INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 23
Celý svět si v úterý 27.1.2004 připomněl nejhrůznější kapitolu dějin II. světové války o uplatňování nacistických rasových zákonů v praxi, protože toto datum bylo zvoleno za Den holocaustu (pojem holocaust - zavraždění přibližně 6 milonů Židů nacisty a jejich spolupachateli od nástupu Hitlera k moci v lednu 1933 do května 1945). Proto jsem na naší škole připravila projekt s názvem Den holocaustu. Byl realizován v pondělí 26.1. v šesté a deváté třídě a 27.1. v sedmých a osmých třídách.
Co bylo úkolem projektu? Žáci se měli přiměřeně svému věku seznámit s tímto nacistickým plánem a na základě vlastních zkušeností dojít k přesvědčení, že nesmíme připustit opakování takovýchto hrůz, protože každý člověk má právo na život.
V čem projekt spočíval? Žáci 6.třídy na Petru Bajzovi, hlavní postavě nezapomenutelné knížky Karla Poláčka, poznali běžný život dítěte 30. let a porovnali ho s osudem autora této postavy (Karel Poláček jako Žid přijel transportem "De" roku 1943 do Terezína, odtud byl deportován do Osvětimi a zahynul v lednu 1945 na pochodu smrti). Žáci 7. tříd si přečetli příběh patnáctiletého židovského chlapce, který porušil příkaz "Židům vstup zakázán" a navštívil kino. Dokud chlapec kino neopustil, promítání nezačalo. Žáci se seznámili i s dalšími zákazy a sami na sobě si vyzkoušeli, jak by se cítili a jak by se jim žilo. Žáci 8. tříd vyhledali koncentrační tábory v Evropě a hlavně židovská ghetta a na obrázcích Helgy Weissové - Hoškové a táborem v Osvětimi a Mauthausenu, dnes akademická malířka, žije v Praze) se pokusili zrekonstruovat život v terezínském ghettu. Na závěr zhlédli dokument o Malé pevnosti v Terezíně (1939 -1945 policejní věznice gestapa). Práce žáků 9. třídy byla obdobná. Místo zhlédnutí dokumentu pracovali s webovou stránkou holocaustu. Protože se 7. 5. 2003 zúčastnili vzdělávacího programu přímo v Terezíně, byla jejich práce náročnější a museli sami na základě zjištěných fakt rozlišit tři funkce Terezína: decimační (ničení lidí stresem, podvýživou, epidemiemi), tranzitní (Terezín byl přestupní stanicí do vyhlazovacího tábora) a propagandistickou (Terezín je místo, kde budou Židé žít společně normálním životem), popsat situaci v ghettu na konci války a provést bilanci.
Podle mého názoru projekt splnil svůj účel - problematika vzbudila zájem žáků a do všech činností se zapojili se zaujetím a aktivně. I když jsou příprava a vedení projektu náročné, mohu svým kolegům podobné aktivity doporučit.
V předloňském roce se konal v tehdejším okrese Jičín projekt Terra felix - terra desolata, kterého se zúčastnilo 9 škol okresu a celkem asi 800 žáků. Vázal se k 17. století a osobě Albrechta z Valdštejna. Cílem bylo poznat historii kraje v jeho období a v druhém plánu také představit školám možnost projektového vyučování, což se myslím podařilo. Projekt tehdy podpořil Open society fund v programu Brána muzea otevřená a je podrobně popsán v nedávno vyšlé publikaci v kapitole Živá historie. Již tehdy padl návrh, že podobná akce by se mohla uskutečnit každé dva roky.
Loni v červnu jsme s Ajkou Pospíšilovou (Regionální muzeum Jičín) a Evou Bílkovou (Literární památník Národního písemnictví Staré Hrady) objeli kolem 20 škol, které projevily zájem zúčastnit se nového projektu, který se nazývá "Cestička do školy". Všem jsme se pokusili vysvětlit, oč v něm půjde. Přihlásilo se 15 škol, které pak také po celou dobu na projektu velmi aktivně pracovaly. My jsme podali žádost o grant na KÚ EVVO Hradec Králové (konkrétně ho vypracovala Ajka Pospíšilová a příjemcem grantu je muzeum), kde nám přidělili více jak 100 000 Kč.
Cílem projektu je poznat a popsat cesty do školy, tak jak po nich děti chodily v nedávných i dávnějších dobách, mají porovnat rozdíly mezi dneškem a minulostí (tzn. zabývají se proměnou krajiny, čímž k ní získávají vztah). Někde je ta historie třicetiletá jinde bezmála skutečně stoletá - v těchto případech už je to poslední šance poznat historii od pamětníků, neboť jim je mnohdy více jak 70 let. Žáci, učitelé a zprostředkovaně samozřejmě i rodiče a veřejnost získávají poznatky o svém okolí a především se obnovuje nebo posiluje vztah k místům, kde žijí. Poznávají tak ale i historii školy, popř. je práce vede k zamýšlení se nad současností a každodenní cestou do školy (máme už několik velmi krásných ohlasů). Žáci se stávají skutečnými partnery institucí a jsou výzkumníky, o jejichž poznatky má muzeum velký zájem. Výsledky budou pak uloženy v muzeu "navždy"!
Prezentace se odehrála ve dvou fázích. Jednak každá škola v průběhu dubna samostatně provedla rekonstrukci cesty do školy, tak, jak ji žáci vypátrali. Druhá část prezentace proběhla od 10. června v Galerii regionálního muzea Jičín, kde všechny školy představily své výsledky. Vernisáž této výstavy proběhla jako tisková konference, každá škola měla několik minut na prezentaci. Výstava byla přístupna 14 dní a myslíme si, že byla úspěšná. Aby se projekt stal inspirací i pro další školy a regiony, poskytl nám krajský úřad z programu EVVO další peníze na vypracování metodického pokynu. Ten chceme dokončit do konce kalendářního roku. Těší nás, že náš projekt bude sloužit celému kraji jako vodítko pro posílení enviromentální výchovy.
Na projektu spolupracovala již tradiční trojice institucí - Regionální muzeum Jičín (hlavní garant - J. Gottlieb a E. Špinová), Památník národního písemnictví (Eva Bílková) a ZŠ Jičín (Petr Hamáček).