Konala se v sobotu 12. dubna 2003 v přednáškovém sále Národního muzea v Praze. Bilancovala nejen činnost v roce 2002, ale i dvouleté období výboru zvoleného v roce 2001. Jejím úkolem proto bylo projednat a schválit zprávy o činnosti, o hospodaření a revizní za rok 2002 a zvolit výbor pro další dva roky. Účastníci shromáždění dostali jako obvykle "prémii" v podobě publikace - tentokrát to byl sborník s příspěvky z posledního sjezdu historiků v Hradci Králové, který členům ASUD věnoval výbor Sdružení historiků. Jednání řídil místopředseda Jan Kvirenc.
29. dubna byla do televizního pořadu pozvána PhDr. Eliška Kunstová. Námětem byla tentokrát česká státnost. Historiky zde reprezentoval PhDr. D. Třeštík, který hovořil především k počátkům české státnosti. PhDr. E. Kunstová na počátku pořadu představila novou učebnici Dialogu Dějiny novověku, na níž se podílela, pohovořila o jejím pojetí, struktuře i záměrech autorského kolektivu a přispěla k její popularizaci. V další části pořadu se podílela na besedě a odpovídání otázek. Dalším hostem byla paní Věra Galatíková.
Naše kolegyně se svého úkolu zhostila výborně (a navázala na předchozí vystoupení J. Kvirence); k úspěšné reprezentaci můžeme blahopřát i poděkovat.
V budově Akademie věd České republiky byl 22. května 2003 slavnostně ukončen 2. ročník soutěže Eustory. Na 150 studentů zpracovávalo téma Kamenná paměť mého kraje - osudy lidí vtěsnané do památníků ve 20. století. Komise složená z odborných historiků a středoškolských učitelů dějepisu vybrala dvě první, dvě druhá a dvě třetí místa. Obsahově i formálně se nejlépe vypořádali s námětem Martin Klement z Gymnázia Česká Lípa v práci Kamenné pomníky z 20.st. v České Lípě, Doksech, Dubé a Holanech a Matěj Trepeš z Arcibiskupského gymnázia v Praze ve studii Po stopách Dr. Edvarda Beneše v Kožlanech.
K soutěži Eustory se Česká republika připojila jako jedna z posledních evropských zemí. V Německu tato soutěž vznikla již v r. 1973 s cílem podnítit mladou generaci, aby se v rámci regionálních výzkumů kriticky vyrovnala s vlastní minulostí. Körberova nadace v Hamburku nabídla v r. 1999 Ústavu soudobých dějin možnost podílet se na organizaci historické soutěže pro středoškolské studenty. Výbor ASUD přivítal iniciativu ÚSD, jeho členové se zapojili do přípravy, organizace i hodnocení prací a propaguje soutěž i ve svém Informačním listu. Podpora Eustory přímo odpovídá záměrům učitelské organizace, tzn. péče o zkvalitnění výuky a probouzení širšího a hlubšího zájmu o historii.
Komise ve složení PhDr. V. Čelko (hlavní organizátor soutěže), PhDr. O. Tůma, ředitel ÚSD, středoškolští učitelé Mgr. I. Pařízková, Mgr. J. Kvirenc, PhDr. E. Kunstová plnila následující úkoly: stanovení celostátního tématu - Kamenná paměť mého kraje - osudy lidí vtěsnané do památníků 20. století, posuzování a hodnocení prací a zpracování výsledků a v následujícím období sestavení sborníku z vítězných prací. Většina práce s organizací soutěže, spolupráce se zahraničními partnery a korespondence se studenty, je na bedrech PhDr. V. Čelka.
Soutěž Eustory si na rozdíl od soutěže SOČ teprve své zájemce a příznivce hledá. Pro soutěž Eustory bychom uvítali větší podporu ze strany MŠMT, médií a ředitelů škol. Organizátoři soutěže si přejí získat především zájem učitelů dějepisu, to je prvotní úkol. Uvědomujeme si obtížnost jejich práce při současné hodinové dotaci předmětu; proto patrně většina soutěžních prací byla zadávána především ve volitelných seminářích moderních dějin, nikoli v tak už nabitých hodinách dějepisu.
Cílem soutěže Eustory po obsahové stránce je poznání historie nejbližšího okolí, posílení vztahů mezi generacemi, přispívá k pochopení generačních stanovisek a zpracováním jednotlivých osudů usiluje o zachování paměti pro obecnou historii. Soutěž přispívá i k rozvoji schopností studentů zaujímat k zjištěným skutečnostem svůj postoj a samostatně formulovat závěry.
Specifika soutěže: v Eustory nejde o klasickou seminární práci založenou na studiu literatury, tedy v podstatě kompilační práci. Naopak předpokládá vlastní badatelský výzkum - student používá ústní prameny, vyhledává kontakty s účastníky dějů, zaznamenává zpravodajství konkrétních osobností, využívá deníků, kronik, vzpomínek, korespondence, atd.
Do letošního ročníku soutěže přišlo 102 prací, na nichž se podílelo 157 studentů ze všech krajů České republiky. Naprostá většina autorů studuje na čtyřletých a osmiletých gymnáziích. Zájem studentů o památníky v regionech byl různý. Zpracovávali osudy kamenných i bronzových pomníků, pamětních desek, pátrali také po zmizelých a zaniklých památnících. Jejich hrdiny se stali i oba naši prvorepublikoví prezidenti - T. G. Masaryk a E. Beneš, legionáři, vojáci 1. a 2. světové války, významné osobnosti politického a kulturního života, Romové atd.
