Již řadu let mám první dubnový víkend zatržený v kalendáři (totéž pochopitelně platí i pro termín listopadový), neboť se již stalo dobrým zvykem, že se v Praze koná pravidelný seminář ASUD pro učitele dějepisu. Nejinak tomu bylo i letos, takže jsem, jako další desítky kolegyň a kolegů ze všech koutů republiky, zasedl 8. dubna v přednáškovém sále Národního muzea, abych neporušil tradici. Do Prahy jsem se těšil a musím říci, že mne ani tentokrát seminář (již osmnáctý!) nezklamal.
S první přednáškou před nás předstoupil prof. Robert Kvaček, který svým tématem "Pohledy současné historiografie na období 1. poloviny 20. století" kontinuálně navázal na své podzimní vystoupení. Nutno poznamenat, že v několika minutách byli i ti, kteří se nemohli listopadového semináře účastnit, uvedeni do problematiky a nic posluchačům nebránilo si plně vychutnat dvě hodiny poutavého vyprávění. Superlativ je na místě, neboť neobyčejná šíře znalostí, schopnost poskládat zdánlivě nesouvisející střípky do složité, ale ve výsledku do sebe zapadající mozaiky a především dar zaujmout posluchače je pro každého zájemce o historii nejenom přínosem, nýbrž i zážitkem. Dlouhotrvající potlesk na konci přednášky hovoří za vše.
Po valné hromadě následovala druhá přednáška v podání dr. Václava Kurala, jenž nám předestřel ucelený přehled vývoje česko-německých vztahů za 1. republiky. Pro mne osobně byla přednáška trochu zklamáním. Ne, že by vystoupení pana doktora nebylo na patřičné úrovni. Dr. Kural je bezesporu odborníkem na slovo vzatým a jeho přednáška splňovala vše, co má odborné vystoupení splňovat, ale zůstalo "pouze" u onoho přehledu. I když, u tak aktuálního tématu není nikdy na škodu opakování.
Stalo se dobrou tradicí, že jarní dvoudenní seminář je v neděli vždy zaměřen na nějakou zajímavou exkurzi. Tentokrát nás čekal Valdštejnský palác, což samo o sobě by bylo, zejména pro mimopražské, nevšedním zážitkem, který však byl ještě znásoben díky průvodcovství Mgr. Náprstkové, jež svým úžasným přehledem spojeným s poutavým podáním nám ji dříve dokázala z každé exkurze vytvořit neopakovatelný zážitek. Ani tentokrát nezklamala. Velice nerad jsem dychtivé posluchače obklopující naší průvodkyni, která navíc protáhla exkurzi do zahrady přiléhající k paláci, opouštěl kvůli spoji. Stále bylo co poslouchat.
Tak jsem i letos odjížděl z Prahy s pocitem uspokojení. Už teď si musím zatrnout v kalendáři na příští rok patřičný dubnový víkend.
Hodnocení veskrze kladné a více než kladné (senzační, skvostné 3x, poutavé 3x, opět vynikající 37x, obohacující 6x, podnětné 4x, vysoce erudované, inspirativní 10x, obohacující…). Někteří kolegové hovoří o otvírání očí a chuti učit 20. století podle vzoru p. profesora.14x zazněla prosba o pokračování,11x prosba o sepsání přednášky v daném stylu, který byl označen jako fantastické vyprávění (7x) charismatické osobnosti (3x) podané velmi elegantním způsobem (2x). Pouze 1x vyřčeno hodnocení 1.části přednášky jako méně dokonalé, 2x byla 2. část přednášky shledána lepší.
U tohoto hodnocení se často vyskytly kratší slohové útvary, hovořící o krásném vztahu k historii, který p. profesor interpretuje, přání pevného zdraví, by nás mohl ještě dlouho takto "obšťastňovat".
Na závěr citace: Uvítal bych malý soukromý klub s křesly (hlubokými), stolky na čaj, kobercem, na stěnu mapu Evropy 30.let. Tam bychom naslouchali p. profesorovi, diskutovali s ním. Dlouze a pravidelně. Třeba 1x za týden. Ó, to by byla paráda!
