MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

KONFERENCE A VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍ EUROCLIO 2008

Na konci března jsme se spolu s kolegyní Evou Zajícovou zúčastnili týdenního pobytu v západoanglickém přístavním městě Bristolu (UK), kde proběhla mezinárodní konference "Minulost v přítomnosti, zkoumání rozmanitostí, identity a významu prostřednictvím vyučování historie", spolu s 15. výroční konferencí Euroclio.

Své prostory nám velkoryse poskytla Fakulty of Education UWE (Fakulta vzdělávání Západoanglické univerzity) v Bristolu. Během týdne proběhla řada přednášek a prezentací, seminářů i workshopů, vztahujících se k hlavnímu tématu konference. Ve skupinách jsme také navštívili školy v okolí Bristolu a oblasti jižní Gloucestershire, kde jsme shlédli ukázky výuky dějepisu/historie a diskutovali o styčných bodech i rozdílnostech školských systémů evropských zemí, metodách a formách výuky a aktuálních problémech národních systémů školství, včetně jeho financování.

Zpestřením konference byly návštěvy muzeí a galerií, obohacení o ukázky metodik práce se školními skupinami, rodinami a širokou veřejností. Propracovanost tohoto systému by mohla být velkým vzorem pro naše muzea, galerie a další kulturně vzdělávací instituce.

Tak jako na každé konferenci se během týdne střídali přednášející a lektoři dobří a méně dobří; semináře a workshopy velmi, nebo naopak méně přínosné. Hlavním ziskem z konference však zůstává výměna zkušeností s kolegy z mnoha zemí Evropy, navázaní kontaktů a v neposlední řadě procvičení si komunikace v angličtině. Konference byla ukončena celodenním seminářem a společenským večerem v Empire and Us´ Dr. Gareth Griffiths Museum v Bristolu.

Celý pobyt byl financován z grantu NAEP - Národní agentury pro evropské programy ČR (nástupce agentury Sokrates - Comenius). Libor Šmejda, ZŠ Špičák, Česká Lípa

O ZKUŠENOSTECH Z VÝUKY O DĚJINÁCH A LIDSKÝCH PRÁVECH V ETNICKY ROZMANITÉ SPOLEČNOSTI VE VELKÉ BRITÁNII

Konference s tematikou lidských práv nebyla v Bristolu náhodou. Pominu li osobní vklad člena výboru Deana, který přímo tady žije a pracuje a který nás všech 150 účastníků pozval na "svou" univerzitu, "svůj" večírek, kde se o nás staral se svou manželkou, kolegyněmi a dětmi, vychází nám Bristol jako přístavní město s velmi bohatou tradicí, kotel národností, bohužel podílející se i na otrokářské minulosti monarchistické Británie.

Jako na všech konferencích Euroclia i tady se míchala minulost a současnost, nejrůznější názory, odlišné pohledy, různé metodické postupy. I já jsem ochutnala tohoto koktejlu a ráda vám jeho chuť a vůni popíši.

Dvě témata, která spojovala všechny semináře a exkurze - migrace v minulosti a její příčiny, současné příčiny a dopady migrace. Dějepis má být schopen obé propojit. Protože se jedná o velmi citlivou záležitost, která se ve Velké Británii dotýká většiny obyvatelstva, využívá dějepis obrovské množství metodických postupů, velmi často vypůjčených z jiných předmětů - dramatická a literární výchova, občanská výchova… Základní otázka - kdo je vlastně rodilý "čistokrevný" Brit? Proč ty, jako potomek nynějších migrantů, bys měl být brán jinak, než jsou ti druzí? (Zauvažovali jsme někdy na našich hodinách, kdo je Čech?)

Ve školách pracují podobnými metodami, jako my, ale daleko větší důraz kladou na vlastní prožitky a zážitky studentů.

Jednou z úvodních přednášek byla přenáška o historii Velké Británie přímo ve velké aule univerzity. Profesor nás provázel dějinami a my byli jeho herci - králi, útočníky, vítězi či poraženými. Toto zapojení fungovalo i v mezinárodní dospělé společnosti velmi dobře - koruna na hlavě, řev útočníků, postupné obsazování území ( území GB = prostor před všemi)…Každý z nás si pamatoval a dokázal zařadit svůj "historický výstup".