Podle předem stanovených kritérií byly práce hodnoceny po stránce obsahové i formální. Významnou okolností bylo, zda student splnil zadání, tzn. zda se zabýval osudy lidí i příběhem pomníku. Svědectvím své doby jsou totiž nejen samotné památníky, ale také lidé, kteří je stavěli, případně bourali. Požadavky na formu práce odpovídaly normám seminárních či ročníkových prací užívaných na školách.
PhDr. V. Čelko z ÚSD ve spolupráci s Akademií věd České republiky zorganizoval 22. května v dopoledních hodinách v budově Akademie věd tiskovou konferenci; byli pozváni zástupci Českého rozhlasu, České tiskové kanceláře, tisku a České televize. Na otázky zastoupených médií odpovídali: PhDr. O. Tůma, doc. PhDr. L. Petráňová, zastupovala prezidentku Akademie věd RNDr. H. Illnerovou, Eva-Clarita Onken přicestovala z Hamburku za Körberovu nadaci, z pracovní komise byli přítomni PhDr. V. Čelko a PhDr. E. Kunstová. Záštitu nad Eustory převzal i v tomto ročníku čestný předseda Akademie věd prof. R. Zahradník.
Odpoledne pak přednáškový sál v budově Akademie přivítal autory vítězných prací, s nimiž v některých případech přijeli i jejich vyučující, kteří práce řídili. V úvodu setkání se studenty i tentokrát zaujal svým noblesním vystoupením všechny přítomné profesor R. Zahradník. Ocenil práci studentů - budoucích badatelů, jejich nadšení pro dobrodružství smysluplného poznávání a vyjádřil naději, že tito mladí lidé budou úspěšně pokračovat v díle českých vědců. V sále zcela zaplněném studenty a pozvanými hosty zazněly projevy a pozdravy dr. Tůmy a Evy-Clarity Onken. Po slavnostní části následovalo společenské setkání u pohoštění. O větší publicitu soutěže se postarala Česká televize. Na slavnostním shromáždění natočila rozhovor s PhDr. E. Kunstovou a do pořadu Dobré ráno redaktoři pozvali PhDr. O. Tůmu a autora vítězné práce Matěje Trepeše. Pro studenta vystoupení v televizi jistě znamenalo dobrou prezentaci jeho práce. Byl již osloven doc. V. Olivovou, předsedkyní Společnosti Dr. E. Beneše, aby práci o památnících v Kožlanech poskytl k publikování.
Vyhlášením vítězů práce komise nekončí. Je třeba vydat sborník; z nejlepších prací budou vybrány ty, které si zaslouží být zachovány v plném znění, z dalších jsou publikovány části. Z prvního ročníku již existuje sličná publikace s názvem Sám proti moci. Příští rok bude na světě sborník 2. ročníku, který rovněž ponese název soutěžního zadání.
Nyní nás čeká 3. ročník; téma zveřejníme na našich webových stránkách, jakmile bude stanoveno. Opět bude cílem prostřednictvím studia a zpracování tématu studenti poznávat historii svého nejbližšího okolí, která by bez zdokumentování a zachycení mohla být zapomenuta. Studenti se svou prací zaslouží i o posílení pout mezi generacemi. To je také její velký přínos.
Konalo se ve dnech 26. - 30. 5. 2003 - tentokrát v Hradci Králové. Zúčastnili se ho celkem 34 soutěžící - po 17 ze základních škol i z gymnázií (vítězové krajských kol):
ZŠ: Benda Marek - ZŠ Vlachovo Březí, Elstnerová Romana - ZŠ Opava, Flajšmanová Iva - ZŠ Hradec Králové , Früblingová Lucie - ZŠ Trhový Štěpánov, Hřeben Miroslav - ZŠ Chrudim, Humpola Karel - ZŠ Slavičín, Kolová Jitka - ZŠ Železný Brod, Konupková Markéta - ZŠ Veselí n.L., Kortus Vít - ZŠ a ZUŠ Stachy, Navrátil Petr - ZŠ Hr.Králové, Ozaňák Jakub - ZŠ Most, Plašil Filip - ZŠ Polná, Remeš Marcel - ZŠ Tišnov, Sedmík Martin - ZŠ Železný Brod, Stulíková Vlasta - ZŠ Merklín, Štindlová Lenka - ZŠ Javorník, Vinšová Marie - ZŠ Trhový Štěpánov
G: Bartáková Jana - G Brno, Beneš Marek - G Beroun, Bogač Vítězslav Biskup. - G Ostrava - Zábřeh, Filipinská Eva - G Brno, Jauce Filip - G J. Heyrovského, Praha 13, Jirát Daniel - G Praha-12 Modřany, Klabal Ondřej - G J. Wolkera, Prostějov, Krupková Aneta - G Pelhřimov, Macek Václav - G Cheb, Miloslav Kubica - G Cheb, Pávková Lucie - G J.Š.Baara., Domažlice, Pavlíčková Lucie - G J.Š.Baara Domažlice, Polášková Petra - G Uh. Brod, Růžičková Kateřina - G Ústí nad Orlicí, Stiborová Adéla - G Děčín, Špičková Kateřina - G Ústí n. Labem, Vršník Vít Klasické - G Praha 12
Pro účastníky byly připraveny tři soutěžní testy v průběhu tří dnů a návštěvy některých historických objektů. Konání ústředního kola vzbudilo v Hradci Králové mimořádnou pozornost, záštitu nad akcí převzali děkan Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové prof. Wolf (fakulta také poskytla pro soutěž své posluchárny) a ředitel Muzea východních Čech dr. Zahradník. Akci podpořil také ředitel Galerie moderního umění dr. Rybička, Magistrát města Hradec Králové a Krajský úřad Královéhradeckého kraje. Tajemnice soutěže dr. Schneiderová a předseda ústřední komise poskytli rozhovor Českému rozhlasu.
