Útěk východních Němců přes Československo v roce 1989 a 100 wattové žárovky v roce 2009. Co má obojí společného? O obojím se začátkem měsíce září psalo v našich novinách. Na obojí události máme více názorů. Záleží, jak a kdo jsme.

Pro malé Němce byl útěk údajně dobrodružstvím, prodloužili si i prázdniny a těšili se na nové zážitky. Pro Němce starší se útěk stal snahou dostat se do svobodného světa, najít rodinu, svou identitu. Pro Čechy mohl onen incident znamenat morální vzpruhu, nabídku ke spolupráci, nebo třeba možnost, jak levně (či zadarmo) získat trabanta. Pro všechny možná jeden ze začátků doby, kdy se "lámaly ledy!".

Žárovka? Pro ekology a pravé Evropany její zákaz nejspíš znamená vítězství "zdravého rozumu", nač pálit tolik energie, když se dá svítit podstatně výhodněji. Pro zastánce práv a svobod možné ohrožení: Cože? To už mi diktují i jak a čím mám svítit!? Kolik za světlo utratím? No nebude časem potřeba doma rozvěsit petrolejky?!

Nevím, nejde o to, co si kdo myslí, nechci rozebírat jednotlivé názory.

Pro dějepisáře dost možná obě události splynou. Bude se o nich učit na hodinách - to bylo tehdy, když Němci utíkali přes naše území, zrovna v té době u nás v hale svítila stowattová žárovka... Inu historické téma, za 10 let žáci nejspíš nebudou chápat, proč někdo utíkal, proč se svítilo tak silnou žárovkou. Život jde dál a dost těžko se dá odhadnout, která z událostí bude jednou ve zpětném pohledu důležitější.

Žárovku jsem si přesto koupil, nehledě na výzvy, nehledě na nějaký odboj. Postavil jsem si ji v krabičce do police vedle kopie Venuše, úlomku slovanské keramiky, pečetě Karla IV. a prvního vydání Máchova Máje. Kdo ví, třeba o stowattové žárovce skutečně jednou budeme v dějepise učit. Takže děti pozor, je křehká a opravdu svítila! Prosím ne, nelízat, ani s ní neklepat.