INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 21
Již v předchozím čísle jsme se zmínili o činnosti našich členů v Litomyšli vedených kol. Dášou Burdovou účastnících se projektu Zmizelí sousedé. Na konci roku jsme dostali cennou zásilku - výsledek velkého úsilí žáků litomyšlských škol, sborník prací se stejnojmenným názvem. Upřímně jsme ke zdaru díla poblahopřáli. Vzápětí jsme dostali e-mail:
"Děkuji za gratulaci. Byli jsme se sborníkem velmi úspěšní, přijal nás v soukromé rezidenci dokonce izraelský velvyslanec. Podle sborníku se natáčí dokumentární film, chystá se jeho anglická verze. Všechny výtisky určené k prodeji už jsou pryč.
Po úspěšném dokončení projektu Terra felix - terra desolata (viz IL 19,20) navrhli jeho organizátoři - pracovníci Literárního archivu PNP ve Starých Hradech, Regionálního muzea a galerie Jičín a učitelé dějepisu ZŠ jičínským žákům a učitelům další projekt. Napsali nám o něm Eva Bílková, Jaromír Gottlieb a člen ASUD Petr Hamáček. Jsou přesvědčeni, že téma jejich projektu nelze opakovat, avšak lze najít nové náměty a formy práce. Domnívají se, že dobré zkušenosti je třeba využít a dále rozvíjet. Jejich představa má formu dvouletého projektu, kde základem by byly školní projekty, jejichž výsledky by byly na konci druhého roku představeny veřejnosti. Z informačního materiálu vyjímáme některé pasáže:
Vhodným tématem pro příští cyklus se nám jeví CESTIČKA DO ŠKOLY. Jeho podtextem by byly proměny krajiny, jejich zachycení a prezentace..... Dnešní děti mají poslední možnost zeptat se těch, kdo ještě do školy pěšky chodívali, na jejich cesty, které dávno zmizely ve zprůmyslněné krajině. Nenávratně mizí i tehdejší příběhy, vzpomínky, tedy celá ona historie krajiny - obcí, lidí i konkrétních míst - která je spojená s historickým úředním aktem tzv. přiškolení nebo přifaření. Vinou obrovského přeryvu způsobeného politickými změnami i technickými možnostmi jsme vzdáleni od údajů o tomto dlouhodobém užívání kulturní krajiny a hrozí, že budou navždy ztraceny. Potřebují je archívy i muzea, patří společné paměti. Děti ze škol se mohou stát jedinečnými spolupracovníky, partnery bádání. Mohou zpovídat prarodiče, navštívit pamětníky a kronikáře, mohou ústní historii zachytit, zanést do map - a co je důležité, mohou celý proces rekonstruovat a podat o tom obrazové i slovní svědectví.
Domníváme se, že v takovém projektu je možné prožít spoustu legrace, napínavého, bezmála detektivního pátrání, a při tom všem vytvářet společensky významné dílo, autentické a potřebné, které vyžaduje nikoliv mechanické opakování školských vědomostí, nýbrž jejich tvůrčí aplikaci. Projekt "Cestička do školy" by umožnil propojení všech předmětů při zpracování daného tématu...
Okruhy možných řešení:
*/ u každého bodu podrobné možné náměty, prameny a cesty řešení.
Příprava: jaro 2003, předpokládaný termín realizace: Školní rok 2003/2004, vyhodnocení a prezentace květen, červen 2004.
Domníváme se, že projekt je inspirující a skýtá i neobyčejné množství příležitostí k obohacení samotných žáků i obyvatel kraje a nakonec i historické databanky archivů i muzeí. Přejeme organizátorům ohlas ve školách, finanční podporu příslušných fondů a úspěch ve výsledcích.
Poslední únorový víkend jsem se zúčastnila třídenního vzdělávacího semináře o holocaustu v Terezíně. Byl velice kvalitní - nabitý přednáškami, exkurzemi, workshopy i promítáním filmů. Všichni účastníci se shodli na jeho neocenitelném přínosu pro výuku a perfektní organizaci, ale nechci pět chvalozpěvy, i když by si to organizátoři zasloužili. Chci vás informovat o možnosti exkurzí, které jako jednodenní, dvoudenní i vícedenní pořádá Vzdělávací oddělení Památníku Terezín pod vedením Mgr.Ludmily Chládkové. Objednávat se musí tyto semináře s velkým předstihem u slečny Jany Šmolové na telefonu 416 782 654.