Dobře, takhle to funguje s empatickými dospělými, ale co studenti, kteří nechtějí vycházet ze svého světa? I na hodinách dějepisu se používají královské pláště, bojové helmice……Někde možná je historická přesnost na štíru s divadelním nadšením, ale i děti si pamatují "svou" helmici, "svůj" výstup. Nepoužívají přesné dobové dialogy, snaží se vcítit do situace, požívají svá slova, popisují své pocity…Vychází se často z obrázků, kde popisuješ nejen co vidíš, ale i to, co bys mohl vidět, kdybys tam byl, jaké zvuky bys mohl slyšet, co by tvůj nos přijal a co ne….Potom je na učiteli, aby pomohl vyznat se v situaci a správně historicky zařadit.

Já osobně jsem měla trochu problém s historickými posloupnostmi. Kvůli zážitkům se skáče z jednoho období do druhého, přednášky či ukázkové hodiny mi spíš připomínaly dramatizaci textu…. studenti pracují s připravenými listy, kam své poznatky řadí.

Nepochopila jsem, kde učitelé berou čas. Téma, které probírají, je nahlíženo z nejrůznějších stran. Možná to bude svobodou výběru. Otázka, nakolik nechat výběr pouze na učiteli, je diskutována nejen v našich školách.

Co mají britští školáci jiné, není jen absolutní volnost učitele, co se volby tématu týče, hodně času mohou trávit přímo v terénu, kde v muzeích, galeriích apod. probíhá část výuky. (Z vlastní praxe vím, jak je těžké na některých našich školách utrhnout se se skupinou studentů na hodinu do dobře spolupracujícího muzea).

Britští studenti se mi zdáli uzavřenější než naši. Jsou sice zvyklí diskutovat, ale ještě víc jsou zvyklí dělat jen to, co je baví. A britští pedagogové na to přistupují. Hledají stále nové cesty, jak propojit přítomnost s minulostí. Stejně jako my, co jsme ovšem "omezováni" RVP,ŠVP,….. svým svědomím.

Metodické postřehy z průběhu konference Euroclio zapsala Eva Zajícová, ZŠ Pečky

POHLEDY NA ŠKOLSTVÍ JINDE

Za posledních 8 let jsem díky různým mezinárodním projektům a kamarádům odjinud měla možnost navštívit několik desítek škol v různých státech. Zkoušela jsem porovnání s našimi školami…. Často to vychází jako porovnávat chuť jablek a hrušek… ale pořád je to ovoce.

Na letošní konferenci Euroclio v Bristolu jsme se dostali nejen do škol, ale měli jsme možnost diskuse i s inspektorem MŠ. Velká Británie - až od roku 1839 se začala zabývat jednotným systémem školství, to poté, co Her Majesty´s Inspektor of Schools přinesli "neohrožené vyprávění o tom, co každý z nich na svých 350 školách viděl". Od roku 1993 je tvorba a úprava školních osnov plně v rukou speciální skupiny na Ministerstvu školství. Osnovy určují nejen oblasti vyučovací, ale zahrnují i to, jak by se žáci měli chovat. Inspekční zpráva byla donedávna spíše interní záležitostí, od roku 2006 ji musí každý ředitel zveřejňovat. Dostali jsme i celkovou inspekční zprávu z anglických škol za období 2003-2007. Je k nahlédnutí na http://www.ofsted.gov.uk (070043)

Dějepis jako samostatný předmět funguje od roku 1997, od té doby s prudce zdvihla křivka úspěšnosti skládání zkoušek všeobecných znalostí. Jako nový předmět byl studenty přijímán s maximálním nadšením, dnes se diskutuje o tom, proč o trochu klesá zájem o historii. A zde jsou 4 důvody, které inspekce dokládá:

• nesouvisí s budoucím životem,
• malá nebo skoro žádná podpora tohoto předmětu ze strany ředitelů škol
• zaměření vyučujících je více matematické
• studentům přibývají každoročně nové, atraktivnější předměty ( media, ICT….)

Na závěr pan inspektor položil základní otázky, které jsme na konferenci probírali ze všech stran - které změny by pomohly osnovám dějepisu

• jak přivést mladé lidi k porozumění tomu, že potřebují i vzdělání v historii, aby lépe porozuměli přítomnosti
• jaké konkrétní příklady pomohou tomuto porozumění přítomnosti
• má se dějepis soustředit spíše na chronologii nebo na souvislosti?

O problémech zahrnutých v inspekční zprávě jsme potom hovořili i na škole, kterou jsme navštívili. O tisíc dětí se tu stará 85 učitelů, kteří většinou učí předměty, které vystudovali, ale aprobovanost se jim uznává i učí-li předměty příbuzné. Asistenční službu vykonávají často studenti pedagogických fakult nebo ti, kteří se teprve chystají studovat. O pořádek na chodbách se učitelé starat nemusí, vedou li kroužky apod., mají na to hodiny v úvazku.

