INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 24
Anketa vznikla na podnět zástupců ASUD ve výboru SH při rozhovorech o potřebě a možnostech spolupráce a pomoci historiků učitelům na školách (1. část v IL 22, 2. část v IL 23).
V. Jiří Pešek, ÚMS UK, předseda SH
Úkol vybrat a charakterizovat pět nejvýznamnějších českých a pět klíčových přeložených dějepisných knih popřevratového období je nesmírně obtížný, zejména má-li jít o knihy, které se při špičkové odborné kvalitě obracejí na širší čtenářskou veřejnost. Problém je o to komplikovanější, že máme co činit se dvěma vrstvami knih: jednak v posledních cca dvanácti letech vydala jedna vynikající generace historiků (dnes v podstatě sedmdesátníci) svá životní špičková díla, která čekala na uveřejnění nebo v často velmi komplikovaných podmínkách dozrávala v idiotských létech normalizace, resp. v překladech vyšla evropská a světová poválečná klasika, kterou opět za onoho režimu nebylo takřka možno dostat do rukou.
Naše anketa, motivovaná jako doporučení významné četby pro širší, zejména učitelskou zainteresovanou veřejnost, nemůže tato klíčová díla přejít. Neznamená to však, že by bylo možno rezignovat na uvedení vynikajících prací badatelů mladší nebo dokonce opravdu mladé generace, kteří napsali své práce ve svobodné republice v dialogu s mezinárodní historickou obcí, resp. na nejnovější díla zahraničního dějepisectví, přeložená aktuálně do češtiny. Výsledek je proto nutně kompromisem úcty a dobrých úmyslů.
Z české tvorby generace žijících (i nedávno skonavších) klasiků nabízím nejprve práce hvězdné garnitury:
Z díla Františka ŠMAHELA nemá smysl doporučovat veřejnosti tak jako tak známou, ale příliš rozsáhlou a velmi odborně psanou Husitskou revoluci, poprvé vydanou v HÚ AV ČR Praze 1993. Rozsahem i formou je však přístupnější Šmahelova Idea národa v husitských Čechách, v rozšířeném a přepracovaném vydání nově zpřístupněnou v Praze 2001.
Obdobně monumentální je životní dílo Josefa PETRÁNĚ. Jeho starší, stále se však obsahově vyvíjející Staroměstská exekuce vyšla v novém, rozšířeném a i literárně přepracovaném vydání v nakladatelství Brána v Praze 1995. I tady by bylo možno publiku s nejčistšími úmysly doporučit J. Petráněm a F. Kavkou redigované Dějiny Univerzity Karlovy I.-IV, Praha, Karolinum 1996-1998, kde se Petráň ve velkém rozsahu podílel i autorsky. Ohromná, cenná a zajímavá kniha však zůstává jednotlivcům i většině škol finančně takřka nedostupná.
Z díla Josefa MACKA abstrahujme od čtyřsvazkové syntézy Jagelonský věk v Českých zemích a doporučme zvládnutelnější a snad i čtivější, v mnoha ohledech badatelsky průkopnickou knihu Víra a zbožnost jagelonského věku, Praha, Argo 1997.
Klasikem moravského dějepisectví je Josef VÁLKA, autor všestranně pozoruhodných Dějin Moravy, díl 2, Morava reformace, renesance a baroka, Brno 1995. To je kniha, kterou je opět možno doporučit i Ne-Moravanům, kteří se jinak o raný novověk zas tolik nezajímají.
Posledním z moderních dějepisných klasiků, které je prostě nutno jmenovat, je historik 20. století Jan KŘEN. Jeho Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780-1918, vydané v Praze (po torontském vydání z roku 1989) roku 1990, jsou dnes i mezinárodní klasikou, kterou by měl číst každý, kdo se zabývá novějšími českými dějinami. Roku 2003 mají vyjít jeho velké České dějiny 19. a 20. století v mezinárodních souvislostech. Zatím však zůstaňme u knihy, která - doufejme - je běžně dostupná.
Ke klasice českého dějepisného výzkumu, který však dokázal udržet kontakt se západoevropským výzkumem, patřily v posledních desetiletích populační dějiny. Roku 1996 vyšla pod redakcí historické demografky Ludmily FIALOVÉ pozoruhodná kniha kolektivu autorů Dějiny obyvatelstva českých zemí, Mladá fronta 1996. Zastupuje tu širší cennou skupinu knih, které otevírají pohledu na dějiny společnosti našich zemí nové obzory.
