INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 21
|
I když některé z činností, jimž se v rámci svých stanov po léta věnuje naše asociace, ustupují do pozadí (např. nabídka vzdělávání se díky PC rozšiřuje), jiné zůstávají aktuální, nebo se jejich naléhavost i zvyšuje. Stále užitečná je co možná největší informovanost o dění, které se týká historie a dějepisu ve škole a výměna zkušeností, zvyšuje se potřeba komunikace s těmi, kdo mají v rukou osud výuky dějepisu v naší zemi proti těm, kteří se snaží historické povědomí mladé generace minimalizovat nebo raději vymazat. Již řadu let usilujeme spolu s výborem Sdružení historiků o vytvoření pracovní skupiny, která by se zodpovědně a kompetentně zabývala cíli, pojetím a obsahem dějepisu na všech typech všeobecně vzdělávacích škol. Toto úsilí je nyní podpořeno zásadním vyjádřením historiků v podobě Slova k dějepisu (viz Sdružení historiků). Má-li výbor tlumočit potřeby a názory učitelů, kterým tyto záležitosti leží na srdci, je třeba mít dostatek podkladů ze škol. Rozhodli jsme se proto pro třetí desítku Informačních listů obohatit jejich obsah o rubriku AGORA, z jejíhož názvu je patrné, že chceme v duchu demokratické výměny názorů aténských občanů diskutovat o našich problémech i cestách k jejich řešení. Uvítáme názory co největšího počtu našich členů i dalších kolegů. Je to smutné, ale je to tak - víme, že na některých školách je situace taková, že se učitelé vybočující z řady (a komplikující vedení život) obávají o své postavení, finanční ohodnocení či místo, proto samozřejmě v takovém případě nebudeme uvádět jména autorů. Můžeme zde zveřejňovat i různé dotazy, nápady nebo doporučení a zkušenosti členů z různých akcí, dojmy, o které se někteří z vás chtějí podělit s kolegy. |
Nedávno jsem dostal z katedry historie Pedagogické fakulty MU v Brně sborník příspěvků z mezinárodní konference nazvané Místo a úloha učitele dějepisu při formování multikulturní společnosti. Je správné, když na mezinárodní úrovni jedná o didaktice dějepisu.
Jenže pro nás je v současnosti bohužel prvořadým problémem vymezení místa výuky dějepisu v našem školství. Je to problém, který trvá už delší dobu, ale v současnosti se nebezpečně vyhrocuje. Myslím tím snahu o sloučení dějepisu a občanské výchovy, jak o tom informovala televize. Už několik posledních let je na dějepis pohlíženo jako na předmět, který je dobrý jen k tomu, aby sloužil pouze jako doplněk počtu hodin úvazku pro učitele jiných aprobací. Tak se stává, že dějepis vyučují učitelé, kteří k historii nemají žádný vztah. Už jsem se setkal s tím, že se výuky dějepisu na základní škole řešila čtením kapitol z knihy Památné bitvy našich dějin od M. V. Kratochvíla. Jiný názor jsem nedávno poznal dokonce od kolegyň ze školy. Chtěly po mně, abych v dějepise dělal do sešitů takové zápisy, které by představovaly odpovědi na shrnující otázky. Zkrátka, aby se děti nezatěžovaly přemýšlením nad obsahem učiva a vyhledáváním podstatných jevů. Podle názoru těchto učitelek přednost mezi předměty na základní škole mají matematika, čeština a cizí jazyk. Dějepis je podle nich chápán pouze jako předmět dobrý ke zlepšení celkového průměru známek na vysvědčení.
Kde se stala chyba? Domnívám se, že prapůvodcem dnešního stavu je samo MŠMT. Z jeho strany cítím jistou lhostejnost ke společenským vědám a přehnaný důraz kladený na vědy přírodní. Dnešní stav, kdy už se přímo uvažuje o zrušení výuky dějepisu jako samostatného předmětu, je ovlivněn i mediálními prostředky. Vzpomeňme si jen na kampaň, která předcházela zavádění internetu do škol. Internet je jistě důležitá věc, která má ve výuce nesporně své místo, ale víme, jak dopadlo zavádění internetu do škol a když uvážíme, že se připravuje jeho zdražení, dá se předpokládat, že zatím ne všechny školy jej budou moci z finančních důvodů používat.
Na závěr se ještě připomeňme nejdůležitější problém současnosti. Dějepis jako samostatný předmět nesmí zmizet z našich škol. Žádný internet nebo počítač nedokáže žákům ukázat naše místo v Evropě. A my do Evropy patříme už od samých počátků naší státnosti. Nejsme jen pasivními členy tohoto společenství, ale také jsme Evropě něco sami dali. Připomeňme si alespoň příklad náboženské tolerance. Jak ale mají to všechno žáci poznat, když se o tom nebudou učit. Proto se domnívám, že MŠMT by mělo velice pečlivě uvážit zrušení dějepisu jako samostatného předmětu. Mohlo by se stát, že v budoucnosti se naše národní povědomí rozplyne a zůstaneme národem bez minulosti a tedy i bez práva na budoucnost.
