INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 24
V polovině října představil Ústav pro soudobé dějiny AV ČR již druhý svazek sborníkové edice nejlepších prací vzniklých v rámci dějepisné soutěže EUSTORY. Ocenění studenti se sešli s pracovníky pořádající organizace v sídle Ústavu na Malé Straně v Praze.
"Těší mne velmi dobrá spolupráce mezi naším vědeckým pracovištěm a studenty, pedagogy a vedením středních škol. Této spolupráce si velmi ceníme, protože v mladé generaci hledá vědecká obec své následovníky a přirozené opory," řekl při zahájení setkání zástupce ředitele Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Jiří Kocián.
Organizátor setkání i vlastní soutěže Vojtěch Čelko poté přivítal oceněné studenty i jejich pedagogy. Poděkoval svým spolupracovníkům za práci na sborníku i posuzovatelům, hodnotícím jednotlivé soutěžní práce. Koordinátorka české EUSTORY Ilona Pařízková poděkovala Ústavu za pomoc při zdůrazňování důležitosti oboru historie na středních školách. Připomněla také, že úspěch v podobné soutěži je velkou výhodou při přijímacích zkouškách na vysoké školy. "Třetí místo v této soutěži jsem vůbec nečekala a měla jsem z něho ohromnou radost," řekla Tereza Mrázová, která spolu s dvěma spolužačkami sepsala historii pomníku zborovských hrdinů na Roztylském náměstí v Praze.
Úroveň nejlepších prací tohoto ročníku EUSTORY byla podle organizátorů výborná, stejně jako v minulých letech. Nejlepší práce četli členové hodnotící komise čtyřikrát a shodli se na tom, že jsou tak vyrovnané, že je často problém určit jejich konečné pořadí. "Zveřejňujeme pouze prvních deset umístěných prací, ostatní ve vyhodnocení řadíme podle abecedy, abychom tak přešli případnému zklamání pedagogů z neúspěchu jejich školy," vysvětlila Ilona Pařízková. Počet zúčastněných prací zůstává zhruba na stejném čísle. Druhého ročníku dějepisné soutěže, která probíhá v 16 evropských zemích včetně Slovenska, se v Česku účastnilo 153 studentů z 65 středních škola a obeslalo ji 102 pracemi.
Téma dalšího ročníku EUSTORY se dotýká nadcházejících oslav 60. výročí ukončení druhé světové války. Motto "Nejen zbabělci, nejen hrdinové..." by mělo mladé badatele přivést ke zkoumání všedního života a lidských osudů v protektorátu. Silvie Filipová (úspěšná účastnice 1. ročníku Eustory)
Krátce s organizátorem soutěže EUSTORY Vojtěchem Čelkem:
V čem podle Vás spočívá důležitost výuky dějepisu na středních školách?
V povědomí veřejnosti bychom měli vzbudit větší zájem o historii. Protože je to ten nejuniverzálnější obor, získávají jeho studiem mladí lidé větší rozhled v kultuře, ekonomii i v každodenním životě. Historik může být dobrý novinář, politik nebo sociolog, protože studium historie dává základ. U nás je historie zdevastovaná - vždyť i čtyřikrát se v naší zemi měnila interpretace dějin. Mrzí mne, že na středních školách ubývá hodin dějepisu.
Kdo financuje EUSTORY?
Hlavním sponzorem je hamburská nadace Körber Stiftung. Položky na administrativu jsou zanedbatelné, nejvíce prostředků potřebujeme na ceny pro vítěze naší soutěže. V tom nás věcnými cenami podporují nakladatelství Prostor, Libri a Lidové noviny. Část nákladů na soutěž nese i samotný Ústav soudobých dějin AV ČR. Pro české ministerstvo školství ale jako bychom neexistovali - nijak nás nepodporuje.
Co byste přál EUSTORY do budoucna?
Chtěl bych, aby se studenti ocenění v EUSTORY scházeli i nadále, vzdělávali se, dál rostli a aby vytvořili dobrý tým, který bude do budoucna nadále spolupracovat s naším ústavem a časem třeba i převezme organizace soutěže. Všem studentům, kteří se účastí v soutěži dostanou do "okruhu EUSTORY", nabízíme pomocnou ruku při jejich dalším studiu, ať už v rámci vysoké školy nebo osobního zájmu.
Ve dnech 2. a 3. listopadu 2004 zorganizovala katedra dějin PF UJEP ve svých prostorách pracovní seminář. Byl zaměřen na výuku dějin 20. století na českých školách.
Pozvání přijali prof. PhDr. Z. Beneš, CSc. (FF UK ), prof.PhDr. J. Kuklík, CSc.(FF UK), doc. Dr. J. Kocián, CSc. (ÚSD AV ČR), dále prof. PhDr. J. Pešek, CSc. (FSV UK ), PhDr. D. Musilová, CSc. (PF University H. Králové), doc. PhDr. B. Gracová, CSc. (FF OV Ostrava). Slovenské fakulty zastupovali prof.PhDr. M. Otčenáš a Mgr. P. Zmátlo, PhD. (oba z katolické univerzity v Ružomberoku) a PhDr. M. Tonková, CSc. A PhDr. A. Bocková, CSc. (FF univerzity JAK Bratislava). Tak početná účast našich sousedů potěšila stejně jako poslech jejich kultivované slovenštiny.