Využila jsem této možnosti a se žáky 8. a 9.třídy ve středu 7.5. Terezín navštívila. Ovšem celá exkurze začala o něco dříve, protože nám byl pro každého žáka zaslán barevný pracovní dvojlist, který obsahoval základní informace o Židech, zákazech platících pro Židy, ghettu, významných osobnostech žijících v ghettu a zajímavým testem na závěr. Žáci tím získali základní informace.
Naši exkurzi začala Mgr.Chládková v Muzeu ghetta hodinovou besedou o životě v ghettu zaměřenou na konkrétní osobnosti i regionálního původu. Následovalo promítnutí dvacetiminutového filmu s názvem Město darované. Tento film byl sestaven z dochovaných fragmentů filmu, který natočili v ghettu samotní Němci kvůli kontrolní návštěvě delegace Mezinárodního červeného kříže v Terezíně. Po přestávce se nás ujaly dvě průvodkyně - Jana Šmolová a Naďa Štulcová. Následovala prohlídka "ghetta" - moje skupina začala v Muzeu ghetta. Pokračovala přes náměstí k vlečce, viděla základní kámen pevnosti Terezín, tzv. šlojsku a vycházku zakončila v Magdeburských kasárnách, kde žáci zhlédli nejen rekonstrukci obytné místnosti a půdní divadlo s obrázky Helgy Hoškové, ale také stálou expozici vypovídající o hudebním, výtvarném a literárním životě v ghettu včetně nahrané ukázky z opery Brundibár. Závěr semináře patřil prohlídce Národního hřbitova a věznice v Malé pevnosti.
Z Terezína si žáci odváželi cenné informace, mnohdy velmi dojemné, a rovněž krásnou publikaci s obrázky pani Helgy Hoškové - Weissové, namalované za jejího pobytu v ghettu. A to vše za pouhých 60 Kč, což je vstupné na seminář a zároveň do všech objektů. Autobus nám uhradila Terezínská iniciativa, sdružení bývalých vězňů, protože jsme splnili jejich podmínky: trvání semináře 6-7 hodin, cena autobusu 19 Kč/km, čekací doba 100 Kč/hod. Chtěla bych ještě jednou poděkovat všem organizátorům, t.j. Terezínské iniciativě a pracovníkům Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín a zejména sl.Šmolové za její ochotu při zajišťování exkurze a hlavně velmi poutavý a zasvěcený výklad. Pro ilustraci cituji hodnocení jedné žákyně: "Jak jsem se měla na něco ptát, když ta paní řekla úplně všechno." Litovali jsme jen toho, že po povodních jsou některé objekty - obřadní síň, krematorium, kolumbárium - uzavřeny. Těžko jsme chápali skutečnost, že náš stát, v němž kvete korupce a podvody (viz stamilionová finanční ztráta MŠMT při akci Internet do škol) nedokáže najít peníze na obnovu.
Druhá exkurze byla určena šesťákům a vydali jsme se na ni 3.6. po obědě do Centra experimentální archeologie ve Všestarech. Provozovatelem tohoto zařízení je Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové. Program se skládal ze tří částí - v první si žáci prohlédli základní typy pravěkých objektů: kůlový dům ze starší doby bronzové, polozemnici ze starší doby železné, studnu, kultovní areál, pohřebiště s mohylou, přístřešek s keramickými pecemi a dílny k výrobě dalších pravěkých nástrojů. Průvodce žákům ukázal i zatím nedokončenou stavbu chléva a kovárny. V druhé části jsme se odebrali do Kabinetu experimentální archeologie, kde pomocí diapozitivů a videoprogramů žáci viděli život pravěkého člověka a průběh stavby jednotlivých objektů v osadě. Po prohlídce výstavy "Život v pravěku východních Čech" jsme se vrátili do osady na třetí část programu, a sice vlastní tvůrčí činnosti žáků - broušení kamenných seker, štípání pazourku, práce se sekyrami, spřádání nití, mletí obilí, užívání zemědělských nástrojů. I z této zajímavé a poučné exkurze jsme si přivezli dárek v podobě knihy o výpravě "Monoxylon".