Hodnocení se rozbíhalo všemi směry. Od "příliš dlouhý úvod, příliš mnoho informací tak pozdě po snídani" (2x,) "příliš brzy po p. profesoru Kvačkovi (3x),"p. doktor je mnohem lepší v psaném projevu " (5x). Někteří se vyjadřovali o "známých faktech podaných novým způsobem"(7x), pro 5 účastníků přednáška nebyla příliš nová.. Pro 18 respondentů bylo téma zajímavé, které přineslo velké množství nových poznatků (2x), odkaz na studijní literaturu (2x) a vůbec znamenalo pro posluchače velký přínos (8x). Pan doktor prokázal velmi dobré znalosti (11x) v erudovaném a systematickém výkladu (3x).
Odpovědi přinesly i doporučení více aktualitovat ve vztahu k dnešnímu landsmanšaftu, neboť čs. něm. vztahy jsou tématem stále ožehavým.
Většina vyjádřila souhlas (18x) a důvěru organizátorům, jako velmi dobrý výběr hodnotilo 8 členů, lítost nad změnou se ozvala jen 6x. Spíš se ozývaly prosby, aby Podolí bylo znovu zařazeno (6x). Od mimopražských se ozval i návrh navštěvovat i tradičnější objekty s tím, že v neděli je ale i obtížná dopravní spojová situace. Z konkrétních návrhů: Lety u Písku, Zbraslav, Trojský zámek, Bertramka, aktuální výstavy např. Lucemburkové…. 5x byla hodnocena i osobnost průvodce jako excelentní.
Jihočeské putování za pány z Růže bylo spíš míněno jako návrh na výlet.
Řádně poučena kručivým žaludkem a vyprahlým hrdlem z minulých exkurzí ("bude- li si někdo chtít posedět v restauraci či kavárně, musí vynechat část programu"), zápisníkem, co nestačil ani na dojmy, na květnovou exkurzi jsem se vybavila lépe. Natěšena na lidi podobné krevní skupiny i na perly, které si pan organizátor určitě nenechá pro sebe, měla jsem pocit, že tentokráte jsem připravena.
Pak ale korálky jednotlivých zastavení složily šperk zvláštních tvarů, který hrál nejrůznějšími barvami a chutěmi, takže znovu radostné překvapení, které oči ani nestačily vnímat.Teď se znovu probírám svou dojmologií i kvirencím průvodcem dějepisnou cestou ..
První červnová sobota znamenala poslední setkání účastníků našeho kurzu zaměřeného na dějiny 20. století, k nimž bylo připojeno i několik témat metodických, využitelných při přípravě ŠVP. V posledním období kurzu - průběhu únoru až června - jsme se setkali s několika historiky mladší generace. V březnu J. Rokoský z PF UJEP v Ústí n. Labem zaujal tématem o R. Beranovi a v dubnu J. Cuhra představil hlavní problematiku období normalizace, významné osobnosti a mezníky vč. vzniku Charty 77, VONSu a souběhu událostí v ČSR s událostmi světovými. Květnové téma P. Koury bylo mimořádně přínosné. Historik z ÚSD utřídil a přehledně představil všechny formy nacistické persekuce. Všichni se zabývají těmito tématy ve svém bádání a zasvěceně odpověděli na dotazy v diskusi.
Do jarního běhu Inspirace byl začleněn workshop slovenského didaktika Vilo Kratochvíla obohacující vyučující v mnoha směrech při jejich přípravě ŠVP. Dvanáctidílný cyklus zakončila vycházka, kde nám byla průvodkyní paní Náprstková. Začali jsme u busty E. Destinnové, pokračovali na Janském vršku v prostorách komplexu Vlašského špitálu s kostelem sv. Karla Boromejského. Naše pravidelná setkávání jsme zakončili v knihovně Ústavu soudobých dějin, kde přítomné přivítal pracovník ústavu dr. Vojtěch Čelko; seznámil je s činností ústavu a rozdal poslední sborník ze soutěže Eustory. Ti, kdo vzdělávací kurz absolvovali, dostali o tom pro školu osvědčení a odevzdali hodnotící dotazník. Převážná většina vyjádřila přání pokračovat i v dalším ročníku.