Slavnostní zahájení proběhlo v pondělí v podvečer v přednáškovém sále hradeckého muzea za účasti prof. Wolfa, dr. Zahradníka, dr. Rybičky a dalších čestných hostů. Příchozí byli uvítáni fanfárami, které zahrála královéhradecká městská garda v historických uniformách.
Večer absolvovali účastníci ústředního kola zajímavou procházku historickým i moderním městem s historikem muzea Janem Jaklem.
Úterý bylo věnováno soutěži. Žáci a studenti řešili úkoly v reálném prostředí města, v moderní čtvrti Zálabí, v historickém prostředí Velkého náměstí a v Galerii moderního umění Zde dostali na památku barevný katalog s údaji o životě a díle umělců. Večer se konala beseda s významným historikem prof. Jiřím Frajdlem o historii obecně i o historii města. Poté ještě následoval krátký kvíz poznávání výtvarných děl a malířů, který připravily členky ústřední komise DO dr. Sedlmayerová a Mgr. Ševčíková . Odměnou tentokrát nebyly body do soutěže, ale malá sladkost.
Středa byla dnem bez soutěžení. Pro účastníky ústředního kola byl připraven výlet na Kuks, pevnost Josefov a bojiště z roku 1866 na Chlumu.
Večer soutěžící představili své písemné práce. Ústřední komise se shodla, že jejich vystoupení mělo velmi dobrou úroveň. V příštím ročníku bude bodováno a zahrnuto do celkového hodnocení.
Ve čtvrtek soutěžící pracovali na úkolech hlavního testu, který byl shrnutím celého ročníku soutěže. Odpoledne pak navštívili proslulé hradecké loutkové divadlo Drak a Obří akvárium.
Testy byly průběžně vyhodnocovány, do celkového hodnocení bylo započítáno také hodnocení písemných prácí. Ty byly na velmi dobré úrovni, jejich kvalita se zdá ve většině případů lepší nebo srovnatelná s minulým ročníkem. Autoři prací se zpravidla velmi dobře vyrovnali i s formální stránkou své práce. (Pozn.: Ukázky soutěžních prací byly počátkem července představeny na Letní škole historiků v Praze. Stále hledáme možnosti, jak některé vybrané práce publikovat.)
Olympiáda byla slavnostně zakončena v pátek dopoledne. Vyhlášení výsledků se konalo opět v Muzeu východních Čech za účasti vzácných hostů, např. děkana fakulty, ředitele IDM MŠMT, zástupců krajského úřadu a magistrátu města.
Vítězkou 32. ročníku Dějepisné olympiády se stala Lucie Früblingová ze Základní školy v Trhovém Štěpánově, druhý v pořadí byl Martin Sedmík ze Základní školy v Železném Brodě. Mezi prvními deseti bylo pět žáků základních škol a stejný počet soutěžících z gymnázií.
| Č. | Jméno | Škola | Body |
|---|---|---|---|
| 1. | Früblingová Lucie | ZŠ, Trhový Štěpánov | 367 |
| 2. | Sedmík Martin | ZŠ, Školní 700, Železný Brod | 364 |
| 3.-4. | Filipinská Eva | G, Vídeňská 47, Brno | 359 |
| 3.-4. | Konupková Markéta | ZŠ, tř. ČSA 210/II, Veselí nad L. | 359 |
| 5. | Pavlíčková Lucie | G J.Š.Baara, Pivovarská,Domažlice | 355 |
| 6.-7. | Bogač Vítězslav | Biskup. G., Dolní 31, Ostrava - Zábřeh | 352 |
| 6.-7. | Klabal Ondřej | G J. Wolkera, Kollárova 3, Prostějov | 352 |
| 8. | Beneš Marek | G, Wágnerovo nám., Beroun | 351,5 |
| 9. | Plašil Filip | ZŠ Polná, Poděbradova 79 | 351 |
| 10. | Humpola Karel | ZŠ, Školní 403, Slavičín | 350,5 |
Všichni soutěžící byli odměněni diplomem IDM MŠMT a celou řadou věcných, zejména knižních cen od IDM MŠMT a sponzorů (nakladatelství Práce, Scientia, Vesmír, Labyrint, Multimedia s. r. o., aj.)
Proč existuje SOČ, můžeme doložit dvěma pěknými citáty:
| B. Franklin: | Nikdo se nestal nesmrtelným svou leností. |
| Steve Mc Queen: | Nikdy neříkej, že to, co jsi právě překonal, bylo tou nejtěžší překážkou, protože nikdy nemůžeš vědět, co tě ještě v životě čeká. Utvrď se jen v tom, že se dokážeš prát. |
V Kadani se téměř 240 studentů snažilo uhájit své pravdy a názory proti menšině porotců - jichž bylo jen 89.
