INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 24
Téma letošního, již třetího semináře, zahrnovalo historicky rozsáhlé období od starověku až po dvacáté století. Role impérií, která dominovala evropskému vývoji v průběhu staletí, byla zkoumána z mnoha hledisek a z pozice národů, společenstev dominantních i ovládaných.
Účastníkům semináře byly předloženy k diskusi a ke společnému vyhodnocení tyto okruhy otázek a problémů:
Odborní lektoři letního semináře byli pozváni z řady významných univerzit: Harvardská univerzita, King´s College, Athénská univerzita, Evropská univerzita ve Florencii, Sorbonna, Panteionská univerzita.
Velký časový prostor byl věnován diskusím účastníků semináře v odpoledních a večerních pracovních skupinách. Jednotlivé skupiny prostřednictvím svých zpravodajů informovaly o společných stanoviscích.
V letošním roce byla třetina účastníků ze zemí jihovýchodní Evropy a východního Středomoří, takže bylo patrné, že problémy národnostního charakteru a nacionalismu jsou v některých místech Evropy velmi živé, stejně tak jako otázky změn v osnovách dějepisného vyučování v řadě nově vzniklých států.
Účastníci se shodli na potřebě orientovat výuku dějepisu odborně, v souladu s prověřenými historickými prameny, nedovolit manipulaci s fakty pro politické účely a nevyhýbat se citlivým a kontroverzním tématům, ale vždy dodržovat zásadu objektivity a multiperspektivního pohledu na období či téma.
Pro důsledné zařazování evropské dimenze do budoucích učebních textů pro výuku dějepisu je rovněž nutné používat příklady z historie, které jsou společné evropské civilizaci, upozornit na historické procesy, jež evropský vývoj utvářely a také na historické události, které zkomplikovaly soužití v evropském prostoru.
Setkání v Olympii bylo velmi zajímavé i díky možnosti kontaktu s učiteli dějepisu z celé Evropy. Při neformálních rozhovorech často zaznívají stejné problémy, které slýcháme na setkáních našich učitelů dějepisu - nevhodné učebnice, malá hodinová dotace, nepřiměřené požadavky na množství učební látky a také zaznívají obavy ze změn, které v řadě východoevropských zemí přinesou nově připravovaná kurikula.
Nezbývá než popřát nám všem i kolegům v zahraničí pevné nervy a mnoho pracovních úspěchů.
Na konferenci Euroclio v Bologni jsem se setkala s mnoha zajímavými lidmi a několika zajímavými přednáškami.
Pokusila jsem se přeložit příspěvek Dale Banhama z Holbrook High School, Ipswich, již dříve uveřejněný v edici Thinking and Feeling; učební plán jednoho z dějepisných projektů - 1. světová válka v 9. ročníku.
Otázka zněla: Co by mohlo povalující se a netečné studenty 9. ročníku přivést k zájmu o historii? Autor se rozhodl pro dvanáct týdnů trvající badatelský experiment, kde společně se studenty krok za krokem budou zodpovídat základní otázky a hlavně sbírat, shánet, zařazovat a potom využívat historické dokumenty.
1. krok - Proč se učit o 1. světové válce?
Rychlé nastínění problémů války z pohledu světového, národního, regionálního a rodinného. A pak už poslat studenty k pomníkům, které jsou v okolí. Kolik lidí bojovalo a kdo se vrátil? Kolik lidí zde žilo (a jak) před válkou? Bojoval někdo z vašich předků? A na čí straně?
2. krok - Jaké pocity může vzbudit dokumentární film z r. 1916 (Bitva na Sommě) u dnešních lidí?
Upozornění ještě před filmem - soustřeďte se na to, které obrazy jsou spíše pozitivní a které negativní. Z popisu jednotlivých obrazů (veselí a odpočívající vojáci, němečtí zajatci) přejít k závěrům. Může pomoci osnova, modelové počátky vět..
3. krok - Do jaké míry může dokument realisticky zobrazit zkušenosti vojáků?
Po rychlém zahřívacím kole otázek týkajících se výhod a nevýhod sledování dokumentu jsou zadány úkoly. Cílem je porovnat různé zdroje informací a zjistit pozitiva a negativa při studiu pouze některých zdrojů. Ve skupinách studenti porovnávají onen dokumentární film a některý z následujících zdrojů:
4. krok - Co konkrétního nám přinesla jednotlivá historická bádání?
Přerozdělené skupiny se navzájem podělí o získané poznatky, o výsledky své činnosti. Který ze zdrojů byl pro badatele nejpřínosnější? A proč?
Pak se badatelé změní v literáty a sepíší své postupy a výsledky se zřetelem, že píší pro budoucí deváťáky (jazykově, stylisticky...)
5. krok - Proč mužové nepřestali bojovat v tak mizerných podmínkách?
Častá otázka žáků. Oni si na ni odpovědět neumí. A učitelé odpovídají jen zřídka. A přitom řešením může být diskuse. Bylo to donucení, které muže přivedlo a udrželo ve válce?
Odpovědi na kartičkách, které má každá skupina,si žáci rozdělí na dvě hromádky. Důvody osobní (starch z hanby doma, trest...) a vyšší (branná povinnost, trest smrti, disciplinární řízení..)
Kartičky jsou zdrojem diskuse. Již zde lze upozornit, že hraje i použitý tón hlasu, zdůraznění a rychlost mluvy...(příprava na závěrečné veřejné vystoupení)
6. krok - K čemu jsme přes dokumenty došli?
Žáci se učí propojit vše dohromady. Připravují svou velkou závěrečnou řeč, na kterou jsou právem hrdi. Z použitých informací vytvořili svůj vlastní HISTORICKÝ DOKUMENT.
A pak jen domluvit scénář a slavná prezentace žákům pyšných na svá díla, může začít.
Vážené kolegyně a vážení kolegové - členky a členové ASUDu.
Když Vám v předchozím čísle IL - 23 byla nabídnuta webová adresa na diskusní fórum, které pro nás zřídil, jako českou a slovenskou podsekci velkého a bohatého mezinárodního diskusního fóra, kolega Dalibor Svoboda ve Švédsku, byl jsem velmi rád a ve skrytu duše doufal, že se stane svobodnou tribunou nejrůznější palety názorů našich učitelů - nejen dějepisu. Po několika měsících jeho existence musím smutně konstatovat, že k tomu bohužel nedošlo.
Diskusních příspěvků i námětů je žalostně málo, reakcí na ně nepatrně a návštěvnost je nízká. K diskusi samozřejmě dochází i u nás, na stránkách tisku i odborných časopisů, ale tato výměna názorů je mnohdy roztříštěná i zdlouhavá. Nepodceňujme sami sebe - své schopnosti korektně si vyměňovat i nepříjemné názory, i své dovednosti práce s počítačem. Nevymlouvejme se na čas i na technické potíže! Kdo, než my a kdy, než teď má o vnitřní proměně našeho školství začít diskutovat a kdo jiný, než my ji buď bude, nebo nebude ve své každodenní práci provádět.