Vážené kolegyně a kolegové, rok se s rokem sešel, je tu další začátek, noví žáci, dychtiví po poznání dějepisném i jiném, i ti "lonští" zase plni očekávání. Učitelé neméně - hlavně, zda už po třinácti letech nesmělých proseb o trochu důstojné ocenění práce, budou mít tentokrát jejich vyjednavači výdrž a budou-li mít skutečně silnou podporu. My, kdo něco málo víme o minulosti, vzpomeneme, že učitelský stav byl vždy v postavení služebném a často i ponižujícím. Že vzdělanost tohoto národa, o němž se píše, že tu na počátku 19. století téměř nebylo negramotných, záležela v usilovné práci kantorů, že mnoho bylo "zapadlých vlastenců", jejichž hlavní radostí byl pocit dobře vykonané práce. Doby se změnily, občanská společnost utvářející se zde od poloviny 19. století nabyla nových podob, ale postavení učitelstva v porovnání s ostatními skupinami se u nás změnilo jen málo. Hlavně že je tu pocit "poslání" tohoto stavu, zodpovědnosti vůči žákům, svědomí atd. - to je častým argumentem těch, kdo mají platy nesrovnatelné, ochotu hradit miliardové škody vzniklé nedokonalým fungováním státu apod. Bylo to skutečně ono vědomí zodpovědnosti, které část učitelů vedla pod okna ministerstva školství (vedeného tehdy min. P. Vopěnkou) se žádostí o nové podmínky práce, dokumenty, pomůcky, řízení atd. Pamětníci vzpomenou, že v projevech tam přednesených a jiných písemných dokumentech nebyla o platech ani zmínka. Možná bohužel. V té době i později se svými požadavky energicky vystupovali zástupci nejrůznějších profesí, uspěli méně nebo více, jen ty učitelské odměny se stále pohybovaly na úrovni absolventů základních škol. Učitelé stále ustupovali před argumenty o nedostatku peněz (ale kdy jich bylo dost?). Nebo hraje roli tradice poníženosti a služebnosti? Tak zatímco jinde platy stoupaly, výše učitelských měla své negativní důsledky i ve složení "českého učitelského sboru". Každý z nás zná nějakého dobrého učitele (většinou muže), kteří proto, že z učitelského platu nemohli zajistit svým rodinám to, co bylo potřeba, ze škol odešli. Můžeme vzpomenout i na sérii televizních rozhovorů s mnoha zaujatými učiteli z poloviny 90. let - školu opouštěli z existenčních důvodů a neradi. Ke škodě našeho školství a především samotných žáků. A mladí absolventi fakult - jak čteme na všech stranách - do škol nenastupují. Přitom musí být každému zřejmé, že žádná reforma, byť od novodobého Komenského (k němuž mají současné návrhy na míle daleko), nemůže uspět bez kvalitních učitelů, nadto přesvědčených o spránosti, účelnosti a užitečnosti změn vedoucích k výsledkům, které by nás vrátily do čela evropských národů tak, jak tomu bylo po reformách ministrů Marie Terezie. Je to zamotaný propletenec související i s tím, jak obtížné (v něčem i nemožné) je ohodnotit, "oklasifikovat" kvalitu učitele. Proto je v naší profesi i mnoho těch, kteří svou prací i jednáním dávají podněty k oprávněné kritice učitelů a k nespravedlivé generalizaci poškozující nejen je, ale především žáky. Nicméně ti, kteří věnují své práci maximální úsilí a nedostatky je trápí - a k těm počítáme i vás, členy asociace - by v krizových okamžicích měli stát na straně těch, kdo se snaží o prosazení spravedlivého ohodnocení dobré práce bez ohledu na osobní nepříjemnosti a některé demagogické argumenty. Ať už se situace vyvine tak či onak - opět poučení z historie - takoví, kdo mají jen dobré úmysly, "holé ruce" a v nich křídu, musí počítat s tím, že k úspěchu je třeba čas, vytrvalost a dobří spojenci. Pohovořme i o tom např. na našich nových stránkách NA AGOŘE. Výbor.