Nyní trochu informací o zázemí přehlídky SOČ. Kdo a jak se o takové množství hostů několik dní staral? Gymnázium v Kadani, tzn. paní ředitelka PaedDr. Hana Kožíšková a všichni pedagogové zajišťovali prostředí, v němž se nám všem dobře pracovalo. Vedení školy muselo organizačně zvládnout uvolnění školních prostor pro jednání i vlastní průběh obhajob. Na paní ředitelce bylo, aby přesvědčila své učitele (jimž mu-sela v uplynulém období krátit osobní ohodnocení pro nedostatek financí), že je nutné pracovat ne osm, ale i dvanáct hodin denně, a to bez odměny; prý je to pocta škole, že se celostátní přehlídka SOČ odehrává právě tady. Disciplinovaní učitelé byli milí, přátelští i nadšení; účastníci neměli mít ani potuchy, za jakých podmínek pracují. S vysokou odpovědností se zasloužili o kvalitní přípravu a úspěšný průběh této celostátní přehlídky.
Představitelé městského úřadu Kadaně a starosta města PaedDr. Jiří Kulhánek přivítali všechny účastníky SOČ ve svém krásném a upraveném městě a poskytli možnosti prohlédnout si jeho pamětihodnosti, např. klášter, radnici, galerie atd. Svého úkolu se všichni zhostili na výbornou.
Za jakých podmínek pracují porotci? Hlavním účelem několikadenního setkání jsou obhajoby prací studentů a vyhlášení vítězů ve všech 17 kategoriích. Než k tomu dojde, musí porotci práce prostudovat. Práce z historie jsou asi vždy nejobjemnější (i 160 stran textu), takže porotce 16. oboru přečetl za tři dny 1256 stran.Už několik let proto porotci požadují, aby jim byly práce zaslány dříve, ještě před soustředěním, ale stále marně. Cesta a pobyt porotců v místě soustředění je jim hrazen z prostředků MŠMT. Za odvedenou práci - přečtení a vyhodnocení prací, obhajoby studentů, stanovení výsledků - dostanou odměnu 500 Kč hrubého. Ale jde přece o entusiasmus těch, kteří se svobodně rozhodli tyto úkoly plnit. To je názor ministerstva a jeho úředníků.
Vrátím se k vlastní přehlídce SOČ v Kadani. Den před obhajobou se sjeli studenti ze všech krajů České republiky. V sobotu 14. 6. od osmi ráno do čtyř odpoledne probíhaly obhajoby ve všech oborech. V oboru historie z šestnácti přihlášených bylo obhájeno jen patnáct, jeden student z Prahy se nedostavil. Z 15 škol, z nichž byli soutěžící, byla jen jedna obchodní akademie, jinak všichni soutěžící byli gymnazisté; z nich 12 chlapců a jen 3 dívky.S historií si zřejmě více rozumějí muži. I porota má podobné složení: tři vysokoškolští učitelé, jeden středoškolský a jeden pracovník muzea (PhDr. Dalibor Lasovský, PhDr. Jiří Kalferst, PhDr. Eliška Kunstová, Mgr. Jiří Mihola, Doc. PhDr. Jaroslav Vaculík,Csc.).
V tématech oproti předcházejícím ročníkům byl viditelný posun k historii 20. století; touto dobou se zabývalo 10 prací. Žádná nebyla ze starověku. Co studenty vedlo při výběru tématu? Nejčastěji účast v seminářích, v nichž je problematika 20. století zastoupena nejvíce. Někdy se ve zvoleném tématu projevoval zájem studenta, jeho příští orientace, např. rozhlasové vysílání, lidové umění, židovské společnosti atd.
Opět se potvrdila skutečnost, že regionální práce mají značnou vypovídací hodnotu, jdou do hloubky a mají i zdařilou formální úroveň. Příkladem mohou být témata: Československé pohraniční opevnění na jižní Moravě, Nižší šlechta na Černokostelecku v období raného novověku, Trutnovsko ve XIII. století, Židé v Libochovicích a jejich odkaz dnešku, Mimořádné vysílání rozhlasu v Pardubicích v srpnu 1968 a další. Témata z obecných dějin s širokým záběrem bývají většinou zpracována povrchně (Keltové - sídlištní struktury ve starém Boiohaemu a v zemích západní Evropy, Léta 1967-68 v Československu). Tato informace by mohla být užitečná pro učitele, za nimiž studenti přijdou s prosbou o radu při vedení práce. Zajímavou se zdála být práce studentky Historie rodu Thun - Hohenstein, nikoli pro název; její otec je Josef Maria Graf von Thun aund Hohenstein a žije v cizině. Tato skutečnost hodně slibovala, ale osobní materiály téměř chyběly, uváděné skutečnosti získala autorka z běžně dostupných zdrojů. Ani vystoupení mimořádně půvabné studentky nezajistilo lepší umístění.
Významnou okolností při hodnocení prací je pohled na zdroje, z nichž práce vycházela. Kde chybí základní literatura o daném tématu, je víc než pravděpodobné, že se student s problematikou nevyrovná. Tady může sehrát velkou úlohu učitel, ovšem jen potud, pokud student o pomoc požádá. Velmi se osvědčila spolupráce studentů s pracovníky muzea, archivu atd.