Z domácích hostitelských účastníků připomínám PhDr. A. Šerberovou, CSc., PhDr. J. Rokoského, PhDr.K. Kaiserovou, CSc., Doc. PhDr.Z. Radvanovského, CSc. a PaedDr. F. Novotného. ASUD byl zastoupen PaedDr. H. Mandelovou a Mgr. J. Doušovou. Příjemným prostředím ústecké PF UJEP nás provázela a organizaci úspěšně zvládla Mgr. M. Hrubá, vedoucí katedry historie.
Téma semináře, které je aktuální pro každého vyučujícího dějepisu, jenž během školního roku zápasí s obsahem učiva a především s jeho časovým zvládnutím, zahájil profesor Pešek. Ve svém vystoupení probral civilizační aspekty 20. století, studenou válku a generační smír. Profesor Beneš hovořil o RVP a nastínil celkem šest druhů koncepce výuky dějepisu. Sám přiznal, že integrace předmětu dějepis je velmi obtížná a nikde se neosvědčila. Ač spoluautor RVP, brzy lehce ze vzdělávacích programů vycouval. Zmínil se jen tom, že učivo dějepisu pro 6.- 9. ročník v našem RVP je na 40 řádcích, ač v jiných zemích má 30-40 stran. V závěru se soustředil na potřebnou návaznost základních a středních škol. O pramenech k soudobým dějinám a jejich využití ve školním dějepise hovořil docent J. Kocián.
Slovenští účastníci se soustředili na výuku dějin 20. století na slovenských gymnáziích a vysokých školách, na všeobecné problémy pedagogických fakult. Nechyběl ani podrobný popis práce se studenty v hodinách didaktiky.
S mnoha příspěvky vystoupili pedagogové z University JEP. Doktorka Musilová nastínila nová témata v této výuce a využití orální historie. K pestrosti programu přispěla i doktorka Kaiserová vystoupením o subjektivních pramenech ve výuce dějepisu. O sokolství ve vědomostech vybraných absolventů středních škol hovořil doktor Novotný. O zapojení studentů VŠ do výzkumu klíčových problémů dějin 20. století informoval docent Radvanovský. Pokud mohu sama hodnotit příspěvky a vyslovit uznání, pak mne nejvíce zaujalo vystoupení mladého novopečeného doktora Rokoského. Mělo jiskru a bylo předneseno s pedagogickým mistrovstvím. Paní doktorka Mandelová ho požádala o příspěvek na dubnovém semináři v Národním muzeu. Profesor Kuklík, který má část úvazku i na ústecké universitě, popsal trápení autorů učebnic a různé koncepty při jejich tvorbě. Doktorka Mandelová pak sdělila své mnohaleté zkušenosti s tvorbou učebnic dějepisu a historických atlasů ZŠ. O zkoumání podoby výuky moderních dějin na základních a středních školách hovořila docentka Gracová.
V bohaté diskusi vystoupila řada učitelů ZŠ a středních škol, především gymnázií z Chomutova, České Lípy, Litoměřic, Ústí nad Labem a Mladé Boleslavi. V jejich příspěvcích zazněly obavy o budoucnost předmětu dějepis, starost o časovou dotaci a samozřejmě konstatování toho, jak obtížné je dovést látku do 80. nebo až do 90.let dvacátého století.
Někteří vysokoškolští pedagogové si však nedovedou udělat dokonalou představu o tom, s jakými problémy se musí každodenně potýkat učitelé na základních i středních školách. Proto si myslím, že by se takováto setkání měla konat častěji a na nich dát velký prostor pro vyslovení názorů a zkušeností řadových učitelů. Jana Doušová, ZŠ Hostivice
Ve dnech 4.-5. listopadu 2004 uspořádalo Pedagogické muzeum J. A. Komenského společně s MŠMT České republiky mezinárodní konferenci s názvem Veřejné vzdělávání pro všechny pod záštitou ministryně školství a velvyslance Rakouské republiky. Za učitele dějepisu pozvání přijaly Helena Mandelová a Eliška Kunstová V budově MŠMT se sešlo na sto účastníků, pedagogové a historikové zemí viszegradské čtyřky a dalších států, jejichž území se historický výnos Marie Terezie, Všeobecný školní řád z roku 1774, týkal.