Třetí exkurzi jsem organizovala pro sedmáky. Protože se učili o středověku, nechala jsem se inspirovat nabídkou, která nám byla zaslána do školy provozovatelem "Galerie v podhradí" Bouzov Mgr.Ladislavem Kunčarem ze "Sdružení K4". Vybrala jsem program B - Středověké válečné stroje a střelné zbraně doby husitské. Žáci získali základní informace o rozdělení válečných strojů (konkrétně byli poučeni o parametrech a mechanismu vrhacího praku, balisty, onageru, šípometu), dále se dozvěděli o použití válečných strojů při středověkých bitvách (hlavně obléhání hradu), byl jim předveden postup přípravy a výstřel z vrhacího praku doby husitské, z luku, kuše i z palných zbraní jako píšťaly, hákovnice a houfnice. Nakonec si žáci vyzkoušeli střelbu z kuše a flobertového revolveru ráže 4 mm. Na závěr si prohlédli výstavku středověkých zbraní, částí výstroje, mučící nástroje a hlavně se nejen podívali na 15 m vysokého Trojského koně, ale také se po dřevěných schodech vydali do jeho hlavy, odkud je pěkná vyhlídka na celý areál. Protože nám cesta do Bouzova trvala přes dvě hodiny a tento program byl dvouhodinový, navštívili jsme ještě hrad, který je díky své romantické přestavbě znám z filmových pohádek. Přestože jsem měla prohlídku objednanou s tím, že chceme vidět i část z 2. prohlídkové trasy (plně funkční moderně vybavenou kuchyň z počátku 20.století), paní v pokladně byla velmi nepříjemná a dokonce mi oznámila: "Pokud nechcete klasickou trasu A, můžete rezervaci zrušit a odejít. Zaplatíte pouze storno poplatek." To byl jediný stín na jinak vydařených dějepisných exkurzích.
Pravda, název článku zní poněkud neobvykle, ale je to všechno opravdu tak. Chci totiž psát o přípravě Historiády. Na samém počátku je nápad. Jiskra. Světýlko. Pak člověk telefonuje, div mu nepřiroste sluchátko k uchu a nakonec vznikne program. Letos totiž míříme do románského kostelíka sv. Jakuba, do barokního kostela sv. Jana Nepomuckého a na zámek Kozel. Proto ten název.
Nechci prozrazovat příliš mnoho, chci se spíš podělit o "štábní úvahy a poděkovat. Historiáda slaví letos sedmé narozeniny, od třetího ročníku je soutěž dělená na kategorii žáků na základních škol, ti se letos podívají mj. do Kutné Hory a žáků středních škol, til zamíří o Plzně.
Už jsme měli v programu ledacos. Historický šerm a dobový tanec, filcování a drátování, sbor Amarilis z Prahy i mladoboleslavské Divadýlko na dlani, Pernštejny i Pány z Kolína. Řešili jsme poděbradskou detektivku, ochutnávali cizokrajné zboží, skládali mozaiky,jezdili na koních, a přenášeli krabice. Naše pozvání přijal pan profesor Kvaček, pan profesor Frajdl i paní doktorka Vojancová. Svoje brány nám otevřelo čáslavské muzeum, nymburské, i svitavské, mladoboleslavský Templ i skanzen v Hlinsku.
Za těch šest let jsme s kolegy viděli řadu zajímavých míst. Skvostný kostelíček v Lochách i velechrám Panny Barbory, zámky na Kačině a ve Žlebech i Budovcovo Mnichovo Hradiště, Šporkovu Lysou i pernštejnskou Litomyšl.
A kostýmované výstupy? Jen vzpomeňte na Kezelia v parku v Hradišti, kronikáře Kvěcha na arkádách nebo na loňské literátské bratrstvo s paní Magdalénou.
"Však jsem mohla čekat, že to tak dopadne! Nejdřív muzikus, pak teprv manžel a otec! To je samej altus, bassus, vagans, do noci píše a komponýruje, už mu nestačí varhany, teď prubuje pumort a skřipky! Uši mne z toho brní, ale aby spravil dveře od chlívka, na to nemá kdy!
A teď, místo aby si díla zlatnického hleděl, kdesi po putykách se tahá, že prý za mistrem Matoušem. Známe to! Truňku se mu zachtělo! Však šli všichni, celá ta jejich literátská kumpanie - můj Martin, Jíra pekař od Věže, i ten Janek čepičář. Ví Bůh, kdy se vrátí, budou - li truňku více holdovati!!"