Nakonec hodnocení poroty dopadlo takto. Nejvíce bodů získala práce Československé pohraniční opevnění na jižní Moravě (Libor Bílek, Jan Hrbáček). Cena ASUD byla udělena Vladimíru Mrvíkovi - Nižší šlechta na Černokostelecku v období raného novověku.Téma bylo mimořádně kvalitně zpracované na základě rozsáhlé pramenné základny a velkého množství prostudované literatury. Student zvolil přehlednou kompozici, začlenil regionální dějiny do obecné historie. Vytvořil vlastní tabulky, čímž zpřehlednil text, např. postavení a pracovní zařazení úředníků, hejtmanů na panstvích.
A co informace o jednání o SOČ na MŠMT?
Na kritické připomínky členky poroty odpověděl náměstek MŠMT - Ing. Karel Hrdý, jehož o to požádal na schůzce přítomný PaedDr. J. Müllner. Reagoval na připomínky a náměty k průběhu letošního republikového kola SOČ v Kadani, které zástupci ASUD uplatnili na schůzce s paní ministryní JUDr. Petrou Buzkovou dne 16. 6. 2003:
"… Přes relativně velký objem finančních prostředků, které na soutěže MŠMT vyčleňuje každoročně ze svého rozpočtu, není možné významnou měrou zvýšit finanční ohodnocení práce porotců. Vedle tohoto ohodnocení je naší prioritou financování odměn pro soutěžící, doprava soutěžících a porotců a zabezpečení podmínek pro organizování jednotlivých kol soutěží. Z důvodů nedostatku finančních prostředků nemůže být práce porotců na soutěžích oceněna tak, jak by si zasluhovali. Jejich odměna je spíše symbolická. Většina porotců však tuto činnost vykonává z entuziasmu a neposuzuje ji z hlediska finančního přínosu, např. porotci na Biologické a Chemické olympiádě nedostávají žádné finanční odměny. Obdobný přístup mají i dobrovolní pracovníci s dětmi a mládeží, kteří pracují v různých zájmových útvarech a občanských sdruženích.
Dalším Vaším námětem bylo vydávání sborníků vítězných prací z republikového kola SOČ. Organizátoru SOČ (Institutu dětí a mládeže MŠMT) po uhrazení vysokých plateb za stravu a ubytování účastníků (rozpočet soutěže je cca 500 tisíc Kč) již nezbývají finanční prostředky na uvedenou publikaci. Na tisk publikace se nepodařilo přes veškerou snahu zabezpečit finanční prostředky ani od sponzorů. Organizátoři vedou soutěžící k odevzdání svých prací také na disketách, které v případě vítězů jsou zveřejněny na webových stránkách SOČ. Finanční prostředky se používají pouze na vytištění publikace Výsledková listina republikového kola SOČ.
K poznámce účasti pracovníka MŠMT jen na úvodní část soutěže sděluji, že MŠMT vyhlašuje a spolupodílí se každým rokem na více jak 100 soutěžích pro žáky. Není v silách MŠMT být na všech těchto soutěžích po celou dobu jejich průběhu. Republikovou soutěž SOČ zabezpečoval Institut dětí a mládeže MŠMT (přímo řízená organizace MŠMT) a jeho pracovníci byli přítomni na soutěži po celou dobu jejího průběhu. Jsem přesvědčen, že krátkodobá přítomnost pracovníka MŠMT a následně i ředitele IDM MŠMT je adekvátním vyjádřením zájmu o soutěž ze strany vyhlašovatele.
Závěrem bych Vás chtěl ubezpečit, že MŠMT považuje SOČ za jednu z hlavních a prioritních soutěží, které jsou každoročně vyhlašovány. Velmi si vážíme práce Ústřední komise SOČ, Institutu dětí a mládeže i všech osob, které se přímo podílejí na jejím zabezpečení."
Poznámky k uvedenému dopisu:
Pokračování v běhu na dlouhou trať - tak by se asi zkráceně dalo shrnout další kolo našeho vyjednávání s MŠMT, tentokráte s místy nejvyššími. Důvody k tomuto setkání byly ze strany naší organizace zřejmé, a netřeba se o nich na tomto místě dlouho rozvádět - příprava (a podoba) rámcových vzdělávacích programů, místo dějepisu v učebních plánech, státní maturity, reflexe evropského "dějepisného standardu" v naší vzdělávací soustavě atd. Zdálo se nám, že situace je nazrálá k našemu setkání s nejvyšší reprezentací MŠMT kupříkladu i na pozadí aktivit celé historické obce (informace o petici historiků uvádíme na jiném místě), která stejně jako my došla k názoru, že situace se jeví v mnoha aspektech opravdu jako kritická. Navíc nám připadá, že názory - které jsme ovšem tlumočili již opakovaně na nejrůznějších úrovních a při nejrůznějších příležitostech - nedocházejí vždy ke sluchu těm, kterých se především týkají a kteří rozhodují. Příkladem tu může být kupř. ad hoc Pracovní skupina pro učebnice, na které sice již mnohokrát proběhla za účasti historiků obšírná a plodná diskuse na uvedená témata, ale celá komise naráží na svůj omezený mandát (tedy vyjadřování názoru na prodloužení učebnicových doložek).
Na naši žádost o přijetí reagovala ministryně rychle, takže po jednom technickém přeložení data schůzky nic nestálo v cestě našemu hodinovému setkání, které se v reprezentačních prostorách ministerstva uskutečnilo v pondělí 16. června 2003 za účasti náměstka dr. J. Műllnera a (nikým nepředstaveného) šéfa poradců ministryně, dr. M. Profanta. Vedle nich u stolu seděl až na jednu výjimku kompletní výbor ASUDu.
