INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 26
V této rubrice pokračujeme v příspěvcích učitelů nebo organizátorů různých aktivit, které nabízejí svým kolegům dobré zkušenosti ze své práce. Splňují v největší míře také název naší edice sborníků Inspirace - jejich úkolem je přinášet různé nápady; mnohé může při jejich čtení podnítit k aplikaci nebo obměně. Jiné může dovést i k rozhodnutí, že i oni přispějí do naší Agory, aby byla co nejzajímavější a nejpestřejší. Přispěvatelům velmi děkujeme.
Trochu se ostýchám napsat o své dlouholeté zkušenosti s využíváním stálé expozice věnované pravěku v Severočeském muzeu v Liberci. Ale možná by moje zkušenost mohla být inspirací pro mladší kolegy.
Už v září při seznamování se s předmětem dějepis a při zmínce o funkci muzeí žáky připravuji na to, že v říjnu budeme mít v SM netradiční hodinu dějepisu. Dva týdny před exkurzí (na naší ZKŠ je v 6.třídě hodinová dotace) je seznámím s konkrétními úkoly, které budou řešit přímo v expozici, zároveň je vyvěsím ve třídě. V muzeu jim před "vstupem" do pravěku podrobně vysvětlím způsob jejich samostatné práce a rozdám listy s 12 úkoly (přikládám). Samozřejmě jim jsem po celou dobu (asi 60 minut) k dispozici a pomáhám jim v orientování se v textu na panelech, v mapě nalezišť, ve vnímání světelných obrazů i při seznamování se s konkrétními archeologickými nálezy.
Pátrat po odpovědích mohou sice jednotlivě, já preferuji práci ve dvojici, aby se zároveň učili spolupráci při řešení problému. Ovšem výslednou písemnou zprávu zpracovanou doma podle poznámek musí odevzdat každý svou. Některé děti odevzdávají opravdu velmi pěkné práce doplněné obrázky atp., některým musím znovu vysvětlit, jak mají správnou odpověď formulovat, aby jí rozuměl i člověk neznající zadání, ale každý z nich si odnáší nějakou vlastním úsilím získanou vědomost. Jsem přesvědčena, že tato forma výuky pravěku je mnohem efektivnější než několik hodin ve třídě. Navíc žáci poznávají, že informace mohou získávat nejen při výkladu učitele, studiem textu v učebnici nebo sledováním audiovizuálních programů, ale i v některé z kulturních institucí. Pro mnohé je to jejich první cesta do jakéhokoliv muzea, kam by se sami mnohdy i ostýchali stoupit.
Na konci 6. ročníku nebo v ročníku 7. pak na práci v Severočeském muzeu navazuje práce v Muzeu Českého ráje v Turnově, podobně připravenou mám i exkurzi do muzea v Železném Brodě a v Jablonci nad Nisou. Každou z těchto exkurzí doplňuji prohlídkou zajímavých míst v daném městě, osnovou je nám vždy asi 10 otázek, na něž společně hledáme odpovědi. Protože jezdíváme do jižních Čech do školy v přírodě, pobíhají naši žáci s notýskem, tužkou a seznamem úkolů i po Písku, Českých Budějovicích, v Českém Krumlově, případně také v Táboře nebo Holašovicích. Samozřejmě si stejně počínáme i v Praze.
Myslím si, že se tak učí nejen vnímat svět kolem sebe, ale zároveň chápat, že každé místo k nim nějak "promlouvá", a cítí se být i obohaceni.
Obdobně jsem postupovala i při svém (sice krátkém) působení na střední odborné škole.
Na své kolegy ve škole se obrátila s následující výzvou:
Vážení kolegové,
na základě předchozí domluvy si Vás dovolím požádat o spolupráci při výuce 3. ročníků naší školy na téma "Holocaust, historické souvislosti a současnost ".
Toto téma se prolíná předměty D, ON, ČJL, Z i NJ. Nabízím Vám ofocené texty z odborných publikací, materiály ze seminářů Památníku Terezín a Židovského muzea v Praze, dále výstřižky z novin a časopisů, které si několik let archivuji pro práci v hodinách dějepisu.
