BÝVÁ DOBRÝM ZVYKEM na začátku nové etapy života, činnosti nebo práce popřát si vše dobré. Kvůli našim omezeným finančním prostředkům ustálilo se v poslední době vydávání našeho bulletinu jen na dvou číslech - brzy po začátku kalendářního a školního roku, a právě tato období bývají považována za příležitost přehlédnout minulé konání, zhodnotit je a co lze vylepšit. Tentokrát je to počátek školního roku 2004/2005. Vloni jsme vstoupili do veřejné diskuse a byli jsme nadřízenými náležitě poučeni a označkováni: Reformu prý nechápeme, jsme zastánci konzervativního myšlení, navenek proklamujeme zájem o modernizaci, ve skutečnosti posuzujeme vše "očima starých učebních osnov", dokonce podceňujeme odbornost vyučujících dějepisu. Také prý prosazujeme výsadní postavení dějepisu na úkor ostatních předmětů a přejeme si omezovat učitele osnovami. ASUD si proto v roce desátého výročí nezaslouží žádnou podporu: po prvé od roku 1995 byla naší asociaci odmítnuta dotace ze státního rozpočtu. ZASVĚCENÝM NEMUSÍME VYSVĚTLOVAT, že opak je pravdou, že nerozumíme snaze ministerstva odmítat již mnoho let všechny iniciativy výboru Sdružení historiků (dř. Historického klubu) a jeho učitelského odboru (od r. 1995 ASUD). Opravdu nechceme rozumět, protože pak bychom museli přemýšlet o vlivech, které mnoho let prosazují evropskou raritu - jednohodinový dějepis na základní škole - i o vztahu vedení MŠMT k historii vůbec a utváření historického vědomí mladých lidí. V LEDNU OSLAVÍME DESET LET TRVÁNÍ ASUD - k tomuto výročí se pokusíme zrekapitulovat patnáctileté úsilí historiků a učitelů o místo historie v základním a středním vzdělávání v podmínkách demokratické společnosti, porovnat výuku našich učitelů dějepisu, které ministerstvo pokládá za nejlepší v Evropě (nebo na světě), vždyť na rozdíl od jiných zemí nepotřebují pro svou práci skoro nic - stačí jakákoliv učebnice, křída a tabule. Nepotřebují ani metodické vysokoškolské vzdělání (didaktika je na okraji zájmu) ani další vzdělávání (v řadě zemí vyžadováno jako povinné), proto se od počátku 90. let postupně ruší pedagogická střediska a centra v okresech a krajích, nepotřebné jsou metodické rady v podobě různých příruček a studií k výuce (v zahraničí vycházející desítky titulů) i pomůcky v podobě nástěnných map, výukových videofilmů, modelů, souborů komentovaných dokumentů, obrazů, počítačových výukových programů zpracovaných pro výuku atd. Učitelé si přeci mohou pomoci samoobsluhou - výrobou pomůcek, přetáčením filmů z televize či pořadů rozhlasu. Jejich tvořivost je neomezená, nepotřebují ani zkušenosti a podněty od kolegů. A ovládají perfektně všechna dějinná období včetně nejnovějšího bádání a literatury. NIKDO MOŽNÁ NEVÍ LÉPE NEŽ MY SAMI, jak báječní jsou někteří z nich, co dokáží i přes nemalé překážky. Dokládají to i zkušenosti těch, kdo se rozhodli o výsledky své práce podělit s ostatními (v našich sbornících a volném čase. Domníváme se, že historie je oborem pro nové metody práce - diskuse, bádání, projekty, exkurze, samostatné práce a utváření dovedností potřebných pro život v občanské společnosti - ideální, i když současně hodně obtížná a všestranně náročná. Většina členů ASUD se o takovou výuku snaží, označit je za zpátečníky bez dostatečných informací je snadné. Naším nedostatkem je zřejmě to, že z různých důvodů nedokážeme kvalitu práce českých učitelů dějepisu patřičně prodat a současně že nemáme ani žádnou vlivnou lobby. Výbor ASUD