H. Mandelová po představení členů výboru a jen stručném náznaku aktivit naší asociace vyjádřila účel naší žádosti o přijetí, podpořený i některými aktuálními zprávami tisku, ale třeba i vyjádřením našich vysokoškolských kolegů. Mimo jiné zazněla otázka, zda vůbec existuje politická vůle učit dějepis i nadále - vždyť řada kroků jako by šla zcela protichůdnou cestou, než zvolily země Evropské unie, k nimž se zanedlouho připojíme. Současně předsedkyně ASUDu představila čtyři hlavní okruhy otázek, na nichž by se mělo, se souhlasem ministryně, naše jednání zaměřit. Přidržme se jich při rekapitulaci průběhu jednání s JUDr. Petrou Buzkovou i my.
1) Začlenění dějepisu do státní maturity:
Naším názorem je, že chápeme postavení dějepisu ve státní maturitě jako diskriminující: v povinně volitelných předmětech není - ty zahrnují jen tři přírodovědné předměty či jejich bloky a občanský základ, ten ovšem v současné podobě dějepis vůbec nezahrnuje. Mimo jiné z toho vyplývá, že řada ředitelů, jejichž volnost v tvorbě učebních plánů je výrazná, to pochopí jako signál o nerovnoprávném postavení humanitních předmětů a dál posílí již beztak dominující přírodovědné předměty.
Tento názor byl v zásadě odmítnut - MŠMT je pod nejrůznějšími tlaky (viz i zařazení matematiky - pro někoho nepostačující, pro někoho upřílišněné), právě ono zajistilo rovnoprávné postavené dějepisu. Dějepis ze státní zkoušky vůbec vyřazen nebyl, je tam přítomen (jednak v občanském základě, jednak jako nepovinně volitelný předmět). Naše názory byly označeny ze strany náměstka na nekonzistentní a neujasněné: jde nám o pouhou formu, aby dějepis byl zastoupen mezi povinně volitelnými předměty (pak to ale bude znamenat snížení nároků na studenty, protože státní maturita stanovuje jen minimální laťku), nebo o obsah, kvalitu, na níž by nám mělo záležet nejvíce? Až si tuto otázky vyjasníme, můžeme samozřejmě své názory prezentovat v rámci probíhající diskuse nad státní maturitou.
2) Časová dotace pro dějepis (i v evropském srovnání):
Ani tady není zapotřebí opakovat naše stokrát řečená stanoviska a to, že České republika patří v Evropě ke státům s jednoznačně s nejmenší hodinovou dotací pro dějepis. Připomněli jsme i některá podpůrná vyjádření, kterých se naší snaze o změnu tohoto stavu dostalo kupř. ze strany Senátu ČR, poukázali jsme na neuspokojivý zjištění České školní inspekce o výuce dějin 20. století, podobná je ostatně i reflexe veřejnosti (viz různé ankety, ale třeba i mezinárodní průzkumy). Mohli jsme odkázat i na stanovisko Rady Evropy k výuce dějepisu (viz minulý IL), které MŠMT "uvedlo do praxe" tím, že je zveřejní na internetu.
Dostalo se nám sdělení, že hodinová dotace vůbec s úrovní studentů nesouvisí (J. Műllner), že MŠMT je pod neustálými obrovskými - i politickými - tlaky, aby se (nejen) učební plány dále rozvolňovaly a ministerstvo se nemůže pokoušet centrálně přikazovat, jak co učit - doslova, že nemá možnost cokoli direktivně nařizovat (P. Buzková). Rušení předmětů MŠMT nemá v úmyslu.
K tomu doplňuji náš obecnější postřeh: Co se týče evropského srovnání a kontextu, máme dojem, že MŠMT ho příliš v potaz nebere, a co se týče námi předkládaných dat (např. o hodinové dotaci dějepisu v evropských zemích - získali jsme je ovšem mj. i prostřednictvím Rady Evropy), ministerstvo je vidí jinak (doslovně: "spor o interpretaci dat").
Problematiku shrnul M. Profant: na základních školách probíhá celkové navyšování hodinové dotace, celkem půjde o 5 hodin - tady MŠMT vidí prostor pro odstranění případných jednohodinových dotacích ovšem s tím, že opět je to pouze nabídka pro školy, nepůjde o žádný direktivní pokyn. Je chybou, že dějepis není zastoupen v posledním ročníku gymnázií (oktáva, 4. ročník čtyřletého), ale ministerstvo opět nemůže nic podniknout. Nadějí by byl tlak těch vysokých škol, které potřebují humanitní předměty, že budou přijímací požadavky vázat na volitelný předmět dějepis v posledním ročníku.
3) Rámcové vzdělávací programy
Tato tematika byla z časových důvodů projednána spolu s předchozím bodem, vyjadřoval se především náměstek ministryně, a znovu jsme k problému vrátili po skončení oficiálního jednání. Podle J. Műllnera se v podstatě nejedná o tak revoluční zvrat, jak mnozí předpokládají, pro řadu škol půjde jen o to doplnit stávající výuku některými novými prvky z RVP. Diskuse o nich ostatně stále probíhá, navíc se chystá zpracování důkladného doplňovacího a vysvětlovacího materiálu, jakéhosi "manuálu", který nabídne pomoc všem při přípravě vlastního vzdělávacího programu či převzetí některého nabízeného. Školy, které tento rok ověřovaly RVP, neověřovaly, jak učit podle těchto programů, ale to, jestli jsou schopny si tento program vytvořit. ASUD má samozřejmě možnost vstoupit do diskuse.