Přikládám i návrh na metodický postup, který mám vyzkoušený z předchozích let. (Hodiny se před lety zúčastnila i školní inspektorka a byla velmi spokojená.) Studenty toto téma vždy velmi zajímá, neboť se o něm na ZŠ mnoho nedozvědí. Vzhledem k časovým dotacím často končí výuka dějepisu 1. světovou válkou. Ve "svých" třídách, které mám z dějepisu (výuka je pouze v 1. ročníku, probrat musíme dle osnov vše), toto téma probírám.
Nemám však všechny třídy, a proto bych ráda poprosila zejména učitele ON ve 3. ročnících, aby zde tomuto tématu věnovali 2 - 3 hodiny. Studentům 3. ročníků (vhodný věk) bychom chtěli letos na základě domluvy s vedením školy promítnout dva filmy s tematikou holocaustu. Dle časových možností a zájmu by mohla následovat beseda s V. Mináčem - režisér filmů Musíme si pomáhat, N. Winton - Síla lidskosti. Na besedy jezdí i lidé, kteří přežili holocaust. Pro zhruba 30 zájemců by mohl následovat seminář v Praze, Terezíně či zájezd do Osvětimi - viz přiložená nabídka. Jen za pololetí roku 2003 přijely do Terezína skupiny ze 70 českých škol.
Na mnoha ZŠ i SŠ školách v České republice probíhají celodenní projektové dny na dané téma, žáci pod vedením učitelů samostatně zpracovávají téma "Zmizelí sousedé" - viz dále. Práce mají vysokou úroveň. Vzhledem k tomu, že mnozí naši žáci bydlí na internátě, nevím, zda by se tento výzkum dal realizovat i u nás. Snažme se tedy aspoň zaplnit mezery. Pokud se nám naše práce osvědčí, můžeme ji opakovat i v dalších letech a dále rozvíjet.
Doufám, že tento projekt přijmete kladně ( téma je v osnovách ON ) a že ho nebudete brát jen jako práci navíc.Semináře bych si vzala na starost já a jsem připravena zodpovědět i případné odborné dotazy a zapůjčit materiály, které budou u mě v kabinetě.
Děkuji za spolupráci, pomůžete studentům orientovat se v dané problematice a pomůžete i učitelům ČJL.
Holocaust je slovo označující utrpení Židů za druhé světové války s cílem vyhubit je. V širším měřítku je to označení snahy vyhubit národ, proto je u nás v poslední době se slovem holocaust spojena genocida, čili snaha o vyhlazení i Romů za 2. svět. války. V Brně je jediné romské muzeum u nás. Sídlí na ulici Bratislavská a pořádá pro zájemce také semináře.
V této práci se chci zaměřit zejména na holocaust Židů. Pro zájemce přikládám i stručné informace o koncentračních táborech pro Romy v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu za 2. sv. války.
Je třeba studentům zdůraznit, že není jednoduché vymezit pojem Žid. Z hlediska židovské tradice je židovství svázáno s náboženstvím - JUDAISMEM a plnoprávným Židem je ten, kdo má židovskou matku.Podle Norimberských zákonů z roku 1935( viz str. ) nacisté zahrnovali mezi židovské míšence i příslušníky židovského náboženství, nežidovské manžele ( - ky) Židů a ty, kteří měli jednoho nebo dva prarodiče Židy. Do koncentračních táborů se dostávali i lidé, kteří o svém židov. původu neměli do té doby ani tušení a k judaismu se nehlásili.(Např. do Terezína se tak dostali i katoličtí kněží).Svým životem se tedy mnozí nelišili od ostatní populace. Svůj árijský původ musel každý doložit výpisy z matrik.V případě vítězství fašistů by jako méněcenná rasa v perzekucích následovali i Slované. To si současní hajlující mladí neonacisté u nás neuvědomují!
Židé vždy přikládali velký význam, vzdělání a kultuře. Mnozí z nich dosáhli významných úspěchů. Např. A. Einstein, G. Mahler, S. Freud, L. Feuchtwanger, M. Chagall dnes např. B. Streisandová, D. Hoffman, S. Spielberg a jiní. Jmenovat bychom mohli mnohé umělce, bankéře a politiky. U nás např. F. Kafku, F.Gellnera, O. Pavla, J. Ortena, A. Lustiga…Vzhledem k historickým zkušenostem se mnozí ke svému původu veřejně nehlásí. K holocaustu se vyjádřil i bývalý prezident V.Havel.
