat spoutat historikem!
Účastníkům doporučil 2 publikace: od Ch. R. Browninga Obyčejní muži (Argo 2002) a od F. Mayer Češi a jejich komunismus (Argo 2009).
Nad tím, jak uplatnit odborné výstupy Ústavu soudobých dějin AV ČR, se zamýšlel Doc. PhDr. Jiří Kocián, který také připomněl, že učitelé potřebují základní příručky k dějinám komunistického režimu.
S výsledky empirického výzkumu týkajícího se znalostí soudobých dějin se podělila Doc. PhDr. Božena Gracová. Ve výzkumu nejlépe obstáli studenti gymnázií; co některé zarazilo, byla skutečnost, že žáci základních škol předčili téměř ve všech typech testových otázek studenty středních odborných škol.
Samotný výzkum byl nesmírně motivující a nabídl i možnost "hravého testu" - zkuste se žáky zařadit do správné doby, ke správné dějinné události např. karikaturu z tisku, zkuste charakterizovat osobnost a dobu na základě fotografie atp.
PhDr. Denisa Labischová, spolupracovnice pí. Gradcové, se soustředila na průzkum postojů mládeže k nejnovějším dějinám, výzkum proběhl v Moravskoslezském kraji. I její ukázky výzkumu byly motivující pro řadu kolegů z praxe.
Zkuste např. studenty donutit k jasné odpovědi na otázku, zda by podepsali Chartu 77, kdyby žili v dané době a věděli by, co by je čekalo. Takových zlomových situací jistě najde každý dost.
Oběma pracím by slušelo zveřejnění v nějaké pro učitele dostupné publikaci.
Dvě ženy vystřídal PhDr. Kamil Štěpánek, který se zaměřil na filmy a jejich využití v hodinách dějepisu. Poukázal především na snahu režisérů a scénáristů idealizovat historické osobnosti, dávat jim vlastnosti osobností století dvacátého. Což mohou žáci vyvrátit na základě pramenů z dané doby. Jako příklad uvedl krátký záběr z filmu 1492 a následně zápisky z Kolumbova deníku.
Mgr. Jiří Šimíček ukázal nejmodernější cestu, kterou je možno se v dějepise ubírat. Provedl přítomné portálem www.moderni-dejiny.cz, jehož je spoluautorem. O portálu více na jiném místě.
Kateřina Saparová zastoupila Ing. Strachotu a představila poslední práce Člověka v tísni (účastnící listopadového semináře ASUD obdrželi od Člověka v tísni nejnovější publikace). Představila nový projekt - portál Audiovizuální škola.
Mladoboleslavský pedagog Mgr. Radek Kotlaba poukázal na důležitost propojení dějepisu s vlastivědou na I. stupni, představil své dobré nápady, jak žáky postupně vtahuje do dějepisu, jak jim pomáhá poznávat regionální dějiny. Mezi dobrými nápady však nadhodil i několik zajímavých námětů, např. že se v dnešní době neučí (nebo se učí málo) regionální zeměpis -když hledal podklady k dané problematice, musel hledat v příručkách až ze 30. let 20. století. V podobných projektech typu Vytvoř kulturní mapu regionu se nabízí obrovská možnost pro mezipředmětové vztahy.
S jednodenním zpožděním dorazil Prof. Beneš, kterému připadla role celé setkání uzavřít.
Pracovní dopoledne zahájil Mgr. Aleš Franc z VÚP. Z jeho příspěvku vzešel požadavek vytvoření databáze a následné kontroly vydávaných akreditací.
Následoval příspěvek Mgr. Pavla Martinovského jednak o poslání ASUDu - seznámil přítomné s publikacemi a činností, jednak s ohlasem členů k nejnovějšímu dokumentu MŠMT - Doporučení MŠMT k výuce dějin 20. století. Na základě odpovědí členů na otázky položené v dotazníku na listopadovém semináři ASUD přednesl autor v souladu s odhlasovaným dopisem ministerstvu kritiku dokumentu s tím, že učitelé nechtějí dokumenty, ale peníze na pomůcky a další vzdělávání, jakož i pomůcky samotné.