Protože příprava programu, zajištění prostoru a přednášejících není jednoduchá a na konci prázdnin a na začátku roku jsme byli mimořádně zaneprázděni přípravou na Sjezd historiků a účastí na něm (viz dále), nepodařilo se nám vše zajistit - jak jsme plánovali - na začátek října. Ohlas pátého ročníku nás však potěšil a předpokládáme, že šestý ročník zahájíme od listopadu. Všechny členy z Prahy a okolí, od nichž máme adresy, budeme informovat e-mailem.
Je to už tradice, ale pořád je úžasné, že učitelé dějepisu z celé České republiky poté, co rozdají závěrečná školní vysvědčení, spěchají na vlak a odjíždějí do Prahy. Ne na dovolenou, ale za dalším vzděláním. Ukrojí si část z vlastní dovolené a mnohdy i za vlastní penízky jedou všichni dobrovolně a ještě rádi. Škoda, že o tom nepíší noviny, neinformují televize a nad tím mávne rukou i ministerský úředník pan Profant.
Takže i letos se od 1. - 5. července scházelo asi 150 účastníků 19. ročníku LŠH v aule Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na přednáškách a seminářích věnovaných vybraným kapitolám z dějin národních i světových - asi třetina z nich členové ASUD; to je pro nás velmi potěšující. Mezi lektory se již tradičně zaskvěly takové veličiny jako pan prof. Robert Kvaček, prof. Jan Kuklík, prof. M. Trapl, prof. Jaroslav Pánek, prof. František Šmahel a doc. Václav Kural. Přednášely a zaujaly i mladé historičky - doc. Bl. Gracová a Mgr. Š. Velhartická. Na téma kolonialismus v Africe přednášel zasvěceně PhDr. Alemayehu Kumsa.
Mně osobně se nejvíce líbila přednáška doc. J. Eichlera, který dokázal velmi aktuální téma globálního terorismu podat nezaujatě, jednoduše, srozumitelně, přehledně.. Druhá vynikající přednáška zazněla na závěr LŠH. Pplk. Ed. Stehlík nám vyprávěl příběh jedné české obce. Osud Lidic dokázal podat nejen fundovaně, ale i s citovým zaujetím. Když jsme si potom na druhý den mohli během celodenní exkurze do Památníku Lidice projít autentická místa, síla odkazu této české vsi se v nás znásobila. Prohlédli jsme si nové muzejní expozice, pietní místa zaniklých Lidic, krásně obnovený park růží a u monumentálního a přitom dojemně lidského sousoší lidických dětí položili kytičku. Co víc? Snad si dal každý slib, že nikdy na ty nevinné oběti hrůz války nezapomene a bude sem vozit své žáky, aby ani oni nezapomněli. Na závěr exkurze jsme se sešli na besedě s paní Miloslavou Kalibovou - přímou účastnicí lidické tragédie. I její vyprávění bylo velmi zajímavé a dojemné.
V bloku pedagogických informací získali účastníci LŠ tradičně také informace o činnosti ASUD, o našich nových publikacích atd. Seznámila je s nimi dr. Eliška Kunstová. Členky výboru zde také nabídly poslední sborníky a publikace dokumentů XX. o sobě a České dějiny do roku 1914 v dokumentech. Největší zájem byl o Náměty k tvorbě ŠVP dějepisu I.
Díky, paní Bezchlebová a paní Kohnová /garantky LŠH/, a na shledanou v červenci 2007 na 20. ročníku LŠH.
Bude se konat 11. listopadu, opět v Národním muzeu. Hlavní osobností tohoto dopoledne bude prof. Jan Kuklík a jeho tématem: Krize čs. státnosti, Slovenský stát. Česká domácí rezistence, zahraniční odboj a obnova čs. státu. Jde o obsáhlou problematiku, vyhradili jsme jí více času, aby bylo více času než jindy na dotazy a diskusi, tak, jak si to mnozí v hodnotících dotaznících přáli.
Odpolední exkurzi se snažíme zajistit do expozice vodárny Podolí, které z technických důvodů nebylo možno navštívit na jaře. Připojíme i malou, zato velmi unikátní expozici muzea Podskaláků i železničního mostu.