Pokusím se zodpovědět nejčastější otázky studentů, i když budou odpovědi mnohdy zjednodušené:
Začínají před čtyřmi tisíci lety v Mezopotámii. Židé se usadili v Kanaánu. Z důvodu hladovění odešli do Egypta. Zde byli v letech 1600 - 1200 př. n. l. v otrockém postavení. Vrátili se do Kanaánu (viz Starý zákon). V 6. stol př.n.l. se dostali do babylonského zajetí. Opět se vrátili zpět. Roku 70 byl chrám v Jeruzalémě zbourán, tentokrát Římany.
Roku 135 po porážce vzpoury se židovský národ rozptýlil = DIASPORA mimo izraelskou zem. Byli trpěni či různě pronásledováni. Někteří se ASIMILOVALI = splynuli s prostředím hostitelské země a KONVERTOVALI = přijali jinou víru. Jiní si zachovali svou víru i způsob života.
V 19. stol. Vzniká SIONISMUS = hnutí, které chce obnovit společný stát Židů v oblasti Palestiny. Perzekuce vyvrcholila HOLOCAUSTEM = ŠOA = snaha o vyhlazení Židů za 2.sv.v. Odhady mluví o 6 mil. mrtvých. V roce 1948 vznikl stát Izrael. Zde dnes žije asi 3 mil. Židů. V USA 6 mil. Židů. ( potomci AŠKENÁZSKÝCH Židů z východní Evropy). V Evropě 4 mil. Židů, z toho 0,5 mil. ve Francii - část SEFARDSKÝCH Židů ze severní Afriky).
Přítomni již v době římské. Písemné doklady jsou z 10. stol. Ve 13. stol. Přemysl Otakar II.vymezuje jejich působnost na obchod a finančnictví, za peníze zaručuje ochranu ze strany panovníka. Časté POGROMY = krvavé útoky na Židy na základě kolektivní viny, jsou vypovídání z měst. Centra v Praze a v Mikulově. Tolerance za Rudolfa II. na přelomu 16. a 17. stol., pověsti o umělé bytosti GOLEMOVI. Roku 1781 vydal Josef II.náboženský toleranční patent, který platil i pro Židy. Roku 1849 byl zrušen FAMILANTSKÝ ZÁKON = stanovil povolený počet žid. rodin v zemi. Platil od roku 1729. Sílí germanizace Židů -znalost němčiny umožňuje studium, lepší postavení, obchody. Ústava z roku 1867 dává Židům plná práva, nemusejí bydlet v GHETTECH = vyhrazená městská část.
V protektorátu Čechy a Morava od 15. 3.1939 platí i zde NORIMBERSKÉ ZÁKONY, omezující život Židů. Roku 1941 byl zřízen Terezín jako sběrný tábor pro Židy, odtud transporty do vyhlazovacích táborů, zejména do Osvětimi. Za 2. sv. v. 80 000 českých a moravských Židů zemřelo. Před válkou jich zde žilo 118 310. Po válce mnozí emigrovali nebo se k židovství nehlásí.Odhady z roku 1969 byly asi 6000. V Brně jejich počet nepřesahuje 300, jsou to vesměs staří lidé.
Blíže: Pěkný, T. : Historie Židů v Čechách a na Moravě, 1993
Metodický postup
Téma: Holocaust Židů, jejich dějiny a způsob života.
Cíl: Seznámit studenty se základními informacemi z židovské kultury.Vztah holocaustu a dneška. Příprava studentů ke zhlédnutí filmů k dané problematice.V případě zájmu účast v projektu "Zmizelí sousedé".Pro zájemce absolvování semináře v Židovském muzeu v Praze nebo Památníku Terezín.
Pomůcky: Tyto materiály, magnetofon, kazeta s židovskými písněmi, meotar a ofocené fólie, dle vlastního výběru knihy a pomůcky uvedené zde v seznamu, Slovník cizích slov, tajenka.