4) Pracovní skupina historiků a učitelů
Představitelé MŠMT uvedli, že komunikace s historiky a učiteli přece probíhá (ad hoc komise, jednání v Telči na jaře 2002), takže není přeci důvod ji kritizovat a požadovat její rozšíření o novou skupinu historiků a učitelů jako jakéhosi oficiálního poradního orgánu MŠMT. Upřesnili jsme ovšem, že ad hod komise má skutečně velmi omezený mandát, užitečné jednání v Telči sice proběhlo, ale na jaře minulého roku a další se chystá až na září 2003, navíc se podle našeho mínění se závěry, ke kterým se tu ve vzájemné shodě historiků, učitelů a dalších zainteresovaných stran došlo, dál nijak nepracuje. Utvoření komise - historiky a námi znovu navrhované - bylo projednáváno již na začátku 90. let a pak opakovaně na konci uplynulé dekády.
(Nad rámec jednání můžeme doplnit, že rozšíření ad hoc komise bylo v podobě jakési společenskovědní komise slíbeno už na jaře 2002 a znovu o rok později…) Náměstek J. Műllner později doplnil, že je připraven diskutovat o zřízení takovéto komise - avšak stala by se jedinou komisí pro určitý předmět, která by při MŠMT existovala.
Ministryně školství P. Buzková bez většího zaujetí vyslechla předložené názory, občas se vyjádřila k obecnějším otázkám pozice ministerstva. Na závěr slíbila, že se tématy, které jsme předložili, bude zabývat po prostudování příslušných podkladů a poté se dospěje k závěrečnému vyjádření.
Po jejím odchodu byl ještě chvíli přítomen šéf jejích poradců, který se mj. vyjádřil k úloze prof. Z. Beneše při tvorbě materiálů pro dějepis (státní maturity, RVP) - řeč byla totiž i o Slovu k dějepisu, sepsaném právě Z. Benešem a P. Čornejem. V již uvolněnější atmosféře pak pokračovalo jednání s náměstkem J. Műllnerem, který se ještě vrátil k některým problémům (viz výše), ale řeč přišla i na další témata - mediální vystupování ministerstva, poznatky z praxe, z našeho pohledu neuspokojivá odpověď na náš zásadní dopis z jara tohoto roku (informujeme jinde), vztah dějepisu a jiných předmětů, prodlužování akreditací pro vzdělávací programy, nevhodná reprezentace MŠMT na posledním celostátním kole SOČ a její nedostatečné materiální zajištění atd.
Smyslem našeho jednání bylo mj. znovu artikulovat před nejvyššími představiteli MŠMT problémy v dějepisném vzdělávání, ať už se dospěje k nějakému uspokojivému závěru či nikoli. Naše aktivity tím však nekončí; nevyčerpávají se ostatně jen komunikací s ministerstvem.
Ta "dlouhá trať", abych se přidržel příměru v úvodu, je v našich podmínkách, zdá se, jaksepatří dlouhá a náročná, zřejmě je to spíš dráha překážková. Ale my se opravdu nevzdáváme.
V minulém roce nám náš bratislavský kolega, didaktik z Univerzity J. A. Komenského PhDr. Viliam Kratochvíl poskytl pro šestý sborník ASUD sérii článků o moderních metodách práce v dějepise. Jsme rádi, že mnoho z našich členů, kteří se účastnili letní školy historie pořádané PedF UK tradičně na FFUK, mělo příležitost poznat ho osobně jako lektora jedné z přednášek. Tak po okresních metodicích, pro které jsme za jeho účasti uspořádali seminář v NM před třemi lety, a po učitelích některých okresů, kam ho pozvali pracovníci OPS nebo SŠŠ, měli příležitost seznámit se s pojetím didaktiky dějepisu na Slovensku a tamější výukou a souborem učebnic ti z učitelů, kteří se každoročně snaží zkvalitňovat svou práci na letních školách. Jádrem přednášky přednesené v plénu 30. června bylo jednak seznámení s dějepisem na Slovensku, jednat metody práce s dokumentem, kterému dr. Kratochvíl přikládá ve výuce mimořádnou roli. I tentokrát přítomné jeho vystoupení doplněné dotazy účastníků LŠ velmi zaujalo.
Spolupracovali jsme již v období před rokem 1989, kdy recenzoval naši experimentální učebnici středověku (Hroch a kol.) a kdy jsme se zcela shodli na potřebách moderní výuky i podobě učebnic. Tím zajímavější jsou téměř každoroční osobní setkání a vzájemné inspirace. I když konkrétní podoba (výběr faktografie, řazení a pojetí kapitol i grafika některých částí) jsou v jeho i dalších našich učebnicích různé, rozvíjíme stejný model a hledáme optimální řešení ve stejných "vodách".