Konference probíhala v roce 230. výročí vydání Všeobecného školního řádu. Připomeňme si situaci po vydání řádu. Předpokladem dalšího hospodářského rozvoje monarchie bylo obecné zvýšení vzdělanosti, a to byl i cíl výnosu. Na jeho základě byly na vesnicích zakládány triviální školy a ve městech školy hlavní. Rodiče byli vyzváni, aby své děti ve věku 6-12 let posílali do škol, což bývá interpretováno jako zavedení povinné školní docházky. Ačkoli císařovna své poddané vyzvala k tomu, aby posílali děti do škol, ještě mnoho let nebyla školní docházka pravidelná. Na konci 18. století navštěvovalo školu jen asi 60% dětí. Za nedocházení dětí do škol žádné sankce rodičům nehrozily.
Vydání výnosu bylo i přes jen jeho postupnou realizaci významným a pokrokovým aktem osvícenské panovnice; poprvé totiž stát projevil zájem o vzdělání všeobecné. Vyvrcholením této péče státu o široké vzdělání lidu bylo zavedení osmileté povinné školní docházky zákonem z roku 1869. Na konci 19. století byla zaznamenána v našich zemích vysoká gramotnost dospělého obyvatelstva.
Kromě konference byla k uvedenému 230.výročí Všeobecného školního řádu vydána příležitostná poštovní známka, jejíž vydání iniciovalo Pedagogické muzeum JAK. Autorem známky je akademický malíř a grafik Jan Kavan, předlohu vyryl Bohumil Šneider. Hlavním motivem obrazu na známce jsou siluety dítěte a učitele oděného v módním kabátci 18. století. K letopočtu 1774 je připsáno Povinná školní docházka.
V Pedagogickém muzeu byla instalována výstava s názvem Škola v proměnách času pod záštitou náměstka ministryně školství PaedDr. Jaroslava Müllnera, který výstavu 30. září otevíral. Autoři chtěli návštěvníka seznámit s historickým vývojem našeho školství od roku 1774 až po současnost.
Mezinárodní konferenci zahájila ministryně školství Petra Buzková a ředitel Pedagogického muzea Ing. Ludovít Emanuel. Během prvního dne vystoupili se svými referáty hosté z Rakouska, Německa, Polska a Slovenska. Zaměřili se převážně na problematiku školství svých zemí v 18. století. Druhý den konference byl věnován převážně otázkám vývoje českého vzdělávacího systému. Z přednášejících měl zaslouženě největší úspěch Mgr. František Morkes - téma přednášky: Tradice a modernost českého školství. Konkrétní příklady z vyučování a života školy v minulosti zaujaly a vyvolaly úsměv. Zajímavá je i publikace, kterou napsal k výročí vydání Všeobecného školního řádu, Devětkrát o českém školství. Všechny přednesené referáty budou vydány v samostatném sborníku.
Ve dnech 29. a 30. 11. jsem se zúčastnila konference Ideje, na nichž stojí česká republika. Klub otevřené demokracie (KOD) a senátor Martin Mejstřík ji pořádali v Rytířském sále Senátu PČR.
Po úvodním slovu předsedy KOD Eduarda Outraty se u mikrofonu střídali nejen renomovaní, ale i mladí méně známí, ale nadějní historici. Ve svých referátech nás seznamovali s fakty i vlastními názory na období od vzniku ČSR až do současnosti. Velmi cenným doplněním konference bylo vystoupení generálmajora Tomáše Sedláčka, účastníka čs. zahraničního odboje a Slovenského národního povstání. Velmi přesvědčivě a sugestivně vzpomínal na těžká období svého života , na své kamarády a jejich nelehké osudy, když vysvětloval, proč za vlast bojovali. Moc se mi líbilo, že jako hrdý voják i přes svůj pokročilý věk při projevu stál a celý jej pronesl zpaměti. Závěrečná slova o důležitosti svobody pro jednotlivce i pro národ zazněla důstojně a přesvědčivě.
S vlastními zážitky na události v únoru 1948 vystoupil i ing. Lesák, který v čele delegace studentů vedl jednání s prezidentem dr. E. Benešem na Hradě.
Musím se přiznat, že jsem na konferenci vystoupila i já. V diskusi jsem musela reagovat na opakované otázky v závěru některých vystoupení - jak to, že se na školách neučí současné dějiny; jak to, že je mládež tak špatně zná. Po mém krátkém vysvětlení o snižování počtu hodin a o likvidaci dějepisu jako předmětu v rámci RVP zareagoval okamžitě pan senátor Mejstřík a nabídl pomoc v senátním výboru pro školství, jehož je členem. Spolu s přítomnou předsedkyní ASUD jsme mu o přestávce poskytly informace o předešlých jednáních.
Na závěr konference vystoupil senátor Mejstřík se svým referátem. Jak se nová demokracie vyrovnává s totalitou? Nekompromisně pojmenoval to, co se nepovedlo, navrhl řešení otázek a problémů, před kterými stále uhýbáme. Bylo to pravdivé a dost smutné konstatování.
Škoda, že se o průběhu a závěrech konference nedozvěděla i veřejnost. Pro pozvaná média bylo jednání historiků zřejmě málo atraktivní.