1. hodina
1. Poslech libovolné židovské písně pro navození atmosféry2. / 2. a 3. hodina
1. Společná kontrola vyplněné tajenkyAni jeden účastník ankety neučí na škole, která patří mezi školy pilotní. Přesto 2 hlasy navrhují s tvorbou ŠVP nespěchat, 1 hlas navrhuje vytvořit užší tým pedagogů pro tvorbu ŠVP, 1 hlas čeká na proškolení; na 8 školách dosud nebyl ŠVP zahájen, 4 učitelé čekají na zkušenosti pilotních škol. Někteří píší: ani mladí učitelé ŠVP nevěří, vedení ZŠ chce mít klid, na škole se neděje absolutně nic, po volbách vše padne.
III. Příspěvek do připravovaného Sborníku ASUD
- "Referáty, ročníkové, seminární a soutěžní práce žáků a studentů - jejich vedení a prezentace" - nenabídl v dotazníku nikdo.
IV. V žádosti o doporučení na kolegu/-yni se zajímavým projektem:
sešly se 2 návrhy
V. Žádost o zkušenosti z užívání učebnic a pomůcek připravených členy ASUD
se setkala s větším ohlasem. Nejčastěji jste chválili práci s atlasy a knihu XX. století o sobě. Např. :
Atlasy plně využívám, jsou výborné, skvělé, nemusím vymýšlet úkoly pro žáky, zajímavé a praktické uspořádání. Vypadávají listy!
XX. století o sobě - vynikající, používám při přípravě na dějepisnou olympiádu.
Učebnice Dialogu používám jako doplňkový materiál; mají je jen učitelé, nejsou peníze na zakoupení nové řady pro všechny žáky;
jsme ZŠ s romskými dětmi - používáme materiály Památníku Terezín a Romského muzea v Brně.
Děkuji všem, kteří vyjádřili vedení ASUD slova díků a uznání, přání pevného zdraví a všeho nejlepšího v roce 2006. Věřte, že totéž přejeme i vám všem věrným i novým přátelům dějepisu.
1. Výukové programy - východisko projektu
Výchozí inspirací mi byly jednak výukové programy, které jsem měla možnost vidět počátkem 80. let v Anglii, kterou jsem navštívila jako členka dětského dramatického souboru Pirko. Zde v té době dramatická výchova zažívala rozkvět a my měli možnost vidět fungování tzv. Drama centra v londýnské čtvrti Redbridge. V tomto centru pracoval tým učitelů, kteří připravovali projektové bloky na základě objednávky učitelů, kteří sem přicházeli se svými třídami. Hodiny dramatické výchovy byly zaměřeny na různé oblasti výuky (občanská výchova, zeměpis, fyzika). Mnoho těchto projektů bylo inspirováno právě historickými událostmi (např. požár Londýna 1666). Vidět takový přístup k výuce, bylo pro nás, žáky totalitního školství přímo zázrakem. Smysluplně se nám před očima naplnil tehdy vyprázdněný, byť často citovaný a otřepaný pojem škola hrou. V Brně se tedy během osmdesátých let vytvořily podmínky pro vznik podobného centra - nejdříve v Lužánkách, zásluhou Jindry Delongové, Dany Svozilové a Silvy Mackové, které začalo do stávajícího školského systému dramatickou výchovu implantovat. Dělo se tak převážně skrze oblasti osobnostní a sociální výchovy, tedy oblasti, které bychom dnes v RVP našli pod oddílem Průřezových témat.
Dále jsem čerpala zkušenosti z různých seminářů a kurzů, zaměřených na využití metod dramatické výchovy v oblasti výchovy, kterých jsem se během dalších let pravidelně účastnila, a tak jsem měla sdostatek praktických dovedností a zásobu zajímavých a účinných metod a technik, využitelných při práci s nejrůznějšími tématy. Lákala mě možnost vyzkoušet tento přístup i při výuce dějepisu, Začala jsem zkoumat možnosti propojení teoretických informací z historických pramenů/sekundární literatury a praktických metod a technik při výuce dějepisu na II. stupni ZŠ a na gymnáziích.