(Podotýkám, že postavy jsou zcela smyšlené a jakákoli podobnost je čistě náhodná.)
Žádostmi a dopisy by se dalo tapetovat, telefonní účty šplhají vysoko, sponzorů málo a přece to má smysl. Ty bezmála dvě stovky dětí každý rok mne o tom přesvědčují a pomáhají mi pokračovat. Ale nejen to. Potkal jsem za tu dobu mnoho vstřícných lidí, mnoho nadšenců, mnoho obětavých kolegů i chápavých ředitelů, řadu pracovitých deváťáků - pomocníků i několik osvícených úředníků. A tak jim chci tímhle článkem také poděkovat. Kdekoli se Historiáda konala, byli mi místní stoprocentní oporou a jenom díky jim se všechno dařilo a daří. Díky posílám do Jeníkova panu starostovi Kopeckému, do Nymburka paní profesorce Kořínkové a Hantonové, do Hory panu řediteli Slavíčkovi i kolegyni Vepřkové, do Boleslavi Radku Kotlabovi a do Svitav Jirkovi Žilkovi. Odpusťte, že nemohu jmenovat všechny.
A dál? Letos posedmé se sejdeme, tentokrát v Golčově Jeníkově a v Plzni. Těším se na staré matadory a zkušené harcovníky i na nové tváře. Těším se, že mě zas přesvědčíte, že to martýrium má smysl, těším se, že dějepis zase bude mít místo, které mu po právu patří a těším se na Vás všechny.
PS: Namísto veselého résumé jdu teď psát žádost o sponzorský dar. Držte palce!
Přelom července a srpna nás přivedl přes renesanční Telč až do prostor výtvarné dílny v jihočeských Zahrádkách. Všichni jsme přijali za svůj projekt Ivana Bauera Kantoři sobě.
Na principech volnějšího dětského tábora s fůrou her a hříček, metodických výstupů a přednášek, exkurzí (např. do Jindřichova Hradce, za úzkokolejkou, za Bílou paní…..) jsme si užili. Dějepisu, co hrdlo ráčilo, unavené smysly pookřály při dramaťáckých vstupech Aleny Aiglové. Středověké techniky hedvábníků a papírníků, renesanční podvečer s mnoha vzácnými návštěvami… A skvělí lidé, kteří se tam sešli. Bylo moc hezké být tam, kde se rodí nová kamarádství, kde jsou lidé naladěni na podobnou notu.
Tak zase za rok!!!
V sobotu 28. června tr. uspořádala Matice česká vlastivědnou exkurzi do Pošumaví – rodného kraje PhDr. Josefa Hanzala. Touto cestou si členové matice připomněli první výročí úmrtí svého místopředsedy. Ve Lštění pod Boubínem, kde je doktor Hanzal pohřben, se v zádušním kostele sv. Vojtěcha konala zádušní mše. V nedalekých Radhosticích byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska, pořízená maticí českou. Památku dr. Hanzala zde uctili nejen členové matice, ale i jeho příbuzní, přátelé a kolegové. Mezi nimi také historik doktor Podlešák z Jihočeské univerzity, který připravil další část programu exkurze. V nedaleké Čkyni jsme navštívili židovský hřbitov a synagogu, o jejichž záchranu dr. Podlešák usiluje. Poslední zastávkou na cestě za doktorem Hanzalem byla malebná pošumavská víska Dobrš, ve které se nachází několik velmi cenných historických památek – kostel, zvonice a tvrz.
Právě zásluhou doktora Hanzala došlo před několika lety k oživení činnosti Matice české. Pravidelně pořádá nejen vlastivědné exkurze, ale i cykly přednášek s literární a historickou tematikou a procházky Prahou. Zároveň matice nabízí svým členům různé výhody – volné vstupy do všech expozic Národního muzea a slevy na nákup knih v některých knihkupectvích. Ve čtvrtletním zpravodaji přináší informace o činnosti dalších organizací, které jsou součástí Společností Národního muzea. Bohatou činností získala matice v posledních letech řadu nových členů. Máte-li zájem o členství v Matici české, obtaťte se na pana Pavla Muchku, pracovníka Knihovny Národního muzea, který je jednatelem matice a hlavním organizátorem jejích vlastivědných zájezdů.