U prací autorů střední a mladé generace narážíme na dva problémy: jednak specifické nakladatelské poměry v Čechách a na Moravě dlouho blokovaly vydávání monografií jiné než populární povahy a velká většina "toho nejlepšího" vyšla rozdělena do studií různých velmi zajímavých, ale širší veřejnosti prakticky nedostupných sborníků nebo odborných časopisů, případně zajímavé monografie vycházely v nízkonákladových speciálních edicích. Jde také o to, že vědecké disertace a podobně např. výstupy grantových projektů bývají úzce speciální a širší laické veřejnosti málo srozumitelné. To platí i o knížkách mimořádně inspirativních, z nichž si dovolím jako příklad uvést drobný skvost z pera Petra SOMMERA Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury, České Budějovice, Garamond 2001.
Knihou svým pojetím i širším významem přelomovou v českém dějepisném kontextu je práce dosud relativně mladého opavského badatele Tomáše STAŇKA Odsun Němců z Československa, Praha 1991. Týž vysoce produktivní badatel ji posléze antikvoval dvěma monografiemi: Persekuce 1945. Persekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích (mimo tábory a věznice), Praha 1996 a Tábory v českých zemích 1945-1948, Ostrava - Šenov 1996. I když jsou Staňkovy práce v českém i evropském kontextu velice významné, staví čtenáře před obdobný problém jako knihy starších mezinárodně uznávaných badatelů Václava KURALA či Karla KAPLANA; jde o detailní popis takřka výhradně politických či mocenských dějin (resp. v opačném gardu dějin obětí), knihy zahlcené materiálem a pro nezasvěceného laika poměrně těžko stravitelné.
Knihou autora mladé generace, která - podle mého názoru - při vysoké odborné kvalitě a originalitě pohledu dostála nárokům na knihu čtenářsky široce recipovatelnou, je Petr LUŇÁK, Západ. Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce, Praha 1997. Doporučuji přečíst!
Podobné problémy musí člověk řešit při výběru prací překladových:
Robert J. W. EVANS, Rudolf II. a jeho svět, Praha, MF 1997, je klasika rudolfinského bádání, zastoupeného v Čechách především řadou vynikajících umělecko historických sborníků a výstavních katalogů. Evansova kniha měla pro rozvoj zájmu o Prahu a Čechy okolo roku 1600 celosvětově klíčovou roli.
Nakladatelství Argo vykonalo až neuvěřitelně mnoho na poli seznámení české veřejnosti s plody práce metodicky moderního západoevropského, zejména francouzského dějepisectví. Slavná kniha Carlo GINZBURGA Sýr a červi. Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600, Praha 2000, patří k tomu nejlepšímu a nejinspirativnějšímu, co v této edici vyšlo.
Carl E. SCHORSKE, Vídeň na přelomu století, Barrister & Principal, Brno 2000 je celosvětově klasickou prací, spojující zajímavý výklad o zrození středoevropské moderny s jen naznačenými úvahami o postavení inteligence v Evropě a ještě více v USA 40.-60. let.
Z ohromného literárního díla britského levicového historika Erica HOBSBAWNA dostává český čtenář do rukou podnětnou i kontroverzní, obdivuhodně syntetickou práci Věk extrémů. Krátké 20. století 1914-1991, Praha, Argo 1998.
Ke klasice výzkumu dějin nacismu patří drobná, ale zcela zásadní kniha zesnulého Martina BROSZATA Uchopení moci. Vzestup NSDAP a zničení Výmarské republiky, Praha 2002.
Ke klasikům dnes již patří i německý bohemista Detlef BRANDES, autor zásadní práce o dějinách protektorátu Čechy a Morava a řady dalších knih i studií k českým, středoevropským a východoevropským (až sibiřským) dějinám zejména 20. století. Pro širší veřejnost je však z jeho díla nejpoučnější kniha nejmladší, Cesta k vyhnání 1938-1945. Plány a rozhodnutí o "transferu" Němců z Československa a z Polska, Praha, Prostor 2002. Obdobně objevná - českých pramenů i bohaté české literatury znalá - je i monografie Brandesova žáka Volkera ZIMMERMANNA Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938-1945), Praha, Prostor 2000.
VI. Marie Ryantová, NM Praha
a) Česká produkce
b) Překlady