Postupně vznikla nabídka určená žákům šestých tříd a prvních ročníků gymnázií: Pravěk - způsob života sběračů, lovců, Starověké despocie - Egypt, Řecko - mýty a bohové a Antický Řím. Moji kolegové mě odrazovali, že zájem škol bude malý, protože žáci druhého a třetího stupně mohou jen s potížemi opustit školu na celý jeden vyučovací den. Tyto předpovědi se však nevyplnily a časem jsem nabídku rozšířila o další témata pro vyšší ročníky. Z nejžádanějších jmenuji Václava a Boleslava - počátky českého státu, Boženu Němcovou či Velkou francouzskou revoluci. Nabídka v současné době zahrnuje ucelený systém projektového vyučování látky pravěku a starověku pro šesté třídy ZŠ a první ročníky gymnázií a dále ukázky projektového vyučování na látce středověké i novověké.
Nejde o nahrazení tradiční výuky dějepisu na školách, ale o nabídku modelu, který žáky aktivně zapojí do výukového procesu skrze práci s historickými prameny. Nabízené výukové programy jsou časově náročné (cca 5 vyučovacích hodin), ale jednotlivé techniky je možno využít i při běžné výuce. Osou každého programu je práce s pramenným materiálem - jak hmotnými tak písemnými prameny - což je oblast v běžné výuce většinou málo využívaná, propojená s užitím inovačních metod a technik výuky. Nezanedbatelnou stránkou projektového vyučování je též důraz na týmovou práci a budování sociálních vztahů ve třídě při řešení společných úkolů.
Zdá se, že se tento způsob přístupu k výuce dějepisu stává aktuálním v době zavádění RVP, kdy bude třeba změnit přístup k výuce a začít myslet a pracovat v nových kategoriích - vzít na sebe zodpovědnost za obsah ŠVP (školního vzdělávacího programu), naučit se pracovat týmově a v neposlední řadě se vypořádat s klíčovými kompetencemi (com-petó, ere, íví, ítum, lat. - míti stejný cíl, být mocen, schopen; competence angl. - schopnost, zručnost, obratnost, dovednost, způsobilost.), pojmem, který v tuto chvíli vzbuzuje mezi učiteli více otázek než odpovědí. Domnívám se, že tento způsob výuky je jednou z mnoha možných odpovědí, jak s klíčovými kompetencemi aktivně a plnohodnotně pracovat.
2. Kurz pro učitele
Se vzrůstajícím zájmem škol - v minulém školním roce tyto programy absolvovalo147 tříd, tj. 1.853 žáků ze 40 škol z Brna i okolí - se objevila i otázka, jak přenést tyto metody přímo na půdu školy. Rozhodli jsem se proto pracovat nejen s žáky ale i s jejich učiteli. Získali jsme akreditaci MŠMT ČR a nabídli učitelům kurz, kde se s těmito metodami vyučování dějepisu prakticky seznámí, naučí se je používat a po absolvování kurzu by měli být schopni postavit projekt na téma, které si sami vyberou a ke kterému získají vhodné informační zdroje. Dalším cílem kurzu bylo seznámit účastníky s jinými lektorskými osobnostmi a rozšířit tak škálu přístupů k problematice výukového programu. Kurz, zahrnující 8 seminářů, byl zahájen v roce 2003 a letos nabízíme již jeho čtvrtý ročník. V prvních dvou letech jej absolvovalo 133 učitelů z 85 škol převážně Jihomoravského kraje. Za rok 2005 evidujeme dalších 56 přihlášek.
Kurz pořádá Domeček, středisko volného času, Brno, Kosmonautů 4 a je realizován ve středisku Ulita, Stamicova 7, v Brně - Kohoutovicích. Jednotlivé semináře jsou jednodenní, od 9.00 do 14.00 hodin. Kurz je koncipován do dvou tematických bloků:
I. Projektové vyučování dějepisu pro šesté třídy ZŠ a první ročníky gymnázií
Pro každého účastníka kurzu je připraven evaluační dotazník, ve kterém hodnotí průběh i obsah jednotlivých seminářů a úroveň práce lektorů. Na základě těchto podkladů mohu konstatovat, že absolventi v převážné většině hodnotí kurz pozitivně, nejvíce však oceňují
Jak učit dějepis v dnešní době, tolik zaměřené na přítomnost a hlavně na budoucnost? Jak učit dějepis v době, která často opomíjí význam lidské paměti? Nemám teď na mysli jen tu obecnou, společenskou paměť naší minulosti ale i tu zdánlivě obyčejnou schopnost udržet v paměti jména, data, události. Schopnost, která dala lidstvu přežít. Ostatně jedním z témat programu Pravěk - způsob života sběračů, lovců je fakt, že přírodní národy si celou svoji kulturu nosí v hlavě, a náš mozek se od mozku pravěkých sběračů a lovců neliší, jsme stále tentýž druh Homo sapiens, sapiens.
