Místo úvoduOd září se prý začalo učit jinak - na pokyn vrchnosti učitelé mávnutím kouzelného proutku změnili obsah a metody výuky, přístup k žákům, vybudují všechny žádané kompetence, začleňují průřezová témata a vše, co požadují RVP. Jen je divné, že všechny průzkumy a zjištění vypovídají o tom, že větší část učitelů podivnou reformu odmítá. Konstatoval to v rozhlasovém pořadu koncem roku 2005 dokonce hlavní poradce min. Buzkové M. Profant a připojil, že je jedno, že s RVP nesouhlasí až tři čtvrtiny učitelů, stejně se bude realizovat. Kdyby se čekalo, až požadavky reformy učitelé pochopí, nezměnilo by se nic nikdy. A novináři papouškovali, že "skončí biflování." Z výsledků výzkumného šetření Ped F Univerzity v Hradci Králové v prosinci 2006 s účastí 414 učitelů ZŠ, gymnázií a SOV (stř. odborné vzdělávání) uvedly Učitelské listy č. 1/2007-08 (str. 9): Otázka o informovanosti - 62 % respondentů reformu považuje za nejistou, pětina se cítí dobře informována a 16 % se nachází v pásmu nulové informovanosti. O prokompetentní angažovanosti: přijetí reformy se pohybuje v rozmezí mezi nesouhlasem a konformitou. O vztahu k reformě: negativní emoce jsou větší u učitelů menších obcí a vyjadřují strach, hněv nebo smutek. V maximální míře pociťuje uspokojení z reformy necelých 9 % učitelů ZŠ, 6% učitelů G a pouhá 3% učitelů SOV. Největší odpor ke kurikulární metodě se týká více než třetiny učitelů. Nakonec zážitek učitele: Vstoupil jsem 3. září do třídy a spatřil jsem rozjařené dětské líce. Včera večer, dnes ráno, zkrátka téměř vždy, když poslední dobou zapnuly televizi, rádio, když nahlédly do novin, slyšely, viděly a četly, že od nového školního roku vstupují s naprosto skvělým, moderním a revolučním školním vzdělávacím programem. Stál jsem před veselými dětmi, ale mně bylo smutno. Podle zásad nového školního vzdělávacího programu se už děti nebudou učit. Neokusí tu rozkoš, když by do sebe soukaly základy malé násobilky a postupně si uvědomovaly onu důvěrně známou číselnou posloupnost. Už nikdy se nebudou prodírat pralesem vyjmenovaných slov, kde číhá vydra, výr vyžle nebo třeba myš, hmyz, hlemýžď. Ani se s jistou rozkošnickou pohodou nenaučí některá z dat českých dějin, která u dětí vždy navozují pocit, jak je látka jednoduchá: 1212, 21. 6. 1621. Ne, nebudou znát nejvyšší horu Čech, ani hlavní město Spojeného království. Pokynul jsem gestem, aby si děti sedly a pak jsem sáhnul do pytle s nafukovacími míčky. Ode dneška si ve škole budeme hrát. Pavel Martinovský
|