I tentokrát jsme měli příležitost pohovořit o obtížích a překážkách, které musíme překonávat v ČR i na Slovensku. V něčem jsou společné (nedostatek financí na nákup pomůcek a odborné literatury, problémy s podobou maturit, přijímacích zkoušek apod.), v lecčems odlišné. Na Slovensku je dvouhodinová časová dotace pro dějepis ve všech třídách samozřejmostí. V páté třídě - a to můžeme závidět - jsou žáci připravováni na výuku dějepisu ve vlastivědě, která je pojata zcela odlišně od nás, nikoliv naučně a faktograficky, ale jako žákům přístupná a podnětná propedeutika dějepisu. Učitelé na LŠ obdivovali učebnici vlastivědy, jejímž je dr. Kratochvíl spoluautorem.
Didakticky zpracoval také osm sešitových učebnic pro výuku dějepisu, v nichž jsou odděleny obecné a národní dějiny. Všechny jsou pojaty jako moderní pomůcka připravená pro aktivní samostatnou práci žáků. Autor v nich využil své mnohaleté zkušenosti z práce na základní škole a gymnáziu i výuky na univerzitě. Mnoho let spolupracuje s kolegy a institucemi v zahraničí (např. Institutem v Braunschweigu) a má dobrou představu o pojetí, struktuře a obsahu dějepisných učebnic a pomůcek v Evropě. V učebnicích jsou hojně zařazeny dokumenty, grafy a obrázky, je tu slovníček, knihovnička, otázky, galerie osobností. Ke každé učebnici byl připraven pracovní sešit s úkoly k procvičení nebo opakování, sledující souvisle její obsah. Původně měla být ke každému ročníku připojena ještě čítanka, avšak zatím se dostalo jen na část z nich.
Kvalitu učebnic garantuje ministerstvo školství, které je zadalo skupině sestavené z nejlepších slovenských historiků, didaktiků a grafiků. Proto na Slovensku existuje jen jedna, byť vynikající řada učebnic. Učitelé, kteří se přidržují tradičního výkladového pojetí a nejsou stoupenci obohacení výuky aktivizujícími metodami tak nemají k dispozici "klasickou" výkladovou učebnici pro domácí učení žáků, zato všichni získávají jinou výhodu. Odpadá dosti velký problém českých učitelů - věštecky odhadovat, jaké dějepisné vědomosti i studijní dovednosti by měli mít uchazeči o středoškolské studium, chtějí-li obstát požadavkům testů; nároky zkoušek různých slovenských škol mohou vycházet z učebnic ZŠ a být tak srovnatelné. Tento systém usnadní i práci samotného ministerstva, neboť zamezí nepříjemnostem z kritiky nekvalitních nebo jinak nevyhovujících učebnic.
Zatímco široká paleta z nabídky z osmi řad rozličně pojatých a faktograficky se lišících dějepisných učebnic pro ZŠ v České republice (bez závazného stanovení rozvržení výuky do ročníků a srovnatelné faktografie, která vzhledem ke stručným a obecnými heslům osnov a standardů k vychází ze subjektivních názorů autorů) vede ke zmatkům při střídání vyučujících a u žáků při změně školy, slovenští žáci se učí souvisle bez problémů nebo přeryvů. Letos - zřejmě jako první díl - vydalo slovenské ministerstvo školství velmi důkladnou, obsáhlou a graficky téměř přepychově vybavenou metodickou příručku k učivu 6. ročníku, na níž má dr. Kratochvíl velký podíl. Členové ASUD se s ní budou moci seznámit na příštím semináři, neboť jsme ji dostali jako dárek. Doplněním práce s učebnicí na slovenských základních školách a víceletých gymnáziích mohou být české dějepisné atlasy (Mandelová a kol. ASUD, Kartografie 1995 - 2001), které k naší radosti vydal ve slovenské verzi VKÚ Harmanec.
Značné rozdíly jsou v zabezpečení výuky dějepisu na gymnáziích a středních odborných školách, pro které, jak jsme se dozvěděli, nové učebnice zatím na Slovensku nebyly vydány. A tak zatímco naši studenti si podle doporučení svých vyučujících mohou vybrat ze tří souborů učebnic národních, dvou obecných dějin a jedné, kde jsou oba okruhy propojeny (od loňska i učebnic pro SOŠ), slovenští studenti mají situaci mnohem složitější (někde se prý učí i z učebnic předrevolučních). V roce 1993 jsme začínali na stejné startovní čáře. Nyní po deseti letech vidíme, že se situace v mnohém diferencuje jak v časové dotaci dějepisu zabezpečení pomůckami a také pozornosti, která je na Slovensku vysokými školami věnována didaktice i praxi (ve SR se také na rozdíl od nás lze v didaktice dějepisu habilitovat a psát doktorské práce; pokud o to naši vysokoškolští pedagogové stojí musí na Slovensko). Vychází tam - jako v jiných zemích - i specializovaný časopis pro výuku dějepisu, který je školám účinnou pomocí a který lze našim slovenským kolegům závidět. Některá čísla jsme dostali, ovšem kupovat si ho bohužel nemůžeme. Při zasílání by bylo poštovné o mnoho vyšší než samotná cena časopisu.
Jak bylo naznačeno, z řady důvodů shledáváme velmi užitečným nejen se vzájemně informovat a obohacovat, uvažovat o kladech i záporech, výhodách a nevýhodách řešení dějepisné výuky i jejích prostředcích a metodách a sledovat výsledky výuky v obou státech. Těmi našimi se bohužel - podle našich zkušeností i mezinárodních průzkumů či projektů - chlubit nemůžeme.