Slyším-li, s jakými situacemi se musí učitelé na školách často potýkat, mám dojem, že se někde dějepis stává okrajovou záležitostí, jakýmsi trpěným starým strejcem či snad přímo vymírajícím dinosaurem. To ale není v žádném případě možné dopustit! Vždy mi na mysli vytane jeden moment z dokumentu o Zdeňku Rotreklovi, který řekl známou pravdu, že národ, který nezná svoji historii, ji musí prožít znovu. Z úst tohoto muže, těžce zkoušeného historickou zkušeností 5O. let ta věta zněla velmi naléhavě. A právě proto považuji za velmi naléhavé hledat všechny možné nástroje, jak historii udržet v širokém povědomí této rychle se rozvíjející společnosti, která hledí vpřed a málo se ohlíží a jejíž paměť se z hlav pomalu přesouvá do databází počítačů...
Hovořím-li s učiteli, často se zpočátku setkávám s nedůvěrou v tyto metody, které jsou obtížně realizovatelné v běžném prostředí současné školy, ať už z důvodů časových, prostorových či malých zkušeností učitele i jeho žáků s aktivizujícími učebními metodami, náročnými na vnitřní kázeň a osobní odpovědnost, slyším obavu z hrozby nezvládnutí tohoto způsobu a rozpadu vyučovacího celku. Učitelé často poukazují na to, že jsou spíše dozorci kázně než nositeli vzdělanosti.
Musím přiznat, že pokud bych zásadním způsobem nezměnila zaměstnání a neodešla ze školy, nikdy bych se asi k tomuto způsobu nepropracovala. A jasně si uvědomuji, že dobrým výsledkům mé práce rozhodně napomáhá změna prostředí, to, že žáci jdou do jiného prostoru, který má jiný temporytmus (např. zde nezvoní) a že pracují s jiným učitelem, než na kterého jsou zvyklí. A který je nemusí na konci oznámkovat.
Domnívám se, že pokud máme obhájit postavení dějepisu v zaváděné školní reformě, kterou mimochodem považuji za nutnou, klade to veliké nároky na naši profesionální úroveň. Vzhledem ke směřování celé společnosti a k jejím preferencím již nestačí mít hluboké odborné znalosti, které jsou ovšem jedním z předpokladů dobré úrovně výuky, ale domnívám se, že se budeme muset stále více vzdělávat v oblasti výukových metod. A nestačí o nich jen slyšet či číst, je nutné je sám vyzkoušet a naučit se je účinně používat a zapojovat při výuce. Jedině tak se ty rozporuplně přijímané klíčové kompetence nestanou prázdným pojmem, ale naplní se probuzeným zájmem žáků, budou podporovat jejich schopnost přemýšlet nad nabízenými informacemi, porozumět jim a interpretovat je. A budou i sloužit nám, učitelům. Musíme se pustit do neznámého terénu společné tvorby a objevování světa, kde učitel je partnerem a klíčové kompetence nejsou jen prázdnou schránkou ale smysluplně naplněnou formou plnou dobrodružství, objevů, a setkání. A na základě mých zkušeností jedna cesta vede přes škálu aktivizujících výukových metod, zapojených v pravou chvíli pro pravý obsah.
Více informací hledejte na http://ulita.kohoutovice.cz/
Nedávno jsem absolvovala školení na počítače se zaměřením na historii. Při té příležitosti jsme byli seznámeni s některými zajímavými (i méně zajímavými) adresami. Začala jsem hledat i jinde. Při vytváření tohoto přehledu jsem vycházela hlavně z adres uveřejněných v historickém časopisu Dějiny a současnost, další adresy jsem získala od studentů a kolegů.
Všechny adresy jsem si nestačila ověřit. Tento seznam samozřejmě není vyčerpávající, proto jsem chtěla poprosit o pomoc při rozšiřování seznamu těchto adres. Jestli máte adresy, které se hodí k dějepisu a příbuzným vědám, prosím, pošlete je na adresu BursikLud@seznam.cz. Děkuji.