I ve Velké Británii se uvažuje o odstupňovaných úvazcích pro učitele (kdo déle učí, může učit méně hodin za stejný plat). 6krát do roka mají studenti svátek - jejich vyučující chybí. Tolikrát do roka se učitelé v pracovní době musí účastnit jakéhosi doučování - jak učit problematické otázky či problematické děti, jak dělat projekty…. jak respektovat složitou osobnost dítěte.

A tak jsme viděli na chodbách zkoušené jedince, zatímco zbytek třídy pracoval pod vedením asistenta. Viděli jsme výsledky projektů, za které byli jejich tvůrci divžene oslavováni (7. ročník a jejich projekt s pamětníky, 14 dní školního času bylo věnováno historii Patch…), viděli jsme výtvarné práce, za něž děti získaly mnohá uznání, obrázky z divadelních představení, kroužků, sportovních utkání…

Sebemenší úspěch jednotlivce byl presentován jako obrovský úspěch celé školy, každý je v něčem dobrý a nejlepší. Na rozdíl od našich dětí oni se nestydí být nejlepší ve třídě, v kroužku… Za vše, co udělají, jsou obrovsky chváleni.

Jinak jsou ale stejní jako ti naši - tělocviku jim stačí dvouhodinovka, nejvíc je baví počítač, občas televize, rádi zajdou do kina či restaurace, někdy jsou rádi doma, aby byl klid…

Na hodině dějepisu, kterou jsme s nimi absolvovali, byli neobyčejně hodní, výsledky svého projektu presentovali (pokolikáté už?) na interaktivní tabuli ( jsou skoro ve všech učebnách, ale učitelé mají na své vlastní rozvaze, budou li je využívat), každý přesně věděl, kdy přijde na řadu….Viděli jsme i kousek VÝKLADOVÉ hodiny, ze které si psali velmi dlouhý zápis, neb jsou bez učebnic.

I tady učitelé využívají všeho možného, aby děti zaujali, podchytili alespoň trochu jejich zájmu. Až se mi zdálo, že dětem je všechno servírováno na stříbrných podnosech.

Byli jsme na škole, které hrozí zrušení. Na druhé straně městečka vyrostla škola nová, prestižnější. Mezi kantory je slyšet obava, co asi bude dál, ale jejich děti to neřeší. Shodou okolností jsem letos byla ještě na jedné škole, které hrozí zrušení - malotřídka ve středním Finsku s 30 dětmi a 8 učiteli. Sice by to podle předpisů už dávno měla být zrušená škola, ale síla rodičovské veřejnosti způsobila, že škola i se školkou stále funguje. Nejen na této, ale i na dalších finských školách jsem byla překvapena, jaké podoby má spolupráce s rodiči.

Učitelé (také mají velmi podobné úvazky jako my nebo ve GB) mají do svých úvazků zařazené nejen třídnické hodiny, ale i hodiny pohovorů s rodiči. Sponzorské dary, použití vlastních automobilů,propůjčení dílen, volná odpoledne na školních akcích…běžné nejen na vesnických finských školách. Když se učitel cítí vyčerpán, má po 40 nárok na rok placeného studijního volna, by načerpal energii a mohl rozdávat dětem. Že na velkých školách je nutná přítomnost školního psychologa pro studenty, o tom se mluví i v našem školství, ale že tu pracují i psychologové pro učitele..( do menších škol několikrát do roka dojíždějí).

Finské děti mě neskutečně překvapily - byly hodné! Stydlivější, uzavřené víc do sebe.Tiché i na chodbách. Při hodinách spolupracující, dějepisu si užívající (soustředění na místní a regionální dějiny, výuka často s prvky literární a dramatické výchovy). Některé jejich vyučovací předměty byly neobvyklé - už od nejmenších pracují se dřevem, kovem, Šití není jen pro dívky, stejně tak jako myslivost není jen pro kluky. Na středních školách k volitelným předmětům patří i tanec, parašutismus….

Nebudu zde rozebírat vybavení jednotlivých škol, protože si myslím, že kvalita školy se neodvíjí jen od materiálna.

Že atmosféru školy vytváří člověk, lidé, kterým jde o stejné - spolupodílet se na výchově a vzdělání. Snad nám to bude umožněno i přes hranice povolených a nepovolených slov, rodičovského nezájmu…..

Eva Zajícová, ZŠ Pečky