Milí kolegové a kolegyně,
chtěla bych se s vámi podělit o dojmy z konference Muzeum a škola, která se konala 4.-5. března 2003 v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
V příjemném a inspirativním prostředí zlínského muzea se sešli pracovníci muzeí z celé republiky. Spolupráce muzeí s dětmi, mládeží a školami je podporována ze strany Ministerstva kultury ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Open Society Fund a dalších institucí. Přesto spolupráce muzeí a škol naráží na nepřekonatelné bariéry. Školy zatím neumějí využívat toho, co muzea nabízejí, a naopak muzea se málo prezentují ve školách přitažlivými programy pro děti. Svět muzea a svět školy se málo znají.
Příspěvky účastníků konference však jasně ukázaly, anebo alespoň naznačily, kudy se ubírat: projektové vyučování, objektové učení, didaktické a metodické listy k výstavám, interaktivní prohlídky. Každý účastník si přišel na své. Mě nejvíce zaujal projekt - Muzeum do školy. A víte proč? Je to pro učitele nejméně časově náročné, odpadá jízda dopravními prostředky, nenarušuje to rozvrh hodin a nemusíte se zabývat otázkou, jak dodržet bezpečnostní pravidla, když máte ve třídě více než 25 žáků.
Některá muzea převzala na svá bedra organizaci okresních nebo krajských kol Dějepisných olympiád. A proč ne? Ideální inspirující prostředí! Ve školách to obvykle naruší výuku, někteří učitelé jsou postrádáni, jiní za ně zaskakují, musí se řešit otázka, co s žáky, než se spočítají výsledky. Muzea přece mohou žákům nabídnout tolik zajímavého!
Děti by se měly seznámit s muzeem už v nejútlejším věku. Jen tak se v nich vypěstuje ten správný vztah k minulosti rodného regionu.
Také účastníci konference se mohli zúčastnit doprovodného programu: poslechnout si místní cimbálovou muziku, navštívit Obuvnické muzeum a shlédnout město z terasy historické 21. budovy, bývalého centra Baťových závodů.
Poznámka:
Tematikou spolupráce muzeí a škol se před dvěma lety zabývalo pět členů ASUD. Bohužel zatím nebylo možné alespoň některé výsledky publikovat. Zdá se, že jde o stále otevřené a žhavé téma. Některá muzea hledají cestu, jak své expozice obohatit a přiblížit nejmladším návštěvníkům způsobem užívaným v moderních muzeích na Západě, někde se to daří, jinde zřejmě o takové věci nepřemýšlejí nebo o ní ani nevědí. Napadlo nás to např. na výstavě o atentátu na Heydricha (viz Vzdělávání). Pokusíme se připravené materiály upravit a případně vytisknout. Věříme, že by je uvítali jak učitelé, tak pracovníci muzeí. Máte-li např. pracovní listy z expozic a muzeí, které se vám líbí a zdají se být dobrou pomocí dějepisu i žákům samotným, uvítáme jejich kopie; mohou obohatit soubor takovýchto materiálů, které máme k dispozici.
Máme za sebou školní rok 2002 - 2003, který nám odčerpal mnoho sil. Skončily bohužel už i prázdniny, které nám napumpovaly zpět do žil potřebnou energii. Většina z nás opět plánuje činnost pro nové školní období, ve kterém je nadstandartní práce podstatně zastoupena a jak víme i odměňována "horentními" sumami. Nepoučeni starými a pořád se opakujícími chybami zase vymýšlíme, čím by naše působení na žáky a pracovní prostředí, ve kterém trávíme tolik času, mohlo být lepší.
Letos jsem se rozhodla začít realizovat svůj dávný sen - vybudovat muzeum hostivické školy. Myslím si, že by si ho nový areál, do kterého jsme se v březnu 2003 nastěhovali, zasloužil.
Již mnoho let střádám v kabinetě dějepisu budoucí exempláře muzea: stařičké fotografie, vysvědčení, tablo učitelského sboru z roku 1934, kdy slavila škola své 200. výročí,mapy, učebnice a jiné. Zkrátka: Co archív, školní půda a nadšenci dali.
Ve školní kronice psané už více než 200 let se dá také mnohým inspirovat. Prozatím mi ale chybí metodika postupu, celková koncepce a zkušenosti těch, kteří už se z podobného díla radují. Velmi pěkné muzeum jsem viděla vloni na ZŠ Špičák v České Lípě u pana ředitele Libora Šmejdy. Tam však škola spolupracovala s městským muzeem. Tuto možnost bohužel nemám a tak mi nezbyde nic jiného, než se začít sama prokousávat problémem.
Využívám proto Informačního listu č. 21 jako osvědčeného komunikačního prostředku. Mohl by se někdo z kolegů se mnou podělit o své zkušenosti s budováním muzea o historii školy. Poradit, doporučit, upozornit? Věřím, že se někdo ochotný a sdílný z kolegů či kolegyň najde. Stačí jen do příštího IL napsat pár řádek.
Děkuji mnohokrát za ochotu.