Kriticky se k Doporučení stavělo více než 80% zúčastněných pedagogů listopadového semináře v NM. Vadil jim především fakt, že Doporučení nepřináší nic nového a zásadního (viz úvodní text IL Jak chápat uplynulý půlrok). Průzkum potvrdil, že na školách jsou veliké rozdíly v otázce financí, některé mají peněz na další vzdělávání pedagogů a nákup pomůcek dostatek, některé naopak nedostatek. Co učitelům nejvíce chybí, to jsou kvalitní moderní pomůcky vyhovující požadavkům doby - třeba filmové dokumenty o obsahu 10-15 min., se kterými by se dalo pracovat, didaktika k nemodernějším dějinám a lepší, názornější atlasy a mapy.
Jako předposlední řečník vystoupil PhDr. Zdeněk Košťál z České školní inspekce a přednesl nejnovější výzkumy inspekce v oblasti společenskovědních předmětů. Přítomné zvedl ze židlí zjištěným faktem, že tyto předměty učí na českých základních školách 25% neaprobovaných učitelů. I on připomněl, že chybí didaktické pomůcky. Podobně jako někteří členové uvedli v dotazníku ASUDu, potvrdila komise ČŠI, že chybí dějepisné učební materiály pro žáky se specifickými poruchami učení.
Pan Prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc. obstaral závěr. Nadhodil mezi přítomné otázky, Co jsou soudobé dějiny? a Jak s nimi zacházíme? Je na škodu, že tento příspěvek nezazněl v úvodu, neboť by si otázky zasloužily prostor k diskusi. Z jeho myšlenek jsem si zapsal tuto: 20 let - je to dlouho? Pokud se díváme dopředu, tak ano. Pokud se za nimi podíváme zpět, tak máme pocit že ne, že se jedná o současnost. Otázkou však je, jak s tímto faktem naložit... Dvacetileté časové období nevybral náhodně, české (československé) dějiny 20. století se sestávají z "dvacetiletek": 1918 -1938, 1948 -1968, 1968 -1989 (sic), 1989 -2009: jsme na konci další dvacítky. Přijde nutně zlom? Pozorní posluchači si všimli, že chybí deset let, roky 1938 -1948 pan profesor označil za zrychlené období vymezení především válkou.
Následovala diskuse k závěrům, co účastníci vzkáží ministerstvu. Závěry z Telče zatím nebyly zveřejněny. V pracovní verzi bylo zahrnuto prakticky vše, o čem výše uvedení hovořili ve svých příspěvcích. Pokud tak skutečně zůstane, MŠMT závěry přijme a začne v jejich duchu pracovat, myslím si, že by se v problematice výuky dějepisu začalo blýskat na lepší časy.
V roce 2009 (v létě) bylo k této problematice uspořádáno na MŠMT setkání tvůrců Standardů, zástupců pedagogických asociací a vysokých škol. Rozvířila se čilá diskuse, která nastolila některé velmi závažné problémy-jaký by měl mít standard cíl, jak by měl vypadat a jaký by měl dopad v praxi. Další setkání bylo určeno na podzim, ale schůzka byla zrušena, protože MŠMT zastavilo do odvolání práci na standardech. V únoru 2010 se uskuteční setkání další na Pedagogické fakultě UK v Praze, tentokrát organizované Radou APU (Asociací profese učitelství české republiky) zastoupenou F. Tomáškem a V. Spilkovou a týmem tvůrců Standardu (H. Košťálovou, M. Píšovou, K. Rýdlem, V. Spilkovou, V. Srbem, H. Stýblovou, Z. Syslovou a F. Tomáškem). Obsahem diskusního setkání bude téma "Tvorba standardu kvality učitelské profese - jak dál".